o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 30. 6. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 81 614,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 6. 2020 Smlouvou o bezúročné zápůjčce ve výši 1 200 000 Kč, kterou žalobce bezhotovostně žalované poskytl. Žalovaná zápůjčku ve sjednané roční lhůtě splatnosti ani k opakovaným výzvám žalobce nevrátila.

3. Po právní stránce soud prvního stupně k žalovanou uplatněné námitce promlčení podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ dále jen „o. z.“) posuzoval podle § 609 o. z. promlčení nároku žalobce z hlediska tříleté promlčecí lhůty a podle § 629 odst. 1 o. z. z žalobcem namítaného hlediska přerušení promlčení lhůty v důsledku mimosoudního jednání věřitele a dlužníka (§ 647, § 648 a § 652 o. z.).

4. Soud prvního stupně uzavřel, že ke stavění promlčení lhůty podle § 647o. z. dojde ve chvíli, kdy se stane pro účastníky zjevné, že došlo k dohodě o tom, že se spornou záležitost pokusí řešit bez soudního řízení. Taková dohoda může být i neformální. V posuzované věci došlo v časovém úseku bezmála jednoho a půl roku (14. 2. 2023 – 29. 6. 2024) ke vzájemné konverzaci stran zápůjčky, kterou však nelze za uzavření dohody o mimosoudním jednání považovat. Žalovaná k četným pokusům žalobce pouze neurčitě připouští, že „už se to řeší“, příp. „počítá, že bude mít peníze v červenci“ nebo „se těší, až ho bude mít z krku“. Zároveň v témže období uvádí, že vše mezi nimi je vyřešeno a ptá se žalobce ,,co chce pořád řešit“. Žalobcem předložená konverzace ke stavění promlčecí lhůty nepostačuje. Protože se nejednalo o souhlas obou stran o jednání o právu nebo okolnostech, která ho zakládají. Promlčecí doba nároku žalobce uplynula dne 29. 6. 2024, žaloba byla podána až dne 23. 9. 2024. K promlčení nároku tak došlo ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. dne 30. 6. 2024. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém vytýká soudu prvního stupně nesprávný výklad a aplikaci ustanovení § 647 o. z. a s odkazem na k věci se vztahující judikaturu uvádí, že pojem dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka je třeba vykládat velmi široce tak, aby nezahrnoval toliko formalizovaná jednání, nýbrž jakýkoliv projev shodné vůle mezi věřitelem a dlužníkem, že mezi sebou povedou jednání o předmětném právu nebo okolnostech jej zakládajících. Z faktů, že spolu obě strany skutečně mimosoudně jednají, lze dovodit, že tak činí na základě přinejmenším konkludentně uzavřené dohody o tomto jednání. Za dohodu ve smyslu ustanovení § 647 o. z. je třeba považovat právní jednání, z něhož vyplývá shodná vůle stran vést jednání. Taková dohoda může být uzavřena nejen výslovně ale i jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoby chtěly projevit. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně vyložil rovněž ustanovení § 556 o. z., když nepřihlédl k veškeré doložené whatsAppové komunikaci účastníků, zejména ke zprávě žalované ze dne 15. 8. 2024, ze které je zřetelně patrné, že žalovaná bezpodmínečně a konečně odmítá nárok uplatněný žalobcem, jakož i další dohadování se, tj. chová se přesně tak, jak by se obvykle očekávalo od dlužníka, který dohodu o mimosoudním jednání ukončuje. Pokud tedy soud nepřihlédl k tomu, jak strany následně (po údajném promlčení) daly najevo, jaký obsah a význam právním jednání přikládají, pak jde o nesprávné právní posouzení věci. Žalobce má za to, že z provedeného dokazování vyšlo najevo, že účastníci spolu v době před uplynutím jinak obecně plynoucí subjektivní promlčecí tříleté lhůty vedli komunikaci, která prokazatelně naplňuje všechny atributy mimosoudního jednání a dohody. Subjektivní promlčecí lhůta tedy v důsledku účinků § 647 o. z. po určitou dobu neběžela, dohoda mezi účastníky byla uzavřena konkludentně, nejpozději ke dni 14. 2. 2023. Žalobce rovněž vytýká soudu prvního stupně, že pro nadbytečnost zamítl provést k existenci dohody o mimosoudním jednání účastníků účastnický výslech žalobce. Účastníci byli kolegové z práce a blízcí přátelé, žalobce pak nechápe, jak jinak má prokazovat osobní setkávání s rozhovory a telefonní hovory s žalovanou, kde se mimo jiné řešila i zápůjčka a její vrácení, jinak než svým účastnickým výslechem. Vadu řízení spatřuje žalobce také v procesním postupu soudu, který účastníky poučil toliko podle § 119a odst. 1 o. s. ř., nepoučil však žalobce podle § 118a odst. 1 ani 3 o. s. ř. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud dospěl ke správnému závěru o promlčení žalovaného nároku. Uzavření dohody o mimosoudním jednání podle ustanovení § 647 o. z. je jistě třeba vykládat mimo formalizovanou představu o písemně uzavřené dohodě o takovém jednání, ovšem pod tento pojem nemůže spadat vágní, útržkovitá a zcela neurčitá komunikace účastníků prostřednictvím aplikace whatsApp o blíže nespecifikovaném nároku. Úmysl vyřešit vzniklý spor jednáním stran musí být v případě konkludentní nebo ústní dohody jasně seznatelný ze skutečného jednání stran, což se v daném případě nestalo. Nedůvodné úlevy poskytované věřiteli a rozvolnění pravidel pro promlčení jeho nároku, kterého se žalobce domáhá v podaném odvolání, by otevřelo stavidla právní nejistotě. Konverzaci účastníků navíc ukončil sám žalobce v období února 2023 slovy, že „další spolupráce nebude, že se nedá domluvit, a že dokud nebude mít peníze na účtu, nevěří ničemu“. Z obsáhlé odvolací argumentace ani nevyplývá tvrzení o tom, od kdy do kdy vlastně měla mimosoudní jednání mezi účastníky probíhat a kdy se tedy měla promlčecí doba znovu rozběhnout. Tvrzení žalobce o údajných dalších ústních a konkludentních jednáních o mimosoudním řešení věci mezi účastníky je třeba z hlediska procesního vnímat jako nepřípustné novoty, ke kterým odvolací soud nemůže přihlížet. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

9. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nesporné, že uzavřeli ve smyslu § 2390 o. z. dne 29. 6. 2020 Smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit do jednoho roku od podpisu smlouvy. Žalovaná zapůjčenou částku nevrátila, žalobce se proto jejího vrácení domáhal žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2024.

10. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

11. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

12. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

13. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

14. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

15. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

16. Procesní postup soudu prvního stupně byl správný. Žalobce ke svému tvrzení o stavění promlčecí lhůty navrhl jako důkaz whatsAppovou komunikaci. Ke svému tvrzení (při jednání dne 5. 3. 2025), že účastníci komunikovali i ústně, navrhl jako důkaz svůj účastnický výslech. Tvrzení o ústní komunikaci účastníků žalobce nijak nekonkretizoval, neuváděl, co bylo obsahem komunikace, ve kterém časovém období spolu účastníci tímto způsobem komunikovali a pokud tyto okolnosti tvrdil v odvolání, pak se jedná na základě § 205a o. s. ř. o nepřípustné novoty, ke kterým odvolací soud nemůže přihlížet.

17. Důkaz výslechem účastníka je podpůrným důkazním prostředkem, který přichází v úvahu teprve tehdy, pokud dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně postupoval správně, když výslech žalobce označil za nadbytečný, za situace, kdy žalobce vlastní výslech navrhoval k prokázání svého tvrzení o tom, že mezi účastníky probíhala i ústní komunikace, když soud měl k dispozici komunikaci písemnou a posuzoval její konkrétní obsah.

18. Odvolací soud doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování o žalobcem navrhovanou whatsAppovou komunikaci ze dne 14. 7. 2024 a 15. 8. 2024 (komunikace ze dne 12. 7. 2024 byla soudem prvního stupně provedena a soud ji cituje v bodě 6. napadeného rozsudku). Zprávou ze dne 14. 7. 2024 sděluje žalobce žalované: „Úroky tam nejsou, peníze jsi mi měla vrátit do jednoho roku, takže jsem úroky nepožadoval. Kdybych ale peníze měl např. na spořícím účtu, tak bych měla úrocích 228 585 Kč. Bylo by fér se nějak vyrovnat. Nicméně jsi mi peníze po roce nevrátila a já na tebe nikterak netlačil a čekal jsem, až ti dají hypo, což trvalo další tři roky. Takže je na tobě, kolik mi pošleš nad rámec půjčené částky“. Dne 15. 8. 2024 žalovaná sděluje žalobci: „Ten dluh, o kterém jsi mluvil, už jsme dávno vyrovnali a myslím, že jsme to vyřešili mnohonásobně v mé pomoci, ač o tom nechceš slyšet, myslím, že jsme to tímto vyrovnali a nic dalšího již mezi námi není“.

19. K uzavření dohody o mimosoudním jednání může dojít i konkludentně, je-li zřejmé, že obě strany činí na sebe navazující a vzájemné kroky k odstranění neshody o promlčitelném právu. Podstatné je, že na základě konání obou stran, zejména dlužníka, nabyl věřitel racionální a legitimní očekávání, že dlužník projevuje účinnou ochotu k mimosoudnímu vyjasnění sporné záležitosti (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3319/2013). Existenci dohody o mimosoudním jednání a dobu jejího trvání prokazuje v soudním řízení věřitel. Dohoda o mimosoudním jednání má předpokládaný následek v přerušení promlčecí lhůty.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na základě whatsAppové komunikace nedošlo mezi účastníky k dohodě o mimosoudním jednání o nároku žalobce ve smyslu ustanovení § 647 o. z. Žalovaná ve vzájemné komunikaci účastníků nikdy (kromě zprávy z 27. 9. 2023 „už to řeším“) nereagovala na výzvy žalobce k vrácení peněz jinak, než odmítáním komunikace o jejich vrácení, nenabízela žádné jednání o vrácení, naopak oddalovala jakékoliv své sdělení k vrácení. Mezi účastníky neexistovala shoda o tom, že povedou spolu o nároku jednání, nejednalo se o výměnu různých stanovisek o nároku, žalovaná nikdy žalobci nesdělila, že mu peníze vrátí, nenabízela možnosti řešení.

21. Mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody, která by splňovala předpoklady ustanovení § 647 o. z. a byl z ní patrný rozhodný den pro stavění promlčecí lhůty, tj. den uzavření takové dohody, když nebyly ze strany ani žalobce ani žalované učiněny kroky, z nichž by byla patrná oboustranná vůle jednat a bylo by nepochybné, že se obě strany totožně rozhodly učinit předmětem jednání nárok žalobce. Pokud taková dohoda uzavřena nebyla, pak ani sdělení žalované ze dne 15. 8. 2024 nelze hodnotit jako ukončení mimosoudního jednání o budoucím vyřešení sporu.

22. Účastníci uzavřeli dne 29. 6. 2020 dohodu o zápůjčce s povinností žalované vrátit zapůjčenou částku do 29. 6. 2021. Žalovaná zapůjčené finanční prostředky nevrátila, žalobce se svého nároku domáhá žalobou ze dne 23. 9. 2024, tedy po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty.

23. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet provedený v bodě 17. napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., a ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 39 090,78 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 10. 2025) po 13 100 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 150 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 3 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 624,20 Kč Kč na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem [hodnota] km, osobním vozem reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (benzin) 8,7 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 35,80/l a základní náhrady 5,60 Kč/km podle vyhlášky 475/2024 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 5 916,58 Kč.

25. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen žalované zaplatit v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalované.