o 32 095 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 596 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 596 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 652 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 27 248 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, a dále částky 1 746 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 304 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 839,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný jako podnikatel uzavřel s žalobkyní dne 21. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 28,17 % ročně, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 500 Kč v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení s úhradou, 100 Kč za každou jednotlivou upomínku jako náhradu nákladů za vymáhací proces. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 27 000 Kč a se splácením se dostal do prodlení, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 27. 2. 2025.

3. Žalovaný netvrdil a v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění žalovaný uhradil nad rámec žalobkyní uvedených plateb nebo že by dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) tak, že Smlouva je jako celek neplatná (podle ustanovení § 3, § 8, § 433 odst. 1, § 547 a § 580 odst. 1, § 588 odst. 1 věty první a § 1802 o. z.), neboť jí byl sjednán úrok vysoce přesahující obvyklou úrokovou míru, tedy úrok nemravný, zjevně se příčící dobrým mravům a do jisté míry také narušující veřejný pořádek. Z obsahu Smlouvy je totiž zřejmé, že poplatek za čerpání a sjednání úvěru v souvislosti s poskytnutím půjčky, představoval úplatu za půjčení peněz, což je podle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku. O tom svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Souhrnný poplatek tedy svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Soud prvního stupně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným je úrok zpravidla sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Podle výpočtu soudu prvního stupně činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 48,15 % při poskytnutí jistiny ve výši 27 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 40 000 Kč. Úrokové sazby měnových finančních institucí úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [jméno FO] národní banky se pohybovaly k datu uzavření smlouvy ve výši okolo 13 %. Sjednaný úrok tak byl nepřiměřený. Výsledně smlouva o podnikatelském úvěru nemůže obstát v testu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám ochrany slabší strany (§ 433 odst. 1 o. z.), když žalobkyně jako poskytovatelka podnikatelského úvěru zneužila své hospodářské postavení. Vzhledem k tomu, že bez ujednání o poplatku za čerpání a sjednání úvěru by k uzavření Smlouvy vůbec nedošlo, je Smlouva neplatná jako celek podle § 576 o. z. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni částku 22 596 Kč odpovídající nesplacené části jistiny spolu s úrokem z prodlení z této částky a ve zbývající části žaloby vztahující se k uplatněnému kapitalizovanému a zákonnému úroku z prodlení ze zbytku jistiny, žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle poměru úspěchu každého z účastníků ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, které směřovalo do zamítavého věcného výroku II., ve kterém nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který shledal Smlouvu jako celek neplatnou, protože jí byl sjednán úrok vysoce přesahující obvyklou úrokovou míru, tedy úrok nemravný, zjevně se příčící dobrým mravům. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávný výpočet celkové výše úroku, který nezohlednil obecnou notorietu, kterou je vždy roční úroková sazba. Smlouvou byla sjednána celková cena úvěru částkou 40 000 Kč (25 x 1 600 Kč) s RPSN 44,5 % a úrokovou sazbou 28,17 %. Takto sjednaný úrok není v rozporu s dobrými mravy, protože při porovnání úrokových sazeb pro spotřebitele v rámci databáze časových řad ARAD České národní banky maximální výše úroku v daném místě a čase poskytnutý bankami domácnostem činila 24,3 % a nepřekračuje tak Nejvyšším soudem judikovanou výši úroku jako přiměřeného, tj. dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů. Protože soud prvního stupně blíže neuvedl svoje úvahy a neodůvodnil dostatečně své závěry, považuje žalobkyně napadený rozsudek za nepřezkoumatelný a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci v odvolacím řízení bez nařízení jednání, soud proto podle § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl v jejich nepřítomnosti.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl odvoláním dotčen a nabyl proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, zjištěný skutkový stav však odvolací soud jinak hodnotil.

11. Mezi účastníky byla dne 21. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva se specifikací - podnikatelský úvěr nepřímý, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně. Celková výše úvěru byla sjednána částkou 30 000 Kč, výše měsíční splátky 1 600 Kč s tím, že celkovou částku, kterou zákazník uhradí, je 40 000 Kč, RPSN 44,5 %, roční úroková sazba 28,17 %. Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku (čl. IV. bod 4. písm. b/ a d/ Smlouvy), smluvní pokutu pro případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru ve výši 499 Kč za každou měsíční splátku (čl. IV. bod 2. písm. c/ Smlouvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ode dne zesplatnění (čl. IV. bod 2. písm. b/ Smlouvy).

12. Zabýval-li se soud prvního stupně poplatkem za sjednání a čerpání úvěru ve výši 2 500 Kč, který hodnotil jako smluvní úrok (bod 19. a 20. napadeného rozsudku), pak ze Smlouvy sjednání takového poplatku nevyplývá, částka 2 500 Kč představuje podle bodu II. písm. b) Smlouvy provizi zprostředkovatele, hrazenou poskytovatelem úvěru na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli (jde-li o podnikatelský úvěr nepřímý), kterou žalobkyně žalobou nepožaduje.

13. Soud prvního stupně uzavřel, že i skutečnost, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, způsobuje její neplatnost, aniž tento závěr blíže vysvětlil, pouze popsal způsob uzavření smlouvy (bod 5. napadeného rozsudku) a tam popsaný způsob uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku neobsahuje žádný důvod pro neplatnost smlouvy.

14. Zcela nesprávný je závěr soudu prvního stupně, že smlouva jako celek je neplatná, neboť jí byl sjednán úrok vysoce přesahující obvyklou úrokovou míru, tedy úrok nemravný, zjevně se příčící dobrým mravům a do jisté míry také narušující veřejný pořádek, protože bez ujednání o poplatku za čerpání a sjednání úvěru by k uzavření Smlouvy vůbec nedošlo. Bez ohledu na dříve uvedené zjištění, že Smlouvou nebyl sjednán poplatek za čerpání a sjednání úvěru, je závěr soudu prvního stupně nesprávný, pokud shledal úvěrovou smlouvu jako celek neplatnou pro nepřiměřenou, resp. nemravnou výši poplatku za poskytnutí úvěru, případně úroků a bez dalšího dovodil, že jde o případ, kdy je na místě žalobkyni s odkazem na § 6 a § 8 o. z. odepřít právní ochranu. Shodnou situací se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2000/2025 a uzavřel, že úrokový právní vztah je vztahem vedlejším, jeho vznik a trvání je podmíněn platným závazkovým vztahem hlavním (nelze požadovat úroky z neplatné smlouvy). Pokud není smlouva platná, nevznikne z důvodu akcesorické povahy ani úroková povinnost. Takto vyjádřená povaha obsahové oddělitelnosti na straně druhé znamená, že samotná neplatnost (neúčinnost) ujednání o úrocích nevede k neplatnosti smlouvy jako takové.

15. Mezi účastníky jako podnikateli byla platně sjednána Smlouva o podnikatelském úvěru podle § 2395 o. z.

16. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran, oproti úroku z prodlení však nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění přistupuje dlužník s tím, že ji bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy při sjednání výše úrokové sazby proto představuje zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu. Uvedený závěr vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, který uvádí, že v případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však zpravidla s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu, nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti. Tím spíše takový závěr platí v případě úroku, tedy úplaty za užívání jistiny hlavního plnění. Je-li důsledkem porušení dobrých mravů absolutní neplatnost právního jednání, bude ve vztahu k jednáním o úroku jako úplatě za užívání půjčené jistiny případný zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy zásahem nepochybně výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu.

17. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti účastníky uzavřené Smlouvy z důvodu korektivu dobrých mravů založený pouze na výši úplaty, ke které se žalovaný zavázal za poskytnutý úvěr, není správný. Žalovaný měl možnost dovolat se ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z., protože na žalovaného se nevztahuje obecně ochrana spotřebitele, když z obsahu smlouvy vyplývá, že ji uzavřel jako podnikatel za účelem podnikatelské činnosti, takže se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy pro neúměrné zkrácení z důvodu nepoměru vzájemných plnění (§ 1793 odst. 1 o. z.) ani neplatnosti smlouvy z důvodu lichvy a § 1797 o. z.).

18. V rámci aplikace § 433 o. z. ve vztahu k sjednanému úroku však nepostačují pouhá skutková zjištění o jeho výši, nýbrž je třeba prokázat ostatní předpoklady důvodné aplikace takové právní úpravy. Pouze výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 587 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. ani o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

19. Korektiv dobrých mravů se tedy sice uplatní i ve vztazích mezi podnikateli a jeho porušení má za následek absolutní neplatnost právního jednání, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi případu. Takové mimořádné a výjimečné okolnosti žalovaný netvrdil, nedovolal se svého postavení slabší strany a ani v rámci svého skutkového závěru, postaveného toliko na výši úplaty, takové okolnosti nezjistil soud prvního stupně.

20. V posuzované věci žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z platně uzavřené smlouvy, když úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni 27. 2. 2025 a žalobkyně tak po právu požadovala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 27 248 Kč spolu se sjednaným smluvním úrokem požadovaným žalobou jako část odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě z dosud neuhrazené jistiny ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení, částku, 1 746 Kč jako dlužné úroky z dlužných splátek ke dni zesplatnění úvěru, částku 300 Kč na účelně vynaložené náklady (100 Kč za každou odeslanou upomínku), částku 1 497 Kč jako sjednanou smluvní pokutu (3 x 499 Kč) za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky a částku 1 304 Kč jako smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru od zesplatnění úvěru do 13. 4. 2025.

21. Odvolací soud při posuzovaní výše smluveného úroku vycházel z okolností posuzované věci, kdy smlouvou (nikoliv spotřebitelskou) žalovaný získal okamžitou půjčku pro své podnikání bez bližšího uvedení účelu, a pak celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal uhradit, nehodnotí odvolací soud jako nepřiměřeně vysokou a neadekvátní poskytnuté částce.

22. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobě i v této části vyhověl.

23. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, proto podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 238 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 2 420 Kč a jeden úkon právní služby 1 210 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 554 Kč a 1 284 Kč za zaplacený soudní poplatek.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 359,50 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (podání odvolání) 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 9 499 Kč) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 409,50 Kč a 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek.