o zaplacení 39 647,26 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 847,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 327,77 Kč od 25. 7. 2023 do 8. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 427,77 Kč od 9. 9. 2023 do 14. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 327,77 Kč od 15. 11. 2023 do 18. 12. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 312,77 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 434,49 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 800 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 969,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 5. 2022 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a související služby, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit stanovenou cenu podle ceníku. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 12. 2025 v produktu „elektřina Optimal“. Následně dne 1. 12. 2023 uzavřeli účastníci novou Smlouvu na dobu určitou do 31. 12. 2025 v produktu „elektřina Restart“ shodného obsahu, a to i v části týkající se sjednané smluvní pokuty 800 Kč za každý kalendářní měsíc po dni ukončení smlouvy do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud žalovaný opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost, způsobí nemožnost dodávky nebo učiní jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele. Dále byla sjednána pokuta 100 Kč za každý případ prodlení s platbou přesahující 10 dnů. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za služby v období od 28. 6. 2022 do 27. 6. 2023 nedoplatek 26 327,77 Kč, který žalovaný uznal co do důvodu i výše. Za období od 28. 6. 2023 do 22. 3. 2024 vyúčtovala žalobkyně po vydání opravné faktury nedoplatek 3 534,49 Kč. Součástí fakturované částky byla i částka 200 Kč, která představovala smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s úhradou závazku. Na nedoplatek žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně 7 015 Kč. Dne 7. 4. 2024 odstoupila žalobkyně od smlouvy, smlouva tak zanikla předčasně, žalobkyně proto vyfakturovala žalovanému 16 800 Kč, tj. smluvní pokuta 800 Kč za 21 měsíců, o které byla smlouva ukončena předčasně.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně zamítavý věcný výrok II. (který je předmětem odvolacího přezkumu) odůvodnil s odkazem na ujednání stran o smluvní pokutě podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tak, že při posouzení rovnováhy práv a povinností smluvních stran v ujednání o smluvní pokutě shledává v posuzované věci porušení rovnováhy v neprospěch spotřebitele. Smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou ve své podstatě představuje formu odstupného za předčasné ukončení smlouvy, je tak na odběratele vyvíjen dodavatelem služby nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy včetně dojednané prolongace. Přitom dodavatel služby sám ve prospěch odběratele v postavení spotřebitele podobně smlouvou sankcionován není. Jedná se tak o smluvní pokutu nepřiměřenou, ujednání o smluvní pokutě je nevyvážené ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a k takové ujednání je ujednáním ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. zneužívajícím, ke kterému se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za situace, kdy každý z účastníků byl ve věci úspěšný částečně.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému věcnému výroku II. a navazujícímu výroku III. o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že ujednání o smluvní pokutě za opakované porušení smluvených platebních povinností vedoucích k ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy se nachází na první straně smlouvy v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“. Bezprostředně za těmito ujednáními následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhrado škodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Soud prvního stupně při svém právním hodnocení pomíjí všechny okolnosti ve prospěch žalovaného, které naopak mohou být vykládány jako zatěžující pro žalobkyni. Zároveň nelze souhlasit s tvrzeném soudu prvního stupně, že žalobkyně jako dodavatel služby není sankciována. Přímo v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“ jsou stanoveny smluvní pokuty i pro žalobkyni. Soud prvního stupně bez odůvodnění pominul veškeré reciproční sankce, které postihují žalobkyni v případě porušení jejích povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy či prodlení s platbami. Vázanost smluvní pokuty utvrzující povinnosti žalovaného na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla žalobkyní stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, přičemž neoprávněný odběr elektřiny je zákonem zakázán podle ust. § 51 odst. 1 písm. b) a ust. § 51 odst. 2 energetického zákona. Ustanovení § 1813 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy definuje generální klauzuli zakázaných ujednání. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, jak učinil soud prvního stupně, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a, zda je to nerovnováha významná. Podle žalobkyně nelze pominout také výši smluvní pokuty (800,- Kč/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění). Ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši 850 Kč, která byla ode dne 15.07.2023 navýšena na 2 900 Kč. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka dosahující její cca trojnásobné výše pokuty. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 2. 2007, kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty soudem podle ustanovení § 2051 o. z. Podle žalobkyně je třeba zvážit, zda smluvní pokuta neplní funkci paušalizované náhrady škody a v tomto směru odkazovala na výklad Velkého senátu Nejvyššího soudu, který podal ve svém rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní vztahy a ze zásad, které Nejvyšší soud v tomto klíčovém judikátu předestřel, plyne, že nebude-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, nebude analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o. z. Žalobkyně se domnívá, že v rozhodování soudu prvního stupně mohl sehrát roli určitý automatismus a setrvačnost, když některé senáty okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Praze v minulosti rozhodovaly o zamítání nároků na smluvní pokuty žalobkyně. Tato dřívější rozhodnutí aprobovaná odvolacím soudem vycházela ze smluvních ujednání, obsažených v dříve uzavíraných smlouvách. V tomto řízení jde ovšem o skutkově jiný případ, na který nelze bez dalšího aplikovat dosavadní právní závěry těchto nižších soudů i soudu odvolacího. Současná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny obsahuje precizované ujednání o smluvní pokutě, které je přehlednější, je zřetelně označeno a vedle jí stanovených sankcí k tíži žalobkyně, přináší též reciproční smluvní pokuty k utvrzení závazků žalovaného. Smlouva zřetelně deklaruje vazbu mezi výhodou pro zákazníka v podobě garance nezvýšení ceny pro celé smluvní období a sankcí pro případ porušení závazku smlouvu dodržet ze strany zákazníka. Žalobkyně reflektovala ve svých smlouvách i judikaturu odvolacího soudu, kdy v nových smluvních typech jsou smluvní pokuty koncipovány odlišně a odkázala na nejnovější rozhodnutí Krajského soudu v Praze, ve kterých bylo rozhodnuto o změně původního rozsudku soudu prvního stupně a tímto odvolacím soudem byla smluvní pokuta po právu přiznána žalobkyni. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný byl předvolán k jednání na 19. 2. 2025, předvolání mu bylo doručeno dne 21. 1. 2025, ale bez omluvy se k jednání nedostavil. Odvolací soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak vyplývá ze spisu a je shrnut v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Žalobkyni lze přisvědčit, že ujednání o smluvní pokutě nemá, podle obsahu smlouvy, plnit funkci náhrady škody, naopak podle smluvního ujednání pokuty zahrnují též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti zákazníkem, s výjimkami tam uvedenými, kromě toho vyloučení práva věřitele na náhradu škody při sjednané smluvní pokutě upravuje ust. § 2050 o. z.

14. Ujednání o smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy nelze hodnotit jako „odstupné“, protože není konstruováno jako sankce pro případ výkonu práva (výpověď či odstoupení od smlouvy), ale pro případ opakovaného porušení platebních povinností žalovaného podle smlouvy.

15. Primárně odvolací soud uzavírá, že ujednaná smluvní pokuta nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, a že se tedy jedná o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného se nejedná proto, že smluvní pokuta je sjednána pro porušení povinnosti zákazníka – spotřebitele i obchodníka. Nesplnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze smlouvy je také utvrzováno smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč, pokud z důvodu výhradně na její straně neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, dojde k přerušení dodávky do odběrného místa spotřebitele, dále pokutu 100 Kč v případě prodlení více než deset dní s vrácením přeplatku nad 500 Kč.

16. Pokud jde o žalobkyní uváděnou možnost moderace výše smluvní pokuty, ta přichází v úvahu pouze na návrh dlužníka, který v posuzované věci nebyl učiněn (§ 2051 o. z.).

17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 16 800 Kč.

18. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. znovu o nákladech o řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

19. Na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznal odvolací soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 575,50 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé) po 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 14b, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna advokáta za jeden úkon právní služby (jednání před soudem prvního stupně) v částce 2 700 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. l, § 11 odst. l písm. g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč podle § 14 odst. a 3 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 039,50 Kč, a 1 586 Kč za zaplacený soudní poplatek.

20. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, tj. 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek a 5 396,60 Kč za zastoupení advokátem, tj. odměna za dva úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 2. 2025) po 1 780 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 po 450 Kč a 21% náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 936,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

21. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.