o určení neoprávněnosti výpovědi nájemní smlouvy

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď smlouvy o nájmu domu a prostor určených k podnikání datovaná 26. 4. 2024, byla žalovanou podána neoprávněně (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 18 450 Kč k rukám zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 7. 2022 smlouvu označenou jako ,,Smlouva o nájmu domu a prostor určených k podnikání podle § 2201 a násl., § 2235 a násl., § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), kterou žalobkyně jako vlastnice nemovitostí – pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] rodinný dům, parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] – dům, parc. č. [Anonymizováno] - zahrada, parc. č. [Anonymizováno] - zahrada a parc. č. [Anonymizováno] - zahrada, zapsáno pro katastrální území a obec [adresa], pronajala žalované na dobu určitou od 15. 7. 2022 do 1. 7. 2024 s možností prolongace (dále i jen ,,Smlouva“). Žalobkyni byla dne 29. 4. 2024 doručena výpověď Smlouvy datovaná 26. 4. 2024, bez výpovědní doby. Jako důvod výpovědi žalovaná uvedla hrubé a zvlášť závažné porušení povinnosti pronajímatelky spočívající v závadách v elektroinstalaci, hygienické nezpůsobilosti, nepoužitelnosti předmětu nájmu k ujednanému účelu, a rozpor se stavebně-právními a technickými požadavky. Žalobkyně sdělila žalované podáním ze dne 10. 5. 2024, že výpověď odmítá jako neplatnou, neboť důvody nejsou opodstatněné a neodpovídají skutečnému stavu objektu, který nepřestal nikdy být způsobilý k obývání.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastnicemi byla uzavřena nájemní smlouva podle § 2201 o. z. Soud prvního stupně vycházel z obsahu Smlouvy a uzavřel, že ve vymezení provedeném v článku II. Smlouvy je budova č. p. [Anonymizováno] pronajímána za účelem bydlení jednatele žalované společnosti a jeho rodinných příslušníků, a toliko budova č. p. [Anonymizováno] – garáž je pronajímána jako prostor sloužící k podnikání. Nelze než učinit jednoznačný závěr, že převážná část pozemků a budov byla pronajata za účelem bydlení a jen část budovy č. p. [Anonymizováno] jako prostor sloužící k podnikání. I při porovnání výměr podle názoru soudu prvního stupně prostor sloužící k podnikání představuje nepatrnou část celkového předmětu nájmu. Při posouzení neoprávněnosti výpovědi žalované tak nelze postupovat podle ustanovení § 2314 o. z., protože dohodnutá Smlouva nepodléhá zvláštnímu smluvnímu typu nájmu prostor sloužících k podnikání podle § 2302 a násl. o. z. Pokud byl pronajímaný prostor výslovně určen pro bydlení jednatele žalované, jedná se o obecný nájem podle § 2201 o. z., rozšíření vymezení účelu nájmu k podnikání i na zbývající převážnou část jeho předmětu je již z obsahu smlouvy o nájmu vyloučeno. Návrh na určení neplatnosti výpovědi je pak vázán na podmínku naléhavého právního zájmu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Podmínku naléhavého právního zájmu žalobkyně nesplňuje za situace žalobkyní iniciovaných dalších sporů na plnění, když zároveň nájem ke dni 1. 7. 2024 zanikl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém vytýká soudu prvního stupně nesprávný závěr, že k podnikatelským účelům byla žalovanou využívána pouze menší část předmětu nájmu, a proto uzavřel, že převažujícím účelem nájmu bylo zajištění bytových potřeb jednatele žalované. Už ve Smlouvě je výslovně uvedeno, že je nájem sjednáván za účelem výkonu podnikatelské činnosti žalované a konstrukce Smlouvy jako celku tomuto odpovídá, když vymezuje prostory sloužící k podnikatelským účelům a upravuje výpovědní důvody výlučně ve vazbě na podnikatelskou činnost nájemce a žalovaná se zavázala uzavřít smluvní vztah s dodavateli služeb spojených s užíváním nemovitosti. Pokud podle Smlouvy je jejím účelem zajištění bytových potřeb jednatele žalované, pak toto ujednání naopak potvrzuje, že jde o pronájem za účelem výkonu podnikatelské činnosti, nikoliv bytové potřeby žalované, protože právnická osoba nemůže naplňovat své bytové potřeby ve smyslu zákona. Judikatura pro rekodifikaci se ustálila na závěru, že nájemní smlouva uzavřená za účelem uspokojování bytové potřeby právnické osoby by byla smlouvou neplatnou. Ani porovnáním výměr soud prvního stupně nezjistil správně rozsah prostor určených k podnikatelské činnosti, protože ze Smlouvy vyplývá, že k zajištění bytových potřeb je určena výhradně budova č. p. [Anonymizováno]. Závěr soudu prvního stupně, že součástí prostoru sloužícího k bydlení měla být i celá parcela č. [Anonymizováno], neplyne z žádných provedených důkazů ani vymezení ve Smlouvě. Nadto má žalobkyně za to, že i dům č. p. [Anonymizováno] byl fakticky využíván k podnikatelským účelům, protože žalovaná nikdy soudu netvrdila, že by měla administrativní prostory mimo předmět nájmu, a tak lze dovodit, že administrativa společnosti byla vykonávána v předmětu nájmu a společnost tam fakticky sídlila. Podle žalobkyně pro právní kvalifikaci nájemního vztahu není rozhodující terminologie užitá smluvními stranami v záhlaví Smlouvy, ale rozhodujícím kritériem je skutečný záměr smluvních stran a faktický účel a způsob užívání předmětu nájmu. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že přejímal skutková tvrzení žalované a na jejich základě vykládal celý smluvní vztah mezi účastníky, nezabýval se vůlí smluvních stran a neprováděl v tomto směru žádné dokazování. Právní argumentaci zpochybňující uzavření Smlouvy jako smlouvy podléhající speciální úpravě podle ustanovení § 2302 a násl. o. z. žalovaná uplatnila až v průběhu řízení, konkrétně poprvé až po sdělení předběžného právního názoru soudem na jednání ve věci dne 27. 11. 2024. Žalobkyně projevila vůli ukončit právní vztah před uplynutím sjednané doby, žalovaná této možnosti nevyužila a namísto toho jednostranně vypověděla Smlouvu. Žalobkyně opakovaně zdůrazňovala, že žaloba byla podána z důvodu procesní opatrnosti, obávala se totiž, že v řízení o úhradu dlužného nájemného, služeb spojených s užíváním předmětu nájmu a náhradu škody způsobené žalovanou na pronajaté věci, by mohla čelit námitce neplatnosti či neexistenci nájemního vztahu z důvodu nedodržení speciální úpravy podle ustanovení § 2314 odst. 2 o. z. Nepodání určovací žaloby by mohlo mít za následek prekluzi práv uplatněných v rámci souvisejících sporů. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a určí, že výpověď smlouvy ze dne 8. 7. 2022, je neoprávněná.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že nájemní vztah účastníků byl založen Smlouvou ze dne 8. 7. 2022, byl sjednána na dobu určitou a skončil dne 1. 7. 2024. Žalovaná se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pro určení právního režimu nájmu je třeba se zabývat převažujícím účelem nájmu. Žalobkyně přes poučení neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně převažujícího podnikatelského účelu nájmu a argumenty předkládané v odvolání jsou nepřesvědčivé a přicházejí pozdě, po koncentraci řízení. Není pravda, že z konstrukce Smlouvy je samo o sobě zjevné, že zamýšleným účelem nájmu byl jen či primárně nájem podnikatelských prostor, když v záhlaví Smlouvy je patrný odkaz na § 2201 a násl., § 2235 a násl. a § 2302 a násl. o. z., předmětem nájmu je označen pozemek, jehož součástí je rodinný dům, smlouva o nájmu výslovně stanoví, že účelem nájmu je bydlení [adresa] (jednatele žalované), jeho družky a rodinných příslušníků. Smlouva zakotvuje jako jeden z výpovědních důvodů vlastní bytovou potřebu pronajímatele, předvídaný v § 2288 odst. 2 o. z. Smlouva o nájmu odkazuje opakovaně na spolubydlící osoby. Za lichou považuje žalovaná námitku žalobkyně, že soud nedostatečně zkoumal skutečnou vůli stran; výklad vůle přichází totiž na řadu až v případě nejasnosti textu, avšak smlouva o nájmu zcela explicitně definuje smíšený charakter nájmu s převažujícím účelem bydlení. Pokud žalobkyně žalobu o neoprávněnost výpovědi podala podle svého tvrzení z procesní opatrnosti, pak k podání takové žaloby od počátku postrádala aktivní legitimaci, protože nájemní vztah mezi stranami v době podání žaloby již neexistoval, neboť zanikl uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3111/2019, a jeho závěr, že dojde-li ke skončení nájmu i bez existence vážných důvodů k výpovědi, postrádá smysl přezkum oprávněnosti takové výpovědi a případný spor mezi stranami o vážnosti důvodů vedoucích k výpovědi může být řešen např. jako předběžná otázka v řízení o plnění ze smlouvy o nájmu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud při posouzení věci vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování Smlouvou o nájmu domu a prostor určených k podnikání ze dne 8. 7. 2022, sdělením žalobkyně a jejího manžela ze dne 14. 4. 2024, výpovědí Smlouvy ze dne 26. 4. 2024, sdělením žalobkyně o odmítnutí výpovědi jako neplatné ze dne 10. 5. 2024, dopisem [právnická osoba] ze dne 15. 4. 2024, adresovaným jednateli žalované a e-mailovou korespondencí mezi účastníky v období 23. 1. 2024 – 15. 4. 2024.

8. Protože pro rozhodnutí ve věci byl primárně podstatný charakter Smlouvy, odvolací soud poučil žalobkyni podle § 118a o. s. ř., aby předložila nebo označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že nemovitosti, které byly předmětem Smlouvy, byly fakticky žalovanou užívány převážně k podnikatelské činnosti.

9. V reakci na poučení soudu žalobkyně doplnila tvrzení ohledně účelu předmětu nájmu tak, že žalovaná sjednala nájem jako nájem prostor sloužících k podnikání a po celou dobu trvání smluvního vztahu jej tak fakticky užívala, v rozhodné době vykonávala podnikatelskou činnost. Ke svému tvrzení navrhla provést dokazování Smlouvu o nájmu domu a prostor určených k podnikání ze dne 8. 7. 2022, e-mailovou komunikaci ze dne 16. 4. 2024, svědeckou výpovědí [právnická osoba], screenshotem záznamu z evidence zemědělského podnikatele, fotografií sošky vyhotovené na 3D tiskárně v předmětu nájmu, evidencí plátce daně z přidané hodnoty, daňovými přiznáními žalované z let 2022-2024, výpisem z obchodního rejstříku a údaji ARES.

10. Důkaz Smlouvou o nájmu ze dne 8. 7. 2022 byl opakovaně proveden před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Odvolací soud neprováděl dokazování fotografiemi sošky vyhotovené na 3D tiskárně ani daňovými přiznáními žalované, protože se nejedná o důkazy způsobilé prokázat rozsah podnikatelské činnosti žalované v předmětu nájmu. Z ostatních listinných důkazů, kterými odvolací soud doplnil dokazování, vyplývá, že žalovaná podniká v oblasti zemědělského dotačního poradenství, tato činnost koresponduje s evidencí žalované jako zemědělského podnikatele, a je plátcem DPH. E-mailová zpráva jednatele žalované adresovaná žalobkyni ze dne 16. 4. 2024, obsahuje žádost o informaci k objektu [adresa] s tím, že prostory jsou pronajímány „k podnikání“ a jednatel žalované se chtěl ujistit, že to není v rozporu s kolaudačním rozhodnutím.

11. Z výpovědi [právnická osoba], manžela žalobkyně, odvolací soud zjistil, že byl přítomen uzavření Smlouvy. Poté, kdy inzercí byla k nájmu nabízena budova č. p. [Anonymizováno] a k prodeji budova č. p. [Anonymizováno] za účelem podnikání, žalovaná si pronajala oba objekty, a protože se jednalo o právnickou osobu, žalobkyně se svědkem předpokládali, že je to za účelem podnikání s tím, že v části nemovitosti bude jednatel žalované bydlet. Jednatel žalované při uzavírání Smlouvy sděloval, že jeho podnikatelskou činností je práce na 3D tiskárně a prodej stromků. Fakticky 3D tiskárna byla umístěna v domě č. p. [Anonymizováno] a tam tedy jednatel žalované vykonával podnikatelskou činnost. Podle Smlouvy k podnikatelské činnosti využíval nemovitost č. p. [Anonymizováno], což byl původně dům, ovšem ve fázi přestavby a k němu připojené garáže a přístřešky, které používal k uskladnění stromků s balem a uskladnění kulatiny. Po dobu nájmu byl svědek v nemovitosti asi pětkrát, v té době žalovaná užívala k uskladnění stromků i některé části zahrady, nikdy však stejné části a v celém rozsahu.

12. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že mezi účastnicemi byla dne 8. 7. 2022 uzavřena Smlouva o nájmu domu a prostor určených k podnikání na dobu určitou do 1. 7. 2024. Dne 29. 4. 2024 byla žalobkyni doručena výpověď Smlouvy bez výpovědní doby, se kterou žalobkyně vyslovila nesouhlas s odůvodněním, že nebyly naplněny výpovědní důvody. Předmět nájmu byl v článku II. Smlouvy definován tak, že ,,a) budova č. p. [Anonymizováno] – dům se všemi jeho součástmi, příslušenstvím, včetně stávajícího vybavení a zařízení domu, jsou pronajímány pro účely zajištění bydlení pana [adresa] a jeho družky a jejich rodinných příslušníků, b) budova č. p. [Anonymizováno] – garáž nacházející se na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a přilehlé budovy – prostory, jsou pronajímány jako prostory sloužící k podnikání nájemce“.

13. Po doplnění dokazování se nezměnily ani skutkové závěry ohledně faktického užívání nemovitostí, kdy budova č. p. [Anonymizováno] byla užívána k bydlení jednatele žalované, garáže a přístřešky přiléhající k domu č. p. [Anonymizováno] a části navazujících pozemků byly částečně a nerovnoměrně užívány k uskladnění stromků s balem před jejich distribucí.

14. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak nedoznala změn ani po zopakování dokazování a jeho doplnění odvolacím soudem. Rovněž právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

15. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Dle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odst. 2 jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1 použijí se obecná ustanovení o nájmu.

17. Nedůvodná je argumentace žalobkyně, že žalovaná nemohla uzavřít smlouvu o nájmu pro účely bydlení, protože povaha právnické osoby takový nájem vylučuje. Smlouva nemůže být neplatná, byť obecně platí, že právnická osoba nemůže platně uzavřít smlouvu o nájmu bytu podle § 2235 o. z., neboť neuspokojuje své bytové potřeby, které mohou mít jen fyzické osoby. Občanský zákoník však uzavření nájemní smlouvy právnickou osobou zcela nevylučuje; takovou nájemní smlouvu uzavřít lze, pokud smlouva odpovídá zákonnému účelu nájmu, tedy na jejím základě je zajišťováno bydlení fyzických osob (nejčastěji zaměstnanců). Pokud tedy byla Smlouva uzavřena za účelem (i) bydlení jednatele společnosti, pak je naplněn účel nájemního vztahu a Smlouva je platná.

18. V posuzované věci žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně uzavřely dne 8. 7. 2022 Smlouvu o nájmu na dobu určitou do 1. 7. 2024. Ani z označení Smlouvy (Smlouva o nájmu domu a prostor určených k podnikání) ani z označení předmětu nájmu (budova č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]se všemi součástmi a příslušenstvím je pronajímána pro účely zajištění bydlení a budova č. p. [Anonymizováno] – garáž a přilehlé budovy jsou pronajímány jako prostory sloužící k podnikání nájemce) nelze dovodit rozsah podnikatelské činnosti v předmětu nájmu a tuto neurčitost se nepodařilo odstranit ani provedeným dokazováním. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná je podnikatelským subjektem, to ale nevypovídá nic o rozsahu podnikání v předmětu nájmu. Ani svědecká výpověď [právnická osoba] neprokázala tvrzení žalobkyně, že nemovitosti byly užívány převážně nebo jen k podnikatelské činnosti žalované. Svědek byl přítomen jednání o uzavření Smlouvy, které vyústilo k uzavření nájemního vztahu jak pro bydlení jednatele žalované, tak pro podnikání žalované. Svědek znal charakter podnikání žalované (prodej stromků a práce na 3D tiskárně), nicméně při svých několika návštěvách nemovitostí viděl pouze, že krom částí nemovitostí pronajatých k podnikání žalovaná užívala vždy pro manipulaci se stromky i část zahrady, vždy se však jednalo o jinou část a přesný rozsah svědek neznal. Rozsah podnikatelské činnosti na 3D tiskárně neznal svědek vůbec a skutečnost, že tiskárna byla umístěna v části nemovitosti určené k bydlení a jednatel žalované věnoval svědkovi jeden produkt, neprokazuje tvrzení žalované o převažujícím užívání předmětu nájmu k podnikání žalované.

19. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen. Pro nájem prostoru sloužícího podnikání se použijí obecná ustanovení o nájmu (§ 2302 odst. 2 o. z.). Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti použijí se obecná ustanovení o nájmu tj. § 2302 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 674/2024).

20. Již v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2192/2020, Nejvyšší soud vyložil, že se v občanském zákoníku rozlišení obecné úpravy nájmu (§ 2201 a násl. o. z.) a úprav zvláštních (§ 2235 a násl. o. z.) již neodvíjí od vymezení předmětu nájmu, s ohledem na jeho charakter podle veřejného práva, ale rozhodujícím hlediskem pro použití konkrétní úpravy je účel, za kterým byla věc pronajata.

21. Protože v posuzované věci nebyl prokázán výlučný či převažující účel předmětu nájmu k podnikání a soud prvního stupně správně uzavřel, že z obsahu Smlouvy vyplývá, že předmět nájmu byl určen i k bydlení jednatele žalované, pak se na nájemní vztah nevztahuje specifické řízení a soud se nemůže zabývat výpovědí z nájmu podle § 2314 o. z., ale nájemní vztah je třeba posuzovat podle § 2201 a násl. o. z.

22. Vzhledem k tomu, že se nejedná o žalobu o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 2290 o. z., je třeba žalobu v posuzované věci posoudit v intencích § 80 o. s. ř., a tedy se zabývat otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soudní praxe (např. rozsudek Nejvyššího soudu 29 Odo 539/2003) se již v minulosti ustálila v závěru, že je-li posouzení platnosti právního úkonu (nyní právního jednání) otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

23. Ve vztahu k požadavku na určení neoprávněnosti výpovědi soud prvního stupně správně uzavřel, že nejde o žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2314 o. z., nýbrž o obecnou určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř., a je tudíž nutno prokázat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem žalobkyně nemá, neboť lze žalovat na plnění a žalobkyně také řízení o zaplacení dlužného nájemného za sporné období vede. Za situace, kdy nájemní vztah mezi účastnicemi v mezidobí (1. 7. 2024) skončil z jiného právního důvodu (uplynutím doby, na kterou byl sjednán), tak požadované určení (neplatnosti a neoprávněnosti výpovědi) na posouzení existence či neexistence nájemního vztahu má povahu otázky předběžné a ta může být řešena v řízení o plnění ze Smlouvy.

24. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 23. napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 450 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2025 a 14. 1. 2026) po 3 700 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

26. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalované.

Po učení: