o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha východ ze dne 27.10.2023, č.j. 7C 153/2023-39

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl, že žalovaní a všichni, kdo s ním bydlí, jsou povinni vyklidit nemovité věci – pozemek [Anonymizováno]. č.[Anonymizováno]st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 333 m², jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemek p. č. [Anonymizováno]/25[Anonymizováno] zahrada, o výměře 779 m², vše zapsáno na [Anonymizováno] č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] úřadem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] pracoviště [adresa] – [Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále případně jen „Nemovitosti“), a vyklizené je odevzdat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí na základě usnesení o udělení příklepu v dobrovolné dražbě soudního exekutora Exekučního úřadu [adresa]-[Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], a na základě zaplacení nejvyššího podání ve výši [částka]. Vlastnická historie Nemovitostí byla taková, že žalovaný byl jejich spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu id. ½. V roce 2016 se vlastníkem druhého spoluvlastnického podílu v rozsahu id. ½ na Nemovitostech stala [jméno FO]. Tito spoluvlastníci se na vypořádání spoluvlastnictví nedohodli, a proto bylo vypořádání řešeno soudně, a to nařízením prodeje Nemovitostí. V průběhu exekučního řízení prodejem Nemovitostí zakoupil spoluvlastnický podíl od žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] (na základě kupní smlouvy ze dne [právnická osoba]. 2021 /dále případně jen „Kupní smlouva“/), který se s druhou spoluvlastnicí dohodl na ukončení exekučního prodeje návrhem na zastavení exekuce. Posléze došlo z jejich iniciativy k prodeji Nemovitostí žalobci v rámci dobrovolné dražby vedené výše jmenovaným soudním exekutorem (v rámci jiné činnosti soudního exekutora dle § 76 odst. 2 exekučního řádu). Žalovaný užívá Nemovitosti bez právního důvodu. Pokud na svou obranu uváděl, že Kupní smlouva nebyla uzavřena platně, respektive, že spolu s Kupní smlouvou bylo mezi jejími účastníky pro žalovaného sjednáno i věcné břemeno doživotního užívání Nemovitostí, tyto námitky neshledal soud I. stupně jako důvodné. Jednak proto, že podle ustálené soudní praxe vlastnické právo k nemovitosti nabyté v exekuční dražbě příklepem nelze zpochybnit ani námitkou, že povinný (resp. navrhovatel dobrovolné dražby dle § 76 odst. 2 e. ř.) nebyl vlastníkem dražené věci. Věcné břemeno, které mělo být obsahem Kupní smlouvy, pak platně nevzniklo ani proto, že nebylo a ani nemohlo být jako věcné právo zapsáno do katastru nemovitostí, protože [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl oprávněn tímto věcným břemenem zatížit celek nemovitostí za situace, kdy zákon neumožňuje zřízení věcného břemene užívání pouze ideálního spoluvlastnického podílu na nemovitosti, věcné břemeno lze zřídit pouze k celku. Druhá spoluvlastnice [jméno FO] přitom účastníkem smlouvy o zřízení věcného břemene nebyla. Žalovaný je proto povinen Nemovitosti vyklidit z důvodu uplatněné ochrany vlastnického práva žalobce dle § 1040 odst. 1 zák. č. 87/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“).

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Obsahem jeho odvolání ve smyslu § 41 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) je námitka, že Kupní smlouva je neplatným právním jednáním, protože byl na žalovaného spáchán podvod. Kupní smlouvu by nikdy neuzavřel, pokud by věděl, že v ní není řádně sjednáno věcné břemeno jeho doživotního užívání Nemovitostí. Žalovaný jinak v odvolání opakovaně popisoval okolnosti, za kterých o spoluvlastnický podíl na Nemovitostech přišel. Z obsahu jeho odvolání se podává, že se svým vyklizením z Nemovitostí nesouhlasí.

4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Podle žalobce soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaný v současné době užívá Nemovitosti ve vlastnictví žalobce bez jakéhokoliv právního důvodu a žalobce s tímto užíváním nesouhlasí.

[právnická osoba] projednání odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému byli oba účastníci řádně předvoláni. Žalovaný se k tomuto jednání bez včasné omluvy nedostavil, odvolací soud proto projednal jeho odvolání a rozhodl o něm v jeho nepřítomnosti. K pozdní písemné omluvě žalovaného (sepsané dne [datum] a doručené soudu dne [datum]) již nemohlo být z uvedených důvodů přihlédnuto. Nadto je třeba uvést, že obsahem tohoto podání žalovaného byla pouze prostá omluva z neúčasti u soudního jednání bez žádosti o jeho případné odročení.

6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. Za správné pak považuje i závěry, které ho vedly k tomu, že žalobě vyhověl.

8. Podle § 553 o. z.: O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

9. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Podle § 76 odst. 2 e. ř.: Exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

11. Podle § 336l odst. 2 o. s. ř.: Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho vydání.

12. Soud I. stupně především správně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí na základě pravomocného usnesení o udělení příklepu v dražbě vedené soudním exekutorem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]-[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na základě zaplacení nejvyššího podání ve výši 10 150 000 K (§ 336l odst. 2 o. s. ř.). Dále správně uzavřel, že žalovaný užívá Nemovitosti bez právního důvodu. Dohoda žalovaného s [tituly před jménem] [jméno FO] obsažená v Kupní smlouvě žádný platný užívací titul pro žalovaného ohledně Nemovitostí nezaložila. V čl. IV. Kupní smlouvy (obsah této listiny byl již k důkazu sdělen soudem I. stupně) si účastníci sjednali, že se prodávajícímu (žalovanému) zřizuje bezplatné doživotní užívání předmětu převodu. Jak se podává z čl. I. Kupní smlouvy, předmětem tohoto úplatného převodu byl spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ na Nemovitostech. Bez ohledu na to, zda úmyslem účastníků smlouvy bylo založit pro žalovaného užívací titul věcné či jen obligační povahy, nejednalo se o platné právní jednání z důvodu neurčitosti sjednaného plnění (§ 553 o. z.), kdy sjednání užívání id ½ Nemovitostí není určité z hlediska konkrétního vymezení předmětu sjednávaného užívacího práva. Na základě takto koncipované dohody by nebylo zřejmé, jaké konkrétní prostory v Nemovitostech by byl žalovaný oprávněn užívat. Takto neurčitě sjednaná dohoda o užívání Nemovitostí je tedy pouze tzv. zdánlivým právním jednáním bez jakýchkoli právních účinků. Pokud pak žalovaný v odvolání namítal neplatnost Kupní smlouvy z důvodu tvrzeného podvodného jednání ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], která by mohla mít za následek, že předmět veřejné dobrovolné dražby by nebyl ve vlastnictví osoby oprávněné disponovat s předmětem dražby ve smyslu § 76 odst. 2 exekučního řádu, správně soud I. stupně poukázal na ustálenou soudní praxi prezentovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne [právnická osoba]. 2020, sp. zn. [spisová značka], podle které pro nabytí vlastnického práva v exekuční dražbě je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání, přičemž žádné jiné skutečnosti – např. předchozí vady řízení, skutečnost, že povinný (resp. navrhovatel dobrovolné dražby dle § 76 odst. 2 exekučního řádu – poznámka odvolacího soudu) nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhající exekuci nevěděl – nejsou právně významné. Za situace, kdy žalovaný užívá Nemovitosti bez právního důvodu a žalobce jako jejich vlastník s tím nesouhlasí, správně soud I. stupně uzavřel, že žaloba na jeho ochranu ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. v podobě požadavku na vyklizení žalovaného je důvodná.

13. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), pouze s tím upřesněním, že povinnost k vyklizení se ukládá žalovanému, tzn. jedné osobě, (a všem, kdo s ním bydlí), nikoli snad více žalovaným, jak bylo zřejmou písařskou chybou uvedeno ve výroku I. napadeného rozsudku soudu I. stupně. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen i v nákladovém výroku II. s odkazem na jeho správné odůvodnění.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po [částka] dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu, náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše povýšeno o DPH ve výši 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy [částka].