o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha východ ze dne 30. 4. 2021, č. j. 6 C 60/2019-132,

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora citovaným rozsudkem uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 30 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 776 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] umístěné v budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. 150, včetně souvisejícího spoluvlastnického podílu na budově [adresa], zapsaných na [list vlastnictví], [územní celek], k. ú. [obec] u [obec] (dále jen„ předmětná bytová jednotka“), přičemž předmětnou bytovou jednotku nabyla žalobkyně usnesením o udělení příklepu ze dne [datum]. Žalovaní předmětnou bytovou jednotku užívali, a to nejprve na základě nájemního poměru vzniklého mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovanými s tím, že nájemní právo k předmětné bytové jednotce zaniklo k [datum]. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 10. 2007, č. j. 6 C 192/2007 – 55, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných vyklidit předmětnou bytovou jednotku. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalovaným po uvedeném datu po ukončení nájemního vztahu nesvědčilo žádné užívací právo k předmětné bytové jednotce, avšak přesto v rozhodném období leden 2018 – září 2018 bytovou jednotku užívali, za tuto platili nájemné na nový účet sdělený zmocněným správcem. Soud prvního stupně vzal v řízení za prokázané, že žalovaní sice za celé rozhodné období platili částku tzv. nájemného na účet sdělený panem [příjmení], avšak nikoliv k rukám žalobkyně, ale k rukám třetí osoby. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv nájemní poměr žalovaných k bytové jednotce skončil, užíváním předmětné bytové jednotky v rozhodném období se bezdůvodně obohatili na úkor žalobkyně, neboť nelze přihlížet ke skutečnosti, že žalovaní platili za užívání bytové jednotky třetí osobě. Obvyklá cena za užívání bytové jednotky byla soudem prvního stupně zjištěna ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, [jméno] [příjmení], tak, že obvyklé nájemné v rozhodném období roku 2018 činilo částku 6 667 Kč měsíčně, a částka požadovaná žalobkyní tuto částku nepřesahuje. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl.

3. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 2991 a § 2999 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále i jen o. z.) pokud jde o bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Neshledal důvodnými námitky žalovaných ohledně placení nájemného na účty zaslané panem [příjmení], ani skutečnosti uváděné stran probíhajícího exekučního řízení, kdy žalovaní zejména namítali neplatnost nabytí vlastnického práva žalobkyní k bytové jednotce, ačkoliv usnesení o příklepu nabylo právní moci a nebylo žádným jiným soudním rozhodnutím změněno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná.

4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalovaní, předně namítali, že dražba, kterou žalobkyně nabyla bytovou jednotku, je neplatná, tudíž se žalobkyně nestala vlastnicí bytové jednotky. Dále namítali, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky za období od [datum] do [datum], tedy za dobu, kdy bytová jednotka byla vyklizena na základě exekučního příkazu [anonymizováno] úřadu [obec a číslo], č. j. 78 EXE 6260/2017 – 91. Žalobkyně nerespektovala zavedeného správce bytových jednotek, který nájem po celou dobu vybíral od všech nájemníků, a to na číslo účtu, který byl žalovaným oznámen, na tento také oni řádně platili. Žalobkyně naopak neuvedla žádný účet, na který by požadovala zaplacení nájemného. Žalovaní dále namítali, že před soudem prvního stupně proběhla jednání [datum] a [datum] v jejich nepřítomnosti. Mají za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, neproběhlo řádné dokazování a soud prvního stupně nevzal v potaz pravomocné rozhodnutí, a to usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č. j. 063 Ex 77/09 – 223, kterým byla exekuce zastavena. Žalovaní měli za to, že nájemní poměr k bytové jednotce podle rozsudku Okresního soudu Praha-východ, ze dne 22. 10. 2007, č. j. 6 C 192/2009 – 55, nezanikl, protože jej napadli žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení. Žalovaní rovněž vytýkali soudu prvního stupně nedostatečné odůvodnění rozsudku. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že tím, že žalovaní sami uvedli, že za inkriminované období hradili nájemné na účet sdělený zmocněncem správce a prokázali, že bytovou jednotku v žalovaném období užívali. Svá tvrzení o vyklizení bytové jednotky nikterak nedoložili a k důkazům předloženým po koncentraci řízení či v rámci neúplné apelace by odvolací soud neměl přihlížet. Má za to, že žalovaní byli po dobu řízení pasivní, neúčastnili se jednání, která proběhla, a proto k pozdě předloženým důkazům nemůže být ve prospěch žalovaných přihlédnuto. Ostatní námitky žalovaných považuje za irelevantní, rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 ve spojení s § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a odvolání žalovaných shledal důvodným.

7. Odvolací soud předně uvádí, že v průběhu odvolacího řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalovaných, kteří do řízení vstoupili na místo [jméno] [příjmení] staršího, jež v průběhu odvolacího řízení zemřel, a to na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 9. 2022, č. j. 26 Co 197/2021 – 277, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. Podle § 107 odst. 4 o. s. ř. ten kdo vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.

8. Nelze souhlasit s odvolací námitkou žalovaných, že rozsudek soudu prvního stupně není řádně odůvodněný. Soud prvního stupně v jednotlivých odstavcích svého rozsudku uvedl, které skutečnosti má prokázány, a které nikoli, uvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a naopak která tvrzení žalovaných nebyla prokázána, je zřejmé jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další navrhované důkazy. V rozsudku uvedl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Rozsudek soudu prvního stupně tak zcela splňuje podmínky § 157 o. s. ř.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. dokazování dále uvedenými důkazy, z nichž soud prvního stupně neučinil všechna potřebná skutková zjištění nebo je neprovedl, ač byly před ním navrženy či byly navrženy před soudem odvolacím na základě poučení podle § 118a o. s. ř. V tomto směru je třeba poukázat na skutečnost, že soud prvního stupně zejména neprovedl důkazy, které žalovaní založili již ve svém primárním vyjádření k žalobě, zejména se jedná o rozhodnutí v exekučním řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 9, pod sp. zn. 73 EXE 10761/2015, či zprávou Exekutorského úřadu Praha 3 o exekučním vyklizení předmětné bytové jednotky z [datum], přičemž z těchto důkazů bylo zřejmé, jaké exekuční řízení probíhalo a jakých důkazů se žalovaní dovolávají, a to předtím, než soud prvního stupně přistoupil či měl v úmyslu poučit žalované podle § 118a o. s. ř., jak ve svém rozsudku v bodě 19. uvádí. Jednalo se tedy o důkazy, které před soudem prvního stupně byly navrženy, případně které na základě tvrzení žalovaných mohl, pokud jde o exekuční řízení, vyžádat soud prvního stupně sám. V tomto směru nejsou důvodné ani námitky žalobkyně stran uváděných nových tvrzení žalovaných.

10. Z exekučního spisu vedeného [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod [anonymizováno] [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v rámci probíhajícího exekučního řízení oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení] proti povinné [příjmení] [příjmení] byl sepsán protokol o vyklizení předmětných nemovitostí, a to [datum], vykonavatelem Ing. [jméno] [příjmení] za účasti Mgr. [jméno] [příjmení]. Vyklizovanými osobami byli [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž totožnost byla zjištěna z občanských průkazů. Manželé [příjmení] (žalovaní) v protokolu o vyklizení předmětných nemovitostí uvedli, že si odnesli oblečení, osobní věci a prohlásili, že v bytě nebyly zanechány žádné osobní věci. K vyklizení byla přivolána hlídka Policie České republiky a za přítomnosti Policie České republiky v 13:40 dne [datum] nemovitosti vyklidili.

11. Z protokolu o převzetí klíčů z exekučního spisu 091 Ex 06495/17 ze dne 1. 10. 2018 bylo zjištěno, že v rámci probíhající exekuce byli dne [datum] v sídle Exekutorského úřadu pro [část Prahy] [jméno] [jméno] [příjmení] klíče od předmětné bytové jednotky, ve které byl dne [datum] proveden výkon soudního rozhodnutí.

12. Z potvrzení o ukončení exekučního řízení bylo dále zjištěno, že [datum] bylo vydáno potvrzení, že exekuční řízení ve věci oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení] a povinné [příjmení] [jméno] skončilo.

13. Z předexekuční výzvy k vyklizení bytu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně oznámila žalovaným, že je vlastnicí uvedené předmětné bytové jednotky a vyzvala žalované k vyklizení a opuštění předmětné jednotky. Výzva byla dle podacího archu doručována oběma žalovaným.

14. Z usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 17 Co 180/2020 – 14, ze dne 9. 7. 2020, bylo zjištěno, že exekutorka [anonymizováno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], zastavila exekuční řízení zahájené [datum] ve věci oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení] a povinných [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to pro překážku věci rozsouzené a nedostatek pasivní legitimace.

15. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 10. 2007, č. j. 6 C 192/2007-55, odvolací soud zjistil, že bylo uloženo žalovaným vyklidit a vyklizený předat tehdejším žalobcům manželům [příjmení] předmětný byt s tím, že nájemní vztah žalovaných k citovanému bytu skončil [datum] a od [datum] žalovaní bydlí v předmětném bytě bez právního důvodu.

16. Z usnesení Exekutorského úřadu [okres] sp. zn. 134 Ex 09854/13 – 192, ze dne 3. 6. 2015, odvolací soud zjistil, že soudní exekutor udělil vydražiteli Ing. [jméno] [příjmení] příklep na vydražené nemovité věci, a to předmětnou bytovou jednotku [číslo] nacházející se v domě [adresa], pozemku č. st. 150 v [katastrální uzemí].

17. Ze sdělení Exekutorského úřadu [okres] ze dne [datum], adresovaného žalovaným odvolací soud zjistil, že exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] k podání žalovaných ze dne [datum] sdělil, že stále je vedeno exekuční řízení proti povinné [příjmení] [příjmení] s tím, že předmětná bytová jednotka byla vydražena usnesením o příklepu dne [datum] a zároveň sdělil, že o nájemním právu nebylo rozhodováno, jelikož žádné nájemní právo nebylo soudnímu exekutorovi oznámeno ani prokázáno.

18. Z generální plné moci ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že paní [příjmení] [jméno] udělila generální plnou moc [jméno] [příjmení] k vyřizování veškerých jednání, podpisu, právním úkonům ale i k řešení otázek nájemného s nájemníky, přebírání financí a zároveň eventuální prodej bytových jednotek, a to mimo jiné předmětné bytové jednotky [číslo].

19. Odvolací soud nedoplnil dokazování žalovanými navrhovanými důkazy v odvolacím řízení, a to zprávami o exekuci vedené na žalobkyni, případně výslechem svědka [příjmení], neboť žalovaní, kteří nastoupili do řízení na místo [jméno] [jméno] [příjmení] až v rámci procesního nástupnictví v odvolacím řízení, u odvolacího jednání dne [datum] uváděli nové skutečnosti a navrhovali nové důkazy, které nebyly žalovanými uplatněny před soudem prvního stupně, a tudíž jsou v odvolacím řízení nepřípustnými novotami ve smyslu § 205a o. s. ř.

20. Odvolací soud na základě doplněných skutkových zjištění dospěl k závěru, a to ve shodě se soudem prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí předmětné bytové jednotky, kterou se stala na základě usnesení o příklepu v dražebním jednání v probíhající exekuci a to ke dni [datum]. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně informovala žalované, a to minimálně v roce 2017 a 2018, o svém vlastnickém právu k bytové jednotce, k otázce placení případného nájemného a vyzvala je k vyklizení bytové jednotky, neboť k ní žalovaným nenáleží žádné nájemní právo. Žalovaní užívali předmětnou bytovou jednotku s tím, že původně k této bytové jednotce svědčil nájemní vztah založený s JZD, avšak jak vyplynulo z rozsudku Okresního soudu Praha – východ, ze dne 22. 10. 2007, č. j. 6 C 192/2007-55, který nabyl právní moci dne [datum], žalovaným byla uložena povinnost k vyklizení předmětné bytové jednotky již v roce 2007. Na základě tohoto rozhodnutí pak probíhala exekuční řízení. Žalovaní však užívali předmětnou bytovou jednotku nadále a za její užívání platili částku stanovenou [jméno] [příjmení], který figuroval v postavení správce nemovitých věcí na základě generální plné moci udělené paní [příjmení] [jméno] a opakovaně informoval žalované o tom, na jaké číslo účtu a jakou částku mají za užívání bytové jednotky hradit, a to až do roku 2020. Žalovaní částku stanovenou [jméno] [příjmení] formou poštovních poukázek pravidelně hradili na účet třetí osoby. K rukám žalobkyně od roku 2015 nehradili ničeho. Odvolací soud dále zjistil, že v rámci probíhajícího exekučního řízení vedeného [exekutorský úřad] [anonymizováno], pod sp. zn. 091 EX 6495/17, byli žalovaní vyklizeni z předmětné bytové jednotky dne [datum] s tím, že klíče od bytové jednotky jim byly následně Exekutorským úřadem pro [část Prahy] [datum], tedy v období od [datum] – [datum] předmětnou bytovou jednotku neužívali.

21. K poučení odvolacího soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. pak v závislosti na uvedená skutková zjištění, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaní v období od [datum] do [datum] předmětnou bytovou jednotku neužívali, žalobkyně vzala zpět žalobu podáním ze dne [datum] co do částky 3 292 Kč za měsíce březen, duben, květen, červen, červenec, srpen a září 2018, tedy celkem 23 044 Kč a poměrně za měsíc únor 2018 ve výši 235,20 Kč; tedy celkově vzala žalobu zpět co do částky 23 279,20 Kč včetně požadovaných úroků z prodlení za uvedená období. Žalovaní při odvolacím jednání dne [datum] vyslovili souhlas se zpětvzetím žaloby v této části.

22. V probíhajícím řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím nebyly nikterak zpochybněny závěry znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], který určil cenu obvyklou za užívání předmětné bytové jednotky za rok 2018 částkou 6 667 Kč, a proto z těchto závěrů i odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel.

23. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle ust. § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

25. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně, že v posuzovaném případě se ze strany žalovaných jednalo, pokud jde o období měsíce ledna a února (do [datum]) o bezdůvodné obohacení spočívající v užívání předmětné bytové jednotky, jejíž vlastnicí je žalobkyně, bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že nájemní vztah žalovaných k předmětné bytové jednotce zanikl, těmto byla rozhodnutím Okresního soudu Praha – východ ze dne 22. 10. 2007, č. j. 6 C 192/2007, uložena povinnost k vyklizení předmětné bytové jednotky. Žalovaní tak nemohli být ani (jak namítají) v dobré víře, že jim nájemní právo k bytové jednotce náleží či náleželo, a to minimálně od roku 2008. [jméno] v průběhu předcházejících let napadali exekuční řízení, případně usnesení o příklepu v dražbě k nabytí vlastnictví bytové jednotky žalobkyní. Bylo jim tedy známo již od roku 2015, kdo je skutečným vlastníkem bytové jednotky i skutečnost, že k této bytové jednotce jim nenáleží žádné právo. Jestliže za uvedené období, a to již od roku 2015 (resp. v řízení bylo prokázáno, že minimálně od roku 2012) hradili částky za užívání předmětné bytové jednotky na účet sdělený [jméno] [příjmení], jednajícím v zastoupení tvrzeného vlastníka bytové jednotky, hradili pak na účet třetí osoby, která vlastníkem bytové jednotky minimálně od roku 2015 nebyla. Lze pak souhlasit se soudem prvního stupně, který žalovaným opakovaně sdělil, že pokud takovéto částky hradili třetí osobě, která nebyla vlastníkem předmětného bytu, docházelo ze strany této osoby k jejímu bezdůvodnému obohacení a je na žalovaných, aby případně zaplacené částky této třetí osobě požadovali v soudním řízení zaplatit, avšak nikoli po žalobkyni, ale po osobě, které tyto částky platili. Žalobkyně s ohledem na skutečnost, že žalovaní předmětnou bytovou jednotku vyklidili [datum] a do [datum], kdy od soudního exekutora dostali zpět klíče od předmětné bytové jednotky, tuto neužívali, vzala žalobu zpět, pokud jde o požadované bezdůvodné obohacení za období [datum] - [datum]. V řízení však bylo prokázáno, že pokud jde o zbylou část požadovaného nároku po částečném zpětvzetí žaloby, tedy za období leden a únor 2018, žalobkyni žalovaní za užívání bytu ničeho nehradili, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně v té části, pokud za uvedené období měsíce ledna a února (do [datum]) uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za bezdůvodné užívání bytu. [příjmení] požadovaná žalobkyní nepřesahuje výši stanovenou znaleckým posudkem, a proto jsou žalovaní zaplatit ji ve výši stanovené v této části soudem prvního stupně.

26. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v té části výroku I., která se týká zaplacení za užívání bytové jednotky za období od [datum] do [datum], tedy v částce 7 095,80 Kč potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o úroku z prodlení z požadované částky podle § 1970 o. z. ve výši určené nař. vl. č. 351/2013 Sb..

27. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu učiněného zpětvzetí zrušil podle § 222a o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil.

28. O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nebylo přiznáno právo na jejich náhradu žádnému z účastníků a to za situace, kdy s ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně, kterým vzala žalobu zpět co do částky 23 279,20 Kč, byli převážně úspěšní žalovaní, avšak v řízení před soudem prvního stupně jim žádné náklady nevznikly.

29. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle stejných kritérií, kdy v řízení ve vztahu mezi žalovanou 1. a žalobkyní byla žalovaná 1. úspěšnější, když z původně požadované částky 30 375 Kč vzala žalobkyně žalobu co do částky 23 279,20 Kč zpět. Zavinila tedy zastavení řízení, proto úspěch v této části řízení je nutné přičíst 1. žalované, která tak byla úspěšná co do 78 %, neúspěšná co do 22%, náleží jí proto 56 % vzniklých nákladů. Náklady odvolacího řízení žalované 1. představují náklady za právní zastoupení ustanoveným zástupcem (jedná se o náklady náležející státu za zastoupení advokátem), a to za čtyři úkony právní služby (ustanovení a seznámení s věcí [datum], lustrum spisu [datum], porada s klientkou [datum] a účast u odvolacího jednání dne [datum]) podle § 11/1 c), d), f), vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, po 2 340 Kč podle § 7 advokátního tarifu, čtyři paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za promeškaný čas na cestě k odvolacímu soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 advokátního tarifu Celkem tak náklady odvolacího řízení činí 11 160 Kč, z této částky pak 1. žalované náleží 56%, tj. 6 249,60 Kč.

30. Ve vztahu mezi žalobkyní, 2. žalovaným a 3. žalovanou nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich, když v odvolacím řízení byli sice úspěšní žalovaní, avšak práva na náhradu nákladů řízení se vzdali.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.