o zaplacení 167 214,08 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 1. 2024, č. j. 14 C 321/2023-62

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách ve výši [částka] měsíčně splatných do 15 dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu v rozsahu částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], úrokem z úvěru ve výši 24,36 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z úvěru ve výši 25,26 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na základě které mu byla poskytnuta částka [částka], žalovaný na tento závazek plnil částečně, když uhradil žalobkyni částku [částka]. Dále žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na základě, které mu byla poskytnuta částka [částka], na tento závazek uhradil částku [částka]. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni její právní předchůdkyní Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry byla zkoumána při uzavření obou smluv na základě zjištěného příjmu žalovaného, který v roce 2019 činil přibližně [částka] a v roce 2020 částku [částka], výdaje žalovaného kromě splátek úvěrů „odhadl“ poskytovatel úvěru ve výši [částka], aniž by zohlednil skutečnost, že žalovaný hradil v roce 2019 nájemné ve výši [částka] a v roce 2020 se přestěhoval do většího bytu.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] a dne [datum] podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) jsou podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to neplatné absolutně (§ 588 o. z.). Plnění poskytnuté žalovanému v celkové výši [částka] bylo tedy učiněno bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen podle § 2993 o. z. vrátit. Žalovaným uplatněnou námitku promlčení soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou s ohledem na skutečnost, že částečné úhrady žalovaného lze, s ohledem na okolnosti věci, považovat za uznání zbylé části dluhu na bezdůvodném obohacení v souladu s § 2054 o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni resp. její právní předchůdkyni uhradil již celkem částku [částka], uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni toliko částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v požadované výši z přiznané částky od následujícího dne po předžalobní výzvě k úhradě dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), když uzavřel, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 20 % žalované pohledávky, proto žalovanému náleží 60 % z celkové náhrady nákladů řízení ve výši [částka].

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

5. Žalobkyně své odvolání proti výroku I., a to pouze co do určení lhůty k plnění, odůvodnila tím, že soud zřejmě opomněl ve výroku uvést splatnost celého závazku žalovaného pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky podle rozsudku, tj. stanovit vykonatelnost celého rozsudku. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že soudem určenou částku spolu s úrokem z prodlení, kterou soud prvního stupně umožnil žalovanému zaplatit ve splátkách, uloží žalovanému uhradit pod ztrátou výhody splátek tak, že v případě prodlení s úhradou, byť jediné splátky, a to i částečně, stává se okamžitě splatný celý zůstatek dlužné částky včetně příslušenství dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení.

6. Žalovaný v odvolání, které směřovalo proti části výroku I. o zaplacení částky [částka] a zaplacení úroku z částky [částka], uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil částečnou úhradu žalovaného za uznání zbylé části dluhu. Žalovaný však má za to, že uhrazené plnění nelze považovat za částečné plnění dluhu, neboť žalovaný plnil jednotlivé splátky spotřebitelského úvěru. Již samotné ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vylučuje možnost aplikace ust. § 2054 o. z., neboť i po vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru si jednotlivé úhrady ze strany dlužníka zachovávají charakter dílčího plnění, a v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum]. Podle názoru žalovaného soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, avšak zcela pominul zvláštní právní úpravu povinnosti dlužníka vrátit poskytnutou jistinu ve splátkách v době přiměřené jeho možnostem. Bez ohledu na absolutní neplatnost smluv a identifikaci žalovaného plnění jako bezdůvodného obohacení je tak třeba uhrazené splátky považovat za plnění dílčí, s nimiž naopak zákon nespojuje účinky uznání dluhu. Pokud žalobkyně podala žalobu dne [datum], pak nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] ze smlouvy uzavřené dne [datum], je promlčen. Žalovaný dále namítal, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], neboť nárok na zákonné úroky z prodlení by žalobkyni vznikl až v okamžiku, kdy by žalovaný byl v prodlení se splátkami stanovenými soudem v nadepsaném řízení. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] ve splátkách ve výši [částka] měsíčně a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítne.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s žalovaným uplatněným odvolacím důvodem v podobě promlčení nároku zásadně nesouhlasí. S odkazem na ust. § 2054 o. z. a k věci se vztahující judikaturu, zastává názor, že žalovaný každou platbou hrazenou po [datum] resp. [datum] uznal svůj dluh z bezdůvodného obohacení a desetiletá promlčecí lhůta podle § 639 o. z. se od každé provedené platby prodlužovala o deset let. Poslední platbu žalovaný uhradil dne [datum], žaloba byla podána dne 29. 6. 22023, k promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalovaného důvodné není.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, odvolací soud se s hodnocením soudu prvního stupně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, zejména bod 17. napadeného rozsudku.

10. Soud prvního stupně věc posuzoval správně také po právní stránce s ohledem na dobu uzavření úvěrových smluv podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, z pohledu zkoumání úvěruschopnosti, správně shledal úvěrové smlouvy absolutně neplatné s povinností žalovaného vrátit jen nezaplacený zbytek jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení. Správně soud posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou, ale z jiných než odvolacím soudem uvažovaných důvodů.

11. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Zákon v zásadě vychází z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Uvedená právní úprava je speciální, nejde tu o jednostrannou volbu času plnění dlužníkem (srov. § 1960 o.z.), ale ani věřitelem (srov. § 1958 odst. 2 o.z.). Nemůže také jít o dobu dohodnutou v neplatné smlouvě. Neplatností smlouvy je totiž dotčen i dohodnutý způsob splácení a také podmínky pro „předčasné zesplatnění.“ V daném případě tak jistě nelze vycházet z následků „zesplatnění“ po splatnosti dlužných splátek, ale z výzvy věřitele k plnění dluhu v jím uvedené lhůtě, byť by nebyla explicitně založena na „neplatnosti smlouvy“ a na postupu „podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.“

16. Pojem „spor,“ jako hmotněprávní předpoklad pro konstitutivní rozhodnutí soudu, je třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat jen jako aktivní a bez zbytečného odkladu nevyřešený střet (konflikt) rozdílných (konkrétních) představ (návrhů) stran o tom, co je „přiměřená“ doba plnění podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pasivita naproti tomu konflikt („spor“) nezakládá a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci („shodu“), bez ohledu na skutečné poměry.

17. Do doby realizace výzvy věřitele k jednorázovému (či jinému) plnění celé zbylé jistiny úvěru je třeba vycházet z toho, že věřitel akceptuje faktické dílčí (nikoli jen částečné) plnění ze strany dlužníka (z neplatné smlouvy) bez výhrad, byť by bylo nepravidelné, a o přiměřenost doby plnění tu není „spor.“ Proto nemůže být dlužník ani v prodlení, jak uvedl ve svých závěrech Nejvyšší soud v žalovaným uvedeným rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

18. Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění (ať již v rámci „zesplatnění“, nebo později, v rámci předžalobní výzvy) a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil, právě s argumentem, že taková doba plnění „není přiměřená“ jeho aktuálním možnostem a že přiměřená je doba jiná. V takovém případě tu totiž také není ,,spor“ a platí uvedená „nesporná“ (přiměřená) doba plnění podle návrhu (výzvy) věřitele, bez ohledu na aktuální poměry dlužníka.

19. Uvedená právní norma sice směřuje k ochraně spotřebitele, nicméně nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci dlužníka („jeho příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrech“ ve smyslu § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru) objektivně nemá. Z údajů zjištěných dříve při uzavírání smlouvy (a nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti) vycházet nelze, otázku přiměřenosti si ani nelze vyřešit jako předběžnou (viz výše). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a bez zbytečného odkladu u věřitele uplatnit, tedy návrh věřitele výslovně nepřijmout a spor vyvolat. V takovém sporu ho také bude tížit břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

20. Pokud dlužník uvedenou obranu řádně a včas uplatnil a věřitel jím navrženou dobu plnění akceptoval, opět zde není ,,spor,“ a opět bez ohledu na skutečné poměry dlužníka. Nesporná (přiměřená) doba je jen jiná, než věřitel původně zamýšlel, ale po jejím uplynutí opět nastává prodlení.

21. Pokud věřitel s dlužníkem navrženou dobou plnění (ve splátkách apod.) naopak nesouhlasí, nezbývá mu, než podat žalobu o určení splatnosti soudem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť takový návrh může podat kterákoli ze smluvních stran.

22. Pokud však dlužník žádnou obranu (odlišný návrh či alespoň nesouhlas) bez zbytečného odkladu u věřitele neuplatnil, což je posuzovaný případ, a současně nová doba plnění uvedená ve výzvě věřitele uplynula, je dlužník v prodlení.

23. V posuzované věci žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění celého dluhu výzvou ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. Žalovaný netvrdil, že by tehdy (bez zbytečného odkladu) o přiměřenost této doby vyvolal „spor“, platí tedy závěr, že šlo o dobu přiměřenou tehdejším možnostem spotřebitele – žalovaného podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Nebyl tedy žádný důvod k předchozímu podání žaloby o určení splatnosti úvěru, dluh se stal splatným uplynutím uvedené doby a nárok žalobkyně na zaplacení zbytku jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum], je tak důvodný.

24. Odvolací soud neshledal shodně jako soud prvního stupně důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným ohledně nároku na zaplacení částky [částka] z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [datum], ale z jiných než soudem prvního stupně uváděných důvodů.

25. Závěr odvolacího soudu, že dosud žalovaným uhrazené plnění (poslední platba dne [datum]) nelze považovat za částečné plnění dluhu, jehož důsledkem je ve smyslu § 2054 o. z. uznání celého dluhu, vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož plnění dlužníka v postavení spotřebitele na poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle zvláštní úpravy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nenaplňuje důvody uznání dluhu, se kterými § 639 o. z. spojuje přerušení a běh nové desetileté promlčecí lhůty.

26. Podle § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

27. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

28. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

29. Vzhledem k tomu, že (jak uvedeno shora) splatnost dluhu nastala dne [datum] a žaloba ve věci (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) byla podána dne [datum], nárok žalobkyně z žádné z úvěrových smluv není promlčen.

30. Odvolání žalovaného ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení a ve vztahu k jím uplatněné námitce promlčení části žalobou uplatněného nároku tak není důvodné.

31. Odvolací soud shledal důvodným odvolání žalobkyně ve vztahu k určení podmínkám splatnosti, když je namístě vázat právo žalovaného zaplatit dluh ve splátkách na jeho povinnost zaplatit celý dluh najednou v případě prodlení s úhradou některé ze splátek.

32. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku pod ztrátou výhody splátek, jinak rozsudek v napadeném výroku I. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 20 % žalovaného nároku, neúspěšná z 80 %, při odečtení úspěchu od neúspěchu má žalovaný právo na 80% náhrady nákladů řízení. Žalovanému vznikly náklady ve výši [částka], tj. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k věci samé, účast u jednání soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši [částka] za použití MHD a 21% náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka]. Z toho 60 % činí [částka].

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. odměna advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného) po [částka] podle § 7, bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 2, písm. b) advokátního tarifu (předmětem odvolání je změna rozhodnutí odsuzujícího k plnění ve splátkách), náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21% náhrad DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka].