o zaplacení 395 744,57 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 71 535,91 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % od 9. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 324 208,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 113,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 395 744,57 Kč od 2. 8. 2024 do 8. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 324 208,66 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 113,06 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 382 727,87 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 9 577,70 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 31. 1. 2018 byla mezi [právnická osoba]. a [jméno FO] a [Jméno žalované] uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 503 736 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Úvěr byl úročen pevnou sazbou 9,90 % ročně a měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž žalovaná se zavázala hradit i poplatky dle sazebníku banky. Dne 26. 1. 2018 byla podána žádost o poskytnutí úvěru, v níž žalovaná uvedla příjem 6 100 Kč ze zaměstnání a 6 500 Kč z rodičovského příspěvku, zatímco [jméno FO] uvedl příjem 28 131 Kč a měsíční výdaje ve výši 11 302 Kč. Výpisy z účtů [jméno FO] za období od října 2017 do ledna 2018 potvrdily uvedený příjem a průměrné měsíční výdaje ve výši 32 246,67 Kč. Výpis z účtu [Jméno žalované] za listopad a prosinec 2017 prokázal příjem 11 500 Kč ze sociálních dávek a výdaje nejméně 35 489 Kč. Poskytovatel úvěru provedl posouzení úvěruschopnosti, přičemž zjistil, že žadatelé mají čtyři úvěry v celkové výši 584 051 Kč se splátkami 10 012 Kč měsíčně, a že nové splátkové zatížení žalované bude činit 10 111 Kč. Výdaje byly stanoveny na základě statistických údajů a příjmy byly posuzovány souhrnně za oba manžele ve výši 39 731 Kč. Dne 23. 7. 2024 byla mezi [právnická osoba]. a společností [Jméno žalobkyně]. uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky za žalovanou, která nabyla účinnosti dne 1. 8. 2024. Dne 19. 8. 2024 bylo žalované a jejímu manželovi odesláno oznámení o postoupení pohledávky. Dne 24. 10. 2024 jim byla odeslána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem. Žalovaná doposud uhradila částku 432 200 Kč.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a současně podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřel, že se jedná o úvěr spotřebitelský a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná podle ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, protože poskytovatel úvěru nezjišťoval řádně úvěruschopnost žalované. Nárok žalobce tedy soud prvního stupně posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) a dospěl k závěru, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 503 736 Kč, z nichž dlužnice zaplatila částku 432 200 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tudíž činí 71 535,91 Kč. Spotřebitel, tj. žalovaná, byla v posuzované věci neaktivní, o svých poměrech a možnostech a schopnostech nevrátit jistinu bez zbytečného odkladu nic netvrdila, výzva věřitele k vrácení finančních prostředků byla žalované doručena nejpozději dne 27. 10. 2024 a dne 8. 11. 2024 marně uplynula lhůta, která byla žalované ke splnění dluhu poskytnuta. Dostala se tak se zaplacením částky do prodlení a žalobci byl proto přiznán zákonný úrok z prodlení od 9. 11. 2024. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za situace, kdy ve věci z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ke kterému připojila vyjádření k žalobě datované dne 4. 6. 2025, ve kterém primárně namítá, shodně jako v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, že pohledávka žalobkyně byla dne 14. 8. 2024 přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti manželu žalobkyně. Dne 14. 3. 2025 bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení o schválení oddlužení manžela žalované plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Žalovaná s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 35 Co 152/2022 a Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. KSPL [spisová značka], navrhla, aby odvolací soud žalobu zamítnul a řízení bylo zastaveno. V doplnění odvolání žalovaná uvedla, že žádá o shovívavost a osvobození od jakéhokoliv placení, protože je samoživitelka, nevlastní žádný majetek, je v pracovní neschopnosti; a poukázala na skutečnost, že v řízení před soudem prvního stupně byla osvobozena od soudních poplatků.

5. Žalobkyně prostřednictvím zástupce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. K odvolacímu jednání dne 17. 12. 2025 byli účastníci řádně předvoláni a žalovaná podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2025 sdělila, že souhlasí, aby o odvolání bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. E-mailovou zprávou (bez zaručeného elektronického podpisu) doručenou soudu dne 15. 12. 2025 se žalovaná z odvolacího jednání omluvila z důvodu pracovní neschopnosti, žádala o odročení jednání. Z kopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti předložené žalovanou vyplývá, že práce neschopná je od 11. 6. 2025. Za této situace žádost o odročení doručená soudu dne 15. 12. 2025 z důvodu pracovní neschopnosti nelze hodnotit jako včasnou. Odvolací soud proto jednal podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.

8. Odvolací soud podle § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. KSPH [spisová značka] – B – 12, a seznamem přihlášených pohledávek (k prokázání skutečností tvrzených žalovanou o insolvenčním řízení manžela), ze kterých zjistil, že soud schválil oddlužení dlužníka [jméno FO], narozeného 3. 10. 1976, plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a žalobkyně přihlásila nárok uplatněný žalobou ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a právním předchůdcem věřitele, společností [právnická osoba]., do majetkové podstaty v řízení o schválení oddlužení [jméno FO].

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, jejich hodnocení se nezměnilo ani po doplnění dokazování odvolacím soudem, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

10. Žalovaná své odvolání založila na námitkách, že žalobkyně přihlásila žalovanou pohledávku v insolvenčním řízení bývalého manžela žalované a to je skutečnost, která brání uplatnit stejný nárok proti žalované, a že žalovaná je samoživitelka a její poměry jí nedovolují dlužnou částku zaplatit.

11. Soud prvního stupně správně uzavřel, že smlouva uzavřená mezi účastníky o spotřebitelském úvěru je neplatná, protože poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy nesplnil svoji zákonnou povinnost (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Námitku žalované, že pohledávka je již přihlášena do insolvenčního řízení vedeného proti [jméno FO] neshledal soud prvního stupně důvodnou s tím, že žalovaná v insolvenčním řízení není a žalobce se může tudíž nároku domáhat i po žalované.

12. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

13. Podle § 183 odst. 1 věta před středníkem, insolvenčního zákona, přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem.

14. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2018 vyplývá, že úvěr poskytla [právnická osoba]. úvěrovaným klientům, tj. [jméno FO] a [jméno FO], jako manželům. Žalovaná tak byla společně s [jméno FO] v pozici spoludlužníka, když ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že jsou solidárními spoludlužníky, kteří budou splácet úvěr společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 o. z. Zároveň ze smlouvy vyplývá (bod 1.3), že úvěrovaní byli poučeni, že poskytovatel úvěru má právo požadovat splnění dluhu a povinností z této smlouvy po každém z dlužníků.

15. Podle shora uvedeného ustanovení má věřitel právo požadovat nesplacenou dlužnou částku po kterémkoliv z dlužníků. Žalobkyně jednala správně, pokud přihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení vůči spoludlužníkovi, uvedený postup však nezprošťuje žalovanou povinnosti úhrady společného dluhu ve smyslu § 183 odst. 2 insolvenčního zákona. Pohledávka vůči žalované tak ve smyslu tohoto ustanovení stále trvá, žalobkyně ji může požadovat přímo po žalované. Částka sjednaná jako úvěr ve výši 503 736 Kč byla žalované a jejímu spoludlužníkovi bezhotovostně poskytnuta na úvěrový účet, z poskytnuté částky dlužníci zaplatili částku 432 200 Kč, zbývá tak zaplatit částka 71 536 Kč. Protože smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou a jejím spoludlužníkem ze dne 31. 1. 2018 byla shledána neplatnou, jsou žalovaná a spoludlužník [jméno FO] povinni jako společně a nerozdílně zavázaní dlužníci zaplatit z důvodu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. žalobkyni nezaplacenou část dlužné částky.

16. Žalovanou uváděná rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadají, protože rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] se týká vztahu mezi solidárními dlužníky a plnění nad rámec společného dluhu jedním ze solidárních dlužníků; rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL [spisová značka] se pak týká zpeněžení majetku ve společném jmění manželů, jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Tedy žádné z odkazovaných rozhodnutí neřeší obdobnou situaci jako v posuzované věci, protože se netýkají vztahu mezi věřitelem a dlužníkem

17. Námitka žalované, že splácení dluhu jí nedovolují její osobní, finanční a majetkové poměry, je zcela nedůvodná, protože ani nepříznivá životní situace nezbavuje dlužníka povinnosti splněním dluhu pohledávku věřitele uspokojit (§ 1721 o. z.) a jen splněním dluhu závazek zaniká (§ 1908 odst. 1 o. z.).

18. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobě částečně (ohledně nesplacené části poskytnuté finanční částky) žalobě jako důvodné vyhověl a žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Správně soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení za situace, kdy v řízení úspěšnější žalované náklady řízení nevznikly.

19. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 360,30 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 12. 2025) 3 980 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 930,30 Kč.

21. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni jí požadovanou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny a náhrady hotových výdajů za vyjádření ze dne 17. 10. 2025, protože se jedná o pouhé sdělení, že žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, které není úkonem podřaditelným pod ustanovení § 11 odst. 2 advokátního tarifu.

22. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.