o vyklizení nemovitostí, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 3.10.2024, č. j. 19C 213/2024

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované vyklidit pozemek parcelní [Anonymizováno] st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu – [adresa], vše v katastrálním území a obci [adresa] (dále případně jen „Nemovitost“), a to konkrétně jeho části – byt vymezený souborem místností tvořících I. nadzemní podlaží rodinného domu (ložnice, obývací pokoj s kuchyňským koutem), společný prostor koupelny a WC (dále případně jen „Byt“), a vyklizený jej předat žalobkyni. Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované s tím, že lhůtu k plnění neurčil.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, podle něhož je žalobkyně insolvenční správkyní dlužníka [jméno FO], narozeného [Datum narození žalobkyně B], a to na základě usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]/7[Anonymizováno] Dále bylo v této insolvenční věci rozhodnuto o úpadku insolvenčního dlužníka usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]. Insolvenční dlužník je vlastníkem nemovitosti včetně Bytu, nemovitost nabyl do svého vlastnictví darovací smlouvou v roce 1992 od žalované a jejího již zemřelého manžela. Žalovaná od té doby až do současnosti Byt užívá, přičemž žádnou částku insolvenčnímu dlužníku za toto užívání neplatila. Teprve v průběhu zmíněného insolvenčního řízení byla předložena písemná nájemní smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi insolvenčním dlužníkem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní o nájmu Bytu za částku [částka] měsíčně (dále jen ,,Nájemní smlouva“). V úvěrové a zástavní smlouvě ze dne [datum] uzavřené mezi věřitelkou [právnická osoba]. a insolvenčním dlužníkem, ze které vznikl jeho dluh, pro který je vedeno zmíněné insolvenční řízení, se přitom insolvenční dlužník zavázal, že nemovitost nezatíží žádný věcným právem a ani ji nedá do nájmu. V době, kdy mělo dojít k uzavření Nájemní smlouvy, byly vůči insolvenčnímu dlužníkovi vedeny rovněž různé exekuce. Žalobkyně má za to, že Nájemní smlouva je neplatná jednak pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jednak pro porušení speciálního inhibitoria z důvodu probíhajících exekučních řízení. Žalovaná v Bytě bydlí bez právního důvodu a je povinna ho vyklidit.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že vůči insolvenčnímu dlužníkovi je vedeno insolvenční řízení zahájené dne [datum], přičemž byl shledán jeho úpadek, což bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne [datum]. Žalobkyně jako insolvenční správkyně disponuje s majetkovou podstatou insolvenčního dlužníka, do které byla sepsána mimo jiné i Nemovitost včetně Bytu. Nemovitost byla darovací smlouvou ze dne [datum] darována insolvenčnímu dlužníku žalovanou a jejím zemřelým manželem. O té doby žalovaná Byt užívá, přičemž dne [datum] podepsala s insolvenčním dlužníkem Nájemní smlouvu na dobu neurčitou o nájmu Bytu za nájemné ve výši [částka] měsíčně, které hradí. Přípisem ze dne [datum] resp. [datum] žalovaná učinila úkon odvolání daru podle zmíněné darovací smlouvy z toho důvodu, že insolvenční dlužník nesplatil půjčku, kterou vůči dárcům měl, v celkové výši [částka]. Původní věřitelka insolvenčního dlužníka [právnická osoba]. s ním uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu, ve které bylo mimo jiné sjednáno, že se insolvenční dlužník zavazuje, že Nemovitost bez souhlasu původní věřitelky jako zástavní věřitelky nezatíží zřízením zástavního práva nebo jiného věcného práva a nedá jí do nájmu nebo pachtu a neučiní nic, co by snížilo její hodnotu. Pokud šlo o tvrzené exekuce vedené vůči insolvenčnímu dlužníkovi, první listiny soudního exekutora mu byly v rámci těchto exekucí doručeny nejdříve ke dni [datum].

4. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že v období od darování Nemovitosti insolvenčnímu dlužníku do uzavření Nájemní smlouvy užívala žalovaná Byt na základě smlouvy o výpůjčce, posléze jej začala užívat na základě Nájemní smlouvy. Pokud ze strany žalované byl vůči insolvenčnímu dlužníku učiněn úkon odvolání daru Nemovitosti, k tomu došlo nejdříve jejím přípisem ze dne [datum], přičemž insolvenční dlužník již v této době nebyl oprávněn peněžní dluh uvedený jako důvod odvolání daru žalované splatit, protože byl již od doby zahájení předmětného insolvenčního řízení zahájeného dne [datum] vázán zákonným zákazem nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet. Soud I. stupně proto v nevrácení tohoto peněžitého dluhu neshledal za těchto okolností jednání, kterým by došlo ke hrubému porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do [datum] (dále případně jen ,,obč. zák.“) ve spojení s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku. K účinnému odvolání daru ze strany žalované proto nedošlo. Insolvenční dlužník je proto nadále vlastníkem Nemovitosti. Posuzovaná nájemní smlouva z [datum] byla uzavřena platně, a to i z hlediska možného porušení generálního a speciálního inhibitoria ve smyslu § 44a odst. 1 a § 47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), protože v řízení bylo prokázáno, že tyto účinky mohly ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi nastat nejdříve ke dni [datum], kdy mu byly doručeny první listiny soudního exekutora v exekučních věcech, které uváděla žalobkyně. Vzhledem k tomu, že Nájemní smlouva byla uzavřena ještě před zahájením insolvenčního řízení případně před shledáním úpadku insolvenčního dlužníka, nedošlo uzavřením této nájemní smlouvy ani k porušení ustanovení § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Nájemní smlouva není neplatná ani pro tvrzený rozpor s dobrými mravy, kdy i v případě, že by insolvenční dlužník v době uzavírání této Nájemní smlouvy měl vědomost o svých dluzích po splatnosti, nijak uzavřením této nájemní smlouvy žádnou zákonnou úpravu neporušoval. Neplatnost Nájemní smlouvy nezakládá ani skutečnost, že byla uzavřena v rozporu se závazkem insolvenčního dlužníka Nemovitost nezatížit podle obsahu zmíněné úvěrové a zástavní smlouvy ze dne [datum]. Pro tyto případy bylo v tomto smluvním rámci počítáno se specifickými následky tam sjednanými, které se uplatnily pouze ve vztahu mezi účastníky těchto smluv, nikoli ve vztahu k třetím osobám. Z hlediska posuzování případného rozporu Nájemní smlouvy s dobrými mravy dle názoru soudu I. stupně není nijak právně významná ani skutečnost, že žalovaná získala vlastnictví i k dalšímu bytu v dědickém řízení po svém manželovi. Neplatnost posuzované Nájemní smlouvy nezakládá ani případná nižší výše sjednaného nájemného ve výši [částka] měsíčně oproti tvrzení žalobkyně, že obvyklá výše nájemného měla činit nejméně částku [částka] měsíčně. Soud I. stupně zároveň nepřehlédl, že zřejmým úmyslem žalobkyně jako insolvenční správkyně bylo danou žalobou fakticky obejít právní úpravu možnosti podání výpovědi z nájmu bytu dle § 256 insolvenčního zákona. Ze všech uvedených důvodů proto soud I. stupně žalobu na vyklizení žalované z Nemovitosti a Bytu zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že v průběhu řízení před soudem I. stupně bylo žalované poskytnuto procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/4963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) k doplnění tvrzení ohledně dřívější existence nájemního vztahu, ohledně důvodů pro odvolání daru a ohledně okolností uzavření Nájemní smlouvy. Žalovaná na toto poučení nijak nereagovala, proto by podle žalobkyně měla nést procesní následky v podobě neúspěchu v tomto řízení. Žalobkyně má nadále za to, že Nájemní smlouva je neplatná, a to jak pro rozpor se zákonem, tak pro rozpor s dobrými mravy. Okolnosti pro vyslovení této neplatnosti nadále shledává žalobkyně v tom, že uzavřením Nájemní smlouvy insolvenční dlužník a žalovaná úmyslně poškozují věřitele v insolvenčním a potažmo v exekučních řízeních. O nekalém úmyslu jmenovaných při uzavírání Nájemní smlouvy svědčí i ta okolnost, že by bylo nelogické, aby žalovaná v době, kdy žádala insolvenčního dlužníka o vrácení daru, s ním zároveň uzavírala smlouvu o nájmu Bytu. Nemravnost posuzované Nájemní smlouvy shledává žalobkyně i ve skutečnosti, že bylo sjednáno daleko nižší nájemné, než jaké bylo obvyklé v místě a čase. Nájemní smlouva byla uzavřena rovněž v rozporu s omezením tímto způsobem nezatěžovat Nemovitost vyplývajícího z uvedené úvěrové a zástavní smlouvy. Dle názoru žalobkyně není správná úvaha soudu I. stupně, že by jejím úmyslem bylo obejít zákonná ustanovení o možnosti domoci se vyklizení žalované podáním výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně buď zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že žalované bude uložena povinnost vyklidit Pozemek včetně Bytu.

6. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně dále uplatnila tvrzení, že dne [datum] byla žalované doručena výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] s tříměsíční výpovědní dobou daná žalobkyní. Jako výpovědní důvod byla uvedena skutečnost, že žalovaná po dobu 4 měsíců nehradila nájemné, a byl tak naplněn výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Výpovědní doba uplyne dne [datum]. Z uvedeného důvodu žalobkyně požádala o odročení jednání u odvolacího soudu nařízeného na den 29 1. 2025 za účelem zjištění, zda žalovaná proti této výpovědi podala žalobu na určení její neoprávněnosti. Dle žalobkyně tyto skutečnosti představují přípustná nová skutková tvrzení v odvolacím řízení.

7. Doplnění odvolání o tvrzení, že vůči žalované byla žalobkyní uplatněna výpověď z nájmu Bytu dle § 2288 o. z., a že tato okolnost zakládá další důvod pro vyklizení žalované z Nemovitosti a Bytu, shledává odvolací soud nikoli jako nová skutková tvrzení, která by bylo možno v odvolacím řízení přípustně uplatnit dle § 205a písm. f) o. s. ř., ale jako tvrzení po obsahové stránce zakládající nový skutek, kterým je odůvodňován rozsudečný návrh, tedy se jedná o změnu žaloby, která však není v odvolacím řízením přípustná ve smyslu § 216 odst. 2 o. s. ř. K těmto tvrzeným skutečnostem proto odvolací soud při svém rozhodování nepřihlížel.

8. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Podle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné, v podrobnostech ohledně skutkových zjištění proto odkazuje zcela na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž skutek je shrnut v odstavci 3. tohoto odůvodnění. Za správné pak považuje i závěry, které soud I. stupně vedly k zamítnutí žaloby.

10. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2202 o. z.: Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z.: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 3028 odst. 3 o. z.: Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák): Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

16. Podle § 44a odst. 1 exekučního řádu (e. ř.): Nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění (o zahájení exekuce) nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

17. Podle § 47 odst. 6 e. ř.: Majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

18. Podle § 235 insolvenčního zákona (IZ): Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

19. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že žalované dosud svědčí právní titul k užívání Nemovitosti a Bytu v podobě písemné Nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřela s insolvenčním dlužníkem. Správně soud I. stupně uzavřel, že žádná ze žalobkyní namítaných skutečností neplatnost této Nájemní smlouvy nezakládá. Pokud došlo případně k porušení smluvních ujednání z úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou insolvenčního dlužníka a insolvenčním dlužníkem dne [datum], ohledně jeho povinnosti nezatížit zastavovanou Nemovitost rovněž právem nájemním, pak porušení této povinnosti zakládá případné nároky pouze mezi účastníky těchto smluv. S ohledem na zjištěné časové konsekvence (jak jsou zmíněny výše), soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že uzavřením Nájemní smlouvy nedošlo ani k porušení zákazu nakládat s Nemovitostí vyplývajícího pro insolvenčního dlužníka z příslušných ustanovení insolvenčního zákona či exekučního řádu. Správně soud I. stupně rovněž uzavřel, že v samotné skutečnosti, že žalovaná a insolvenční dlužník uzavřeli Nájemní smlouvu v době, kdy insolvenčního dlužníka tížily dosud exekučně nebo insolvenční nevymáhané dluhy, nelze spatřovat rozpor takového jednání s dobrými mravy jako případný důvod neplatnosti Nájemní smlouvy. Porušení dobrých mravů při uzavírání Nájemní smlouvy nelze spatřovat ani v samotné skutečnosti, že sjednané nájemné bylo nižší, než by případně odpovídalo poměrům v místě a čase. Soud I. stupně rovněž v rámci řešení předběžné otázky správně uzavřel, že nedošlo ke splynutí práv a povinností žalované jako nájemkyně bytu a zároveň vlastníka Nemovitosti a Bytu, které mělo nastat v důsledku žalovanou učiněného právního jednání v podobě požadavku na vrácení daru učiněného vůči insolvenčnímu dlužníku, a to již z toho důvodu, že v době učinění tohoto právního jednání insolvenční dlužník nebyl oprávněn nakládat s peněžními prostředky tak, aby mohl tvrzený dluh jako důvod odvolání daru žalované splatit. Nedošlo tak tímto jeho nekonáním z jeho strany k porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák. jako zákonné podmínky pro odvolání daru. Za situace, kdy žalované v době rozhodování soudu svědčí právní titul k užívání Nemovitosti a Bytu v podobě Nájemní smlouvy, soud I. stupně správně uzavřel, že užíváním Nemovitosti a Bytu žalovaná bez právního důvodu do vlastnického práva vlastníka Nemovitosti nezasahuje, a poroto žalobu na vyklizení žalované správně jako nedůvodnou zamítl.

20. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly.