o zaplacení částky 86 386 Kč s přísl., o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12.6.2024, č.j. 122C 1/2023-198

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ([Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno]) ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení vždy z jednotlivých částek [částka] za každý měsíc prodlení poprvé od [datum] a naposledy od [datum], do zaplacení. Ve výroku II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím, po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

2. Žalobkyně svou žalobou uplatnila dva nároky. V prvé řadě nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít tak, že žalobkyně se na základě kupní smlouvy ze dne [datum] stala vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno]/ [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (dále případně jen „Dům“) nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa] (dále případně jen „Bytová jednotka“). Od doby nabytí Bytové jednotky začal žalovaný žalobkyni účtovat jako součást pravidelných měsíčních plateb i alikvotní podíl na úvěru na rekonstrukci (zateplení) v částce [částka] měsíčně, přičemž záměr k získání úvěru byl schválen v rámci shromáždění žalovaného konaného dne [datum]. Předmětný úvěr byl žalovaným získán dne [datum] na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba]. (dále případně jen „Úvěr“). Podle žalované se za daných časových souvislostí případná povinnost ke splacení poměrné části tohoto úvěru vztahuje k předchozímu vlastníku Bytové jednotky. Vyžadované splátky na Úvěr nejsou podle žalobkyně podřaditelné pod náklady na správu domu. Navíc podle jejího názoru nedošlo k řádnému schválení Úvěru žalovaným, protože byla sice schválena výše úvěru, respektive záměr získat úvěr, nikoliv však konkrétní podmínky úvěru, což je v rozporu se stanovami žalovaného. Žalobkyně tak platila měsíční částku ve výši [částka] bez právního důvodu, a to v období od [datum] do [datum], celkem [hodnota] měsíců.

3. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení zákonné pokuty ve výši [částka] za každý den prodlení dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, za nedodání řádného vyúčtování služeb za roky 2018 a 2019. Tato vyúčtování neobsahovala všechny zákonem požadované náležitosti tak, jak je blíže v žalobě rozepsala, a nebyla jí ani řádně doručena. Žalobkyně se konkrétně domáhá pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., a to za období od [datum] do [datum] za prodlení s dodáním řádného vyúčtování za rok 2018 ve výši celkem [hodnota] korun (182 dní x [částka]), dále za období od [datum] do [datum] za prodlení s řádným dodáním vyúčtování za rok 2018 a 2019 ve výši 2 x [částka] (2 x 365 dní x [částka]) a za prodlení s dodáním řádného vyúčtování za rok 2018 za období od [datum] do [datum] (100 dní x [částka]) celkem [částka].

4. Ve vztahu k nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil a uzavřel, že žalobkyně kupní smlouvou ze dne 2 8 2017 nabyla do svého vlastnictví Bytovou jednotku. Dne [datum] byl na shromáždění žalovaného schválen záměr k získání Úvěru. Úvěr ve výši [částka] byl žalovaným získán dne [datum] na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené s [právnická osoba]. Žalobkyně uhradila žalovanému na požadovaných měsíčních splátkách [částka] z titulu podílu na nákladech Úvěru za období od 1. 9 2017 do [datum], tj. za 58 měsíců celkem částku [částka]. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že žalovaný se z titulu přijímání měsíčních plateb vy výši [částka] od žalované bezdůvodně neobohatil. Žalovaný jako společenství vlastníků jednotek v Domě přijímá peníze na existující dluh (úvěr) a vztah mezi předchozími vlastníky Bytové jednotky jako prodávajícími a žalobkyní jako současným vlastníkem, tedy kupujícím, rovněž tak jakákoliv jejich dohoda, případně absence této dohody, ale i to, jaké informace byly prodávajícími žalobkyni ohledně případných dluhů spojených s Bytovou jednotkou předány, je zcela mimo dispozici žalovaného. Navíc je zřejmé, že z titulu splátek ve výši [částka] měsíčně na Úvěr žádný dluh předchozím vlastníkům Bytové jednotky do doby prodeje žalobkyni nevznikl, a proto nemohl na ni ani přejít, předmětný Úvěr směřoval ke zhodnocení Domu, a tedy i ke zhodnocení její Bytové jednotky. Povinnost žalobkyně, respektive výše splátky Úvěru připadající na jednotlivé vlastníky bytových jednotek, byla určena v souladu s § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Dle soudu I. stupně je navíc tento nárok žalobkyně částečně promlčen. Žalobkyně měla nebo mohla mít k dispozici všechny podstatné informace o měsíčních platbách a jejich struktuře již v době koupě Bytové jednotky. Na možnosti zjistit případné bezdůvodné obohacení již od té doby nemá žádný vliv tvrzení žalobkyně, že zmíněné platby poskytovala v právním omylu, případně že se fakticky o existenci tvrzeného bezdůvodného obohacení dozvěděla až v pozdějším období. Za situace, kdy žaloba byla podána dne [datum], jsou veškeré nároky na vydání bezdůvodného obohacení předcházející datu [datum] s ohledem na tříletou promlčecí dobu promlčeny.

5. Pokud jde o druhý nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dodáním řádných vyúčtování za rok 2018 a 2019, k tomuto prodlení dle soudu I. stupně vůbec nedošlo, ani z hlediska obsahových náležitostí těchto vyúčtování ani z hlediska toho, zda došlo k jejich řádnému doručení. Posuzovaná vyúčtování jsou sice do určité míry méně přehledná, žalovaný však při ústním jednání před soudem veškeré jednotlivé položky obsažené v těchto vyúčtováních řádně vysvětlil, jakož i vztah mezi jednotlivými součástmi vyúčtování. Pouhá nepřehlednost vyúčtování neznamená jeho nesprávnost. Žalobkyně navíc ve smyslu § 8 zákona č. 67/2013 Sb., nežádala o doložení žádných skutečností a ani nepodala námitky proti vyúčtování. Ve smyslu uvedené právní úpravy proto platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasila. Pokud žalobkyně konkrétně namítala, že vyúčtování neobsahují informaci o okamžiku vyhotovení účetního dokladu dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 563/1991 sb. o účetnictví, tento nedostatek soud I. stupně neshledal, neboť vyúčtování za rok 2018 obsahuje v záhlaví datum vyhotovení [datum] a vyúčtování za rok 2019 obsahuje v záhlaví datum vyhotovení [datum]. Z hlediska dostatečného časového označení je dle soudu I. stupně bez právního významu, že data byla uvedena v poli označeném jako „tisk“. Pokud žalovaná namítala nedostatek podpisového záznamu dle § 11 odst. 1 písm. f ) zákona o účetnictví, t. j. podpisový záznam podle § 33 a odst. 4 tohoto zákona osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování, je pravdou, že vyúčtování neobsahují vlastnoruční podpisy, případně uznávané elektronické podpisy nebo obdobné formy podpisu, nicméně obě vyúčtování v záhlaví dokumentů obsahují označení žalovaného a v zápatí označení osoby, která listiny vyhotovila a jež byla pověřena k vyřizování případných reklamací a připomínek. Obě vyúčtování žalobkyně převzala osobně, aniž se doplnění podpisů domáhala, a to ani při převzetí a ani následně. O průkaznosti a původnosti vyúčtování žalobkyně tedy evidentně sama neměla pochyb. Pokud žalobkyně namítala, že ve vyúčtováních absentuje informace o plnění záloh za jednotlivé měsíce pro porovnání se skutečným stavem, ani tuto námitku neshledal soud I. stupně jako důvodnou. Vyúčtování obsahují informaci o předpisu a plnění záloh za celý kalendářní rok, a proto vydělením těchto celkových částek počtem kalendářních měsíců lze jednoduše dospět k informaci o plnění záloh za jednotlivé měsíce. Pokud žalobkyně namítala, že ve vyúčtováních absentují peněžní částky, nebo informace o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství dle § 11 odstavec 1 písm. c) zákona o účetnictví, a to ve vztahu ke studené vodě a spotřebované elektřině ve společných prostorech, ani tento nedostatek vyúčtování soud I. stupně neshledal. Námitka žalobkyně v tomto směru byla pouze obecná, přičemž zároveň lze konstatovat, že vyúčtování obsahují takové údaje, které přepočet jednotlivě provedených výpočtů umožňují. Zásadně je dle soudu I. stupně třeba vycházet ze způsobu rozpočtu služeb, který je u dané služby ve vyúčtování uvedený. Ohledně tvrzené absence náležitostí dle § 6 písm. g) až písm. p) vyhlášky č.269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, dle názoru soudu žalobkyně v tomto směru evidentně na obě vyúčtování aplikovala znění zmíněné vyhlášky, které v době vyhotovení vyúčtování z roku 2018 a vyúčtování z roku 2019 ještě nebylo platné a účinné, neboť ustanovení § 6 zmíněné vyhlášky se rozšířilo o písmeno h) až p) až s účinností ode dne [datum]. Na projednávanou věc tak bylo možné aplikovat tuto vyhlášku ve znění účinném do [datum], proto se soud mohl zabývat pouze tvrzeným nedostatkem podle § 6 písm. g) této vyhlášky v rozhodném znění. Ani v tomto směru přitom soud I. stupně neshledal námitky žalobkyně jako důvodné, protože obě vyúčtování obsahují takové údaje, které umožňují přepočet jednotlivě provedených výpočtů tepla a teplé vody. Navíc k oběma vyúčtováním žalobkyně obdržela individuální rozúčtování tepla jako přílohu vyúčtování, proti jejichž obsahu nevznesla žádné námitky. Pokud žalobkyně dále namítala, že vyúčtování z roku 2018 a z roku 2019 obsahují zjevně nezaúčtovatelné položky, které nejsou službami, konkrétně položku „splátka“ a „fond oprav“, které nejsou ani službou ani vyjádřeným příspěvkem na správu domu a pozemku, který se navíc nevyúčtovává a nemá být součástí vyúčtování, k tomu soud I. stupně argumentoval, že žádný předpis nezakazuje, aby vedle ostatních náležitostí byly součástí vyúčtování i jiné složky či platby, navíc dle soudu I. stupně zmíněná plnění jsou plněními v souvislosti se správou domu a pozemku. Obecně ke všem podaným námitkám vůči vyúčtování ze strany žalobkyně soud I. stupně dále uvedl, že žalovaná vyúčtované částky zaplatila, žádné námitky v zákonné lhůtě neuplatnila a správnost vyúčtovaných částek (vyjma částky připadající na splátky úvěru) nerozporovala, a to ani v průběhu řízení. Formální vady vyúčtování žalobkyně vytkla žalovanému až po několika letech od doručení vyúčtování. Za těchto okolností, jakož i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně má vůči žalovanému dluh za další účtovací období, a že mezi účastníky probíhají další spory, lze podle soudu I. stupně takto uplatňované námitky považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, respektive jedná se o zneužití práva. Náhled na zmíněné okolnosti případu vedoucí k závěru o uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy neshledal jako nepřiměřený ve své judikatuře ani Nejvyšší soud (např. ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Ze všech těchto důvodů proto soud I. stupně neshledal jako důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty dle §13 zákona č. 67/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

7. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně neshledal žalobu v žádném z uplatněných nároků jako důvodnou, nezabýval se již pro nadbytečnost žalovaným eventuálně vznesenou námitkou započtení částek, které žalobkyně dluží z vyúčtování z následujících období.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu placení měsíčního příspěvku jako alikvotní části splátky na Úvěr žalovaného, má žalobkyně nadále za to, že nedošlo k řádnému projednání a schválení Úvěru ze strany žalovaného. Shromáždění žalovaného konané dne [datum] sice schválilo celkovou výši úvěru, nicméně v rozporu s článkem 11 písm. h) bod 3 stanov žalovaného a v rozporu s § 1208 o. z. v tehdy platném znění, toto shromáždění neschválilo podmínky úvěru, tedy ani úvěrující instituci, ani výši měsíční či roční splátky, úrokovou fixaci a podobně. S tímto argumentem se dle žalobkyně soud I. stupně ve svém rozsudku vůbec nevypořádal. Nesplacená část Úvěru, respektive alikvotní část požadovaná žalovaným po žalobkyni, není dle ní závazkem, který by dle § 1186 o. z. přecházel na nového vlastníka bytové jednotky. Tento závazek nespadá ani do kategorie příspěvků na správu domu a pozemku, ani do kategorie plnění spojených nebo souvisejících s užíváním bytu, přičemž právě jen tyto závazky jsou případně převoditelné podle zákona. Dle žalobkyně je tento dluh dluhem z obligace (smlouva o Úvěru s bankou) a nejedná se tak o dluh z věcného práva, případně o osobní dluh zcizitele bytové jednotky převoditelný podle § 1186 o. z. Podle žalobkyně platby označené ve vyúčtování jako splátka vztahující se ke splácení Úvěru nikdy nebyly schváleny v rámci rozhodování shromáždění žalovaného o výši příspěvku na správu domu a pozemku, přičemž zcela zjevně nejsou součástí příspěvku na správu domu a pozemku, protože Úvěr byl schválen samostatným rozhodnutím žalovaného ze dne [datum]. Dle žalobkyně soud I. stupně nesprávně podřadil žalovaným požadovanou splátku Úvěru pod režim příspěvku na správu domu a pozemku dle §1180 odst. 1 o. z., když jednoduše uzavřel, že Úvěr směřoval na zhodnocení Domu, tedy i na zhodnocení Bytové jednotky. Nesprávně soud I. stupně rovněž odmítl argumentaci žalobkyně, že samotné vyčíslení položky označené ve vyúčtování jako „splátka“ je vadné. O výši těchto splátek pro jednotlivé členy žalovaného nebylo totiž nikdy shromážděním žalovaného rozhodnuto, výše jednotlivých splátek byla žalovaným stanovena bez jakéhokoliv odůvodnění. Tím, že Úvěr není kryt kategorií příspěvků na správu domu a pozemku, nelze tento nedostatek zhojit pouhým odkazem na § 1180 odst. 1 o. u. Předmětný úvěr by se mohl stát součástí příspěvku na správu domu a pozemku pouze tak, že by shromáždění žalovaného rozhodlo o jeho navýšení o částku získanou Úvěrem. K tomu však nedošlo.

9. Za nesprávný považuje žalobkyně i závěr soudu I. stupně o promlčení části tohoto nároku. Dle žalobkyně je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení rozhodující okamžik, kdy se oprávněný dozví všechny okolnosti, které jsou pro uplatnění tohoto nároku podstatné. Žalobkyně podle svého přesvědčení tuto vědomost nabyla až dne [datum], kdy prostřednictvím e-mailové pošty oslovila svou současnou právní zástupkyni s dotazem, zda je povinna příspěvek na splácení Úvěru jako vlastník Bytové jednotky za daných okolností platit. Žalobkyně, pokud tento příspěvek po určitou dobu platila, plnila nikoli za předchozího vlastníka bytové jednotky, nýbrž v omylu, že plní svůj vlastní dluh, který však v okamžiku plnění neexistoval, respektive platně nevznikl. Jedná se tak o případ bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu.

10. Pokud jde o nárok na zákonnou pokutu za řádné nedodání vyúčtování za rok 2018 a 2019, žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že tato individuální vyúčtování obdržela. Soud I. stupně v tomto směru vycházel podle žalobkyně zcela nekriticky pouze z výpovědi svědka [adresa], který byl v inkriminovaném období správcem Domu, tedy zaměstnancem žalovaného a dále pak členem původního statutárního orgánu žalovaného. I v současné době je tento svědek úzce spjat s osobami a organizacemi starajícími se o správu podnikatelské činnosti žalovaného. Jeho výpověď je proto dle žalobkyně z hlediska věrohodnosti pochybná. Žalovaný jinak nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že by žalobkyni byla předmětná individuální vyúčtování předána, nedokázal ani vysvětlit, proč nejsou údajně předaná vyúčtování opatřena podpisem žalobkyně stvrzující jejich převzetí, nevysvětlil, proč tato vyúčtování nebyla žalobkyní předána prostřednictvím e-mailové pošty, ačkoliv v jiných případech tímto způsobem komunikace mezi účastníky probíhala. Jako nesprávný považuje žalobkyně argument soudu, že z hlediska řádnosti posuzovaných vyúčtování je třeba zohlednit, že nepodala vůči nim žádné námitky. Sám soud I. stupně konstatoval, že posuzovaná vyúčtování byla nepřehledná, proto žalobkyně těžko mohla z těchto vyúčtování zjistit skutečnosti, které nyní uplatňuje z hlediska jejich obsahové nesprávnosti. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný při ústním jednání dne [datum] vysvětlil a objasnil veškeré položky vyúčtování za rok 2018 a 2019 a dále že vysvětlil i vztah mezi jednotlivými součástmi těchto vyúčtování. Předně žalovaný podle žalobkyně nedokázal reagovat na její argumentaci ohledně podílu příjemce služeb (2,38 % x 2,92 %) uvedených v individuálním vyúčtování za rok 2018 a 2019. S touto argumentací žalobkyně se soud I. stupně nevypořádal. Skutečnost, že žalobkyně v zákonné lhůtě vůči posuzovaným vyúčtováním nevznesla námitky, neznamená, že by přišla o možnost proti jejich správnosti nadále brojit. Nadále trvá na tom, že posuzovaná vyúčtování jsou vadná v tom, že neobsahují informaci o okamžiku vyhotovení účetního dokladu, nesplňují požadavek podpisového záznamu, neobsahují informaci o plnění záloh za jednotlivé měsíce pro porovnání se skutečným stavem, a naopak obsahují zjevně nezaúčtované položky, které nejsou službami, konkrétně položku „splátka“, která není ani službou ani příspěvkem na správu domu nebo pozemku. Pokud soud I. stupně konkrétně argumentoval, že rubrika „tisk“ ve vyúčtování za rok 2018 a 2019 znamená to stejné jako okamžik vyhotovení účetního dokladu, takový závěr podle žalobkyně neobstojí. Skutečné datum vyhotovení účetního dokladu musí být přesné a zjistitelné bez dalšího výkladu. Rovněž argumentace soudu I. stupně k otázce náležitosti podpisového záznamu na posuzovaných vyúčtováních je podle žalobkyně projevem excesivního a svévolného výkladu, stejně jako jeho argumentace ohledně namítaného nedostatku posuzovaných vyúčtování v podobě nesplnění informační povinnosti žalovaného o plnění záloh za jednotlivé měsíce. Za nesprávný považuje žalobkyně i závěr soudu I. stupně, že nadbytečné uvedení položek „splátka“ a „fond“ v posuzovaných vyúčtováních nezakládá jejich nesprávnost jenom proto, že takový postup žádný předpis nezakazuje. Uvedení těchto položek je podle žalobkyně v rozporu s kogentní úpravou § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle které lze ve vyúčtování uvést pouze položky, které jsou službami a které vlastník bytové jednotky skutečně čerpá jako člen společenství v přímé spojitosti s užíváním bytové jednotky. Žalobkyně má zato, že ani nárok na zaplacení zákonné pokuty dle § 13 posledně zmíněného zákona není ani zčásti promlčen. Nejstarší nárok na zákonnou pokutu je žalobkyní uplatněn od 2. 2 .2020, tedy v době tří let před podáním žaloby dne [datum], kterýžto okamžik lze podle ustálené soudní praxe považovat za uplatnění nároku i vůči osobě povinné. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v daném případě je uplatnění jejího nároku na zákonnou pokutu uplatněním a výkonem práva v rozporu se dobrými mravy. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení této pokuty za prodlení se splněním povinnosti ze strany žalovaného nikoli izolovaně, ale v bezprostřední souvislosti se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení v podobě příspěvku na splátky Úvěru, ke kterému nebyla povinna.

11. Za nesprávné považuje žalobkyně i rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení, když podle jejího názoru nebylo zcela zohledněno, že v průběhu řízení byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 80 %.

12. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že její žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude ji přiznána náhrada nákladů řízení.

13. Žalovaný navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

14. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné, přičemž shrnutí skutkových zjištění je uvedeno v odstavcích 4. a 5. odůvodnění tohoto rozsudku. V podrobnostech proto odvolací soud odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku. Za správné pak považuje i závěry, které soud I. stupně vedly k zamítnutí žaloby.

16. Podle § 2991 o. z.: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Podle § 1180 odst. 1 o. z.: Vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

18. Podle § 7 písm. a) vládního nařízení č. 366/2013 Sb.: Činnostmi týkajícími se správy domu a pozemku z hlediska provozního a technického se rozumí zejména provoz, údržba, opravy, stavební úpravy a jiné změny společných částí domu, včetně změn vedoucích ke změně v účelu jejich užívání; týká se to také všech technických zařízení domu, jako společných částí, dále společných částí vyhrazených k výlučnému užívání vlastníku jednotky, pokud podle prohlášení nebo stanov společenství vlastníků jednotek nejde o činnost příslušející vlastníku jednotky v rámci správy této společné části na vlastní náklady.

19. Podle § 162 o. z.: Zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, že právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, že usnesení bylo stiženo vadou, nebo že člen orgánu přijaté usnesení porušil.

20. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.: Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

21. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb.: Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

22. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb.: Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout [částka] za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty [částka] za každý započatý den prodlení (odst. 2).

23. Podle § 2 odst. 3 o. z.: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

24. Podle § 8 o. z.: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Podle § 619 o. z.: Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

26. Podle § 621 o. z.: Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Podle § 629 o. z.: Promlčecí lhůta trvá tři roky (odst. 1). Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu (odst. 2).

28. Pokud jde o první z uplatněných nároků, a to nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu plnění splátek žalobkyně na splacení Úvěru poskytnutého žalovanému na rekonstrukci (zateplení) Domu, je třeba uvést především následující. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a [právnická osoba]. byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut Úvěr se sjednanou měsíční splátkou [částka]. Splatnost úvěru byla sjednána do [datum]. Pro platnost této úvěrové smlouvy je přitom bez právního významu, zda záměr k získání tohoto úvěru byl náležitě projednán a odsouhlasen příslušným orgánem žalovaného, a to s ohledem na ustanovení § 162 o. z. Z rozhodnutí shromáždění žalovaného ze dne [datum] přitom vyplývá, že Úvěr byl sjednán za účelem rekonstrukce Domu, konkrétně na jeho zateplení. Splácení Úvěru je proto třeba považovat za náklad spojený se správou domu a pozemku ve smyslu § 1180 odst. 1 o. z., a to s ohledem na definici těchto nákladů v ustanovení § 7 písm. a) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., jakož i s ohledem na definici těchto nákladů v článku 5 odst. 3 stanov žalovaného. Od doby, kdy se žalobkyně na základě kupní smlouvy o převodu vlastnictví Bytové jednotky ze dne [datum] stala jejím vlastníkem s právními účinky vkladu ke dni [datum], má povinnost podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku ve smyslu § 1180 o. z. Pokud žalobkyně od doby nabytí vlastnického práva k Bytové jednotce poskytuje žalovanému platby na splacení předmětného úvěru, nejedná se tak v obecné rovině o plnění bez právního důvodu. Žalobkyni lze dát za pravdu v tom, že v řízení nebylo prokázáno, že by rozhodnutím shromáždění žalovaného došlo k určení konkrétní výše měsíční platby každého z vlastníků bytových jednotek v Domě. Pokud je prokázaná praxe žalovaného taková, že všichni vlastníci bytových jednotek konkrétní měsíční částku na splacení Úvěru žalovanému poskytují, činí tak bez opory v podobě příslušného rozhodnutí shromáždění, jak s tím počítá článek 8 odst. 2 věta 3. stanov žalovaného.

29. Z uvedeného plyne, že placením měsíčních splátek na úhradu Úvěru by mohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně pouze za situace, kdy by celková dosud žalobkyní na tento účel zaplacená částka přesahovala její celkový podíl na povinnosti vlastníků bytových jednotek v Domě Úvěr splatit ve smyslu § 1180 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že způsob rozúčtování úhrady těchto mimořádných nákladů na správu domu (stojících mimo běžné příspěvky stanovené v článku 8 odst. 1 stanov žalovaného) nebyl v rámci žalovaného nijak závazně upraven, je třeba dle názoru odvolacího soudu při určení celkové výše podílu žalobkyně na těchto nákladech vycházet z principu dle § 1180 odst. 1 o. z., tedy s ohledem na podíl žalobkyně na společných částech Domu.

30. Vzhledem k tomuto právnímu názoru odvolacího soudu bylo žalobkyni poskytnuto poučení dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala, že celková výše jí dosud zaplacených splátek na úhradu předmětného úvěru žalovaného přesahuje svou výší celkový její podíl vyplývající z povinnosti vlastníků bytových jednotek předmětného domu podílet se na nákladech spojených se správou domu a pozemku dle § 1180 o. z. s tím, že je oprávněna v tomto směru uplatnit pouze plnění v dosud nepromlčeném rozsahu, když v tomto směru se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s poskytováním splátek na úhradu předmětného úvěru je promlčen za období do [datum]. V odůvodnění závěru o částečném promlčení tohoto nároku žalobkyně odvolací soud zcela odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž základ této argumentace je uveden v odstavci 4. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

31. Na toto poučení odvolacího soudu žalobkyně reagovala písemným vyjádřením, ve kterém předložila propočet na ni připadajících splátek na úhradu předmětného úvěru, pokud by klíčem k rozúčtování mezi jednotlivé vlastníky bytových jednotek byl podíl na společných částech Domu dle § 1180 odst. 1 o. z.; přičemž s ohledem na výši v úvěrové smlouvě sjednané měsíční splátky ([částka]) by měsíčně připadala na žalobkyni splátka ve výši [částka]. S ohledem na skutečnou výši měsíčních splátek na úhradu Úvěru [částka], přeplácí žalobkyně v žalovaném období měsíčně 11, [částka], což za celé žalované období od [datum] do [datum] představuje přeplatek v celkové výši 655,40 korun.

32. Odvolací soud však uzavírá, že žalobkyní dosud poskytnutými platbami splátek na úhradu Úvěru, a to za dosud nepromlčené období od [datum] do [datum], k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného přijetím těchto částek nedošlo. Za situace, kdy z posuzované úvěrové smlouvy vyplývá, že byla poskytnuta úvěrová částka ve výši [částka] (bez zohlednění sjednaného úroku ve výši 1,16% ročně), připadá na bytovou jednotku žalobkyně celkový podíl na splacení tohoto úvěru v rámci povinnosti podílet se na správě domu a pozemku ve výši [částka] (/[částka] : 22 480/ x 668). Splátkami na uhrazení Úvěru za nepromlčené období uhradila žalobkyně do konce žalovaného období částku ve výši [částka] celkem (29 měsíců x [částka]). Z těchto výpočtů odvolací soud uzavírá, že započitatelnými platbami splátek na úhradu Úvěru ze strany žalobkyně k bezdůvodnému obohacení žalovaného nedošlo. Je možné pro úplnost dodat, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně by tímto způsobem nedošlo, ani pokud by žalobkyně mohla zohlednit veškeré platby na těchto splátkách po celé žalované období, jejichž součet by činil sumu [částka] (58 měsíců x [částka]).

33. Z uvedených důvodů odvolací soud jako věcně správný shledal rozsudek soudu I. stupně, pokud žalobu zamítl v rozsahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně z titulu jejích plateb na úhradu Úvěru.

34. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení žalovaného s dodáním řádného vyúčtování služeb, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že posuzovaná vyúčtování za roky 2018 a 2019 splňovala po obsahové stránce náležitosti ve smyslu § 7 odst. 2 tohoto zákona. S jednotlivými námitkami k obsahové stránce těchto vyúčtování se dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně dostatečně vypořádal a nepochybil, pokud uzavřel že tyto námitky nejsou důvodné. V podrobnostech odkazuje odvolací soud zcela na argumentaci a závěry v tomto směru učiněné v odůvodnění napadeného rozsudku, jejichž shrnutí je podáno v odstavci 5. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Správně soud I. stupně rovněž uzavřel, že posuzovaná vyúčtování byla žalobkyni doručena bez časového prodlení, rovněž s odkazem na podrobné odůvodnění tohoto závěru obsažené v napadeném rozsudku, se kterým se odvolací soud zcela ztotožňuje. Pokud žalobkyně namítala, že soud I. stupně nesprávně argumentoval tím, že žalobkyně nepodala v zákonné lhůtě vůči posuzovaným vyúčtováním námitky, v tomto směru lze sice dát žalobkyni za pravdu, že podle ustálené soudní praxe (viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), neuplatnění těchto námitek nezbavuje soud povinnosti řádnost vyúčtování přezkoumat, jak se však podává z obsahu napadeného rozsudku, soud I. stupně této povinnosti v daném případě dostál. Správně proto soud I. stupně uzavřel, že v souvislosti s vyúčtováním služeb za rok 2000 18 a 2019 ze strany žalovaného k žádnému porušení povinnosti vůči žalobkyni nedošlo, proto požadavek žalobkyně na zaplacení zákonné pokuty není důvodný. Správně soud I. stupně k tomuto nároku žalobkyně rovněž argumentoval s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že za daných okolností lze na takto prosazovaný nárok žalobkyně pohlížet jako na uplatňování práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z.

35. Soud I. stupně proto právně uzavřel, že ani v tomto rozsahu požadavku na zaplacení zákonné pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. není žaloba důvodná. Správně se již proto nezabýval eventuálně uplatněnou námitkou započtení nároku žalovaného z titulů dlužných plateb žalobkyně z vyúčtování za následující zúčtovací období.

36. Ze všech podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení, kdy podle názoru odvolacího soudu soud I. stupně dostatečně zohlednil zhoršenou ekonomickou situaci žalobkyně (která již byla zohledněna částečným osvobozením od soudních poplatků) tím, že jí stanovil delší lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Důvodem zvlášního zřetele hodným pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku není na straně neúspěšného účastníka okolnost, že mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má pro to vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem, to je odměna za dva právní služby po [částka] za účast na dvou jednáních u odvolacího soudu (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby v hodnotě [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum]), za jeden úkon právní služby v hodnotě [částka] (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]), to vše povýšeno o DPH ve výši 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy [částka].

38. Povinnost k náhradě nákladů řízení určil odvolací soud v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když vzhledem k celkové výši této náhrady neshledal odvolací soud důvod pro stanovení delší lhůty, byť poměry žalobkyně byly důvodem pro její dřívější osvobození od placení soudního poplatku v rozsahu 80 %.