o určení neexistence zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze 7. 7. 2025, č. j. 16 C 286/2022-617,

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud Praha – východ (soud I. stupně) ve výroku I. určil, že zástavní právo a právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení po dobu trvání zástavního práva váznoucí na spoluvlastnickém podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech, a to pozemku par.č.st. 276 o výměře 56 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], rodinný dům a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 27 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/č. ev. (garáž) a pozemku par. č. [Anonymizováno] o výměře 745 m², zahrada, které se nachází v obci a katastrálním území [adresa] a jsou zapsány na listu vlastnictví číslo [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále případně jen „Nemovitosti“), jimž mají být zajištěny pohledávky žalovaného za panem [jméno FO] (dále případně jen „[jméno FO]“), RČ: [RČ], trvale bytem [adresa], ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 8. 2015, která měla vzniknout ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. [hodnota] ze 5.8. 2015, uzavřené mezi [jméno FO] (dále případně jen ,,[jméno FO]“) a [jméno FO] (dále případně jen „[jméno FO]“), RČ: [RČ], trvale bytem [adresa] a, která bude zapsána do katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] pod č.j. v [č. účtu], neexistují. Ve výroku II. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 370 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Po stránce procesní soud I. stupně v bodech 12. až 23. odůvodnění svého rozsudku popsal obstrukční jednání žalované, jejího právního zástupce, jakož i dalších subjektů spojených se stranou žalovanou (společnost [právnická osoba]. a jednatel žalované [tituly před jménem] [jméno FO]), přičemž uzavřel, že z důvodu nepochybné snahy jmenovaných bezdůvodně protahovat předmětné řízení již nepřihlédl k opakovanému prohlášení [právnická osoba]. o vstupu do řízení na straně žalované jako vedlejší účastník, k témuž prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i k návrhům žalované, [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [jméno FO] na přerušení řízení a k námitce [tituly před jménem] [jméno FO] o věcné nepříslušnosti tamního soudu, když tato jednání shledal jako zneužití procesních práv.

3. Po stránce procesní pak dále uzavřel, že žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.), když jím by bylo možno dosáhnout změny zápisu práv v katastru nemovitostí.

4. Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s [jméno FO] dne 5. 8. 20915 smlouvu o úvěru č. j. [Anonymizováno] (dále případně jen „Úvěrová smlouva“), na základě které mu poskytla částku 1 081 906 Kč. K zajištění splacení tohoto úvěru uzavřela dne 5. 8. 2015 žalovaná smlouvu o zřízení zástavního práva a o zákazu zcizení a zatížení zastavené věci po dobu trvání zástavního práva (dále případně jen „Zástavní smlouva“) jednak s [jméno FO] ve vztahu k jeho spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech o velikosti id. ½, jednak s [jméno FO] ve vztahu k jejímu spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech o velikosti id. ½. Vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu [jméno FO] ve výši id ½ na Nemovitostech nabyla žalobkyně v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [právnická osoba], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 13. 4. 2017, č. j. [spisová značka]. Vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu [jméno FO] ve výši id ½ na Nemovitostech nabyla žalobkyně na základě rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2022, č. j. [právnická osoba], o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem. Podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vázne na Nemovitostech dosud zástavní právo smluvní ke spoluvlastnickému podílu velikosti id. ½ dle Zástavní smlouvy.

5. Zástavní smlouvu shledal soud I. stupně absolutně neplatným právním jednáním. V době jejího uzavření (5. 8. 2015) totiž podle obsahu tehdy aktuálního výpisu z katastru nemovitostí bylo na majetek [jméno FO] vedeno několik exekucí, s jejichž zahájením byl spojen účinek tzv. generálního inhibitoria. O existenci těchto exekučních řízení přitom žalovaná nepochybně věděla již proto, že k úhradě v těchto exekučně vymáhaných dluhů uzavřela s [jméno FO] Úvěrovou smlouvu. Zatížením majetku, podléhajícího exekucím, zřízením zástavního práva podle Zástavní smlouvy tak došlo k porušení generálního inhibitoria, což způsobilo její absolutní neplatnost. Již z tohoto důvodu je proto žaloba na určení neexistence zástavního práva (a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení po dobu zástavního práva) důvodnou.

6. Dále soud I. stupně uzavřel, že absolutně neplatnou je i sama Úvěrová smlouva, ke splnění povinností z ní vyplývajících byla Zástavní smlouva uzavřena. Úvěrová smlouva je totiž svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou v režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná při jejím uzavírání nezkoumala řádně schopnost [jméno FO] jako spotřebitele úvěr řádně splácet, čímž došlo k porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 tohoto zákona s důsledkem absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy. Účastníkům tohoto zamýšleného smluvního vztahu tak vznikla jen povinnost v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vrátit si poskytnutá plnění. Žalované tak vzniklo vůči [jméno FO] pouze právo na vrácení vyplacené jistiny úvěru ve výši 1 081 906 Kč, která jí však již byla vrácena, a to tak, že byla vymožena ve výše označené exekuci (vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [právnická osoba], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka]). Protože žalovaná sama žádnou výzvu adresovanou [jméno FO] k vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Úvěrové smlouvy neadresovala, nárok na případné příslušenství z vracené jistiny v podobě úroku z prodlení jí nevznikl. I v případě, kdyby Zástavní smlouva byla platná a vztahovala by se i na nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Úvěrové smlouvy, splněním zajištěného dluhu by zástavní právo na Nemovitostech rovněž zaniklo. I z tohoto pohledu tak shledal soud I. stupně žalobu jako důvodnou.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Především v něm namítla, že soud I. stupně procesně pochybil, pokud nevyhověl návrhu na přerušení řízení do skončení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 34/2024. Dále pochybil, pokud nevyslechl především svědka [jméno FO], jehož výslech navrhovala i žalobkyně, za účelem zjišťování skutkového stavu ohledně uzavírání posuzovaných smluv, kdy soud I. stupně vyšel pouze z reprodukce jeho výpovědi v jiném soudním řízení. Dále v odvolání poukázala na judikaturu vyšších soudů ohledně institutu generálního inhibitoria ve smyslu § 44a odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, kdy v případě jeho porušení se jedná o pouze o relativní neplatnost právního jednání, kterým bylo inhibitoriuum porušeno, a kterou musí exekutor výslovně uplatnit. Rovněž poukázala na závěry judikatury vyšších soudů, podle které, je-li oprávněný v exekuci uspokojen z jiného majetku povinného, nezakládá případné porušení generálního nebo speciálního inhibitoria automaticky neplatnost právního jednání, kterým byla tato inhibitoria případně porušena. Rovněž poukázala na judikaturu, podle níž se lze právních následků porušení obou inhibitorií dovolávat jen v poměrech exekučního řízení, kterého se porušení těchto inhibitorií přímo týkalo, tedy nikoli mimo jeho rámec. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně se v písemném vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se všemi závěry soudu I. stupně, jakož i s jeho procesními postupy a navrhla napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně procesně nepochybil, pokud nepřihlédl k podání společnosti [právnická osoba] ze dne 17. 6. 2025, kterým opakovaně navrhla svůj vstup do řízení, poté, co již předtím bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že její vedlejší účastenství v tomto řízení není přípustné, když tento procesní postup byl ze strany jmenované společnosti zřejmě obstrukční povahy (k tomu viz např. soudem I. stupně zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 8 As 51/2015-14). Ze stejného důvodu správně nepřihlédl ani k oznámení o vstupu do řízení v pozici vedlejšího účastníka [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 6. 2025, kdy je evidentní, že účelem tohoto procesního kroku je opět pouze bezdůvodné protahování soudního řízení (viz vzápětí jím vznesená námitka věcné nepříslušnosti soudu, ačkoliv o ní již bylo rovněž dříve pravomocně rozhodnuto), a to i s ohledem na to, že jmenovaný může procesní práva v tomto řízení vykonávat prostřednictvím žalované společnosti jako její jednatel. Ze stejných důvodů soud I. stupně správně nepřihlédl ani k návrhu žalované na vstup [právnická osoba]. a [tituly před jménem] [jméno FO] do řízení jako vedlejších účastníků. Soud I. stupně správně z důvodu evidentní snahy zneužívat procesní práva nepřihlédl ani k návrhu žalované na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 34/2024, když strana žalovaná se v řízení opakovaně bezúspěšně domáhala přerušení řízení do skončení jiného řízení, přičemž v tomto posledním případě není tento návrh ani blíže odůvodněn. V podrobnostech těchto závěrů odkazuje odvolací soud na body 12. až 23. rozsudku soudu I. stupně, se kterými se ztotožňuje.

11. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně nepochybil ani, pokud k posouzení toho, zda žalovaná řádně zkoumala úvěruschopnost [jméno FO] při uzavírání Úvěrové smlouvy, zjistil potřebné skutečnosti čtením svědecké výpovědi jmenovaného učiněné při jednání dne 22. 4. 2022 v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ ve věci sp. zn. 3 C 248/2019. Takto provedený důkaz je způsobilým důkazem ke zjištění potřebných skutečností za situace, kdy žalovaná žádné námitky ve vztahu k údajům, které [jméno FO] uvedl k procesu posuzování úvěruschopnosti, v tomto řízení neuplatnila (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006). Soud I. stupně navíc k tomuto svému postupu zcela logicky argumentoval, že z důvodu časového odstupu od poptávaných událostí (rok 2015) lze důvodně očekávat, že [jméno FO] přesněji vypovídal o skutečnostech v roce 2022 než by tak činil s odstupem dalších tří let.

12. Z hlediska procesní důvodnosti žaloby pak dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.) s ohledem na možnost dosažení změny zápisu práv v katastru nemovitostí.

13. Z hlediska věcného přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné, v souhrnu jsou uvedena v bodech 4. až 6. odůvodnění tohoto rozsudku.

14. Podle § 1309 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“): Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

15. Podle § 1312 odst. 1 o. z.: Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

16. Podle § 1376 o. z.: Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

17. Podle § 44a odst. e. ř. (ve znění účinném ke dni 5. 8. 2015): Nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru: Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Pokud jde o posouzení otázky, zda Zástavní smlouva je neplatná pro porušení generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 exekučního řádu, bylo třeba především uzavřít, zda současně evidované zatížení Nemovitosti zástavním právem ze Zástavní smlouvy (a právem odpovídajícím zákazu nakládání s předmětem zástavy upraveným v Čl. 4 odst. 1 Zástavní smlouvy) se vztahuje k původnímu zatížení spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ [jméno FO] nebo spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ [jméno FO].

20. Jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí ohledně Nemovitostí ke dni 22. 5. 2019 (na čl. 207 a násl. připojeného spisu Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. 3 C 248/2019, jehož obsah sděloval soud I. stupně k důkazu), tedy výpisu aktuálního v době, kdy se žalobkyně jako právní nástupce [jméno FO] domáhala v řízení Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. 3 C 248/2019, vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitostem vůči druhému spoluvlastníku [jméno FO], zatížení zástavním právem (a právem nenakládat s předmětem zástavy) dle Zástavní smlouvy se týkalo již jen spoluvlastnického podílu [jméno FO]. Poté, co se na základě soudního rozhodnutí ve zmíněném řízení o vypořádání spoluvlastnictví stala výlučným vlastníkem Nemovitostí žalobkyně, je tedy třeba uzavřít, že dosud evidované zatížení spoluvlastnického podílu na Nemovitostech o velikosti id. ½ zástavním právem dle Zástavní smlouvy je zatížením vzniklým z té části Zástavní smlouvy, kterou bylo dohodnuto zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech ve vlastnictví [jméno FO].

21. Otázku, zda Zástavní smlouva je neplatná pro porušení generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 e. ř. je tedy třeba posuzovat pouze ve vztahu k té části Zástavní smlouvy, která se týkala zřízení zástavního práva (a na něj navazujícího práva nenakládat s předmětem zástavy) ohledně spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na Nemovitostech ve vlastnictví [jméno FO].

22. Jak se dále podává z výpisu z katastru Nemovitostí ze dne 5. 8. 2015 (provedeného soudem I. stupně k důkazu), tedy ke dni uzavření Zástavní smlouvy, všechny v té době evidované exekuce byly vedeny jen pro závazky a na majetek [jméno FO], nikoli pro závazky a na majetek [jméno FO]. Již z tohoto důvodu nemohlo (na základě zjištění z uvedeného výpisu z KN) uzavřením Zástavní smlouvy, pokud byla sjednána ve vztahu mezi žalovanou a [jméno FO] ohledně jejího spoluvlastnického podílu na Nemovitostech, dojít k porušení generálního inhibitoria dle § 44a e. ř., a tím k zneplatnění Zástavní smlouvy v této její části, ať už by mělo jít o následek v podobě neplatnosti absolutní nebo jen relativní.

23. Nad to odvolací soud konstatuje, že soudem I. stupně uvažovaný závěr o absolutní neplatnosti Zástavní smlouvy z důvodu porušení generálního inhibitoria dle § 44a odst. 1 e. ř. by nemohl obstát, protože podle úpravy platné ke dni uzavření Zástavní smlouvy bylo porušení generálního inhibitoria v uvedeném zákonném ustanovení koncipováno pouze jako důvod pro relativní neplatnost právních jednání, přičemž v řízení nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by k řádnému uplatnění této relativní neplatnosti případně došlo.

24. Správně pak žalovaná ve svém odvolání poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1934/2020), podle níž dovolávat se neplatnosti právního jednání pro porušení generálního nebo speciálního inhibitoria se lze jen v poměrech konkrétního exekučního řízení a mohou tak činit jen subjekty, které jsou na výsledku tohoto exekučního řízení zainteresovány.

25. Odvolací soud se však ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že absolutně neplatným právním jednáním je Úvěrová smlouva. Správně soud I. stupně tuto smlouvu podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavíranou v režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Správně rovněž dovodil, že žalovaná jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (věřitel) porušila svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zmíněného zákona náležitě vyšetřit úvěruschopnost [jméno FO] jako příjemce spotřebitelského úvěru (spotřebitele), respektive, že poskytla spotřebitelský úvěr přes evidentní rizikovost z hlediska možnosti [jméno FO] úvěr splácet. Sjednána byla úvěrová jistina přesahující částku 1 000 000 Kč, ačkoliv z obsahu samotné Úvěrové smlouvy bylo zřejmé, že na [jméno FO] bylo aktuálně vedeno více exekucí, jeho příjem činil pouze 26 000 měsíčně hrubého, přičemž měsíční splátky byly stanoveny ve výši 18 857 Kč. Zmíněným zákonným ustanovením předvídaná neplatnost úvěrové smlouvy je přitom podle ustálené soudní praxe neplatností absolutní.

26. Žalované tak na základě neplatné Úvěrové smlouvy vznikl vůči [jméno FO] pouze nárok na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 1 081 906 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2993 o. z.), přičemž i tento nárok byl Zástavní smlouvou zajištěn (viz čl. 3 odst. 1 písm. e) Zástavní smlouvy), a to do celkové výše 1 081 906 Kč. Správně však soud I. stupně uzavřel, že celou úvěrovou jistinu [jméno FO] zprostředkovaně žalované již vrátil, a to plněním vymoženým v exekuci vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [právnická osoba], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka]. Tímto způsobem Zástavní smlouvou zajištěný dluh zanikl, čímž zaniklo i sjednané zástavního právo (§ 1376 o. z.), jakož i odvozené právo odpovídající zákazu nakládání s předmětem zástavy.

27. Z uvedených důvodů rozhodl soud I. stupně v konečném výsledku věcně správně, pokud žalobě na určení neexistence zástavního práva a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení po dobu trvání zástavního práva váznoucího na spoluvlastnickém podílu o velikosti 1/2 na Nemovitostech vyhověl.

28. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i v závislém nákladovém výroku s odkazem na jeho správné odůvodnění.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 14 689,40 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 3. 12. 2025) po 5 620 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 2 549,40 Kč.