o určení vlastnictví k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 7. 2025, č. j. 9 C 35/2024-263,

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhali určení, že [adresa], r. č. [RČ], naposledy bytem [adresa], byl ke dni své smrti, tedy ke dni [datum], výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. [Anonymizováno] pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území a obci [adresa] (dále i jen „předmětné nemovitosti“) (výrok I.) a uložil žalobkyním povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 71 099,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [adresa] dne 26. 2. 2020 podepsal kupní smlouvu, kterou prodal předmětné nemovitosti, tj. svůj dům se zahradou žalovanému za cenu ve výši 200 000 Kč. Současně zřídili v jeho prospěch věcné břemeno doživotního užívání prodaných nemovitostí. V době podpisu kupní smlouvy [adresa] netrpěl duševní poruchou, kvůli které by nebyl schopen správně porozumět kupní smlouvě, kterou podepisoval. Netrpěl ani rozumovou slabostí, nebyl v době podpisu v tísni, žalovaný ani nezneužil jeho nezkušenosti.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle § 581, § 588, § 1796 zákona č. 89/2012, Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně tvrdily dva důvody neplatnosti kupní smlouvy, a to jednak lichevní jednání (§ 1796 o. z.), kdy žalovaný měl zneužít tísně, rozumové slabosti a nezkušenosti [adresa] a koupit jeho nemovitosti za cenu 200 000 Kč, která byla v hrubém nepoměru k jejich skutečné hodnotě, a jednak duševní poruchu [adresa], tj. demenci minimálně ve středně těžké fázi, kterou [adresa] trpěl již v době podpisu kupní smlouvy, kvůli které nebyl schopen posoudit následky svého jednání. Subjektivní znaky lichvy dle soudu prvního stupně naplněny nebyly, když [adresa] ke dni podpisu kupní smlouvy netrpěl rozumovou slabostí, nebyl ani v tísni ani žalovaný nezneužil jeho nezkušeností, proto se soud dále nezabýval naplněním objektivního znaku lichvy, tj. hrubého nepoměru plnění (i kdyby se totiž jednalo o hrubý nepoměr plnění, pak sám o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy). Dále se soud prvního stupně zabýval zdravotním stavem [adresa] v době uzavření kupní smlouvy a uzavřel, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by [adresa] již v době podpisu kupní smlouvy trpěl středně těžkou demencí. Jednak k takovému závěru nedospěla znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a jednak se u [adresa] v rozhodném období nevyskytovaly žádné projevy středně těžké demence. Nebylo tedy prokázáno, že by již dne 26. 2. 2020 nebyl schopen právně jednat. Soud proto shledal kupní smlouvu jako platnou, a z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Žalobkyně podaly proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, v němž uplatňují odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítají, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, nesprávně hodnotil provedené důkazy, dospěl k mylným skutkovým závěrům a věc nesprávně právně posoudil. Současně namítají i vady řízení, které podle nich mohly mít vliv na výsledek sporu. Dle žalobkyň [adresa] trpěl v době podpisu kupní smlouvy dne 26. 2. 2020 středně těžkou až těžkou demencí, která mu znemožňovala chápat význam a následky právního jednání. Pro tyto závěry dle žalobkyň svědčí zjištění učiněná ze zdravotní dokumentace, znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], výpovědí lékařů ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), svědecké výpovědi o dezorientaci, zanedbané hygieně, neschopnosti brát léky, stavu domácnosti a projevů chování typických pro pokročilou demenci, a rovněž pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o neplatnosti závěti z roku 2020. Podle žalobkyň soud prvního stupně tyto důkazy nesprávně vyhodnotil, bagatelizoval projevy demence jako „podivínství“ a odmítl doplnit dokazování výslechem znalkyně či revizním posudkem k ceně předmětných nemovitostí. Žalobkyně dále tvrdí, že kupní smlouva naplňuje znaky lichvy podle § 1796 o. z., pročež je absolutně neplatná. Objektivním znakem lichevního charakteru smlouvy je hrubý nepoměr plnění, který byl v řízení před soudem prvního stupně zjištěn, a sice mezi obvyklou cenou nemovitostí (dle znaleckého posudku 2 480 000 Kč) a sjednanou kupní cenou (200 000 Kč, tj. cca 8 % hodnoty), a ani případná hodnota služebnosti, která oceněna nebyla, by nepoměr zásadně nezměnila. Zároveň pak žalovaný zneužil slabosti [adresa], když věděl o jeho demenci a závislosti na pomoci, izoloval jej od rodiny, manipuloval jeho vůli sliby pomoci a společného hospodaření a využil jeho nezkušenosti, tísně a rozumové slabosti. Žalobkyně namítají, že soud prvního stupně měl k absolutní neplatnosti přihlédnout i bez návrhu, a že ignoroval relevantní judikaturu Nejvyššího soudu k lichevním smlouvám. Žalobkyně dále soudu prvního stupně vytýkají procesní pochybení, když dle jejich názoru neprovedl navržené důkazy (zejména výslech znalce Řehořka k ocenění služebnosti), odmítl doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] po výsleších svědků, nesprávně hodnotil svědecké výpovědi, když větší váhu přikládal svědkům z okruhu žalovaného než lékařům a osobám blízkým, čímž porušil zásadu materiální pravdy a právo na spravedlivý proces. Podle žalobkyň provedené důkazy jednoznačně prokazují, že [adresa] nebyl způsobilý uzavřít kupní smlouvu, žalovaný zneužil jeho rozumové slabosti a tísně, a kupní smlouva je tudíž absolutně neplatná jako právní jednání osoby neschopné právně jednat i jako lichevní smlouva. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek zrušil a změnil tak, že žalobě vyhoví, případně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyň uvedl, že považuje podané odvolání za nedůvodné a ztotožňuje se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil. K námitkám týkajícím se zdravotního stavu [adresa] uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyň, že [adresa] nebyl v době uzavření kupní smlouvy dne 26. 2. 2020 způsobilý právně jednat. Uvádí, že provedené důkazy naopak prokazují jeho orientaci, schopnost vykonávat běžné denní činnosti a uvědomění si významu právního jednání. Poukázal zejména na svědecké výpovědi, podle nichž [adresa] pravidelně chodil do banky a nakupoval, hospodařil s penězi a znal jejich hodnotu, o prodeji nemovitostí hovořil dlouhodobě a rozhodoval se samostatně, rozuměl následkům převodu a původně zvažoval i darování. Žalovaný dále odkázal na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož nebylo prokázáno, že by [adresa] trpěl duševní poruchou vylučující schopnost posoudit následky svého jednání. Podle žalovaného tak žalobkyně neunesly důkazní břemeno ohledně tvrzené nezpůsobilosti [adresa] uzavřít v inkriminované době kupní smlouvu. Žalovaný odmítá, že by kupní smlouva naplňovala znaky lichvy. Uvádí, že sjednaná kupní cena byla výsledkem dohody stran a odpovídala velmi špatnému technickému stavu nemovitostí, existenci služebnosti doživotního užívání, která výrazně snižovala hodnotu převáděného majetku a skutečnosti, že žalovaný již před uzavřením smlouvy [adresa] dlouhodobě pomáhal a staral se o něj. Podle žalovaného nebyl prokázán ani objektivní znak hrubého nepoměru plnění, ani subjektivní znak spočívající ve zneužití jeho slabosti. Zdůrazňuje, že [adresa] nebyl k prodeji nucen, měl k žalovanému důvěru a převod inicioval sám. Žalovaný rovněž poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž samotná nižší kupní cena nepostačuje k závěru o lichvě, není-li prokázán úmysl těžit ze slabosti druhé strany. Dále uvedl, že případná námitka neúměrného zkrácení by byla prekludována, neboť nebyla uplatněna ve lhůtě jednoho roku od uzavření smlouvy. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením žalobkyň o vadách řízení. Má za to, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a další navržené důkazy byly nadbytečné. Žádné vady řízení, které by mohly mít vliv na výsledek, podle něj nebyly zjištěny. Uzavřel, že žalobkyně neprokázaly tvrzené skutečnosti, zejména nezpůsobilost [adresa] či zneužití jeho slabosti, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné.

7. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že pan [adresa] uzavřel se žalovaným dne 26. 2. 2020 kupní smlouvu, kterou prodal předmětné nemovitosti žalovanému za kupní cenu 200 000 Kč. V citované kupní smlouvě bylo zároveň zřízeno ve prospěch [adresa] věcné břemeno doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí. V době podpisu kupní smlouvy [adresa] netrpěl rozumovou slabostí, nebyl v tísni ani žalovaný nezneužil jeho nezkušeností.

9. V posuzované věci v řízení byla spornou otázka způsobilosti [adresa] uzavřít kupní smlouvu o prodeji nemovitostí s žalovaným, když žalobkyně namítaly duševní poruchu [adresa] a dále lichevní charakter uzavřené kupní smlouvy z důvodu zneužití tísně, rozumové slabosti a nezkušenosti jmenovaného, a hrubý nepoměr mezi reálnou hodnotou nemovitosti a zaplacenou kupní cenou 200 000 Kč.

10. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

13. Soud prvního stupně správně primárně přistoupil ke zkoumání způsobilosti [adresa] k právním jednáním, a to prostřednictvím zadání znaleckého posudku, přičemž využil skutečnosti, že v souběžně probíhajícím řízení o pravosti a platnosti závěti podepsané [adresa] dne 19. 2. 2021 (řízení vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka]) byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací gerontopsychiatrie, znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a téže znalkyni, seznámené již projednávanou věcí, s osobou [adresa] a především jeho zdravotní anamnézou ke dni 19. 2. 2021, zadal vypracování znaleckého posudku k posouzení schopnosti [adresa] uzavřít kupní smlouvu se žalovaným ke dni 26. 2. 2020. Závěry znaleckého posudku v probíhajícím řízení nevyvolaly pochybnosti o jeho správnosti, a proto odvolací soud takovýto postup soudu prvního stupně považuje za logický a správný.

14. V tomto směru není důvodnou námitka žalobkyň, že soud prvního stupně postupoval nestandartně, pokud zadal vypracování znaleckého posudku ještě před prvním jednáním ve věci a před zahájením dokazování. V občanském soudním řízení může soud zadat vypracování znaleckého posudku i před zahájením dokazování, tzv. v rámci přípravy jednání, pokud je to účelné k objasnění skutkového stavu a ke zrychlení řízení. Ustanovení § 127 o. s. ř. takovýto postup soudu nevylučuje. V posuzovaném případně měla znalkyně k dispozici již spisovou dokumentaci soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 9 C 123/2022, ze které, jak je z vypracovaného znaleckého posudku zřejmé, čerpala (výpovědi svědků, ošetřujících lékařů a účastníků řízení, lékařské zprávy) a dále pracovala s jí vyžádanou lékařskou dokumentací [adresa] ke zjištění jeho zdravotního stavu ke dni 26. 2. 2020. Není tedy pravdivou námitka žalobkyň, že znalkyně měla k dispozici toliko strohé lékařské zprávy. Naopak, jak vyplývá z vypracovaného znaleckého posudku, znalkyně měla k dispozici dostatek materiálu k posouzení zdravotního stavu [adresa], a především ke zhodnocení, zda i v době podpisu kupní smlouvy, tedy ke dni 26. 2. 2020, trpěl středně těžkou demencí, tj. duševní poruchou, která by jej činila neschopným k právním jednáním, jako tomu bylo v době podpisu závěti, tedy ke dni 19. 2. 2021. Znalkyně uzavřela, že není možné s jistotou prokázat, že se [adresa] v rozhodném období dne 26. 2. 2020 nacházel ve forenzně významném stádiu demence, či jiné duševní poruchy, která by ho činila neschopným k právním jednáním, a lze proto předpokládat, že v rozhodném období byl jmenovaný zřejmě schopen posoudit následky svého právního jednání (viz. zjištění soudu prvního stupně shrnutá v bodech 12. a 13. napadeného rozsudku).

15. Není důvodná ani námitka žalobkyň, že soud prvního stupně spis nepředložil znalkyni opětovně poté, co doplnil dokazování výpověďmi svědků, když při své znalecké výpovědi před soudem prvního stupně sama znalkyně uvedla, že na jejích závěrech svědecké či účastnické výpovědi nemohou ničeho změnit (čl. 127 spisu).

16. K žalobkyním namítanému lichevnímu jednání žalovaného odvolací soud uvádí, že lichva je výjimečným případem (absolutní) neplatnosti smlouvy, která překračuje běžný rámec nevyvážených smluvních podmínek a zasahuje do samotné etiky smluvního jednání.

17. S ohledem na závěry znaleckého posudku a namítanou neplatnost kupní smlouvy z důvodu lichvy, soud prvního stupně správně přistoupil k doplnění dokazování výslechy navržených svědků i účastníků řízení, které následně řádně ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. hodnotil nejen samostatně, ale i ve vzájemné souvislosti, včetně závěrů znaleckého posudku, jak se podává dále z bodů 14.- 36. napadeného rozsudku a správně uzavřel, že [adresa] ke dni uzavření kupní smlouvy se žalovaným, ke dni 26. 2. 2020 netrpěl rozumovou slabostí, nebyl v tísni při podpisu kupní smlouvy, ani žalovaný nezneužil jeho nezkušeností.

18. Konečně tomuto závěru odpovídají i výpovědi samotných žalobkyň, ze kterých je mimo jiné zřejmé, že nebyly v častém, ani pravidelném kontaktu s [adresa], a to i z objektivních důvodů, vzhledem ke svému věku a svým rodinám, i z důvodu nezájmu [adresa] (jak vyplynulo např. z výpovědi svědka [adresa]), naposledy jej společně navštívily při oslavě jeho narozenin v roce 2019. Žalobkyně a) [adresa] navštívila v únoru 2020, kdy jí [adresa] sdělil, že nemovitosti chce prodat žalovanému, který mu bude pomáhat v nemovitostech i s hospodařením na zahradě. Výslovně uvedla, že,, s tím, že to bude chtít [jméno FO] prodat nikdo nepočítal. Z prodeje jí připadal nadšený.“ Žalobkyně se mu prodej snažily rozmluvit, ale když se to nepodařilo, rozhodla se tam žalobkyně a) již nechodit. Žalobkyně b) se záměr [adresa] o prodeji nemovitostí dozvěděla od své sestry, s tím, že se na prodej velmi těšil, že se o něj bude kupující starat, pomáhat mu s pěstováním brambor apod. Osobně s ním mluvila až po prodeji, na jaře 2020, kdy se ho ptala, proč vynechal rodinu, načež [adresa] odvětil, že nic nepotřebují, mají svoje baráky a vysoké důchody. Tím jejich vztah v podstatě skončil. Z výpovědí žalobkyň je zřejmé (což ostatně koresponduje s výpověďmi ostatních svědků i se závěry znaleckého posudku), že [adresa] byl „podivín“ celý svůj život, avšak byl bystrý i velmi manuálně zručný, netrpěl žádnou závislostí, a především netrpěl žádnou rozumovou slabostí. Jak vyplynulo z výpovědi znalkyně ani žalobkyněmi poukazované celoživotní nedodržování hygieny či pořádku v domácnosti u [adresa] nebylo projevem demence. Naopak účastnické a svědecké výpovědi (např. svědek [jméno FO]) prokázaly, že prodej nemovitostí měl dlouho a dobře naplánovaný s tím, že nejpodstatnějším pro něj bylo, aby našel osobu, která se o něj bude starat, bude mu nápomocna, což žalovaný splňoval. Znal hodnotu peněz a s prodejem nemovitosti žalovanému byl spokojený, a z výpovědí svědků vyplynulo, že žalovaný [adresa] skutečně pomáhal.

19. Závěry soudu prvního stupně, pokud uzavřel, že [adresa] v době uzavření předmětné kupní smlouvy byl schopen právně jednat, netrpěl projevy středně těžké demence, jsou správné, v podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně uvedené v bodech 52.- 61. napadeného rozsudku, se kterými se zcela ztotožňuje.

20. Za správné pak, s ohledem na shora učiněný závěr o zdravotním stavu a rozumové způsobilosti [adresa] k právním jednáním v době uzavření kupní smlouvy se žalovaným, odvolací soud považuje i závěry soudu prvního stupně, že kupní smlouva, kterou [adresa] uzavřel se žalovaným není neplatná ani pro žalobkyněmi tvrzenou lichvu, když absentuje naplnění subjektivního znaku lichvy, neboť v řízení bylo prokázáno, že [adresa] v době podpisu kupní smlouvy netrpěl rozumovou slabostí, nebyl v tísni, ani žalovaný nezneužil jeho nezkušenosti. Bylo prokázáno, že jednání [adresa] bylo zcela svobodné a účelné, učiněné ve snaze zajistit si možnost „dožití“ ve svých nemovitostech za pomoci osoby blízké, kterou pro [adresa] byl žalovaný, kterého znal řadu let, žalovaný mu dlouhodobě vypomáhal a byli přátelé.

21. Za těchto okolností pak nebylo dále nutno zabývat se naplněním dalšího objektivního znaku lichvy, tedy tvrzeným hrubým nepoměrem mezi hodnotou předmětných nemovitostí a zaplacenou kupní cenou 200 000 Kč (možno vyjít i ze znaleckého posudku předloženého žalobkyněmi, znalce [Anonymizováno], 2 480 000 Kč). Protože se však jedná o zásadní odvolací námitky žalobkyň, odvolací soud k těmto uvádí, že sporná kupní smlouva nemá lichevní charakter ani stran tvrzeného hrubého nepoměru kupní ceny. Nepřiměřeně nízká cena sama o sobě nezakládá kolizi s dobrými mravy, jestliže žalobce jako prodávající [adresa] nebyl k prodeji jakkoli nucen a sám se se žalovaným na kupní ceně dohodl. V rámci dalších skutečností vzal soud za prokázané, že dům byl dlouhodobě bez údržby a [adresa] dům nabízel k prodeji již dříve, a ještě dalším zájemcům. Nižší kupní cena i v tomto případě odpovídala záměru [adresa], prostřednictvím prodeje nemovitostí, a v kupní smlouvě zřízeného věcného břemene doživotního bezplatného užívání, zajistit si možnost dožití ve svých nemovitostech a péči osoby jemu blízké (viz. svědecké výpovědi např. [jméno FO]). V tomto směru tedy nelze přisvědčit námitkám žalobkyň, že by kupní smlouva byla uzavřena za nevýhodných podmínek pro [adresa]. (Z uvedených důvodů nebylo nutné doplňovat řízení o žalobkyněmi navrhovaný revizní posudek či výslech znalce Řehořka, k ocenění předmětných nemovitostí k datu jejich prodeje. Fakt, že sjednaná kupní cena neodpovídala tržní ceně předmětných nemovitostí nebyl sporný. Podstatným však byl důvod sjednané nižší kupní ceny, který v řízení byl prokázán).

22. Nejvyšší soud konstantně uzavírá, že pro závěr, že je určitá smlouva lichevní, je mimo jiné nezbytné i zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo úmyslné, a to alespoň ve formě nepřímého úmyslu (lichvář věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena stavem subjektivní slabosti a tohoto faktu využil). Půjde tak o postup, který s přihlédnutím k okolnostem případu a zjištěnému hrubému nepoměru ve vzájemném plnění vytěsňuje jakékoliv úvahy o tom, že šlo o projev běžného (standardního) jednání obvyklého při uzavírání převodní smlouvy mezi uvážlivě jednajícími osobami, a současně nevyvolává žádné pochybnosti o tom, že toto jednání v daném místě a čase již překročilo pravidla slušnosti či poctivosti a je tudíž v kolizi s dobrými mravy (srov. např. usnesení NS ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1983/2024; rozsudek NS ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 84/2023; rozsudek NS ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 940/2022-II, usnesení NS ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2378/2024).

23. Soud prvního stupně postupoval v souladu s judikaturními východisky, provedl nezbytná zjištění, jenž odůvodňují závěr, že se žalovaný nedopustil vědomého těžení z nepříznivé situace [adresa] (pokud jí byl žalobkyněmi míněn vysoký věk jmenovaného a zhoršující se zdraví), jelikož prodej domu a okolnosti v řízení prokázané stran záměru [adresa] zajistit si doživotní bydlení a pomoc v případě potřeby, v něm nemohly vyvolat představu, že je [adresa] nucen uzavřít kupní smlouvu pod vlivem (domnělé) tísně.

24. Ze všech shora uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud uzavřel, že kupní smlouva o prodeji předmětných nemovitostí uzavřená dne 26. 2. 2020 mezi [adresa] a žalovaným je platná.

25. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 584 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyň ze dne 10. 11. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 21. 1. 2026) po 5 620 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění od 1. 1. 2025; náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas tj. 4 půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 965,80 Kč na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem 120 km, osobním vozem [jméno FO] E 220, reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 6,3 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 34,10/l a základní náhrady 5,90 Kč/km podle vyhlášky 475/2024 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 2 878,22 Kč.

27. Ve shodě se soudem prvního stupně při stanovení výše odměny za zastupování advokátem nevycházel odvolací soud z hodnoty předmětných nemovitostí určených znaleckým posudkem znalce Řehořka, když sám žalovaný takto zjištěnou hodnotu nemovitostí rozporoval, neboť nezohledňovala sjednané věcné břemeno, které nemovitosti zatěžovalo, ocenění nebylo provedeno po prohlídce nemovitostí, tedy bylo stanoveno odhadem, a takto zjištěná cena tak neodpovídá skutečné ceně nemovitostí v daném místě a čase. Soud tedy dospěl k závěru, že při určování tarifní hodnoty nelze než využít „zbytkové“ ustanovení § 9 advokátního tarifu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2396/2019).

28. Náhradu nákladů řízení jsou žalobci povinni zaplatit žalovanému v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalovaného.