O zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud [adresa] – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy (dále i jen „Smlouva“) dne [datum], předmětem budoucího prodeje byly pozemky parc. č. 342/1, parc. č. 342/10 a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále i jen „předmětné pozemky“) s tím, že žalovaní prohlásili, že jim nejsou známy právní ani věcné vady předmětu budoucího převodu a doba trvání povinnosti uzavřít kupní smlouvu nebyla žádným způsobem stanovena. V článku V. odst. 2 Smlouvy bylo ujednáno, že budoucí prodávající se zavazuje nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy budoucím kupujícím uzavřít vlastní kupní smlouvu, nikoliv však dříve, než budou splněny podmínky uvedené v čl. VI. Smlouvy. Dle článku V. odst. 4 Smlouvy, pokud budoucí prodávající na výzvu budoucího kupujícího nesplní závazek k uzavření kupní smlouvy, je povinen zaplatit budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši [částka]. Dle článku V. odst. 5 Smlouvy budoucí prodávající je oprávněn od Smlouvy odstoupit bez povinnosti hradit smluvní pokutu, mj. nebudou-li splněny podmínky k uzavření kupní smlouvy dle článku VI. V tomto článku jsou stanoveny podmínky typu souhlasných stanovisek správce vodovodu a dalších subjektů s napojením pozemků na sítě. Společnost [právnická osoba]. vyzvala žalované dopisem ze dne [datum] k podpisu plné moci pro jednání s dotčenými správními orgány. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdce žalobce sdělil žalovaným, že splnění podmínek pro uzavření kupní smlouvy zmařili neposkytnutím součinnosti, neboť nereagovali na výzvu ze dne [datum] k podpisu plných mocí, a navíc předmět Smlouvy budoucí kupní prodali jiné osobě. Právní předchůdce žalobce tedy vyzval žalované k podpisu kupní smlouvy. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaní měli ke dni [datum] předmětné pozemky v k. ú. [adresa] ve vlastnictví, následně je však prodali obci [adresa].

3. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Ve Smlouvě nebyl ujednán termín, do kdy má oprávněná strana (právní předchůdce žalobce) zavázanou stranu (žalované) vyzvat k uzavření realizační smlouvy, platí tedy zákonná lhůta jednoroční, a za situace, kdy byla Smlouva uzavřena dne [datum], aniž by v mezidobí byla prodloužena, a aniž by byla oprávněná strana vyzvala žalované k uzavření smlouvy kupní, zanikla tak Smlouva ke dni [datum]. Pokud jde o žalobcem zmíněnou odkládací podmínku, jejíhož splnění se dovolává, s odkazem na článek V. odst. 2 Smlouvy, uzavřel soud prvního stupně, že zákonná jednoroční lhůta pro účinnost Smlouvy začne běžet od počátku uzavření Smlouvy, nikoli tak, jak dovozuje žalobce, až při splnění uvedené podmínky. Soud prvního stupně uzavřel, že odkládací podmínka sjednaná ve Smlouvě znamená pouze to, že povinnost budoucích prodávajících dle uzavřené Smlouvy uzavřít kupní smlouvu je vázána jednak na výzvu původního žalobce a jednak na splnění této podmínky. Vůlí stran zjevně nebylo vázat účinnost Smlouvy jako takové až na splnění odkládací podmínky. Právně věc posoudil podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), pokud jde o Smlouvu a její obsah; podle § 1788 odst. 1 o. z., pokud jde o zánik Smlouvy a podle § 2048 o. z., pokud jde o žalobcem požadované uhrazení smluvní pokuty. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšným žalovaným bylo přiznáno právo na jejich náhradu.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování. Především má za to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil dopady podmínek, které byly sjednány smluvními stranami ve Smlouvě, zejména v čl. V. odst. 2, kdy se jedná o odkládací podmínku, kterou soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil jako odkládací podmínku účinnosti celé Smlouvy. Podstata této odkládací podmínky tkví ve splnění základních předpokladů pro realizaci výstavby na pozemcích, jež měly být předmětem koupě, přičemž tyto předpoklady byly výslovně vyjmenovány v čl. VI. Smlouvy, a je pouze odkládací podmínkou vzniku samotné povinnosti uzavřít kupní smlouvu a současně odkládací podmínkou vzniku práva i povinnosti kterékoliv ze stran zaslat druhé smluvní straně výzvu k uzavření kupní smlouvy. Strany tímto ustanovením Smlouvy sjednaly speciální termín pro zaslání výzvy kterékoliv smluvní strany druhé smluvní straně podle § 1785 o. z. Sjednali tedy termín tak, že smluvní strana je oprávněna zaslat druhé smluvní straně výzvu nikoliv dříve, než budou splněny všechny podmínky vyjmenované v článku VI. Smlouvy. Podle článku V. odst. 2 nebyl žalobce pro to, aby jeho právo na uzavření vlastní kuní smlouvy zůstalo zachováno, oprávněn učinit výzvu směrem k budoucímu kupujícímu dříve, než po splnění časově poslední odkládací podmínky uvedené v článku VI. [adresa] předpokládaná § 1785 o. z. pro zaslání výzvy druhé smluvní straně tak nepočala běžet, neboť žádná z odkládacích podmínek uvedená v článku VI. nebyla splněna. Soud prvního stupně v rámci bodu 17. odůvodnění napadeného rozsudku mylně interpretuje tuto podmínku jako odkládací podmínku účinnosti celé Smlouvy. V uvedeném případě dle žalobce byla mezi účastníky stanovena lhůta pro zaslání výzvy k uzavření vlastní realizační smlouvy „relativním způsobem“, a to vázáním zaslání výzvy na splnění konkrétně vyjmenovaných podmínek, o nichž není předem zřejmé, kdy přesně budou splněny, které ale představují naplnění konkrétních okolností nezbytných k tomu, aby předmět koupě měl pro kupujícího jím vymíněné vlastnosti, v daném případě, aby nemovitosti byly vhodné k zástavbě pro bydlení. Žalobce je přesvědčen, že předmětná Smlouva nezanikla, jak mylně uzavírá soud prvního stupně. Z této platné stále existující smlouvy tak právnímu předchůdci žalobce svědčil nárok uplatněný žalobou, který byl následně postoupen žalobci. Namítá, že komunikace mezi [jméno FO] a [jméno FO] není pro věc právně významná, protože ani jeden z nich neměl kompetenci řešit otázky dané Smlouvy za účastníky řízení. Jelikož právní posouzení věci soudem prvního stupně považuje za nesprávné, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení v plné výši.

5. Žalovaní ve vyjádření k podanému odvolání uvedli, že rozsudek soudu prvního stupně považují za věcně správný a navrhli jeho potvrzení. Doplnili, že jednoznačně byl prokázán nezájem předchůdce žalobce o koupi pozemků, toto sdělení bylo v kopii zasláno i jednateli společnosti FOXA (právním předchůdci žalobce). [jméno FO] byl u všech jednání a telefonicky potvrdil i odstoupení od Smlouvy pro nemožnost její realizace, vystupoval opakovaně za právního předchůdce žalobce společnost FOXA, tudíž žalovaní s ním jednali jako s osobou oprávněnou k tomuto jednání. Mají za to, že právní předchůdce žalobce si vyhodnotil, že kupovat uvedené pozemky za dohodnutou cenu nechce, měli vlastní ověřené informace i dostatečnou součinnost od zprostředkovatele a ostatních zúčastněných osob. Cílem žaloby tak není nic jiného než nárokovat smluvní pokutu, nikoli opravdový zájem o koupi pozemku. Za účelové považují žalovaní také složení prostředků do úschovy, která z časového hlediska uzavřené Smlouvy nebyla platná, tedy prostředky již po zániku Smlouvy nemohly být schovatelem do úschovy přijaty.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobu a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 202a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

8. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

9. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká (§ 1788 odst. 1 o. z.).

10. Podle § 2048 o. z. ujednají si strany pro případ porušení smlouvy povinnost smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 548 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podle odst. 2 podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou.

12. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

15. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

16. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

17. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

18. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od [datum] úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Pro výklad adresovaného právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem /např. objektivním významem užitých slov/ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), ten se uplatní až v případě, kdy se skutečnou vůli jinak nepodaří zjistit.

19. S ohledem na neshodu účastníků o výkladu smluvních ujednání ohledně oprávnění učinit výzvu k uzavření předmětné budoucí smlouvy, ohledně lhůty k této výzvě a jejímu charakteru, při současném nesouhlasu žalobce se závěrem soudu prvního stupně, že v důsledku uplynutí lhůty zanikla Smlouva o smlouvě budoucí k datu [datum], bylo v daném případě podstatné, jakým způsobem má být vykládáno ujednání stran o dané výzvě, popř. lhůtě k této výzvě v návaznosti na plnění podmínek sjednaných ve Smlouvě.

20. Smlouva o smlouvě budoucí není samostatným typem smlouvy, ale zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost. Na jejím základě vzniká smluvním stranám povinnost k uzavření určité konkrétní smlouvy (dále jen “realizační smlouva“). Předmětem smlouvy o smlouvě budoucí je závazek alespoň jedné strany po výzvě realizované v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku po nabytí účinnosti smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřít budoucí smlouvu (realizační smlouvu), jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Povinnost uzavřít realizační smlouvu musí ze smlouvy o smlouvě budoucí vyplývat minimálně jedné straně smlouvy (strana zavázaná). Druhá strana má naopak právo učinit výzvu k uzavření smlouvy (strana oprávněná). Pokud je smlouva o smlouvě budoucí uzavírána způsobem předvídaným zákonem, pak je vlastně smlouvou o smlouvě budoucí sjednáván závazek strany zavázané přijmout na výzvu strany oprávněné návrh k uzavření realizační smlouvy.

21. Je obvyklé, že smlouva o smlouvě budoucí obsahuje lhůtu, ve které může oprávněná strana vyzvat stranu zavázanou k uzavření realizační smlouvy. Tato lhůta však není podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí. Pokud není ve smlouvě o smlouvě budoucí tato lhůta uvedena, pak platí, že může strana oprávněná vyzvat stranu zavázanou k uzavření realizační smlouvy do jednoho roku ode dne účinnosti smlouvy o smlouvě budoucí (§ 1785 o. z.). Tato lhůta má prekluzívní charakter; pokud by oprávněná strana nevyzvala stranu zavázanou k uzavření realizační smlouvy včas, povinnost uzavřít realizační smlouvu zaniká (§ 1788 o. z.). Zároveň se též jedná o lhůtu hmotněprávní – v této lhůtě musí být výzva zavázané straně již doručena. Jednoroční lhůta je prekluzívní, ale strany si mohou dohodnout, že lhůta k výzvě nebude mít prekluzívní charakter. K tomu ani nemusí dojít výslovně, ale může to vyplývat z logiky smluvených práv a závazků plynoucích ze smlouvy o smlouvě budoucí.

22. Povinnost uzavřít realizační smlouvu však může být ve smlouvě o smlouvě budoucí zakotvena i jinak. Smlouvou o smlouvě budoucí může být dohodnuto, že stranou oprávněnou i zavázanou jsou všechny strany smlouvy. Pak záleží na tom, která strana vyzve k uzavření smlouvy jako první; ostatní strany smlouvy musí splnit na výzvu tuto svou povinnost k uzavření budoucí smlouvy. S ohledem na to, že ustanovení § 1785 o. z. má dispozitivní charakter, mohou strany se dohodnout i jinak, například tak, že straně vznikne povinnost druhou stranu vyzvat k předložení návrhu realizační smlouvy (jinak se jedná o její právo, a nikoliv povinnost). Strany se též mohou dohodnout, že realizační smlouva bude uzavřena bez výzvy – mohou si dohodnout již konkrétní okamžik podpisu budoucí smlouvy. Je pak především na smluvních stranách, aby si dohodly podrobnější podmínky svého závazkového vztahu.

23. Z hlediska náležitostí procesu uzavření Smlouvy a jejího obsahu v posuzovaném případě, odvolací soud připomíná, že účastníci jako smluvní strany společně v čl. II. Smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne [datum] deklarovali, že účelem Smlouvy je závazek smluvních stran uzavřít v budoucnu kupní smlouvu o úplatném převodu vlastnického práva k nemovitostem vymezeným v rámcovém znění „kupní smlouvy“, a to způsobem a ve lhůtě stanovené v článku VI. Smlouvy o smlouvě budoucí. V článku VI. Smlouvy o smlouvě budoucí je stanoveno, že vlastní kupní smlouva bude uzavřena na základě Smlouvy o smlouvě budoucí ve lhůtě uvedené v čl. V odst. 2, a to za předpokladu splnění podmínek uvedených v tomto článku pod body a) – c) (vydání pravomocného souhlasu s územně plánovací dokumentací; vydání souhlasných stanovisek s napojením na hlavní řady všech příslušných inženýrských sítí; vydání závazného souhlasu s územně plánovací dokumentací atd.). V článku V. odst. 2 Smlouvy o smlouvě budoucí se budoucí prodávající zavázali, že nejpozději do patnácti dnů ode dne odeslání výzvy budoucího kupujícího k uzavření vlastní kupní smlouvy směrem k budoucím prodávajícím na adresy uvedené v záhlaví Smlouvy, nikoli však dříve, než budou splněny všechny podmínky uvedené v čl. VI. Smlouvy, uzavřou s budoucím kupujícím vlastní kupní smlouvu dle Smlouvy o smlouvě budoucí.

24. Závazek uzavřít budoucí kupní smlouvu tedy byl v souladu s právě citovanými ujednáními stran sjednán jako jednostranný, zavazující žalované, kteří tak byli v postavení osoby povinné. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce byl naopak v postavení osoby oprávněné učinit výzvu směrem k budoucím prodávajícím k uzavření vlastní kupní smlouvy. Ve Smlouvě o smlouvě budoucí však nebyla sjednána žádná konkrétní lhůta, ve které má oprávněná strana zavázanou stranu vyzvat k uzavření samotné kupní smlouvy o prodeji předmětných pozemků, nebyla ani sjednána žádná lhůta, do které mají být splněny zde (v čl. VI.) formulované tři podmínky, nebylo ani sjednáno, kdo a jakým způsobem o splnění podmínek bude usilovat. Vzhledem k tomu, že oprávněnou osobou byl žalobce (resp. jeho právní předchůdce) a vzhledem k tomu, že v čl. V. odst. 1. účastníci ujednali závazek budoucích prodávajících poskytnout budoucímu kupujícímu veškerou potřebnou součinnost v souvislosti se získáním souhlasů uvedených v čl. VI Smlouvy, lze uzavřít, že osobou, která měla vést případná jednání směřující ke splnění podmínek stanovených v čl. VI., byl žalobce (resp. jeho právní předchůdce). Jak již shora uvedeno, smluvními stranami nebyla dohodnuta ani definována žádná lhůta ke splnění těchto podmínek, ani lhůta k předložení výzvy k součinnosti, ani lhůta k předložení výzvy k uzavření realizační smlouvy a je tedy třeba v souladu se soudem prvního stupně uzavřít, že za těchto okolností platí pro celou Smlouvu o smlouvě budoucí, a v ní sjednané podmínky, lhůta zákonná (§ 1785 o. z.), a to jednoroční. Strany v mezidobí nejednaly o prodloužení Smlouvy či stanovení lhůty k realizaci samotné kupní smlouvy. Z obsahu Smlouvy a ani z dalších provedených důkazů nevyplývá vůle stran, že by zmíněná zákonná jednoroční lhůta pro účinnost smlouvy o smlouvě budoucí měla začít běžet až po splnění jakékoliv z podmínek, které Smlouva obsahuje. Účastníci nesjednali ve Smlouvě o smlouvě budoucí ani smluvní pokutu za případné porušení povinnosti předložit výzvu k uzavření realizační smlouvy, tedy neprojevili vůli vyloučit prekluzivní charakter lhůty k uzavření budoucí realizační (kupní) smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že měla-li být splněna odkládací podmínka, a to za součinnosti žalovaných v podobě podepsání plných mocí k získání souhlasu od patřičných správních orgánů, mělo k této výzvě ze strany žalobce, resp. právního předchůdce žalobce, dojít ve lhůtě jednoho roku od uzavření Smlouvy, tedy v zákonné lhůtě dané ust. § 1785 o. z. Pokud by výzva k poskytnutí součinnosti v podobě podpisu plných mocí ze strany právního předchůdce žalobce byla žalovaným v této lhůtě adresována, jednalo by se o pokračování plnění podmínky odkládací, a bez dalšího by bylo lze souhlasit se žalobcem, že takovým jednáním by došlo k prodloužení lhůty k uzavření budoucí kupní smlouvy. Jestliže však v řízení bylo prokázáno, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce byl téměř dva roky od uzavření Smlouvy zcela nečinný, první výzva k poskytnutí součinnosti, a to podepsání plných mocí k jednání s dotčenými správními úřady, přišla od žalobce až dne [datum], lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že se jedná o výzvu realizovanou až po ukončení platnosti Smlouvy o smlouvě budoucí, která zanikla marným uplynutím jednoho roku ke dni [datum]. Pro právní posouzení věci pak je již dle odvolacího soudu bezpředmětné, zda následně žalovaní přistoupili k prodeji předmětných pozemků, neboť spolu se zánikem Smlouvy zanikla i ostatní vedlejší ujednání v této smlouvě včetně ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá.

26. Za zcela účelové pak považuje odvolací soud následné jednání žalobce, který až po více než dvou letech složil do úschovy částku odpovídající výši budoucí kupní ceny a následně učinil výzvu ke splnění povinnosti uzavřít kupní smlouvu, zároveň však s odkazem na § 549 o. z. argumentuje záměrným zmařením splnění podmínky. V kontextu shora uvedeného tedy nelze jednání žalovaných považovat za účelové či odporující dobrým mravům. Podle názoru odvolacího soudu nelze ani spravedlivě požadovat po žalovaných, aby byli drženi v právní nejistotě ze strany právního předchůdce žalobce, resp. žalobce po neurčenou dobu v závislosti na výzvě ke splnění podmínky. Svým jednáním žalovaní jistě neuvedli žalobce v omyl, neboť předpokládaná aktivita, zejména jednání s kompetentními úřady, za účelem zjištění způsobilosti předmětných pozemků k výstavbě, o níž měl žalobce zájem, byla na žalobci.

27. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení, které byly správně vyčísleny.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř., kdy žalovaní byli v řízení před odvolacím soudem ve věci zcela úspěšní a náleží jim proto právo na jejich náhradu spočívající v nákladech za zastoupení advokátem, a to odměně po [částka] za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu [datum]) vycházeje z tarifní hodnoty [částka] podle vyhlášky č. 177/1997 Sb. advokátní tarif, § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k), náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, za každý úkon právní služby vykonané advokátem při zastupování 4 osob sníženo o 20% x 4, tj. (4 080x 2x 4= [částka]), tj. [částka]. Dále bylo přiznáno právo na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejíž je zástupce žalovaných plátcem, a to z přiznaných odměn a náhrad [částka]; celkem tak náklady odvolacího řízení činí [částka]. Žalovaným nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů za převzetí a konzultaci s klientem, neboť zástupce žalovaných měl udělenu plnou moc již pro jednání před soudem prvního stupně, tato se vztahuje i na odvolací jednání, tedy k přípravě a převzetí věci došlo již před zahájením řízení ve věci samé a jím tvrzená konzultace s klientem doložena nebyla.