o určení neexistence služebnosti, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12.6.2024, č.j. 16C 23/2023-103

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že na výše specifikovaných nemovitostech (dále případně jen „Nemovitosti“) nevázne věcné břemeno pro žalovaného spočívající v právu Nemovitosti včetně jejich příslušenství doživotně a bezplatně užívat. Ve výroku II. uložil žalobcům zaplatit žalovanému společné a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů o právní moci rozsudku.

2. Žalobci se domáhali požadovaného určení s odůvodněním, že uzavřením darovací smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaný daroval svému synovi [jméno FO] Nemovitosti, došlo k porušení jejich věcného předkupního práva k Nemovitostem a smlouva o zřízení služebnosti - věcného břemene pro žalovaného spočívající v právu výše uvedené nemovitosti doživotně a bezplatně užívat (dále případně jen „Smlouva o zřízení služebnosti“), která byla v rámci této darovací smlouvy uzavřena, nemůže požívat právní ochrany pro rozpor s § 6 odst. 2 zák. č. 87/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Žalobcům, kteří se v mezidobí soudně domohli vůči synu žalovaného [jméno FO] realizace práva tzv. retraktu, by tak zůstalo pouze holé vlastnické právo k Nemovitostem.

3. Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notářky se sídlem v Kladně, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále případně jen „první notářský zápis“), soud I. stupně zjistil, že mezi žalovaným a jeho manželkou [jméno FO] jako budoucími prodávajícími a žalobci jako budoucími kupujícími byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní (dále případně jen „SSBK“) a smlouva o zřízení věcného předkupního práva k Nemovitostem. Notářským zápisem téže notářky ze dne [datum] (dále případně jen „druhý notářský zápis) došlo mezi týmiž účastníky, v rámci sjednaného dodatku č. [hodnota] ke SSBK a smlouvě o zřízení věcného předkupního práva obsažených v prvním notářském zápisu, ke změně původní SSBK a smlouvy o zřízení věcného předkupního práva k Nemovitostem. Při sjednání věcného předkupního práva přitom nedošlo ke sjednání zákazu zatížení Nemovitostí. V části třetí, v bodě „za deváté“, odstavci druhém, druhého notářského zápisu si účastníci sjednali, že pro případ, že Nemovitosti budou v době uzavření kupní smlouvy na základě uvedeného věcného předkupního práva zatíženy jakýmkoliv omezením (tj. zejména zástavním právem nebo exekučním řízením) budou z kupní ceny Nemovitostí nejprve hrazeny závazky zajištěné takovými právními omezeními.

4. Z darovací smlouvy se zřízením práva služebnosti ze dne [datum] (dále případně jen „Darovací smlouva“) soud I. stupně zjistil, že ji uzavřel žalovaný jako dárce a jeho syn [jméno FO] jako obdarovaný; předmětem darování byly Nemovitosti. V článku VII. Darovací smlouvy si její účastníci dohodli zřízení služebnosti k Nemovitostem dle § 1257 o. z. ve prospěch dárce – žalovaného, a to bezplatné doživotní užívání Nemovitostí.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud I. stupně zjistil, že Darovací smlouvou došlo k porušení věcného předkupního práva sjednaného v prvním a druhém notářském zápisu a [jméno FO] proto bylo ve výrokové části uloženo převést Nemovitosti ve prospěch žalobců za úplatu ve výši [částka]. Dovolání, jakož i následná ústavní stížnost, byly Nejvyšším soudem a Ústavním soudem odmítnuty.

6. Soud I. stupně předně uzavřel, že žalobci po stránce procesní prokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. s. ř.), když jen na základě soudního rozhodnutí může dojít ke změně zápisu práva v katastru nemovitostí.

7. Z hlediska věcného pak soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy byla jako platná shledána Darovací smlouva (tuto otázku posuzoval soud jako otázku předběžnou v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka], o splnění povinnosti z předkupního práva), byla platně sjednána i Smlouva o zřízení služebnosti, která byla spolu s Darovací smlouvou mezi žalovaným a jeho synem [jméno FO] uzavřena. V době, kdy žalobci soudně uplatnili právo retraktu k Nemovitostem, museli si být vědomi v katastru nemovitostí zapsaného zatížení Nemovitostí zmíněným věcným břemenem. Bylo pak otázkou ceny, za jakou takto zatížené Nemovitosti nabydou. V druhém notářském zápisu nebyl v rámci sjednání předkupního práva sjednán zákaz pro žalovaného a jeho manželku nemovitosti zatěžovat. Žalovaný tak přijetím věcného břemene žádnou svou povinnost neporušil, nehledě na to, že Nemovitosti věcným břemenem nezatížil žalovaný, ale jeho syn [jméno FO]; žalovaný věcné břemeno pouze přijal. Nepoctivost jednání žalovaného nebyla soudem zjištěna, protože žalovaný nijak nezastíral (jak zjistil soud z jeho výpovědi v soudním řízení o realizaci retraktu), že motivem pro sjednání služebnosti doživotního bezplatného užívání Nemovitostí spolu s Darovací smlouvou byl jeho zájem, aby Nemovitosti zůstaly v rodině a on měl možnost na Nemovitostech dožít. Pokud by Nemovitosti synovi nedaroval a ponechal by si je ve svém vlastnictví, také by na Nemovitostech dále žil, měl právo je užívat a žalobci by neměli možnost uplatnit své předkupní právo. Z jednání žalovaného tak dle soudu I. stupně nelze dovodit kalkul v podobě získání prospěchu na úkor žalobců, když bylo na nich, zda právo retraktu uplatní, či nikoli. Z pouhého faktu porušení předkupního práva darováním a současným zřízením věcného břemene nelze dle soudu I. stupně vyvozovat nepoctivost jednání nejen na straně žalovaného, ale ani na straně jeho syna [jméno FO], které by bylo v rozporu s dobrými mravy, případně veřejným pořádkem. Z podaných důvodů proto soud I. stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobcům plnou náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobci i žalovaný.

9. Žalobci ve svém odvolání směřujícím vůči celé výrokové části rozsudku soudu I. stupně, zejména uvedli, že oproti soudu I. stupně, zastávají názor, že posuzované věcné břemeno žalovanému nesvědčí, protože bylo zřizováno v souvislosti s právním jednáním, kterým žalovaný vědomě porušil překupní právo žalobců, čímž v rozporu s § 6 odst. 2 o. z. těžil ze svého protiprávního a nepoctivého činu. Dle žalobců soud I. stupně nesprávně neprovedl jimi navrhované důkazy k prokázání rozsahu, v jakém jsou Nemovitosti vyžívány k zemědělskému podnikání, čímž chtěli prokázat, že jejich podstatná část je užívána jinou osobou, zemědělským podnikatelem [jméno FO], takže žalovaný sám Nemovitosti ani neužívá v souladu se sjednaným věcným břemenem. Žalobci nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, podle něhož, pokud by neuplatnili své právo retraktu, nebyly by pochybnosti o platném sjednání posuzovaného věcného řemene. Soud zcela opomíjí, že následky jakéhokoli protiprávního jednání fakticky a někdy i právně trvají vždy minimálně do té doby, než na toto protiprávní jednání někdo upozorní. Dále namítli, že právně posuzované věcné břemeno zřizoval sice syn žalovaného, ale vzhledem k tomu, že smlouva o jeho zřízení byla obsažena na jedné listině s Darovací smlouvou, je evidentní, že žalovaný i jeho syn jednali ve vzájemné shodě. Je neobvyklé, že bylo zřízeno věcné břemeno osobního doživotního užívání ke všem Nemovitostem, tedy nejenom k budově a přilehlé zahradě, ale i k polnostem, které žalovaný navíc komerčně pronajímá. Skutečnost, že žalovaný uvedl, že Nemovitosti převedl darovací smlouvou na syna spolu se zřízením věcného břemene pro jeho osobu, nemůže obstát vzhledem ke všem okolnostem, jako poctivé jednání ve smyslu právním. Vlastník nemovitosti zatížené věcným předkupním právem musí vždy počítat s tím, že pokud své vlastnictví bude chtít převést, bude v okamžiku převodu vždy omezen obsahem předkupního práva. Z pouhého očekávání žalovaného, že si žalobci vědomého porušení předkupního práva nevšimnou, nelze dovozovat, že se jedná o postup, který je v souladu s právem a je veden poctivými úmysly. Naopak, v tom lze shledávat nepoctivost jednání žalovaného, že spoléhal, že si žalobci převodu vlastnictví k Nemovitostem nevšimnou, a pokud ano, pro ten případ si užívání Nemovitostí pojistil zřízením posuzovaného věcného břemene tak, že žalobcům při realizaci retraktu by zbylo pouze holé vlastnictví. Nepoctivost jednání žalovaného žalobci spatřují i v tom, že došlo k zatížení veškerých Nemovitostí, tedy i těch, které žalovaný nepotřebuje a zjevně je není schopen ani sám užívat. Jednáním žalovaného dle žalobců došlo k porušení zásady, že z bezpráví právo vzejít nemůže, jakož i zásady, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního a nepoctivého jednání. V takovém případě je namístě konstatovat neplatnost takového jednání. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejich žalobě bude zcela vyhověno.

10. Žalovaný svým odvoláním napadl výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Podle jeho názoru měl soud I. stupně při určení výše náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem vycházet za použití § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty sporu odpovídající ceně Nemovitostí, která byla znaleckým posudkem v řízení o realizaci retraktu určena částkou [částka]. Soud I. stupně však nesprávně použil § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na výši tarifní hodnoty odpovídající ceně Nemovitostí by tak žalovaný měl mít vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. V tomto smyslu žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil.

11. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné, a poté, co k důkazu zopakoval obsah některých listin (viz níže), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné, odvolání žalovaného nikoliv.

12. Odvolací soud se především ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobci z hlediska procesního prokázali naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určením vzhledem k tomu, že tímto určením může dojít ke změně zápisu věcných práv v katastru nemovitostí ohledně předmětných Nemovitostí.

13. Z hlediska věcného bylo třeba posoudit, zda předmětná smlouva o zřízení služebnosti osobního doživotního užívání Nemovitostí byla uzavřena platně či nikoliv z hlediska případného rozporu se zákonem nebo se smlouvou. Žalobci namítli neplatnost této smlouvy z důvodu jednání zúčastněných osob v rozporu se zásadou vyjádřenou v § 6 odst. 2 o. z., jejíž porušení může být právně kvalifikováno pro konkrétní posuzovaný případ jako zneužití práva (§ 8 o. z.), které nepožívá právní ochrany, nebo jako jednání v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.). [adresa] mravy jsou přitom jednou z podkategorií zneužití práva.

14. Podle § 6 o. z.: Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1 o. z.). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst. 2 o. z.).

15. Podle § 8 o. z.: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z.: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Pro posouzení důvodnosti žaloby provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné (s výjimkami níže uvedenými), a proto v tomto směru odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž podstatné zjištěné skutečnosti jsou uvedeny v odst. 3 až 5 tohoto odůvodnění.

18. Při posuzování platnosti Smlouvy o zřízení služebnosti se odvolací soud především neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, podle něhož, pokud je platnou sama Darovací smlouva (na její platnost přitom nemá vliv, že jí došlo k porušení předkupního práva), je třeba již z tohoto důvodu pohlížet jako na platnou na Smlouvu o zřízení služebnosti. Byť jsou obě tyto smlouvy zachycené na jedné listině, jedná se nepochybně o dvě samostatná právní jednání, přičemž účinnost Smlouvy o zřízení služebnosti mohla nabýt účinnosti až poté, co nabyla účinnosti Darovací smlouva, tedy poté, co syn žalovaného [jméno FO] byl po vkladu vlastnického práva k Nemovitostem oprávněn s předmětem Smlouvy o zřízení služebnosti právně disponovat. Je tedy třeba posuzovat samostatně jak platnost Darovací smlouvy, tak i Smlouvy o zřízení služebnosti.

19. Za správný nepovažuje odvolací soud ani skutkový a z něj vycházející právní závěr, že žalovaný uzavřením Smlouvy o zřízení služebnosti neporušil smluvní povinnosti vyplývající jak ze SSBK, tak i ze smlouvy o zřízení věcného předkupního práva, jak jsou obsahově zachyceny ve druhém notářském zápise ze dne [datum]. V části druhé tohoto notářského zápisu, článku „za sedmé“, v odstavci a) si účastníci SSBK sjednali, že v okamžiku uzavření smlouvy kupní (na prodej Nemovitostí žalobcům, pozn. odvolacího soudu) nebudou Nemovitosti zatíženy, vyjma předkupního práva sjednávaného ve prospěch žalobců, žádným jiným právním omezením, ať již věcné nebo obligační povahy, zejména právem zástavním, právem odpovídajícím věcnému břemenu, jiným předkupním právem nebo právem nájemním. V části třetí druhého notářského zápisu, v článku „za deváté“, v odstavci druhém si účastníci smlouvy o zřízení věcného předkupního práva sjednali, že pro případ, že předmětné nemovitosti budou v době uzavření kupní smlouvy na základě tohoto předkupního práva zatíženy jakýmkoliv právním omezením, tj. zejména zástavním právem nebo exekučním řízením, se účastníci dohodli, že z kupní ceny za Nemovitosti budou nejprve hrazeny závazky zajištěné takovými právními omezeními.

20. Pokud si účastníci v SSBK sjednali povinnost pro žalovaného zajistit, aby v době okamžiku uzavření realizační kupní smlouvy na Nemovitostech mimo jiné nevázlo žádné věcné břemeno, je dle názoru odvolacího soudu evidentní, že tuto smluvní povinnost žalovaný porušil tím, že se svým synem [jméno FO] v souvislosti s Darovací smlouvou uzavřel smlouvu o zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání Nemovitostí, protože je zřejmé, že tato právní zátěž vzhledem ke svému časovému určení musela existovat v jakékoliv době, ve které by žalobci k realizaci předkupního práva přistoupili. Na existenci této povinnosti nezatížit Nemovitosti věcným břemenem existujícím v době realizace předkupního práva žalobců nemá, dle názoru odvolacího soudu, vliv ujednání účastníků ve smlouvě o zřízení věcného předkupního práva o případném finančním vypořádání závazků žalovaného (z kupní ceny), které by byly v době realizace předkupního práva zajištěny institutem zástavního práva váznoucího na Nemovitostech nebo by podléhaly exekuci.

21. Podle názoru odvolacího soudu pak nelze z hlediska poctivosti jednání žalovaného (pro účely posouzení možného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. nebo možného jednání v rozporu s dobrými mravy dle § 580 o. z.), klást mu k dobru, že v soudním řízení o žalobě žalobců na realizaci retraktu vypověděl, že Darovací smlouvu a Smlouvu o zřízení služebnosti uzavíral s úmyslem, přes existenci svých závazků ze SSBK a ze smlouvy o zřízení věcného předkupního práva, zachovat Nemovitosti rodině a zajistit si pro sebe možnost dožití na Nemovitostech. Naopak, z tohoto vyjádření žalovaného vyplývá, že jak Darovací smlouvu, tak Smlouvu u zřízení služebnosti uzavíral s úmyslem zbavit se svého závazku převést Nemovitosti na žalobce tím, že jim ztíží přístup k vlastnictví Nemovitostí nutností domáhat se mimosoudně či soudně realizace retraktu, případně, že je od realizace retraktu odradí tím, že Nemovitosti zatíží služebností, která by žalobce zcela vyloučila z realizace vlastnického práva, pokud by k realizaci retraktu přece jenom přistoupili.

22. Takovéto jednání žalovaného shledává odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, za rozporné s dobrými mravy (ve smyslu souhrnu etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad demokratické společnosti), kdy jinak formálně platné právní jednání (uzavření Smlouvy o zřízení služebnosti) je porušením smluvní povinnosti nezatížit Nemovitosti v době uzavření realizační kupní smlouvy, a zároveň by vedlo ke zřejmě nespravedlivým a nepoctivým důsledkům v podobě umožnění žalovanému vyhnout se ztrátě nemovitého majetku, která by mu a jeho rodině hrozila realizací jeho povinností z SSBK a smlouvy o věcném předkupním právu. Přitom je třeba tento nepoctivý úmysl dovodit i u syna žalovaného jako druhé smluvní strany, který si při uzavírání darovací smlouvy, jakož i Smlouvy o zřízení služebnosti musel být vědom právní zátěže nabývaných Nemovitostí (v podobě existence věcného předkupního práva), která byla zapsána v katastru nemovitostí, o čemž svědčí ujednání účastníků v Darovací smlouvě (odvolacím soudem znovu k důkazu zopakované) pod čl. III, v němž je uvedeno, že Dárce prohlašuje, že ke dni uzavření Darovací smlouvy na Nemovitostech neváznou jiné právní vady ani práva třetích osob než ty, které jsou uvedeny v příslušném listu vlastnickém. Je tedy evidentní, že syn žalovaného jako obdarovaný z Darovací smlouvy byl seznámen se stavem právních závad na Nemovitostech uvedených v příslušném listu vlastnictví, přičemž žalovaný jej v darovací smlouvě ujišťoval, že jiné závady na nemovitostech neváznou. Nadto je třeba konstatovat, že podle ustálené soudní praxe ani nedostatek nepoctivého úmyslu či dobrá víra na straně syna žalovaného jako druhé smluvní strany Smlouvy o zřízení služebnosti nejsou rozhodnými okolnostmi pro závěr o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy (viz např usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 729/06).

23. Vzhledem k tomu, že pro posouzení platnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, jsou rozhodné pouze okolnosti, které tu existovaly v době posuzovaného právního jednání, byly bez právního významu úvahy soudu I. stupně, co by se stalo, kdyby žalovaný sjednané předkupní právo Darovací smlouvou neporušil. Rovněž tak nebylo právně významné zabývat se dalšími otázkami, jež se časově nevztahovaly k okamžiku uzavření Smlouvy o zřízení služebnosti.

24. Odvolací soud proto uzavírá, že Smlouva o zřízení služebnosti je právním jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, a jako takové je ve smyslu § 580 o. z. absolutně, od samého počátku, neplatné. Tímto právním jednáním tedy ke vzniku služebnosti bezplatného doživotního užívání žalovaného Nemovitostí nedošlo. Žaloba na určení, že na Nemovitostech nevázne služebnost - věcné břemeno pro žalovaného spočívající v právu výše uvedené nemovitosti včetně jejich příslušenství doživotně a bezplatně užívat, která byla zřízena dle čl. VII darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti – věcného břemene uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] ze dne [datum], je proto dle názoru odvolacího soudu důvodná.

25. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), tak, že žalobě zcela vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně v tom, že pro účel určení výše náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem je třeba vycházet z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném v době podání žaloby. Bylo by totiž proti účelu zákona podřadit předmětné řízení o určení neexistence služebnosti – věcného břemene jinému zákonnému ustanovení než § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, které dopadá výslovně na věci zřízení nebo zrušení věcného břemene a dalších práv a povinností z věcných břemen. Žalobci, kteří byli v konečném výsledku v řízení zcela úspěšní, mají vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení jednak za uhrazený soudní poplatek ve výši [částka], a dále za právní zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby po [částka] (§ 9 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu), čtyř náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), povýšeno o DPH v výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem se tak jedná o částku [částka]. Náhrada nákladů za účtovaný úkon právní služby v podobě předžalobní výši nebyl přiznán, vzhledem k tomu, že provedení tohoto úkonu právní služby není ve spise nijak doloženo.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rpzhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení jednak za úhradu soudního poplatku [částka] a dále za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po [částka] (odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu) a dvou náhrad hotových výdajů po [částka], vše povýšeno o DPH ve výši 21%; celkem se jedná po částku [částka].