o určení vlastnictví k nemovitosti

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora citovaným rozsudkem rozhodl, že žaloba, aby soud určil, že žalobce [Jméno žalobce], je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], orná půda, o výměře 872 m2 a pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 140 m2 (dále i jen „předmětný pozemek, pozemky“), jehož součástí je stavba čp. [adresa], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], to vše v katastrálním území a obci [adresa], se zamítá (výrok I.), a že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29 378,80 Kč, k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobce, který se domáhal vrácení daru po žalované pro nevděk, konkrétně pak určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí s tvrzením, že žalovaná jako obdarovaná obdržela darem předmětný pozemek na základě dohody a s podmínkou, že následně, poté, co nabyde zletilosti syn žalované a bratr žalobce [jméno FO], žalovaná převede darované nemovitosti do jeho vlastnictví, což neučinila, navíc však [jméno FO] vyzvala k vystěhování a 2. 8. 2024 proti němu podala žalobu o vyklizení nemovitosti.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel ze skutkového zjištění, že vlastníkem předmětných pozemků (nyní již i včetně rodinného domu č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], a který ze svých výlučných prostředků postavila žalovaná poté, co jí byl žalobcem darován předmětný pozemek), je dle zápisu v katastru nemovitostí žalovaná. Žalovaná vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyla darovací smlouvou ze dne 4. 12. 2019 od žalobce. Žalobce předtím vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl darovací smlouvou ze dne 24. 9. 2019 od svého otce. Obsahem darovacích smluv nebylo žádné ujednání, kterým by se obdarovaný (nejprve žalobce, poté žalovaná) zavázal předmětné pozemky v budoucnu převést na [adresa] ani závazek žalované k tomu, že v domě na pozemcích bude s žalovanou bydlet syn [jméno FO]. Žalovaná po nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům na pozemcích postavila na vlastní náklady rodinný dům, ve kterém dosud žije se synem [jméno FO]. Žalovaná v září 2023 prostřednictvím svého zástupce vyzvala syna [jméno FO] k vystěhování. E-mailem ze dne 24. 6. 2024 upozornila syna [jméno FO] na blížící se termín pro vystěhování, a to dne 30. 6. 2024 s tím, že pokud se nevystěhuje, podá žalobu k soudu. V srpnu 2024 pak u Okresního soudu v Mělníku podala žalobu k vyklizení předmětných pozemků proti synovi [jméno FO]. Žaloba je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Dopisem ze dne 20. 9. 2024, odeslaným žalované téhož dne, žalobce odvolal dar předmětných pozemků plynoucí z darovací smlouvy ze dne 4. 12. 2019. Žalobce odvolání daru odůvodnil tím, že pokud by žalobce věděl, že bratrovi nebude umožněno bydlet s žalovanou v domě na darovaných pozemcích, a že bratr bude následně žalován u soudu, předmětné pozemky by žalované nedaroval. V jednání žalované žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy, neboť ze strany žalované bylo jednáno ve zjevném rozporu s důvodem a účelem darování, z čehož žalobce dovozuje nevděk žalované a újmu vzniklou svému bratrovi pociťuje jako újmu vlastní. Žalovaná dopisem ze dne 2. 10. 2024 žalobci sdělila, že důvody pro odvolání daru neuznává a považuje je za uměle vykonstruované a vytržené z kontextu. Žalobce situaci projednával s [jméno FO] (bratrem žalované), kdy ho žalobce zprávou ze dne 3. 10. 2024 žádal, aby probral s žalovanou návrh, že se [jméno FO] vystěhuje do 1. 1. 2026, pozemek by se vrátil žalobci a žalovaná by měla doživotní právo k bydlení, přičemž žalovaná by [jméno FO] k tomuto datu vrátila půjčených 200 000 Kč.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 2055 odst. 1, § 2072 odst. 1 a 2, § 2075 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a uzavřel, že jednak žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, neboť mezi žalobcem a žalovanou vznikl spor o jejich vlastnictví, které není možné odstranit jinak, než soudní cestou. Neshledal důvodnou námitku žalované o promlčení uplatněného nároku, když za rozhodný okamžik považuje podání žaloby na vyklizení proti [jméno FO] v srpnu 2024, výzva k vystěhování [jméno FO] byla žalovanou učiněna 27. 9. 2023, přičemž k odvolání daru došlo dopisem ze dne 20. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že žalobce odvozuje nevděk v chování žalované specifikované v písemném odvolání daru, zabýval se dále soud prvního stupně tím, zda byly splněny podmínky pro odvolání daru, a to na základě nesporných tvrzení, týkajících se snahy žalované o vyklizení [jméno FO] z předmětných pozemků. Uzavřel, že v jednání žalované nelze spatřovat zjevné porušení dobrých mravů. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila žalobci, resp. jeho bratrovi [jméno FO], tak aby tuto újmu mohl považovat žalobce za újmu vlastní. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že ve vzájemném soužití žalované a [jméno FO] docházelo k opakovaným problémům, a to na obou stranách, přičemž sám žalobce o dané situaci věděl a snažil se ji vyřešit i případným odstěhováním [jméno FO] ve lhůtě k 1. 1. 2026, avšak spory mezi matkou (žalovanou) a synem [jméno FO] vyřešeny nebyly. Za této situace pak soud prvního stupně shledal postup žalované za zcela legitimní, za jednání, které nedosahuje intenzity zjevného porušení dobrých mravů, ale představuje ochranu vlastnického práva žalované. Z uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou a žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém shrnul obsah podané žaloby i důvody, které k jejímu podání žalobce vedly, přičemž odvolání daru odůvodnil tím, že k darování došlo v rámci rodiny, kdy předmětné pozemky daroval matce po dohodě s otcem a tehdy nezletilým [jméno FO]. Původním vlastníkem pozemku byl [Jméno žalobce] starší, který měl v úmyslu pozemek darovat [jméno FO], tehdy nezletilému synovi. Pro nezletilost [jméno FO] se však jevilo jako snazší cesta darování prostřednictvím právě žalobce. Uvedl, že dohoda byla taková, že pozemek měl fakticky připadnout [jméno FO], přičemž žalovaná se měla zavázat, že v domě na pozemku bude [adresa] se žalovanou bydlet. To byl dle žalobce také jediný důvod darování pozemku žalované. Ta však dohodu nerespektovala a navíc vyzvala syna [jméno FO] k odstěhování a následně dne 2. 8. 2024 na něj podala žalobu k Okresnímu soudu v [adresa] na vyklizení nemovitosti č. p. [Anonymizováno], která je součástí odděleného pozemku parc. č. 5611/4. Uvedl, že pokud by věděl, že bratrovi nebude umožněno v předmětných nemovitostech setrvat, tak by nikdy darovací smlouvu neuzavřel. Toto jednání vůči svému bratrovi považuje za ublížení sobě samému, má za to, že se jedná o zjevné porušení dobrých mravů ze strany žalované. Odvolání daru bylo důvodné a důvodnou je i nyní podaná žaloba. Soud prvního stupně dle odvolatele zjistil skutkový stav pouze částečně, nezabýval se podmínkami a zněním dohody uzavřené v rámci rodiny ani tím, zda a v jaké podobě v době uzavření darovací smlouvy tato dohoda existovala a v zda a případně v jaké podobě přijala žalovaná tvrzený závazek převést následně nemovitosti na syna [jméno FO], zejména pak soud prvního stupně nezkoumal danou situaci z pohledu subjektivního vnímání žalobce jako dárce. Má proto za to, že dokazování nebylo úplné, řádné, skutkový stav nebyl řádně zjištěn, a proto je nesprávné rovněž právní posouzení věci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se při odvolacím jednání k odvolání vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné, rozsudek soudu prvního stupně má za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Zopakovala, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, kterou nyní tvrdí žalobce, zejména pak rodinný dům na pozemku, který byl darován, postavila zcela a výlučně ze svých prostředků, nikdo jí na něj nepřispěl, naopak zatížila jak sebe, tak předmětné pozemky hypotéčními úvěry, které do dnešního dne výlučně sama splácí. Z důvodu chování [jméno FO] dochází k neustálým rozporům, které se nepodařilo vyřešit jiným způsobem, a to ani za součinnosti žalobce, který o problémech v chování [jméno FO] věděl a sám se je snažil aktivně řešit, proto ji nezbylo, než přistoupit k vyklizení nemovitostí soudní cestou. Má za to, že toto jednání v žádném případě není rozporné s dobrými mravy, a nikterak nezasahuje do práv žalobce, a proto odvolání daru považuje za neplatné.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem, tak jak je uveden v bodech 3. a 4. napadeného rozsudku a shrnut v bodě 3. tohoto rozsudku.

9. Námitka žalobce stran neprovedených důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavunení důvodná, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že navržené důkazy, a to účastnický výslech žalobce, svědecké výpověďi otce žalobce a bratra [jméno FO] jsou nadbytečné z důvodů, které uvedl soud prvního stupně v odůvodnění v bodě 15. napadeného rozsudku, a sice že jednání žalované, specifikované v písemném odvolání daru, není způsobilé naplnit zákonem předpokládané důvody pro platné odvolání daru, a tudíž přivodit úspěch žalobce v tomto řízení.

10. Institut darování představuje dvoustranné právní jednání, jehož pojmovým znakem je přijetí daru obdarovaným. Současná právní úprava přiznává dárci dvě pojistky, kdy mu náleží právo dar odvolat, a to ocitne-li se dárce v nouzi nebo z důvodu nevděku obdarovaného (§ 2055 o. z.).

11. O takzvaný nevděk obdarovaného se jedná, ublíží-li obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci tak, že zjevně poruší dobré mravy a dárce mu toto jednání nepromine. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že za nevděk vůči dárci se považuje také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké (§ 2072 o. z.).

12. Z důvodové zprávy o občanskému zákoníku vyplývá, že „nevděk musí být projeven proti dárci, obdarovaný je vděkem za dar vázán jen k dárci, nikoliv k dalším osobám. Dopustí-li se obdarovaný porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké, může dárci vzniknout právo odvolat dar, jen odůvodňují-li okolnosti, že tím bylo ublíženo i dárci. Za této situace může dárce od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení celého daru“.

13. Odvolání daru pro nevděk je možné pouze za splnění následujících podmínek: 1) Obdarovaný ublížil osobě dárce, nebo, odůvodňují-li to okolnosti osobě obdarovanému blízké (ust. § 2072 odst. 2 o. z. „Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.“). 2) Ublížení musí mít formu zjevného porušení dobrých mravů. Dle Ústavního soudu České republiky jsou dobré mravy „souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“ (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Případné porušení dobrých mravů je nutné zkoumat vždy ve vztahu ke konkrétnímu případu. Ohledně pojmu „zjevného porušení“ lze usuzovat, že „se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči osobě dárce, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy.“( viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011). Tento závěr se s ohledem na výše uvedené uplatní i pro případy jednání obdarovaného vůči osobám dárci blízkým. 3) Ublížení musí být zaviněné úmyslným jednáním obdarovaného, nebo alespoň ve formě hrubé nedbalosti.

14. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci učiněné soudem prvního stupně. Správně soud prvního stupně primárně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva k předmětným pozemkům.

15. Naléhavým právním zájmem při určení vlastnického práva žalobce k nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí se rozumí i obnovení souladu mezi právním a faktickým stavem, tj. aby vlastnické právo k předmětné nemovitosti bylo zapsáno v katastru nemovitostí ve prospěch skutečného vlastníka a odpovídalo tak skutečnému právnímu stavu.

16. Lze souhlasit i se závěrem, že žalobcem byla splněna zákonem předpokládaná lhůta pro odvolání daru.

17. Podle § 2075 o. z. dárce může dar odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci, resp. osobám dárci blízkým, ublížil. Dozví-li se o takovém jednání obdarovaného dárce později, může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu odvolání daru.

18. V posuzovaném případě žalobce odvolal dar předmětných pozemků dopisem ze dne 20. 9. 2024. Z obsahu spisu se podává, že sice mezi žalovanou a [jméno FO] probíhali neshody a již počátkem roku 2023 je žalovaná s [jméno FO] řešila emailem, výzva k vyklizení adresovaná [jméno FO] je však datována 27. 9. 2023, žaloba na vyklizení je pak ze dne 1. 8. 2024. Zákonem stanovenou roční lhůtu pro odvolání daru tak žalobce splnil.

19. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě odvolání daru žalobce pro nevděk není důvodné. V jednání žalované, které je jí kladeno za vinu, a sice v učinění výzvy k vystěhování syna [jméno FO] a následně podané žalobě na vyklizení, nelze shledávat jednání rozporné s dobrými mravy ve vztahu k bratrovi žalobce. Jak správně uvedl soud prvního stupně, samotné podání žaloby u soudu, pokud se obdarovaný domáhá ochrany ohroženého nebo porušeného subjektivního práva, jímž bezpochyby vlastnické právo k nemovitosti je, nelze bez dalšího považovat za chování, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, nýbrž se jedná o legitimní jednání k ochraně vlastních zájmů, a zde vlastnického práva a vlastního bydlení. V řízení bylo prokázáno, a to především elektronickou komunikací mezi účastníky, že sám žalobce se aktivně i prostřednictvím bratra žalované, [jméno FO], snažil vyřešit situaci nedobrých rodinných vztahů mezi žalovanou a bratrem [jméno FO], a to snahou o uzavření dohody o případném vystěhování k 1. 1. 2026. Je tedy zřejmé, že vztahy mezi žalovanou a [jméno FO] byly dlouhodobě narušené, a to nikoli pouze z důvodu chování žalované, která navíc ze svých výlučných prostředků postavila na darovaném pozemku rodinný dům, ve kterém doposud s [jméno FO] žije, a o kterém se žalobcem tvrzená dohoda vůbec nezmiňuje, ale i pro chování [jméno FO]. Pokud se vztahy mezi matkou (žalovanou) a dnes již zletilým synem [jméno FO] vyhrotily natolik, že společné soužití již není možné, žalovaná se bezúspěšně snažila s [jméno FO] komunikovat nápravu vztahů (jak vyplynulo z dokazování před soudem prvního stupně), což se nepodařilo ani za součinnosti žalobce či bratra žalované, lze požadavek žalované na vyklizení jejích nemovitostí [jméno FO], který je navíc již zletilý a na žalované nezávislý, považovat za důvodný. Takovéto jednání vůči [jméno FO] nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a tím spíše nemůže naplnit skutkovou podstatu odvolání daru pro nevděk vůči žalobci.

20. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení, které byly správně vyčísleny.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, které tak náleží právo na jejich náhradu. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 6, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 a § 11 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a to za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč, sestávající z částky 5 620 Kč za účast u odvolacího jednání 12. 11. 2025 a náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné k odvolacímu jednání a zpět na trace [adresa] celkem [hodnota] km, osobním vozem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 6,4 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 35/l a základní náhrady 5,6 Kč/km podle vyhlášky 475/2024 Sb., tj. cestovní náhrady 647,29 Kč a DPH 21 % z přiznané odměny a náhrad ve výši 1 410,63 Kč; tj. celkem 8 127,92 Kč.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.