o neplatnosti rozhodnutí vlastníků domu a určení povinností správce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 10. 2024, č. j. 16 C 201/2024-283

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen ,,soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že rozhodnutí vlastníků domu čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], ze dne [datum], je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu na určení rozsahu oprávnění žalovaného coby správce domu čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [adresa], tak, že je oprávněn rozhodovat o opravách a úpravách na domě do částky [částka] za každou jednotlivou zakázku (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyla vlastnické právo k nemovitostem – domu čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], a pozemkům parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa] (dále případně i jen „Nemovitosti“) [jméno FO], která rozdělila Prohlášením o vzniku bytového spoluvlastnictví ze dne [datum], nemovitosti na čtyři jednotky – tři bytové (jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a jednu nebytovou (jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a stala se správcem nemovitostí. V květnu 2016 [jméno FO] darovala žalovanému bytovou jednotku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dne [datum] tehdejší vlastníci bytových jednotek ([jméno FO] a žalovaný) na schůzi odhlasovali, a to ve všech bodech 100% hlasů, že výkonem funkce správce se pověřuje žalovaný, který tím získává všeobecnou plnou moc ve všech záležitostech týkajících se správy domu, správce je oprávněn rozhodovat o opravách a úpravách na domě do částky [částka] za každou jednotlivou zakázku, přičemž pro změnu limitu je nutný většinový souhlas vlastníků, a ujednali další povinnosti a oprávnění správce. Zápis ze schůze vlastníků pořídil [tituly před jménem] [jméno FO] (manžel [jméno FO]) ze svých poznámek a vlastnoručně jej podepsal. [tituly před jménem] [jméno FO] následně nechal zápis podepsat žalovaným a předal jej své manželce. Podpis [jméno FO] na kopii zápisu ze schůze vlastníků není jejím podpisem, jde o kopii jiného jejího podpisu. Darovací smlouvou ze dne [datum] darovala [jméno FO] svému synovi [tituly před jménem] [jméno FO] jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s tím, že po dobu života rodičů [tituly před jménem] [jméno FO] zůstanou obě darované jednotky v neomezené pravomoci obou či jednoho z rodičů s jednotkou disponovat. Následně [jméno FO] zemřela a [tituly před jménem] [jméno FO] se rozhodl vzdát se ke dni [datum] svého práva disponovat s jednotkami. Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (i ke dni rozhodnutí odvolací soudu) je vlastníkem jednotek č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s podílem 8552/2524 žalobkyně a vlastníkem jednotek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s podílem 16697/25249 žalovaný.

3. Z hlediska právního posouzení se soud prvního stupně zabýval pravostí a správností zápisu ze schůze vlastníků ze dne [datum], který žalobkyně v řízení zpochybnila a námitkou žalobkyně, že rozhodnutí vlastníků ze dne [datum] je neplatné, protože většinová vlastnice v zápisu uvedeným způsobem vůbec nehlasovala. Svůj závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně založil soud prvního stupně primárně na výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (dále i jen ,,Svědek“), jehož výpověď hodnotil i s vědomím celoživotních vzájemných rodinných vztahů účastníků jako přesvědčivou, nikoliv účelovou; s tím, že o její věrohodnosti svědčí logická i časová souvislost jinými důkazy zjištěných skutečností. Svědek svou výpovědí prokázal existenci rozhodnutí vlastníků ze dne [datum], o které podpůrně svědčí i to, že žalobkyně zprvu existenci rozhodnutí nezpochybňovala, pouze je považovala z různých důvodů za nemravné.

4. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně s odkazem na judikaturní závěry uzavřel, že ust § 1209 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) zakotvuje právo přehlasovaného vlastníka jednotky, nesouhlasí-li s usnesením přijatým shromážděním, navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která je předmětem dotčeného usnesení. Jelikož toto speciální ustanovení řeší ochranu přehlasovaného vlastníka v rámci ustanovení o společenství vlastníků, je pro tento případ vyloučena podpůrná aplikace ustanovení o spolku ve smyslu § 1221 o. z. Mimo řízení podle § 1209 o. z. nelze platnost usnesení přijatého shromážděním posuzovat, a to ani jako otázku předběžnou. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je omezeno z hlediska osobního, časového i věcného. V posuzované věci se jedná o bytové spoluvlastnictví bez vzniku společenství vlastníků (§ 1190 o. z.), podpůrně se proto pro rozhodování ve věci správy použijí ustanovení o shromáždění (§ 1191 o. z.).

5. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že na schůzi vlastníků dne [datum] oba tehdejší bytoví vlastníci schvalované změny odhlasovali 100% hlasů, žádný z nich tedy nebyl přehlasován, což již samo o sobě vylučuje zásah moci veřejné do takto nastavených vztahů prostřednictvím ustanovení § 1209 o. z. V tomto směru nemohla být žaloba od počátku úspěšná. Pokud pak žalobkyně uplatnila námitku způsobilou založit důvod pro určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků spočívající v tom, že většinová vlastnice vůbec nehlasovala, tak v řízení bylo prokázáno, že původní většinový vlastník paní [jméno FO] rozhodnutí popsané v zápisu ze schůze vlastníků odhlasovala. Pokud by bylo v řízení prokázáno, že [jméno FO] nehlasovala, nemohlo být při tehdejším poměru hlasů rozhodnutí vůbec přijato. Soud prvního stupně dále uvedl, že nepojal do výroku požadavek žalobkyně na ustanovení [tituly před jménem] [jméno FO] správcem, protože řízení podle § 1209 odst. 1 o. z. ve znění účinném od [datum] je řízením, kde není soud vázán návrhy účastníků, neboť jeho povinností je uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Z týchž skutkových okolností neshledal důvodnou žalobu na určení rozsahu oprávnění žalovaného coby správce domu, protože otázka snížení finančního rozsahu jeho oprávnění nebyla předmětem žádného rozhodování vlastníků jednotek, v němž by žalobkyně byla se svým návrhem přehlasována, proto nebyly naplněny zákonné podmínky postupu podle § 1209 odst. 1 o. z. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupě odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci zcela úspěšnému žalovanému (žaloba byla zčásti vzata zpět nikoliv pro jeho chování) přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém označila závěr soudu prvního stupně o platnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne [datum] za nesprávný, nezákonný a zmatečný, protože soud prvního stupně nezohlednil, že usnesení je zejména v rozporu s dobrými mravy, na zápisu usnesení absentuje vlastnoruční podpis tehdejší většinové vlastnice [jméno FO], proto je usnesení také nicotné, což prokázal žalobce znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], ke kterému však soud prvního stupně odmítl přihlížet. Zasedání vlastníků dne [datum] se nikdy nekonalo a dokument zápisu byl účelově vytvořen a zfalšován žalovaným včetně podpisu většinové vlastnice [jméno FO]. Pokud zápis není opatřen vlastnoručním podpisem většinového vlastníka, nemůže být platné ani rozhodnutí, které bylo obsahem zfalšovaného zápisu. Žalovaný neprokázal, že by rozhodnutí ze dne [datum] bylo vůlí většinového vlastníka, protože svědek [tituly před jménem] [jméno FO] byl podjatý, jeho výpověď je nepravdivá, a to proto, že Svědek je životně odkázán na žalovaného, je jím psychicky vydírán, lhal o tom, že má již zpracovanou stížnost na žalobkyni (míněn zřejmě zástupce žalobkyně) u České advokátní komory, napomáhá žalovanému při vydírání žalobkyně a v e-mailové korespondenci žalobci několikrát sdělil, že bude svědčit ve prospěch žalovaného. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně nepochopil žalobní návrh a nerozhodl proto správně. Za lživá označila žalobkyně i tvrzení Svědka, že neplatné rozhodnutí vlastníků bylo [tituly před jménem] [jméno FO] předáno v roce 2019, ten se však s rozhodnutím seznámil až v lednu 2024 jako jednatel žalobkyně. Soud prvního stupně postupoval v průběhu řízení vůči žalobci předpojatě, neobjektivně a nespravedlivě, když konstatování jednatele žalobkyně o tom, že Svědek nerad mluví nepravdu, bylo vytrženo ze souvislostí. [tituly před jménem] [jméno FO] jako autor Prohlášení vlastníka ze dne [datum] jako právník si byl vědom, že ke změně prohlášení vlastníka je třeba úředně ověřený podpis nebo notářský zápis a pokud by neplatné rozhodnutí ze dne [datum] existovalo, realizoval by také jeho náležitou formu včetně jeho vkladu do katastru nemovitostí a originál dokumentu by založil do šanonu ohledně Nemovitostí. Neplatné rozhodnutí však vzniklo až na konci roku 2023 v reakci na dlouhodobé odmítání protiprávních jednání žalovaného jako správce ze strany žalobkyně. Soud prvního stupně nezkoumal zákonnosti jednotlivých bodů neplatného rozhodnutí, zejména důsledky a závažnou újmu, kterou na jejich základě žalovaný způsobuje dlouhodobě žalobkyni. Soud prvního stupně nezkoumal určitost jednotlivých bodů a zda realizace jednotlivých bodů je možná a reálná. Žalobce dále namítal nesprávný postup soudu prvního stupně, kdy předsedkyně senátu si na začátku ústního jednání, při kterém byl prováděn výslech svědka a které trvalo přes pět hodin přinesla na PC připravený rozsudek včetně krátkého odůvodnění, který vyhlásila bez přerušení jednání, to znamená, že celé svědectví pro ni nebylo podstatné, a tento postup žalobkyně hodnotí v rozporu se zákonem a zásadami občanského soudního řádu.

7. Své odvolání žalobkyně doplnila podáním ze dne [datum], ve kterém odkázala na připojené odborné vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], podle kterého je zápis ze schůze vlastníků ze dne [datum] padělek navozující dojem reprodukce údajného originálu. Listina je s nejvyšší možnou pravděpodobností kompilátem, na kterou byl přenesen pravděpodobně softwarovou cestou podpis znějící na jména [jméno FO]. Z listiny prohlášení vlastníků ze dne [datum] a pro podpoření dojmu autenticity byl použit na pozadí tištěného obsahu identický tapetový motiv s pomačkaným povrchem papíru. V podání žalobkyně cituje některá ustanovení občanského zákoníku a komentáře k těmto ustanovením. Žalobkyně navrhla k prokázání svých tvrzení o padělání listiny, které způsobuje její nicotnost, výslech [tituly před jménem] [jméno FO] k technickému původu sporné listiny, pak výslech [tituly před jménem] [jméno FO] a výslech žalovaného. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

8. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, který považuje za věcně i právně správný.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 o. s. ř. či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. Zcela nedůvodná je námitka žalobkyně na nesprávný postup soudu prvního stupně. Skutečnost tvrzená žalobkyní (bez sdělení, jakým způsobem byla zjištěna), že předsedkyně senátu soudu prvního stupně měla v elektronické podobě připravený rozsudek včetně krátkého odůvodnění nesvědčí o nesprávném úředním postupu, ale o připravenosti soudkyně k jednání.

12. Odvolací soud neprováděl žalobkyní v odvolacím řízení navrhované dokazování k prokázání jejího tvrzení, že listina označená jako Příloha č. [hodnota] - zápis ze schůze vlastníků ze dne [datum] (dále i jen ,,Zápis“) je kompilátem vylučujícím pravdivost listiny, protože návrh na doplnění dokazování výslechem autora odborného vyjádření ze dne [datum], je ve smyslu § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustnou novotou. Odvolací soud neprovedl ani důkaz výslechem žalovaného a opakovaným výslechem Svědka pro jejich nadbytečnost, když výslechem Svědka a provedenými listinnými důkazy byly zjištěny všechny pro rozhodnutí podstané skutečnosti.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro zjištění všech pro rozhodnutí podstatných skutečností, které správně zhodnotil a věc správně právně posoudil. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tak správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

14. Účastníci jsou vlastníky budovy čp. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na adrese [tituly za jménem] [adresa], s podílem žalobkyně 8552/25249 vzhledem k celku a s podílem žalovaného 16697/25249 vzhledem k celku s tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotek č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a žalovaný je výlučným vlastníkem jednotek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Mezi účastníky vzniklo bytové spoluvlastnictví Prohlášením vlastníků ze dne [datum] (dále jen ,,Prohlášení“). Protože nevzniklo společenství vlastníků, pak osobou odpovědnou za správu domu je podle § 1190 o. z. správce a na správu se podle 1191 odst. 1 o. z. použijí pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí určená v Prohlášení.

15. Režim bytového spoluvlastnictví kombinuje výlučné vlastnictví bytové jednotky a podílové spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku. Ustanovení § 1189 odst. 1 o. z. vymezuje tuto správu jednak negativně jako vše, co nenáleží vlastníku jednotky a jednak pozitivně jako vše, co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Hlavním účelem společenství vlastníků je zajišťování správy domu a pozemku a pro naplnění tohoto účelu se společenství považuje podle § 1194 odst. 1 věta před středníkem za právnickou osobu. Pro rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku se použijí obdobně ustanovení občanského zákoníku o shromáždění (§ 1191 odst. 2 věta první o. z.). Ve vztahu k rozhodnutí v záležitostech správy se pak použije i ust. § 1209 o. z. o soudní ochraně vlastníků jednotek.

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ust. § 1209 odst. 1 o. z. zakotvuje právo přehlasovaného vlastníka jednotky nesouhlasí-li s usnesením přijatým shromážděním (zde s rozhodnutím vlastníků) navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která je předmětem rozhodnutí, tato speciální úpravy vylučuje podpůrnou aplikaci ustanovení o spolku. Pro posuzování rozhodování kolektivních orgánů a neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích rozporu rozhodnutí s dobrými mravy se však použijí přiměřeně ustanovení o spolku podle § 1221 odst. 1 o. z.

17. Podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), ve znění účinném do [datum], je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

18. Podle § 1209 o. z., ve znění účinném od [datum], je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká (odstavec 1). Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odstavec 2). Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se (odstavec 3).

19. Podle § 1190 o. z., ve znění účinném do [datum], osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.

20. Podle § 1191 o. z., ve znění účinném do [datum], nevzniklo-li společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla určená v prohlášení a pro rozhodování ve věcech správy se přiměřeně použijí ustanovení o shromáždění; k rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce.

21. Podle § 1206, ve znění účinném do [datum], shromáždění tvoří všichni vlastníci jednotek. Každý z nich má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech; je-li však vlastníkem jednotky společenství vlastníků, k jeho hlasu se nepřihlíží (odstavec 1). Shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek, ledaže stanovy nebo zákon vyžadují vyšší počet hlasů (odstavec 2).

22. Podle § 1221 o. z., ve znění účinném do [datum], nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi.

23. Žalobkyně žalobou napadla platnost rozhodnutí vlastníků pro jeho rozpor se zákonem a dobrými mravy, označila je za nicotné, následně uplatnila námitku neplatnosti rozhodnutí pro absenci hlasování většinového vlastníka, zpochybnila pravost a správnost Zápisu ze dne [datum], a zároveň požadovala soudním rozhodnutím úpravu finančního limitu pro rozhodování správce.

24. Především je třeba uvést, že samotné rozhodnutí vlastníků a zápis ze schůze, na které bylo rozhodnutí přijato, jsou dva odlišné pojmy. Zápis ze schůze vlastníků je základním důkazním prostředkem pro prokázání skutečností souvisejících s přijatým rozhodnutím nebo průběhem schůze (shromáždění) a je informativním dokladem pro vlastníky jednotek, kteří nebyli na schůzi (shromáždění) přítomni. Při přípustné aplikaci ustanovení o spolku statutární orgán (v poměrech bytového spoluvlastnictví správce) zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání do 30 dnů od jejího ukončení (§ 254 odst. 1 o. z.), zákon stanoví i náležitosti zápisu (§ 254 odst. 2 o. z.). Zápis ze schůze, zasedání či shromáždění není závazný, má informativní a kontrolní charakter, protože shromáždění vlastníků i spolek rozhodují usnesením, formu rozhodnutí v rámci bytového spoluvlastnictví zákon nestanoví. O neplatnosti takového rozhodnutí rozhoduje soud v případě, že sama schůze (shromáždění, zasedání) proběhla v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy. Absence zápisu neznamená, že přijatá rozhodnutí jsou neplatná, pokud je jejich obsah prokázán jiným spůsobem. Zároveň pokud zjistí-li soud v průběhu řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění vlastníků, že rozhodnutí je zdánlivé, rozhodne z úřední povinnosti, že o rozhodnutí shromáždění nejde (§ 90 odst. l z. ř. s.).

25. Žalobkyně označovala Rozhodnutí vlastníků za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a zákonem, protože způsobuje žalobci soustavně vážnou újmu, a to zejména v důsledku zneužívání rozhodnutí ze strany žalovaného, který neustále přijímá šikanózní rozhodnutí o opravách budovy, vybavení společných prostor, nakupuje nadbytečné či větší prostředky a zařízení pro úklid společných prostor, v důsledku čehož je žalobkyně neustále povinován k úhradě podílu na těchto nákladech, které nemá možnost žádným způsobem koordinovat, a neustále tak narůstá její dluh jako spoluvlastníka budovy. Jednáním žalovaného podle rozhodnutí dochází k neustálému psychickému obtěžování, vydírání, stalkingu a šikaně žalobkyně. Napadené rozhodnutí a právní jednání žalovaného v návaznosti na toto rozhodnutí jsou zjevným zneužitím práva, v rozporu se zásadami spravedlnosti, na kterých spočívá soukromé právo.

26. Absolutně neplatné je takové právní jednání, ke kterému soud přihlédne i bez návrhu, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). Zdánlivé právní jednání nevyvolává žádné účinky a nepřihlíží se k němu, takovým jednáním je absence vůle jednající osoby (§ 551 o. z.), nevážnost projevené vůle (§ 552 o. z.) a neurčitost či nesrozumitelnost obsahu právního jednání (§ 553 odst. 1 o. z.).

27. Existence rozhodnutí vlastníků jednotek ze dne [datum] bylo prokázána především svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], který zápis sepsal, potvrdil jeho obsah a popsal okolnosti přijetí rozhodnutí. Svědeckou výpověď hodnotil soud prvního stupně podrobně a pečlivě, a označil ji za věrohodnou. Svědek podle protokolu z jednání vylíčil všechny rozhodné skutečnosti, popsal vývoj rodinných vztahů, jejich změny a časovou souslednost a vysvětlil důvody pro které byl správcem v bytovém spoluvlastnictví pověřen žalovaný a pro jeho rozhodování zvolen investiční limit [částka]. Soud prvního stupně posuzoval autentickou vícehodinovou výpověď svědka, jeho výpověď při osobním kontaktu s ním hodnotil jako přesvědčivou, jistou, plynulou s ochotou odpovídat na otázky a nevyhýbat se jim, zohlednil logickou a časovou souvislosti svědecké výpovědi v souvislosti s dalšími skutečnostmi zjištěnými dokazováním a vyloučil všechny námitky žalobkyně o podjatosti svědka vzhledem k jeho rodinným vazbám. Závěry soudu prvního stupně o věrohodnosti a přesvědčivosti svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] považuje odvolací soud za správné a nepřisvědčil tak návrhu žalobkyně na opakování výslechu svědka.

28. V řízení tak byla prokázána existence i obsah rozhodnutí bytových spoluvlastníků včetně skutečnosti, že o obsahu rozhodnutí hlasovala i tehdejší většinová spoluvlastnice [jméno FO], a zároveň byla prokázána pravost a správnost listiny zachycující toto rozhodnutí.

29. Zápis ze schůze bytových spoluvlastníků konané dne [datum] zapsal [tituly před jménem] [jméno FO]. Listina obsahující zápis je pravá, protože odpovídá vůli tehdejších na schůzi přítomných vlastníků domu, tj. [jméno FO] a [Jméno žalovaného], a je správná, protože její obsah se shoduje se skutečností (§ 565 o. z.).

30. Rozhodnutí svým obsahem a účelem odpovídá zákonu, nenarušuje žádným způsobem veřejný pořádek, ostatně žalobkyně ani žádné konkrétní námitky, které by způsobovaly rozpor rozhodnutí se zákonem netvrdila. Rozpor rozhodnutí s dobrými mravy pak nemůže způsobit následné chování žalovaného po přijetí rozhodnutí a v souladu s ním.

31. Rozhodnutí schůze bytových spoluvlastníků není nicotné, protože v řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí bylo založeno na vážné vůli jednajících osob, jeho obsah je určitý a srozumitelný (§ 551, § 552 a § 553 odst. 1 o. z.). Rozhodnutí nelze považovat za nicotné ani z pohledu použitelného spolkového ustanovení § 245 o. z., protože neodporuje dobrým mravům ani nemění stanovy nepřípustným způsobem.

32. Ve vztahu k požadavku na určení změny rozsahu finančního limitu rozhodování správcem je správný závěr soudu prvního stupně, že přezkumu rozhodnutí přijatého shromážděním (schůzí bytových spoluvlastníků) se lze domáhat pouze v řízení podle ust. § 1209 o. z. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání rozhodnutí však může uplatnit jen přehlasovaný vlastník jednotky. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že oba tehdejší bytoví spoluvlastníci schvalované změny odhlasovali 100% hlasů, žádný z nich nebyl přehlasován, žaloba tak nemohla být úspěšná.

33. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (porada s klientem a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] ) po [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, písm. a), § 11 odst. 1 písm. c) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem [hodnota] km, osobním vozem Audi A6, reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 5,9 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva [částka]/l a základní náhrady [částka]/km podle vyhlášky 398/2023 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka].

35. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalovaného.