zaplacení částky 767 352 Kč s přísl., o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18.12.2023, č. j. 19C 257/2022-220

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. ve zbylém rozsahu, tedy co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl. Ve výroku III. uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. uložil žalovaným solidárně zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka] (80 %) a žalobkyni [částka] (20 %) do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

2. Soud I. stupně se zabýval tvrzením, že žalovaní uzavřeli se žalobkyní dne [datum] smlouvu nazvanou „mandátní smlouva“ (dále případně jen „první příkazní smlouva“), jejímž předmětem byla inženýrská činnost žalobkyně ve výstavbě při rekonstrukci nemovité věci v katastrálním území [adresa] v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále případně jen i jako ,,Novomísečná bouda“) a dodání výtahu v rámci této rekonstrukce. Žalovaní však dosud neuhradili doplatek ceny díla – výtahu ve výši [částka], přičemž se jedná o nedoplatek z odsouhlasené ceny po započtení požadovaných změn, která činila [částka]. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky [částka] (kvůli chybné fakturaci celkové výše ceny díla – výtahu ve faktuře č. [hodnota] z [datum] /č. l. 77 spisu/, takže celková cena tohoto díla správně měla činit částku [částka]), tedy po připuštění tohoto částečného zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala již jen nedoplatku ceny díla ve výši [částka]. Žalovaní uhradili z částky [částka] pouze [částka] jakožto zálohou platbu, ačkoliv dílo bylo dodáno bez vad, žalovanému ad 2) byla předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, přičemž ze strany žalovaných bylo dílo převzato bez výhrad podle zápisu o předání a převzetí díla ze dne [datum]. Žalovaní dále neuhradili práce na koordinaci a řízení stavby, které žalobkyně prováděla v srpnu roku 2019, rovněž na základě výše zmíněné „mandátní smlouvy“ z [datum] ve výši [částka].

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že nárok na zaplacení částky [částka] není důvodný. Na tuto činnost (práce na koordinaci a řízení stavby v srpnu 2019) nebylo prokázáno uzavření žádné konkrétní smlouvy mezi účastníky. Pokud by se mělo jednat o požadavek na doplatek odměny za činnost, na kterou se vztahovala „mandátní smlouva“ z [datum], byl by nárok (k námitce žalovaných) promlčen, protože odměna za práce podle této smlouvy byla sjednána v předem stanovené výši [částka] v šesti splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední z těchto splátek byla sjednána ke dni dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum].

4. Pokud jde o nárok na zaplacení částky [částka] jako nedoplatku z ceny díla – výtahu, soud I. stupně uzavřel, že se jednalo o nárok z nové ústní příkazní smlouvy uzavřené mezi žalovanými a žalobkyní, podle které měla žalobkyně na místo žalovaných uzavřít se společností [právnická osoba] smlouvu o dílo na dodávku a montáž výtahu v Novomísečské boudě. Tato příkazní smlouva (dále případně jen „druhá příkazní smlouva“) byla sjednána jako bezúplatná, šlo pouze o „čistou přefakturaci ceny díla na příkazce“. Ve smlouvě o dílo č. [tel. číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako příkazníkem a společností [právnická osoba], včetně jejích dvou dodatků byla sjednána cena díla ve výši [částka]. Dle zápisu o předání a převzetí díla ze dne [datum], bylo dílo – výtah toho dne předán, převzetí za objednatele podepsal žalovaný ad 2) s tím, že dílo je bez vad a že byly úspěšně provedeny všechny předepsané zkoušky, bylo vydáno prohlášení o shodě s tím, že tímto zápisem došlo k předání díla a zhotoviteli vzniklo vůči objednateli právo na sjednanou cenu díla. Žalobkyně žalovaným, resp. žalovanému ad 2) fakturovala dne [datum] zálohu na cenu díla – výtahu ve výši [částka], kterou žalovaní uhradili. Další zálohovou fakturu (ze dne [datum]) na částku [částka] již žalovaní neuhradili. Žalovaní neuhradili ani třetí zálohovou fakturu (ze dne [datum]) na cenu díla ve výši [částka].

5. Pokud se žalovaní v průběhu řízení bránili tvrzením, že si cenu výtahu tzv. „předplatili“ svými platbami ještě před objednáním výtahu a vystavením faktur žalobkyní na jeho úhradu, tuto námitku neshledal soud I. stupně jako důvodnou. V e-mailové korespondenci adresované žalobkyni ze dne [datum] žalovaný ad 2) uvedl, že ,,projde faktury a doplatí za subdodávky (ve vztahu k první příkazní smlouvě), ale faktury žalobkyně za její práci pozdrží“. Z toho dle soudu I. stupně plyne, že důvodem plateb žalovaných byly i žalobkyní přefakturovávané subdodávky (za práce dle první příkazní smlouvy), zároveň to prokazuje, že žalovaní hradili se zpožděním. Pokud by žalovaní měli mít tzv. „předplaceno“ (ve vztahu k nárokům žalobkyně z druhé příkazní smlouvy), nežádala by žalobkyně (svým jednatelem) e-mailovou zprávou ze dne [datum] (a pak i z [datum]) o úhradu doplatku odměny z první příkazní smlouvy ve výši [částka] a nevyjadřovala by obavy o úhradu ceny výtahu ze strany žalovaných v e-mailu ze ne [datum] vzhledem k předchozí platební morálce žalovaných. Dále soud I. stupně argumentoval i tím, že z e-mailu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný ad 2) byl seznámen a odsouhlasil i navýšení ceny výtahu (protažení o jednu stanici v I. patře). Zároveň v tomto e-mailu sám žalovaný ad 2) uvedl, že při poslední fakturaci bylo dohodnuto, že se navýšení (plateb za výtah) bude řešit v dodatkové faktuře. Tedy i obsah této e-mailové zprávy vyvrací tvrzení, že by výtah byl žalovanými uhrazen již v průběhu realizace jeho výstavby nebo dokonce i před ní. Žalovaný ad 2) jednoznačně sám uvedl, že bude na práce spojené s budováním výtahu vystavena doplatková faktura a že navýšení ceny výtahu na základě dodatku smlouvy o dílo na výtah (uzavřené na základě druhé příkazní smlouvy mezi žalobkyní a společností Schindler, a.s.) také nebylo v době sepisu této e-mailové zprávy dosud uhrazeno.

6. Pokud žalovaní ke svému generálnímu tvrzení, že cenu výtahu „předplatili“ jinými platbami, konkrétně tvrdili a dokládali platby jak hotovostní, tak bezhotovostní, dle soudu I. stupně některé z těchto plateb se jim nepodařilo prokázat a u plateb, které se jim prokázat podařilo, soud I. stupně vzal z provedeného dokazování za prokázáno, že se nejednalo o platby, které by mohly být na žalovanou pohledávku započitatelné, protože u všech těchto plateb bylo prokázáno konkrétní plnění ze strany žalobkyně, případně jejích jednatelů [právnická osoba] Kaspera, které založilo nárok těchto subjektů na přijetí žalovanými prokázaných plateb, přičemž se vždy jednalo o plnění mimo rámec druhé příkazní smlouvy (realizace výtahu). Vzhledem k tomuto „ztotožnění“ plateb tak dle soudu I. stupně žádný započitatelný přeplatek použitelný na úhradu žalované pohledávky žalovaní neprokázali. Z hlediska průkaznosti důvodu žalovanými uplatněných plateb soud I. stupně nepřehlédl, že žalobkyně vykonávala mimo rámec první a druhé příkazní smlouvy pro žalované další činnosti ohledně Novomísečné boudy na základě dílčích konkludentních příkazních smluv, přičemž konkrétní obsah těchto konkludentních příkazních smluv se nepodařilo prokázat. Některé platby ze strany žalovaných byly poskytnuty přímo jednatelům žalobkyně, protože tito v rámci příkazní činnosti žalobkyně hradili některé činnosti subdodavatelů ze svých prostředků. Rovněž sama žalobkyně hradila za žalované v rámci činnosti podle první příkazní smlouvy některé pohledávky subdodavatelů ze svých prostředků a tyto platby pak nárokovala po žalovaných, a to mimo rámec sjednané paušální odměny (z první příkazní smlouvy) ve výši [částka]. Na přání žalovaných byla na některých fakturách uváděna i jiná místa (objekty) plnění než Novomísečná bouda, ke které se vázala příkazní činnost žalobkyně. Jednalo se o další, jiné objekty ve vlastnictví žalovaných.

7. V rámci své obrany proti nároku žalobkyně žalovaní dále namítli k započtení provize, které si měla žalobkyně v rámci výkonu příkaznictví ponechat od jednotlivých subdodavatelů v celkové výši [částka] (§ 2435 odst. 1 zák. č. 87/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen ,,o. z.“/). Jako důvodnou k započtení shledal soud I. stupně v tomto směru pouze částku [částka] jako provizi přijatou žalobkyní od společnosti [právnická osoba]., když tuto provizi žalobkyně sama uznala.

8. Soud I. stupně uzavřel, že jedinou prokazatelnou platbou žalovaných na cenu výtahu podle druhé příkazní smlouvy byla zálohová platba ve výši [částka] provedená dne [datum] z běžného účtu žalovaného ad 2). Žalovaní si museli být účelu této platby vědomi, protože jako tzv. první záloha byla tato částky označena na faktuře, kterou jim žalobkyně předložila. Žalovaní přitom netvrdili, že by proti této fakturaci (i s označením účelu plnění jako zálohy na výtah) jakkoliv v té době brojili, což by bylo logické, kdyby neměla být platba účtována jako záloha ale jako doplatek, případně by neměla být účtována vůbec. Stejně tak nebrojili ani proti faktuře na další zálohu na výtah ([částka]). Závěr, že žalovaní neměli na úhradu ceny výtahu nic „předplaceno“, je dle soudu I. stupně podpořen i zjištěním, že více jak deset měsíců po úhradě první zálohy ve výši [částka] a sedm měsíců po vystavení druhé zálohové faktury žalovaný ad 2) v e-mailové zprávě ze dne 29 10. 2019 uvedl, že navýšení ceny výtahu mají odsouhlasené a že bude řešeno při doplatku ceny výtahu. Logicky tak tímto doplatkem nemoha být platba tomuto prohlášení předcházející. Uvedená zjištění a jejich časový sled dle soudu I. stupně nejenom vyvracejí tvrzení žalovaných o tom, že by byl výtah zcela uhrazen a že by na něj hradili ještě před jeho objednáním, ale jsou naopak důkazem skutkového stavu, jak jej tvrdila žalobkyně, tedy že kromě první zálohy ve výši [částka] žalovaní na cenu výtahu neuhradili ničeho. Žalobkyní účtovaná cena výtahu přitom odpovídá jejímu ujednání se společností [právnická osoba] o ceně výtahu, včetně smluvních dodatků. Již výše zmíněným zápisem o převzetí díla bylo prokázáno, že výtah byl jako dílo předán bez vad a způsobilý k provozu. Žalovaným proto vznikla povinnost doplatit žalobkyni sjednanou cenu výtahu po započtení zaplacené zálohy ve výši [částka]. Soud I. stupně přitom neshledal důvodnou námitku žalovaných, že by jim díla nebyla žalobkyní řádně vyúčtována v rámci její činnosti dle druhé příkazní smlouvy. Vzhledem k tomu, že cena byla předem dohodnuta, nebyl důvod k jakémukoliv dalšímu předkládání vyúčtování z druhé příkazní smlouvy, když podle ujednání účastníků vykonávala žalobkyně činnost příkazníka bezúplatně a pouze přeúčtovávala cenu předem dohodnutou a žalovaným známou a odsouhlasenou. Žalovaní tedy z titulu druhé příkazní smlouvy dluží žalobkyni částku [částka] ([částka] – [částka]), přičemž po důvodném započtení nároku ve výši [částka] (viz odst. 7 tohoto odůvodnění) dluží částku [částka]. V tomto rozsahu proto soud I. stupně žalobě vyhověl a v zbylém rozsahu ji zamítl.

9. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v zákonné lhůtě odvolání. Nadále trvají na svém stanovisku, že uzavřeli se žalobkyní příkazní smlouvu ze dne [datum] a podle této smlouvy pro ně vykonávala veškerou činnost, přičemž tato se týkala jenom inženýrské a investorské činnosti stavebních úprav a přístavby [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Na žádné jiné stavbě či nemovitosti žalobkyně žádnou činnost pro žalované nevykonávala. Ve své účastnické výpovědi ze dne [datum] k tomu žalovaný ad 2) výslovně uvedl, že žádný jiný soukromý vztah, který by byl důvodem, aby žalobkyni hradil jakékoliv peníze, neměli. Podle žalovaných je nesprávný skutkový závěr soudu I. stupně, že neprokázali předání žalobkyni částky celkem [částka]. Pokud v odůvodnění svého rozsudku soud I. stupně uvedl, že žalobkyně toto tvrzení žalovaných popřela ve svém písemném vyjádření ze [datum], toto je dle nich v rozporu s provedeným dokazováním, když žalovaný ad 2) ve své účastnické výpovědi uvedl, že peníze v celkové výši [částka] ([datum] částka [částka], [datum] částka [částka] a [datum] částka [částka]) předal jednateli žalobkyně [tituly před jménem] Kasperovi, přičemž sám tento jednatel k tomu uvedl, že nějakou hotovost od žalovaného ad 2) převzal, a to v souvislosti se stavbou ve [Anonymizováno], nevzpomněl si ale na co a v jaké výši, bylo to však opakovaně, třeba dvakrát, ale nevzpomene si. Dále pak žalovaní nadále nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že pokud byla mezi účastníky příkazní smlouva s pevnou cenou, není žalobkyně jako příkazník povinna dle § 2435 o. z. provést pro žalované jako příkazce vyúčtování. Toto vyúčtování by se totiž podle žalovaných mělo týkat nejenom plateb zaplacených za služby v rámci příkazní smlouvy, ale i všech dalších přijatých plnění od příkazce na obstarání jeho záležitostí, včetně plateb subdodavatelům a včetně přijatých plnění od třetích stran. Jestliže takové vyúčtování žalobkyně žalovaným nepředložila, nemůže se domáhat doplatku, protože není znám výsledek jejího hospodaření, resp. nelze případně uzavřít, co bylo žalovanými zaplaceno a co případně předplaceno. Žalovaní proto nemuseli prokazovat důvod plateb žalobkyni nad rámec toho, že se jednalo o platby v rámci příkazní smlouvy, a žalovaní předpokládali, že jim tyto platby budou vyúčtovány. Stejné vyúčtování pak měla žalobkyně provést i v případě soudem zjištěné další příkazní smlouvy na vybudování výtahu. Za situace, kdy žalobkyně jako věřitel je v prodlení se splněním své povinnosti předat žalovaným řádné vyúčtování, nemohou být v prodlení ani žalovaní s tvrzeným nárokem žalobkyně na doplatek za příkazní činnost při budování výtahu v [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Nesprávně vzal soud I. stupně rovněž za neprokázanou platbu žalovaných žalobkyni ve výši 315 000Kč, kterou žalovaný ad 2) ve své účastnické výpovědi potvrdil, přičemž jednatel žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] přijetí této částky nerozporoval, když výslovně uvedl, že nemá přehled o tom, co všechno bylo žalovanými na různé účty v souvislosti se stavbou ve [Anonymizováno] placeno. Soud I. stupně rovněž pochybil, pokud bez bližšího odůvodnění účastnicky nevyslechl i žalovanou ad 1), ač tento důkaz byl žalovanými od počátku řízení opakovaně navrhován. Pokud soud I. stupně dále argumentoval ve své rozsudku tím, že platby žalovaných na soukromé účty jednatelů žalobkyně nijak nesouvisí s plněním dle příkazní smlouvy a ani na cenu výtahu, protože tyto platby nebyly určeny žalobkyni, k tomu však sám jednatel žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] na dotaz uvedl, že žalovaný ad 2) jim dával nějaké peníze bokem, neví, kolik to bylo, ale bylo to v souvislosti se stavbou na nemovité věci ve [Anonymizováno]. Za nesprávný považují žalovaní i závěr soudu I. stupně, že platby žalovaných nad rámec činnosti dle příkazní smlouvy je třeba považovat za platby za činnosti, které byly ošetřeny samostatnými konkludentními příkazními smlouvami. Podle žalovaných totiž není zřejmé, jaký konkrétní obsah těchto konkludentních příkazních smluv měl být a kdo konkrétně je uzavíral. Nesprávný je i závěr o uzavření nové konkludentní příkazní smlouvy na vybudování výtahu na objektu [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy žalobkyně sama v písemném vyjádření ze dne [datum] uvedla, že „není pochyb, že zajištění instalace výtahu na stavbě spadá pod investorskou činnost vykonávanou při realizaci stavebních úprav stavby. Smlouva o dílo tedy byla prokazatelně uzavřena v rámci plnění z příkazní smlouvy.“ Dle žalovaných soud I. stupně rovněž pochybil, pokud zamítl návrh důkazu výslechem svědka [jméno FO] k otázce, zda žalobkyně od jmenovaného obdržela provizi ve výši [částka] s odůvodněním, že jednatel žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] přijetí této částky jako provize žalobkyně od [jméno FO] popřel, a že tedy tato pohledávka je mezi stranami sporná, a tudíž nezpůsobilá k započtení. Není rovněž správný procesní závěr soudu I. stupně že koncentrace řízení nastala i ve vztahu k tvrzeným provizím dne [datum], když žalovaní tato tvrzení uváděli již od počátku řízení, stejně jako k tomuto tvrzení příslušné důkazy. Navíc důkazy, které vyvracejí účastnickou výpověď, ve které se tvrdí opak (že se provize nebrala) nepodléhají koncentraci řízení. Žalovaní měli být případně v tomto směru soudem poučeni o neunesení důkazního břemene a měly být tyto důkazy provedeny. Soud I. stupně dle žalovaných rovněž extenzívně a jednostranně aplikoval ustanovení § 1987 o. z. o možnosti, resp, nemožnosti započtení pohledávky žalovaných na pohledávku žalobkyně. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud buď napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby napadený rozsudek soudu I. stupně sám změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

10. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaných zejména uvedla, že závěr soudu I. stupně o neprokázání zaplacení částky [částka] žalobkyni je správný. Převzetí této částky uvádí ve své výpovědi pouze žalovaný ad 2), žalobkyně však toto tvrzení popřela a není pravdou, že by jednatel žalobkyně toto převzetí sám potvrdil, když pouze uvedl, že od žalovaného ad 2) v souvislosti se stavbou převzal asi dvakrát nějakou hotovost. Žalovaní předání této částky žalobkyni nepotvrdili žádnými jinými důkazy, např. vzájemnou e-mailovou komunikací nebo výpisem z bankovního účtu. Rovněž soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaní neprokázali, že by žalobkyni předali částku [částka]. Žalovaní tuto platbu neoznačili ani datem, kdy měla být provedena, předání této částky nevyplývá ani z předložených výpisů z bankovních účtů. Obecné vyjádření jednatele žalobce při jeho účastnickém výslechu, že neví, kolik přesně a na jaké účty přijal peněz od žalovaných v souvislosti se stavbou, pak neodůvodňuje závěr, že by převzetí této částky žalobkyní nebylo sporováno. Naopak žalobkyně v jednom ze svých písemných vyjádření adresovaných soudu uvedla, že tuto částku ve svých výpisech vůbec neeviduje, žalovaní tuto platbu nijak nedokládají a žalobkyně tuto platbu zcela popírá. Žalobkyně dále v písemném vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že není pravdou, že by žalovaní někdy navrhovali účastnický výslech žalované ad 1) k předání výše zmíněné částky. Obecně navrhovali výslech účastníků pouze v odůvodnění odporu, a to jen k otázce jednání mezi účastníky o řešení situace mezi nimi. Žalobkyně nepopírá, že by žalovanými namítané platby na soukromé účty jejích jednatelů souvisely se stavbou, na jejíž realizaci se žalobkyně pro žalované podílela, to však neznamená její souhlas s tvrzením žalovaných, že by se jednalo o platby dle příkazní smlouvy z [datum] nebo jako úhrada za realizaci výtahu. V řízení bylo totiž prokázáno, že žalobkyně často za žalované hradila další subdodavatele působících na předmětné stavbě. Na tyto platby nad rámec plnění z příkazní smlouvy nebo úhrad na výtah pak žalobkyně vystavovala žalovaným faktury. Současně s tím pak žalobkyně prostřednictvím svých jednatelů s ohledem na aktuální potřeby stavby vykonávala pro žalované i další činnosti, a to nad rámec příkazní smlouvy z [datum]. Jednatel žalobkyně potvrdil, že mimo běžný rámec spolupráce od žalovaného ad 2) nějaké platby přijal, současně ale uvedl, že tyto platby nesouvisely s plněním dle zmíněné příkazní smlouvy, protože nebyly učeny žalobkyni. O úhradu za činnost žalobkyně v souvislosti s realizací výtahu se nemohlo přitom jednat už proto, že tyto platby byly provedeny dříve, než byly vystaveny faktury na úhradu druhé zálohové faktury a doplatku cen výtahu. Soud I. stupně po povedeném dokazování rovněž správné uzavřel, že žalovanými tvrzené a prokazované platby žalobkyni v roce 2019 nemohly být zálohovými platbami na cenu výtahu. Správně soud I. stupně rovněž uzavřel, že neexistenci jakýchkoliv plateb žalovaných na realizaci výtahu před vystavením posuzovaných zálohových faktur dokládá i e-mailová korespondence, jak je podáno v odstavci 51. odůvodnění napadeného rozsudku. Tvrzení žalovaných, že se domnívali, že mají výtah tzv. předplacený, považuje žalobkyně za absurdní, když v době namítaných plateb ještě ani nebyla známa konečná cena výtahu. Co se týká otázky tvrzeného přijetí provizí žalobkyní, v tomto směru bylo dle žalobkyně poučení soudu I. stupně směřované k žalovaným zcela dostatečné. Při jednání dne [datum] byly soudem poučeni, že soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně „poškodila“ žalované přijetím provizí, na to bylo účastníkům poskytnuto poučení dle § 118b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) s lhůtou třiceti dnů. Soud I. stupně poté ještě jednou při jednání dne [datum] žalované poučil dle § 118a o. s. ř. a poskytl jim lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů, že jejich platby byly činěny na úhradu výtahu, případně k doložení, na jaká jiná plnění byly platby hrazeny. Ani na tuto výzvu však žalovaní ve stanovené lhůtě nic nedoložili. Dle žalobkyně soud I. stupně rovněž správně posoudil možnost započtení tvrzených přijatých provizí žalobkyní během její příkazní činnosti, když uzavřel, že vyjma žalobkyní nesporované přijaté platby na tento účel ve výši [částka], se nejedná o kompenzabilní pohledávky z důvodu jejich popření ze strany žalobkyně, a tedy jejich nejistoty. Nelze přitom přehlédnout, že s nejednalo o vzájemné pohledávky ze stejného právního vztahu, kdy nárok žalobkyně je nárok na plnění z příkazní smlouvy a tvrzený nárok žalovaných na vydání provizí je nárokem na náhradu škody. Dle žalobkyně soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud nevyslechl svědecky [jméno FO] za situace, kdy měl k dispozici už jeho čestné prohlášení, a proto shledal jeho výslech nadbytečným. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

11. V písemném vyjádření k vyjádření žalobkyně, resp. doplnění odvolání žalovaní zejména uvedli, že pokud žalobkyně ve faktuře ze dne [datum] fakturovala žalovaným zálohu na cenu realizace výtahu částkou [částka], toto nekoresponduje s tím, že ve smlouvě o dílo, kterou žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba]. byla mezi těmito subjekty sjednána první záloha ve výši [částka]. Podle žalovaných lze z toho dovodit závěr, že platili platby (označením neodpovídající) dle požadavků žalobkyně v rámci příkazní smlouvy, které byly použity na odměnu žalobkyně i na zařízení záležitostí žalovaných, jako jsou platby subdodavatelům Z celkového počtu plateb jsou žalovaní přesvědčeni, že zcela zaplatili odměnu pro žalobkyni a na zařízení svých záležitostí poskytli v součtu větší zálohu, než byla žalobkyní vydána dál.

12. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. a v závislých nákladových výrocích III. a IV., jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

13. Ve výroku II. nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci, poté, co všem účastníkům marně uplynula odvolací lhůta k podání odvolání do této části rozsudku soudu I. stupně (§ 206 o. s. ř.).

14. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. Shrnutí skutkového stavu je přitom uvedeno v bodě 3. až 8. tohoto odůvodnění. Za správné pak považuje odvolací soud i závěry, které soud I. stupně vedly k zamítnutí žaloby.

15. Podle § 2430 o. z.: Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

16. Podle § 2435 o. z.: Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.

17. Podle § 1982 o. z.: Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

18. Podle § 1987 o. z.: K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. [právnická osoba] nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

19. Soud I. stupně především správně uzavřel, že mezi účastníky byla dle § 2430 a násl. o. z. uzavřena první příkazní smlouva z [datum] na inženýrskou a investorskou činnost při realizaci stavebních úprav a přístavby boudy [Anonymizováno] (dále případně jen „Stavba“). Za příkazní činnost z této příkazní smlouvy byla pro žalobkyni sjednána odměna v celkové výši [částka] ve splátkách po [částka], přičemž poslední z těchto splátek byla splatná ke dni [datum]. Nad rámec této první příkazní smlouvy, pokryté odměnou ve výši [částka], pak vykonávala žalobkyně pro žalované v souvislosti s realizací Stavby další činnosti, na základě dlčích konkludentních příkazních smluv uzavíraných pro tyto jednotlivé činosti. Mezi účastníky byla poté sjednána ústně i druhá příkazní smlouva, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně jako příkazníka bezplatně zajistit pro žalované vybudování výtahu v Novomísečské boudě tím způsobem, že sama žalobkyně uzavře smlouvu s dodavatelem výtahu společnosti [právnická osoba]., přičemž konečnou cenu tohoto díla tzv. přefakturuje na žalované, tzn., žalovaní žalobkyni zaplatí částku odpovídající sjednané ceně díla. Samostatnost smluvního vztahu, pokud šlo o příkaz k realizaci výstavby výtahu v boudě [Anonymizováno] prokazuje především zjištění, že na rozdíl od vztahu založeného první příkazní smlouvou, kdy žalovaní jako příkazci sami uzavírali s dodavatelem smlouvu o dílo na realizaci Stavby a žalobkyně pouze zajišťovala inženýrskou, investorskou a stavebně dozorovou činnost (viz čl. 3. první příkazní smlouvy), vztah z druhé příkazní smlouvy byl založen na tom, že žalobkyně zajistí realizaci výstavby výtahu i tím, že svým jménem a na svůj účet sama uzavře smlouvu o dílo s dodavatelem.

20. Dále soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyni z titulu druhé příkazní smlouvy vznikl vůči žalovaným nárok na zaplacení částky odpovídající ceně díla sjednané ve smlouvě o dílo mezi žalobkyní a dodavatelem díla. Ve smyslu dodatků této smlouvy o dílo se tak jednalo celkem o částku [částka]. Dále vzal soud I. stupně správně za prokázáno, že žalovaní z titulu druhé příkazní smlouvy uhradili žalobkyni pouze částku [částka], kterou jim účtovala jako zálohu fakturou ze dne [datum]. Další fakturované částky ([částka] dle faktury ze dne [datum] a [částka] dle faktury ze dne [datum]) již žalovaní nezaplatili. Zaplacení konkrétní jiné další částky na splnění platební povinnosti z tohoto příkazního vztahu žalovaní přitom neprokázali. Tento skutkový závěr je jednoznačně prokázán již obsahem e-mailové korespondence (viz bod 5. tohoto odůvodnění), ve které se žalovaný ad 2) vyjadřoval k otázce splnění povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni částku odpovídající sjednané ceně výtahu, aniž by kdy zmínil či činil zápočet jakéhokoliv nyní tvrzeného „přeplatku“ na platbách, které žalovaní žalobkyni z titulu jakéhokoliv smluvního vztahu poskytli. Je nepochybné, že kdyby takový „přeplatek“ existoval, byl by žalovanými oproti předloženým fakturám na zaplacení ceny výtahu uplatněn. Nad to soud I. stupně v tomto směru správně vzal z provedeného dokazování za prokázáno, že u všech žalovanými dokládaných plateb bylo prokázáno konkrétní plnění ze strany žalobkyně, případně jejích jednatelů [právnická osoba] [Anonymizováno], které založilo nárok těchto subjektů na přijetí žalovanými prokázaných plateb, přičemž se vždy jednalo o plnění mimo rámec druhé příkazní smlouvy (realizace výtahu).

21. Nad to je třeba uvést, že pokud by měla být obrana žalovaných v tom smyslu, že dřívějšími platbami žalobkyni „předplatili“ svou platební povinnost z druhé příkazní smlouvy, shledána jako případná námitka započtení, jednalo by se evidentně o pohledávku zcela nejistou, kdy by bylo nutné konkrétně tvrdit a prokazovat, zda a v jakém rozsahu žalovanými poskytnuté platby neodpovídaly hodnotě žalobkyní poskytnutého plnění. Takové dokazování by pak zcela evidentně přesahovalo rámec posuzování důvodnosti nároku žalobkyně v tomto řízení a z tohoto pohledu by se proto jednalo v tomto řízení o pohledávky nejisté, neurčité, a tedy nezpůsobilé k započtení ve smyslu § 1987 o. z. I případné porušení poučovací povinnosti soudu I. stupně ve vztahu k této obraně žalovaných by nemohlo vést k jinému závěru o nekompenzibilitě takto tvrzené pohledávky v tomto řízení.

22. Za situace, kdy vzal soud I. stupně správně za prokázáno, že žalovaní na pohledávku žalobkyně z titulu plnění z druhé příkazní smlouvy zaplatili ze sjednané částky pouze částku [částka] z celkové částky [částka], správně dále uzavřel, že z tohoto smluvního vztahu žalovaní dluží žalobkyni částku [částka], a to i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum], kdy byla žalovaným odeslána předžalobní výzva (§ 1970 o. z.).

23. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že na vznik nároku žalobkyně na zaplacení dlužné částky ze vztahu založeného druhou příkazní smlouvou nemá vliv ustanovení § 2435 o. z. o povinnosti žalobkyně jako příkazníka předložit žalovaným jako příkazcům vyúčtování. Za situace, kdy obsahem této příkazní smlouvy byla bezplatná činnost žalobkyně za účelem realizace výtahu v boudě [Anonymizováno], přičemž žalovaní měli pouze zaplatit žalobkyni částku odpovídající pevně sjednané ceně díla, je evidentní že vzhledem k jednoduchosti vzájemného finančního vyrovnání příkazníka a příkazců, nemůže být vyúčtování v tomto případě považováno za nezbytný předpoklad pro vznik nároku žalobkyně na doplatek dohodnuté částky. Je pak třeba doplnit, že podle komentářové literatury k § 2435 (Humlák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014) netvoří případná provize ve smyslu zmíněného zákonného ustanovení součást vyúčtování příkazního vztahu.

24. Pokud žalovaní namítali, že soud I. stupně nesprávně v jejich prospěch nezohlednil tvrzenou platbu v celkové výši [částka] (2x [částka] a [částka]) a dále tvrzenou platbu ve výši [částka], dle názoru odvolacího soudu naopak soud I. stupně správně tyto tvrzené platby jako platby započitatelné na nárok žalobkyně v tomto řízení neshledal, a to s odkazem na správné odůvodnění tohoto závěru v bodech 37. a 47. napadeného rozsudku. Nad rámec argumentace soudu I. stupně lze i v tomto případě argumentovat především obsahem e-mailové komunikace žalovaného ad 2) (viz body 5. a 6. tohoto odůvodnění), kdy žalovaní v době fakturace ze strany žalobkyně, co se týče jí požadovaných plateb ze druhé příkazní smlouvy, žádné započitatelné částky neuplatňovali, ač by tak při jejich existenci nepochybně učinili. I v tomto případě pak lze dále argumentovat tím, že pokud se v tomto směru mělo ze strany žalovaných jednat o námitku započtení, z důvodu popření těchto plateb žalobkyní, jednalo by se o pohledávky ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. nejisté, které by v tomto řízení nebyly kompenzabilní.

25. Správně pak k námitce započtení žalovaných soud I. stupně zohlednil, že žalovaní mají vůči žalobkyni právo na vrácení provize (§ 2435 o. z.), kterou žalobkyně přijala od společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], když přijetí této provize učinila žalobkyně nesporným. Pokud žalovaní uplatnili k započtení i tvrzené žalobkyní přijaté provize ve výši [částka] od [jméno FO], ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba]., ve výši [částka] a ve výši [částka] od [jméno FO], správně uzavřel, že žalovanými předložené důkazy nebyly způsobilé existenci těchto plateb jako provizí pro žalobkyni prokázat za situace, kdy žalobkyně přijetí zmíněných plateb jako provizí z příkazní činnosti popřela, a jedná se tedy zároveň o pohledávky ve smyslu 1987 odst. 2 o. z. nejisté, a tudíž již z tohoto důvodu nekompenzabilní, a to bez ohledu na hodnocení, zda by žalovaní k těmto tvrzením uplatňovali důkazy v koncentrační lhůtě nebo až po jejím skončení.

26. Ze všech podaných důvodů proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil v napadeném výroku I. jako věcně správný a v nákladových výrocích III. a IV. s odkazem na správný výpočet uvedený v písemném odůvodnění.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po [částka] (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen ,,advokátní tarif“), náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), a náhrada DPH ve výši 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z odměn a náhrady hotových výdajů, celkem tedy [částka].