Rozhodnutí 26 CO 2/2023-68

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud prvního stupně) shora označeným usnesením uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení pokojné držby práva přístupu a příjezdu žalobců k rekreačnímu objektu [obec] č. e. 11 – rod. rekr., zapsaný na [list vlastnictví] stojící na pozemku st. [anonymizováno] obojí k.ú. [obec] u [obec], [obec] č. e. 12 – rod. rekr, zapsaný na [list vlastnictví] stojící na pozemku st. [anonymizováno], obojí v k. ú. [obec] u [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, a to ukládáním zeminy a kamení na pozemku [číslo] – ostatní plocha, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] (výrok I.), povinnost uvést pozemek [číslo] který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], do původního stavu před počátkem rušení pokojné držby, to znamená odstranit z pozemku [číslo] k. ú. [obec] u [obec] veškerou navezenou zeminu a kamení, a to ve lhůtě 3 dny od doručení tohoto usnesení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 12 164 Kč, a to to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce (výrok III.)

2. Žalobci tvrdili, že uvedené rekreační objekty včetně pozemku [číslo] který je obklopuje, užívají, resp. jsou užívány desítky let, přičemž žalovaný v období od 3. 10. do 6. 10. 2022 přemístil na pozemek [číslo] zeminu a kamení, čímž prakticky znemožnil přístup a příjezd k jejich rekreačním objektům a nerušenou držbu citovaného pozemku.

3. Soud prvního stupně se zabýval věcí z pohledu ustanovení § 176 až § 182 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a § 1003 a následujících zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.) a žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že žalobci dostatečně prokázali existenci své řádné a pravé držby, existenci vlastnického práva k uvedeným v rekreačním objektům č. e. 11 a 12 a zároveň existenci řádné a práva držby pozemku [číslo] obklopující rekreační objekty ve vlastnictví žalobců č. e. 11 a č. e. 12, a to rozhodnutím Magistrátu města Mladé Boleslavi, kterým byl pozemek [číslo] odňat z funkce lesa s odůvodněním dlouhodobého plnění rekreačního a pobytového účelu pro chaty, které obklopuje, a dále místním šetřením, které potvrdilo, že stav a účel užívání pozemku, je aktuální. Žalovaný držbu žalobců ani nerozporoval. Prokázáno bylo složení zeminy před chatou č. e. 11, které ani nebylo stranami sporováno. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci vykonávali držbu k celému pozemku [číslo] zároveň bylo prokázáno rušení žalobců v jejich pokojném užívání tohoto pozemku spočívající v navezení zeminy do bezprostřední blízkosti chaty č. e. 11 a 12, které brání řádnému užívání pro parkování a příjezd k těmto nemovitostem.

4. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobci podali žalobu v zákonné lhůtě upravené § 1008 o. z. s tím, že k úspěchu posesorní žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu ve smyslu její řádnosti, poctivosti a pravosti. Postačuje důkaz o poslední faktické držbě a jejím rušením, za které se považuje každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práva, to vše s tím, že v tomto rozsahu žalobci své důkazní břemeno unesli.

5. Usnesení soudu prvního stupně napadl včasným odvoláním žalovaný, který soudu prvního stupně vytýkal především procesní pochybení při samotném řízení, a sice nezajištění žalovanému tlumočníka do rodného jazyka, když žalovaný je cizím státním příslušníkem a při místním šetření nebylo zajištěno tlumočení. Dále má za to, že není správný závěr soudu prvního stupně o dodržení prekluzivní lhůty k podání žaloby, když zemina byla žalovaným navezena na jeho pozemek [číslo] v srpnu roku 2022, o čemž se žalobci dozvěděli nejpozději na začátku září 2022, tudíž lhůta k podání žaloby uplynula již v říjnu 2022. Namítá zároveň, že držba žalobců nemůže být vztahována k celému pozemku jako celku, je zde vícero rekreačních objektů, které jsou užívány různými vlastníky. Navezená zemina jistě nebrání dalšímu užívání tohoto pozemku k rekreačním účelům. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Žalobci ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedli, že rozhodnutí soudu prvního stupně považují za věcně správné, navrhli jeho potvrzení. Pokud jde o zásadní odvolací námitky žalovaného, mají za to, že především lhůta k podání žaloby byla dodržena.

7. Při odvolacím jednání pak účastníci shodně potvrdili, že na základě rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaný předmětnou zeminu odvezl, nicméně žádný procesní úkon v návaznosti na toto tvrzení žalobci neučinili, neboť sporů mezi účastníky je více, a mají být řešeny komplexně.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contra., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Předně odvolací soud k námitce procesního pochybení soudu prvního stupně s nezajištěním tlumočníka pro žalovaného při místním ohledání odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně k této námitce, a to pod body 7. -11., kdy s odůvodněním soudu prvního stupně se ztotožňuje. Soud prvního stupně vycházel ze skutečností jemu známých i z faktického stavu zjištěného na místě samém, kdy žalovaný se soudem komunikoval nejen písemně, ale i ústně, proto odvolací soud neshledal procesní pochybení, které představuje vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 219a o. s. ř. Pro odvolací řízení žalovaný tlumočníka nepožadoval, s tím, že jedná prostřednictvím svého právního zástupce.

10. Odvolací soud, doplnil dokazování a s ohledem na poučení žalovaného, které zaznělo při místním šetření soudu prvního stupně k prokázání jeho zásadního tvrzení, že žalobcům byla známa skutečnost o navezení zeminy již v srpnu 2022, a to důkazy žalovaným předloženými, z nichž zjistil následující skutečnosti.

11. Z žádosti o prošetření ze dne s podacím razítkem z 8. 9. 2022 odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] žádá Oblastní inspektorát [obec] inspekce životního prostředí jménem vlastníků chat na parc. [číslo] o prošetření navážení zeminy s možným nebezpečným odpadem na této parcele, přičemž zarážka se týká i parc. [číslo]. Nový majitel pozemku dosud nepředložil žádné povolení o zavážce nebezpečného odpadu od obce a tato navážka je v těsné blízkosti zdroje pitné vody, používaných studen, částečně se dotýká i účelové komunikace, která slouží jako přístupová cesta k chatám.

12. Z žádosti o prošetření adresované Stavebnímu úřadu v [anonymizováno] s datem podacího razítka 24. 8. 2022 odvolací soud zjistil, že žalobci se obrátili na [ulice] úřad v [anonymizováno] za vlastníky chat na parc. [číslo] s tím, že žádali o prošetření navážení zeminy s možným nebezpečným odpadem na parc. [číslo] když nový majitel nepředložil žádné povolení od obce ani stavebního úřadu k navážení této zeminy, která se částečně dotýká i komunikace, která vede k chatám.

13. Z předložených fotografií, které byly připojeny ke shora uvedeným listinným důkazům, odvolací soud zjistil, že je patrná navážka zeminy v blízkosti dvou chat.

14. Žalobci předložili sdělení Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 27. 1. 2023, ze kterého odvolací soud zjistil, že dne 25. 11. 2022 bylo vedeno řízení s vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jehož výsledkem bylo uložení správního trestu, sankce za nepovolené využití části lesního pozemku [parcelní číslo]. Meritem věci bylo nepovolené navezení zeminy v období od 24. 8. až 1. 10., celkem cca 25 m² s omezením využití pro plnění funkce lesa, lesního pozemku.

15. Z prohlášení [jméno] [příjmení], datovaného 30. 1. 2022 odvolací soud zjistil, že je majitelem lesního pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], na který žalovaný neoprávněně navezl v srpnu 2022 zeminu. Po ústním projednáním na Magistrátu města Mladá Boleslav došlo k dohodě mezi s [jméno] [příjmení] a žalovaným, že na náklady žalovaného přesune zeminu na jeho sousední pozemek [číslo], což učinil ve dnech 4. až 6. 10. Žalobci při odvolacím jednání 1. 2. 2023 předložili originál citované žádosti o prošetření s datem 24. 8. 2002 doplněné třemi fotografiemi dokládajícími navezenou zeminu v blízkostí chat, přičemž z fotografie na čísle listu 59 je zřejmé, že se jedná o navážku shodnou s fotografiemi předloženými před soudem prvního stupně.

16. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem pozemku [číslo], který zcela obklopuje rekreační objekty ve vlastnictví žalobců č. e. [anonymizováno] a 12. Rovněž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zemina byla před chatou č. e. [anonymizováno] žalovaným navezena. Spornou skutečností mezi účastníky zůstalo, kdy se žalobci dozvěděli o zavážce zeminy před jejich chatou, případně rozsah, ve kterém ruší žalovaný svým zásahem držbu žalobců.

17. Jelikož při odvolacím jednání dne 1. 2. 2023 účastníci shodně potvrdili, že žalovaný navezenou zeminu odvezl, bylo nutné věc posoudit mimo jiné podle ustanovení § 154 o. s. ř.

18. Podle § 154 o. s. ř. odst. 1 pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

19. Podle § 167 odst. 2, není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

20. Rozhodný okamžik, k němuž soud hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav je okamžik vyhlášení rozsudku. Uvedené pravidlo především znamená, že soud je při rozhodování věci povinen přihlédnout nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení (nalézacího) řízení (a k právním předpisům v té době platným), ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí (a k právním předpisům v době vyhlášení rozhodnutí platným); nesmí však vzít v úvahu to, co má nastat až po vyhlášení rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 415/2016); tato zásada platí i pro odvolací řízen. Stanovení okamžiku rozhodného pro zjištění skutkového stavu procesním předpisem samozřejmě nic nemění na normách hmotného práva, které upravují podmínky vzniku, změny či zániku subjektivních práv a povinností stran (R 14/75). Úprava rozhodného okamžiku pouze předepisuje, k jakému momentu je třeba zjišťování toho, zda podmínky stanovené hmotněprávními skutkovými podstatami nastaly. [obec] uvedená v § 154 odst. 1 se uplatní i v řízení o předběžném opatření (R 15/72) a s ohledem na § 211 i v řízení odvolacím (srov. SoJ [číslo], NS 29 Cdo 1083/2004). Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně (§ 211 o. s. ř.); soud druhého stupně přezkoumá celé napadené rozhodnutí a přihlíží k vadám, pokud mohly mít vliv na rozhodnutí (§ 212 odst. 1 o. s. ř.). Není pochybností o tom, že pro dospělost zažalovaného nároku po příp. pro jeho existenci je rozhodná doba vynesení rozsudku před soudem prvního stupně, a došlo-li k rozhodnutí v řízení odvolacím, doba, kdy byl vynesen rozsudek odvolacím soudem Odvolací soud jedná totiž o věci znovu, může provádět důkazy z úřední moci a může při rozhodování přihlédnout také ke skutečnostem, které sice stranami předneseny nebyly, avšak vyšly v řízení najevo jinak. Není tedy důvodu, proč by měl být soud při zjišťování materiální pravdy omezován jen na skutečnosti nastalé před vydáním rozsudku prvého soudu. Může proto přihlédnout při svém rozhodnutí i k novým skutečnostem, i když měnily stav, který tu byl v době vydání rozsudku soudem prvního stupně.

21. Pokud tedy v poměrech projednávané věci účastníci shodně prohlásili, že zemina byla žalovaným odvezena, žalovaný navrátil pokojný stav žalobci užívaných nemovitostí, odpadl tím předmět sporu mezi účastníky a odvolací soud již z těchto důvodů musel žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Samozřejmě žalobcům i nadále zůstává možnost ochrany jejich vlastnického práva případnou petitorní žalobou.

22. Odvolací soud však neshledal žalobu důvodnou i z níže uvedených důvodů:

23. Podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je "prvek fakticity"), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu; v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Tato konstatace tradičního pojetí rozdílů mezi posesorní žalobou a petitorní žalobou je zcela namístě a soudy v řízení tento rozdíl respektovaly, což je v souladu s požadavky práva na soudní ochranu v podmínkách právního státu.

24. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Znovu je třeba zdůraznit, že v řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní.

25. Odvolací soud však na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně i v rámci odvolacího řízení uzavřel, že provedenými důkazy bylo zjištěno, že pokojný stav držby žalobců byl jednáním žalovaného narušen již k datu 24. 8. 2022, když ze žádostí o prošetření, kterou žalobci adresovali stavebnímu úřadu je zřejmé, že o navážce zeminy na pozemek [číslo] věděli. V tomto směru není rozhodné, o kterou konkrétní navážku se jednalo (pokud, jak tvrdí žalobci jich bylo více), byť z fotografií, které byly předloženy k této žádosti o prošetření, je patrné, že se jednalo i zavážku před jejich chatou. Pokud žalobcům bylo známo již k tomuto datu, kdo zavážku provedl a jakým způsobem zasáhl do jejich držby, tak je nutné počítat subjektivní lhůtu šestitýdenní k uplatnění žaloby z rušené držby právě od tohoto data, a tudíž je nutné uzavřít, že posledním dnem pro podání žaloby byl den 14. 10. 2022. Pokud žaloba žalobců byla podána 1. 11. 2022, stalo se tak po uplynutí prekluzivní lhůty, a i z těchto nebylo možné žalobě vyhovět.

26. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

27. O nákladech řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. podle § 142 ve spojení s § 151 o. s. ř. tak, že žalovanému podle výsledku řízení náleží právo na jejich náhradu, a to jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím.

28. Náklady řízení před soudem prvního stupně spočívají v paušální náhradě ve výši 300 Kč za účast žalovaného u místního šetření, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif a dále v náhradě nákladů za zastoupení advokátem, a to odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ve věci) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 advokátní tarif, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, a DPH 21% z přiznané odměny a náhrad ve výši 756 Kč tj. celkem 4 656 Kč.

29. Náklady odvolacího řízení žalovaného představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, a to odměna za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání dne 1. 2. 2023) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 advokátní tarif, náhrada hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Promeškaný čas představuje cesta na soudní jednání a zpět ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) adv. tarifu [obec] strávený na cestě mezi Ostravou a Prahou (3 hod. 35 min.) celkem 1 600 Kč, cestovní výdaje osobním automobilem Audi A4 se spotřebou 4,5 l / 100 km, [obec] – [obec] tj. 378,6 km. Sazba náhrady vozidla pro rok 2023 činí 5,20 Kč/km, cena motorové nafty pro rok 2023 činí 44,10 Kč, tj. cestovné celkem 5 440 Kč DPH 21% z přiznané odměny a náhrad ve výši 2 226 Kč tj. celkem 14 826 Kč.

30. Odvolací soud se při vyhlášení usnesení dopustil chyby v matematickém výpočtu výše nákladů řízení, kterou dle § 164 o. s. ř. opravil usnesením, které je součásti tohoto píssemného usnesení.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty první před středníkem.