o zaplacení 462 300 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 7. 2024, č. j. 10 C 39/2024-183

1. Okresní soud [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen ,,soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci spolu žili od roku 2012 do ledna 2023, ze soužití se narodily dvě dosud nezletilé děti. Žalovaná je výlučnou vlastnicí domu čp. [Anonymizováno], který je součástí pozemku [Anonymizováno]. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jehož stavba byla dokončena v prosinci 2018 a účastníci se do domu i s nezletilými dětmi nastěhovali. Žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na stavbu domu, a proto uzavřela se společností Hypoteční banka a.s. smlouvu o hypotečním úvěru, žalobce poskytl žalované v době od [datum] do [datum] (dále jen ,,rozhodná doba“) v měsíčních splátkách celkem částku [částka] (leden–listopad 2019 po [částka], prosinec 2019–prosinec 2022 po [částka]/v únoru 2020 neuhradil ničeho/). Žalobce uhradil náklady na spotřebu vody a elektřiny v Domě za rozhodné období v celkové výši [částka] a zaslal žalované finanční prostředky bez určení účelu v částce [částka]. Žalovaná zaplatila žalobci dne [datum] ve dvou částkách celkem [částka] na úhradu jeho individuálních závazků.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněná částka představuje bezdůvodné obohacení žalované vůči žalobci ve smyslu § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), protože vzal výpisem z jeho účtu za prokázané tvrzení žalobce, že pravidelně přispíval žalované na splátky úvěru. Žalobce každou jednotlivou platbu označil jako „hypotéka“ a zřejmě jen pochybením banky žalobce či žalované se účel platby nezobrazil ve výpisech z účtu žalované. Žalobce tyto příspěvky posílal pravidelně ve stejné výši každý měsíc, proto žalované musel být jejich účel známý a je nepravděpodobné, že by žalobce od prosince 2019 přestal žalované na hypotéku přispívat. Soud prvního stupně odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], které se sice týkají posouzení investic jednoho z manželů po zániku společného jmění manželů, ale jejich závěry jsou aplikovatelné i pro ukončení družského poměru nesezdaných partnerů. Žalobce hradil příspěvky na hypoteční úvěr žalované z důvodu jejich společného bydlení, v lednu 2023 se účastníci rozešli, odpadl tak důvod těchto plateb „na bydlení“. Žalovaná není povinna bezdůvodné obohacení představované příspěvkem na její hypoteční úvěr žalobci vydat, protože mu poskytla protiplnění ve formě bezplatného bydlení ve své nemovitosti. Pokud by účastníci nežili v domě žalované, ale v nájemním bydlení, museli by za užívání obdobného domu měsíčně společně platit obvyklé nájemné, na jehož placení by se každý z nich podílel ve smyslu § 1868 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 1122 odst. 3 o. z. rovným dílem. Mezi účastníky bylo nesporné, že v předmětném období činilo takové obvyklé nájemné [částka], měl žalobce povinnost z něho hradit polovinu, tj. [částka] měsíčně, za rozhodné období tedy [částka], a protože žalobce v souhrnu zaplatil žalované částku [částka], nevzniklo na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení. I v případě, že by soud zohlednil další platby žalobce zaslané na účet žalované ve výši celkem [částka], resp. [částka] (včetně plateb určených výlučně pro žalovanou) celková jím zaplacená částka by převýšila částku [částka], ovšem žalovaná pro tento případ uplatnila kompenzační námitku až do částky [částka]. Vzhledem k tomu, že tato částka převyšuje nárok žalobce, neshledal soud prvního stupně žalobu důvodnou. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém zpochybnil závěr soudu prvního stupně, že hradil splátky hypotéky žalované z důvodu společného spolubydlení, protože účastníci spolu žili jako partneři ve společné domácnosti, nikoliv pouze jako spolubydlící. Judikaturní praxe, na kterou soud prvního stupně odkazoval, je podle žalobce aplikovatelná pouze pro případ vypořádání společného jmění manželů, nikoliv pro případ nesezdaných partnerů, a je zcela nemístné mísit běžné závazkové vztahy mezi partnery, které se řídí běžnými ustanoveními občanského zákoníku upravujícími závazky se zvláštním zcela speciálním manželským majetkovým režimem. Problematika vypořádání závazků mezi partnery je již samostatně projudikována a družský poměr nelze klást na roveň rodině právnímu vztahu mezi manželi (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Na posuzovanou věc je přímo aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého může mezi partnery existovat inominátní smlouva „dohoda účastníků o společném soužitím ve společném bytě“, anebo se může jednat o kvazikontrakt v režimu bezdůvodného obohacení. V obou případech je třeba vypořádat závazky dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V posuzované věci právním titulem plateb žalobce ve prospěch žalované byla platba za účelem uhrazení hypotéky, nikoliv nájem. Nájemní smlouva mezi účastníky nikdy neexistovala, a to ani ústní, navíc takovou skutečnost žalovaná ani nikdy netvrdila. Právní jednání je třeba vykládat v souladu s projevem vůle toho, kdo jej činí, přičemž k tomu žalobce znovu odkázal na zásadní poznámku z účetnictví „hypotéka“ v rámci plateb za rozhodné období. Žalobce prokázal výpisy z účtů za rozhodné období, že byl ve značné části tohoto období v záporném zůstatku, tedy veškeré své příjmy investoval do rodiny a žalované předával více, než kolik bylo v jeho možnostech, nakonec se od žalované dočkal nuceného vystěhování z její nemovitosti, na kterou jí přidával finanční prostředky a celou rodinu živil. Žalobce jako jediný výdělečný člen rodinné domácnosti hradil chod domácnosti bezhotovostními i hotovostními platbami, to jsou výdaje, které se regresně nenahrazují, což ani žalobce nechce. Žalobce odkázal na korektiv dobrých mravů, kdy je nepřípustné, aby žalobce živil celou rodinu ze svých výlučných prostředků, hradil na závazky žalované a poté, co žalovaná vystěhuje žalobce ze své nemovitosti by v lepším případě ničeho neměl, v horším případě by za ním snad měla žalovaná disponovat pohledávkou z titulu užívání nemovitosti ve výši obvyklého nájemného za dobu, kdy u ní žalobce bydlel. Žalobce nechce regresní úhradu alikvotní části nákladů na spotřebovaná média a služby spojené s užíváním bytu, chce nahradit pouze to, co vynaložil ze svých výlučných prostředků na výlučný závazek žalované. Soud prvního stupně se s námitkami a s odkazy na citovanou judikaturu žalobcem během řízení ani v napadeném rozsudku nijak nevypořádal. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, příp. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního sutpně k novému projednání.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že sám živil celou rodinu a hradil závazky žalované, nikdy nebyla uzavřena jakákoliv dohoda ani diskutována možnost převodu nemovitostí či jejich části do výlučného vlastnictví žalobce. Pokud žalobce tvrdí, že je proti smyslu všech zásad rodinného soužití i autonomie vůle, aby při rozchodu partnerů měl partner vlastník právo za partnerem nevlastníkem na úhradu alikvotní části obvyklého nájemného, pak podle žalobkyně stejně tak jde proti smyslu všech zásad rodinného soužití a autonomie vůle, že pokud partneři spolu žijí, partnerka vlastník je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost, respektuje to, že partner nevlastník hradí dluhy z předchozího vztahu, poskytuje partnerovi a celé rodině bydlení, partner nevlastník jí přispívá na sdílenou rodinnou domácnost a přispívá, dle jeho tvrzení, na úhradu úvěru partnera vlastníka, ač to plyne výslovně jen z jeho poznámek, se po rozchodu domáhá vrácení peněz. Žalovaná je přesvědčena, že k bezdůvodnému obohacení nemohlo dojít, protože jakékoliv plnění bylo poskytováno na základě vzájemné dohody, a nikoliv bez právního důvodu či z právního důvodu, který následně odpadl. Žalovaná nesdílí názor soudu prvního stupně v tom směru, že bylo prokázáno, že navýšené částky ([částka] měsíčně) byly určeny na úhradu hypotečního úvěru, když to plyne z výpisu z účtu žalobce, protože plátce jakékoliv částky je oprávněn napsat poznámku pro plátce a poznámku pro příjemce, nedošlo tedy k žádnému pochybení na straně banky žalobce ani žalované. Žalobce poznámku pro příjemce – žalovanou uváděl po určitou dobu, což se projevilo i na výpisech žalované, následně tuto poznámku smazal, protože věděl, že na hypoteční úvěr nepřispívá. Účel platby se nezobrazil ve výpisech z účtu žalované, pouze proto, že si poznámku pro sebe psal jen žalobce, v důsledku čeho žalovaná oprávněně vycházela z toho, že jen část plateb (ve výši [částka] měsíčně) byla určena na platbu hypotečního úvěru, zatímco ostatní platby byly poukazovány za účelem příspěvku na vedení společné domácnosti, bydlení apod. Pochybení banky nebylo prokázáno, jde jen o dedukci soudu prvního stupně, naopak bylo prokázáno, že navýšené platby [částka] měsíčně s žádnou poznámku o účelu platby poukázány nebyly. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně odvolací soud nepovažuje za zcela správné, přesto i odvolací soud shledal žalobu jako neoprávněnou, i když z jiných, než soudem prvního stupně uváděných důvodů.

8. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. výpisy z účtů obou účastníků a nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně dále z těchto důkazů zjistil, že v rozhodném období byl příjmem žalované rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně a od ledna 2022 mzda. Na účet žalované kromě částek poukazovaných žalobcem byly připisovány částky od dalších osob, konkrétně z účtu „Dalešický“ (bratr žalované) byla poukázána v roce 2019 částka [částka], v roce 2020 částka [částka], v roce 2021 částka [částka] a v roce 2022 částka [částka]. Z účtu obou účastníků byly hrazeny nákupy v obchodech s potravinami, supermarketech, drogerii a lékárně. Z účtu žalobce byla dále hrazena položka „stravné ZŠ a MŠ“.

9. Žalobce svůj nárok založil na tvrzení, že v rozhodném období poskytl žalované ze svých výlučných prostředků finanční částky na splátky závazku žalované z hypotečního úvěru poskytnutého na stavbu domu v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaná na svoji obranu tvrdila, že částky poskytované žalobcem byly určeny na chod domácnosti a na náklady rodiny s dvěma nezletilými dětmi, s tím, že je ochotna akceptovat, že v období od ledna do listopadu 2019 žalobce poukazoval na její účet částky [částka] měsíčně označené poznámkou „hypotéka“, od prosince 2019 však na úhradu splátek hypotečního úvěru neposkytoval žalované ničeho. Žalovaná uplatnila vůči žalobci k obraně nárok na zaplacení částky [částka] (68 0450 a [částka]), kterou uhradila věřitelům žalobce.

10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že nárok žalobce je třeba posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V posuzované věci bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky nesporné, že účastníci žili společně v družském poměru, žalobce poskytl předmětnou sumu žalované, aniž mezi nimi byla uzavřena dohoda o důvodu, pro který žalobce žalované dotčenou částku předal k dispozici, o účelu, na který byla poskytnuta, příp. o jejím vrácení (takovou dohodu ani nikdo z účastníků netvrdil.). Při absenci zjištění o jakémkoliv právním důvodu pro přijetí finančních prostředků žalovanou je třeba právní poměr mezi nimi posoudit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., neboť se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce.

14. Problematikou bezdůvodného obohacení po odpadnutí účelu plnění z důvodu ukončení společného družského soužití a užívání nemovitosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] a v dalších na tento rozsudek navazujících rozhodnutích (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), a uzavřel, že skutková podstata bezdůvodného obohacení představující plnění z právního důvodu, který následně odpadl, může být ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu naplněna mj. v případech, investuje-li jeden z nesezdaného páru do (byť výlučného) majetku druhého (např. bytu), jež oba užívají, avšak důvod takového plnění – dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného/pořizovaného obydlí k tomuto účelu, jež může být i neformální vyplývající z jejich soužití v nesezdaném poměru, blízkého vztahu apod. – např. v důsledku rozchodu partnerů odpadl.

15. Poskytl-li tedy žalobce žalované finanční prostředky jako partnerce v nesezdaném vztahu, pak plnil z právního důvodu, který v důsledku jejich rozchodu odpadl. Nejedná se tedy o plnění bez právního důvodu, nebo vědomé plnění nedluhu, kde by se mohl prosadit liberační důvod podle § 2997 o. z.

16. V řízení platí povinnost účastníků vylíčit (pravdivě a úplně) všechny potřebné skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy (§ 101, § 120 o. s. ř.). Povinnost účastníka navrhnout důkazy k prokázání těch právně významných skutečností, ohledně kterých má břemeno tvrzení, je v konkrétním procesním postupu účastníků spojena s požadavkem určitosti důkazního návrhu. Pokud účastníky uvedená tvrzení a navržené důkazy nepostačí k tomu, aby byl objasněn skutkový stav, přistoupí soud k poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., jejímž účelem je zabránit tomu, aby se dozvěděl až z pro něho nepříznivého rozhodnutí, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno.

17. V posuzované věci na žalobci bylo, aby prokázal, že finanční prostředky poskytl, ale také to, že měly být použity na konkrétní účel, protože právě s ním spojuje po odpadnutí právního důvodu plnění vznik bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že všechny jím poskytnuté finanční prostředky předával v měsíčních splátkách žalované bezhotovostně na její bankovní účet za účelem splátky hypotečního úvěru. Své tvrzení navrhl prokázat potvrzeními o provedených měsíčních platbách na účet žalované.

18. Při jednání soudu dne [datum] byl žalobce poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je třeba, aby doplnil svá skutková tvrzení a k jejich prokázání označil důkazy, a to konkrétně, že veškeré platby, které jsou předmětem sporu, byly zasílány vždy jako příspěvek na hypotéku žalované, tedy i v době od prosince 2019, s tím, že nesplněním této povinnosti se vystavuje nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení. V reakci na poučení soudu žalobce navrhl doplnit dokazování úplným výpisem z jeho bankovního účtu za období od ledna 2019 do ledna 2023, ze kterého je zřejmé, že žalobce uváděl po celou dobu rozhodného období k platbám ve výši [částka] měsíčně od ledna 2019 a ve výši [částka] měsíčně od prosince 2019 do prosince 2022 vždy poznámku „hypotéka“. Od ledna 2023 pak změnil účel platby ve výši [částka] označením poznámky „výživné“.

19. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období žili účastníci ve společné domácnosti, uhrazovali potřeby rodinné domácnosti a nezletilých dětí. Jediným příjmem žalované do prosince 2021 byl rodičovský příspěvek ve výši [částka], finančně jí vypomáhali třetí osoby (zejména bratr), platila pravidelně splátky hypotečního úvěru ve výši [částka] a od října 2019 ve výši [částka]. Žalobce hradil náklady na vodu a elektřinu v rozhodném období v celkové výši [částka], tj. průměrně [částka] měsíčně, zaslal žalované další finanční prostředky ve výši [částka], tj. v průměru [částka] měsíčně bez označení plateb. Z účtu žalobce byla dále hrazena položka „stravné ZŠ a MŠ“. Oba účastníci uváděli formou bezhotovostní úhrady platby potravin, drogerie, léků, žalovaná v souhrnu ve vyšších částkách.

20. Žalobce jím navrženými důkazy prokázal své tvrzení, že všechny sporné platby jsou v jeho účtu označeny jako „hypotéka“. Výpisy z účtu žalované však bylo prokázáno, že pro ni jako příjemce plateb byly označeny účelem „hypotéka“ částky [částka] měsíčně zaplacené v období od ledna do listopadu 2019, celkem [částka]. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že i platby poskytované žalobcem žalované ve výši [částka] měsíčně od prosince 2019 do prosince 2022 byly určeny právě na splátky hypotečního úvěru a zřejmě jen pochybením banky žalobce nebo žalované se účel platby nezobrazil ve výpisech z účtu žalované. Odvolací soud shledal žalobcem navržené důkazy nezpůsobilé k prokázání účelu plateb, když pro příjemce nebyly označeny poznámkou „hypotéka“ a obecně je na odesílateli, aby účel platby uvedl nejen jako údaj pro odesílatele, ale i pro příjemce. Nadto podle zjištěných okolností, kdy její příjmy ani s částkami poskytovanými žalobcem nedostačovaly na úhradu všech potřeb rodiny, mohla mít žalovaná důvodně za to, že se jedná o příspěvek na domácnost. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši [částka].

21. Podáním ze dne [datum] uplatnila žalovaná k započtení do výše důvodného nároku žalobce zaplacení částky [částka]. Tvrzení žalované, že na úhradu závazků žalobce zaplatila částku [částka] ([částka] a [částka]) věřitelům žalobce, byla mezi účastníky nesporná.

Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

22. Žalovaná kompenzační námitku uplatnila v podání ze dne [datum], které bylo prostřednictvím soudu doručeno žalobci dne [datum]. Protože listina obsahující kompenzační námitku neobsahovala lhůtu pro žalobce k zaplacení dlužné částky, nastal co do času plnění režim podle § 1958 odst. 2 o. z., tedy žalobce byl povinen plnit bez zbytečného odkladu. Následně žalovaná uplatnila kompenzační námitku při jednání dne [datum] a při jednání dne [datum]. Žalovaná tak vznesla kompenzační námitku ohledně částky, kterou lze uplatnit před soudem, je splatná, nejedná se o pohledávku nejistou nebo neurčitou a jde tak o pohledávku způsobilou k započtení proti pohledávce nárokované žalobou. Pohledávka žalobce tak zanikla započtením pohledávky žalované až do výše důvodně nárokované částky.

23. Odvolací soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby na základě jiných závěrů než soud prvního stupně, proto se již nezabýval otázkou případného poskytnutí protiplnění ze strany žalované formou „odbydlení“ – bezplatného užívání nemovitosti žalované žalobcem v rámci družského poměru; a nezabýval se tak ani odvolacími námitkami žalobce, že se soud nevypořádal s k této problematice žalobcem odkazovanou judikaturou ani porušením korektivu dobrých mravů.

24. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný, i když z jiných než soudem prvního stupně uváděných důvodů, podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 21. napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] ) po [částka] podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] a [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, za použití Čl. II. vyhl. č. 258/2024 Sb., náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po [částka] podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem [hodnota] km, osobním vozem Volvo reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 6 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 34,70/l a základní náhrady [částka]/km podle vyhlášky 475/2024 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka].

26. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalované.