o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 9. 7. 2021, č. j. 18 C 299/2015 – 558

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že řízení se v části, ve které se žalobce domáhá určení, že je spoluvlastníkem s podílem o velikosti 13 % na domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] stavbě bez čísla popisného postavené na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zastavuje (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá určení, že je spoluvlastníkem s podílem o velikosti 50 % na domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] stavbě bez č. p. postavené na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zamítá (výrok II.) a žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 189 247 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.).

2. Ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. 12. 2016, č. j. 18 C 299/2015 – 223, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 26 Co 97/2017 – 270. V tomto řízení soud prvního stupně dospěl k závěru, se kterým se odvolací soud plně ztotožnil, že výlučným vlastníkem sporných nemovitostí je žalovaná, která uskutečnila stavbu s úmyslem mít jí výlučně pro sebe. Mezi účastníky nebylo ujednání (ani výslovné, ani konkludentní), které by zakládalo spoluvlastnictví; účastníci se dohodli toliko na„ společném užívání“ domu. Stavba byla zřízena na pozemku, který žalovaná dostala darem a v právních vztazích si počínala jako jediný vlastník. Spolufinancování stavby žalobcem nevedlo k závěru, že by stavba měla být ve spoluvlastnictví, protože z žádného úkonu žalované taková vůle nevyplývala a finanční prostředky, které žalobce vynaložil, mu byly vráceny. Oba uvedené rozsudky zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4127/2017 – 299, když poukázal zejména na ustálenou judikaturu, podle které provádělo-li stavbu více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřeli žádnou dohodu, přičemž z okolností věcí není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby. Na dovolateli leželo důkazní břemeno o tom, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat. To bylo v řízení prokázáno a tento závěr mohla žalovaná v dalším řízení zvrátit, pokud by prokázala, že žalovaný poskytoval peněžní plnění související se stavbou z jiného právního důvodu než spolufinancování stavby.

3. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 3. 2019, č. j. 18 C 299/2015 – 409, žalobě vyhověl a určil, že žalobce je spoluvlastníkem domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] stavby bez č. p., postavené na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž výše jeho spoluvlastnického podílu je 50 % Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 26 Co 182/2019 – 447, rozhodnutí soud prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním hodnocením věci v tom směru, že účastníci stavbu zhotovili společně, žalobce se na ní podílel finančně a zčásti osobní účastí a žalovaná neprokázala jiný právní důvod poskytování peněžního plnění žalobcem v souvislosti se stavbou a neprokázala tvrzení, že žalobcem poskytnutá částka byla půjčkou, která byla vrácena. Tvrzení žalované, že šlo o stavbu zřízenou dodavatelsky, považoval soud prvního stupně za nevýznamné, a nezabýval se jím ani odvolací soud Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 8. 2020, č. j. 22 Cdo 1287/2020 – 502, oba rozsudky k dovolání žalované zrušil, označil právní posouzení věci za předčasné a tudíž nesprávné, protože soudy se nezabývaly otázkou, zda stavba byla zhotovená na základě smlouvy o dílo třetí osobou, protože v takovém případě je vlastníkem zhotovované stavby objednatel, a to od počátku výstavby. Nejvyšší soud odkázal na četnou judikaturu týkající se problematiky vzniku spoluvlastnického práva k nově zřizované stavbě a okamžiku posouzení vlastnického práva.

4. Soud prvního stupně při novém posouzení a hodnocení věci po doplnění dokazování uzavřel, že stavba domu [adresa] postavená na pozemku parc. [číslo] stavba bez č. p. postavená na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], byla zhotovena v souladu s ustanovením § 631 až 644 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), byly zhotoveny nikoliv svépomocí, ale na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo mezi [jméno] [příjmení], vystupujícím pod označením,,sdružení [anonymizováno]“ a žalovanou. Soud prvního stupně vyšel ze shodného tvrzení účastníků, že stavbu rodinného domu dovedl do fáze, kdy bylo patrné první nadzemní podlaží, [jméno] [příjmení], stavba probíhala podle jeho pokynů. Projekt na celý dům zpracován Ing. [příjmení] byl předložen [jméno] [příjmení] a ten na jeho základě sestavil hrubý rozpočet, obsahující veškeré činnosti výstavby, tedy kompletní zhotovení stavby. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] tvrdil, že žalovaná poptávala zhotovitele celého domu a hrubý rozpočet představoval kompletní rozpočet pro celý dům. Pro závěry o totožnosti objednatele a zhotovitele díla vycházel soud prvního stupně zejména z listinných důkazů (stavební deník, projekt domu, vyjádření a rozhodnutí [územní celek]); výpovědi svědků ([příjmení] a Ing. [příjmení]) hodnotil s ohledem na časový odstup, na vztah k účastníkům a jejich kontaktování účastníky před výpovědí, za zkreslené. Podle soudu prvního stupně svědek [příjmení] sice rozlišoval mezi pojmy stavebník a investor, nicméně z jeho výpovědi ani z obsahu jeho e-mailu ze dne [datum] není zřejmé, k jaké osobě se vztahoval pojem stavebník. V e-mailu adresovaném žalované použil pojem stavebník ve vztahu k žalované, uváděl, že pouze pro žalovanou vykonával činnost stavbyvedoucího, je zřejmé, že žalovanou považoval za objednatele, a za investora považoval osobu, na kterou je vystavena faktura. Závěr o tom, že objednatelem byla žalovaná, plyne dále ze stavebního deníku, kde je specifikován rodinný dům žalované, rovněž projekt vyhotovený Ing. [příjmení] je označen jen jménem žalované. Žalovaná jednala s [územní celek] v souvislosti s povolením a kolaudací stavby. Tyto okolnosti ve svém souhrnu svědčí o závěru, že objednatelem stavby byla žalovaná a jen jí tak vzniklo vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem. Žalobce neprokázal, že byl spolu s žalovanou objednatelem stavby, nevzniklo mu tak spoluvlastnické právo a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, za použití § 142 odst. 3 tak, že žalované přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem; nepřiznal jí náhradu nákladů v podobě odměny a náhrady hotových výdajů za podání ze dne [datum] a [datum] a porady s klientem ve dnech [datum], [datum] a [datum].

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém vytýkal soudu prvního stupně, že své rozhodnutí zúžil na řešení otázky, zda byla uzavřena smlouva o dílo, a pokud ano, kdo byl objednatelem. Nezabýval se však přesnou povahou smluvních ujednání se svědkem [příjmení], nezjišťoval, zda ujednání naplní základní náležitosti smlouvy o dílo, tj. zda byla sjednána cena a zda svědek [příjmení] prováděl stavbu na vlastní nebezpečí. Podle žalobce se zdá pravděpodobné, že se svědkem [příjmení] byla uzavřena spíše smlouva příkazního typu, než smlouva o dílo. Při hodnocení rozhodujícího důkazu výpovědi svědka [příjmení] se soud prvního stupně neřídil zásadou volného hodnocení důkazů a odchýlil se i od názoru Nejvyššího soudu vysloveného v předchozím průběhu řízení. Na svědkovi při jeho osobním vystoupení u soudu nebyla znát sebemenší známka omezení kognitivních funkcí, přesto soud prvního stupně posoudil jeho výpověď jako ne zcela věrohodnou a přesnou, s ohledem na jeho [anonymizováno] stav. Soud zcela pominul výslovné tvrzení tohoto svědka, že objednatelem stavby byli oba účastníci a skutečnost, že svědek následně spontánně uvedl, že investorem byli oba dva. V odůvodnění rozsudku se soud nezabýval obsahem svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměřil se pouze na e-mail z [datum], jehož text zkreslil. E-mail byl součástí neformální korespondence z roku 2015, zatímco svědek byl podrobně vyslechnut následně v červnu 2016 a důkazní síla e-mailu je tedy daleko nižší. Rozpory mezi výpovědí svědka a poslední účastnickou výpovědí žalované soud ani nekonstatoval (místo setkávání a sjednání dodacích podmínek). Soud opomenul hodnotit i řadu dalších provedených důkazů, např. písemná prohlášení žalované pro financující banku z roku 2000, doklady o kontrolách žalobce na stavbě nebo svědeckou výpověď Ing. [příjmení], která za objednatele projektové dokumentace označila oba účastníky. Z rozsudku není zřejmé, z jakých důkazů učinil soud skutková zjištění, že [jméno] [příjmení] náklady na stavební práce hrubé stavby domu a garáže fakturoval žalované a že žalovaná se rozhodla postavit na pozemku dům s garáží, altánem a bazénem, ačkoliv soud prvního stupně sám v odůvodnění rozsudku uvádí, že svědek [příjmení] žalobci v roce 2000 fakturoval celkem 635 000 Kč a žalobce tyto faktury uhradil. Pokud jde o rozhodnutí žalované postavit dům, soud prvního stupně pominul odchylné tvrzení žalobce, totiž že se jednalo o společné rozhodnutí žalobce a žalované a na stavbu si vzala celá rodina žalobce úvěr k řešení bytové situace obou účastníků. Žalobce s odkazem na k věci se vztahující se judikaturu vytýká soudu prvního stupně, že nepostupoval při hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a odůvodnění rozhodnutí nesplňuje náležitosti stanovené § 157 odst. 2 o. s. ř. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce zrekapitulovala podstatné okolnosti objednání a průběhu realizace stavby s tím, že soud prvního stupně se podrobně zabýval hodnocením svědeckých výpovědí včetně výpovědi [jméno] [příjmení], konfrontoval svědecké výpovědi s listinnými důkazy a přihlédl ke [anonymizováno] stavu svědka [příjmení], který sám při podání výpovědi prohlásil svůj zdravotní stav za omezující ve vztahu k svědecké výpovědi. Soud prvního stupně se řídil závazným právním názorem dovolacího soudu, že v řízení zbývalo vyřešit poslední otázku, zda byla stavba domu provedena svépomocně či dodavatelským způsobem, a v bodě 50. napadeného rozsudku vysvětlil, proč není třeba se zabývat některými dalšími okolnostmi včetně financování stavby, protože jde o otázku pro vlastnictví ne zcela podstatnou. Za podstatnou skutečnost žalovaná považuje tvrzení žalobce v žalobě a v podání ze dne [datum], že smlouvu o dílo se sdružením [anonymizováno] na stavbu předmětného domu uzavřela výhradně žalovaná, žalobce tedy v průběhu řízení výslovně tvrdil uzavření smlouvy o dílo a též sám označil za objednatele díla výhradně žalovanou. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že byl žalovanou vykázán z domu, ztratil přístup k jakékoliv dokumentaci vztahující se ke stavbě sporné nemovitosti, v počátcích sporu se domníval, že je možné, že bude žalobkyně disponovat také písemnou smlouvou se svědkem [příjmení], když se v řízení zjistilo, že písemná smlouva neexistuje a chybné skutkové tvrzení žalobce bylo vyvráceno, žalobce v průběhu řízení jako jediné toto skutkové tvrzení změnil, v ostatním žalobce argumentoval shodně jako v odvolání proti napadenému rozsudku.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

10. Odvolací soud se ztotožňuje především se závěrem soudu prvního stupně, že předmětem posouzení a dokazování v této fázi řízení byla skutečnost, zda stavba předmětných nemovitostí byla zhotovena na základě smlouvy o dílo, tedy dodavatelsky, nebo svépomocně; ostatní okolnosti věci (zejména vliv spolufinancování stavby žalobcem na vznik spoluvlastnictví) již byly v předchozím řízení podrobně zjištěny a vyhodnoceny se závěrem, že pokud se jednalo o stavbu zhotovenou svépomocně, při absenci dohody účastníků o vlastnictví stavby, stali se spoluvlastníky předmětných nemovitostí oba účastníci. Mezi účastníky bylo nesporné, že [právnická osoba] dovedla stavbu do fáze, kdy bylo patrné první nadzemní podlaží (shodné prohlášení účastníků při jednání dne [datum]). V řízení bylo prokázáno, že nebyla uzavřena písemná smlouva o dílo, ale ani žalobce neměl pochybnosti o tom, že zhotovitelem stavby byl [jméno] [příjmení], vystupující pod označením [anonymizováno], sdružení stavebních řemesl. firem, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], [IČO]. Za této situace bylo podstatné, zda byla uzavřena smlouva o dílo při sjednání zákonných náležitostí. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo je závazek zhotovitele provést dílo za úplatu a závazek objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Výše ceny ani termín zhotovení nejsou podstatnou zákonnou náležitostí smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že Ing. [jméno] [příjmení] provedla projekt stavby pro stavební povolení v říjnu 1999 (výpověď svědkyně [příjmení] dne [datum], projekt [číslo]), podle kterého svědek [příjmení] vypracoval hrubý nabídkový rozpočet stavby ve výši 3 005 000 Kč, který byl konečný (výpověď svědka [příjmení] dne [datum]), svědek [příjmení] zrealizoval hrubou stavbu včetně střechy a elektroinstalace a sjednaná cena za tuto realizaci byla uhrazena (faktury tak, jak jsou označeny v bodě 22. napadeného rozhodnutí). Ústní smlouva o dílo uzavřená svědkem [příjmení] jako zhotovitelem tak splňovala zákonné náležitosti a byla naplněna. Nedůvodnou je tak odvolací námitka žalobce, že se soud nezabýval přesnou povahou smluvních ujednání se svědkem [příjmení] a že se jedná spíše o smlouvu příkazního typu.

11. Nedůvodnou je rovněž námitka žalobce, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, protože soud porušil zásadu volného hodnocení důkazu.

12. Soud prvního stupně dostatečně vyložil, které skutečnosti měl za prokázáné a které nikoliv, a o které důkazy svá skutková zjištění opřel s tím, že z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, vyložil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jaká zákonná ustanovení na věc aplikoval. Soud prvního stupně nevycházel pouze z e-mailu svědka [příjmení] z [datum], jak uvádí žalobce, ale hodnotil i jeho svědeckou výpověď (bod 48. napadeného rozhodnutí). Pokud soud nehodnotil další žalobcem uváděné důkazy, např. písemná prohlášení žalované pro financující banku, doklady o kontrolách žalobce na stavbě, svědeckou výpověď Ing. [příjmení], tak proto, jak uvádí v bodě 33. napadeného rozhodnutí, že skutkový stav měl za dostatečně zjištěný z ostatních provedených důkazů. Žalobci je třeba přisvědčit, že soud prvního stupně nekonstatoval v rozhodnutí rozpory mezi výpovědí svědka [příjmení] a poslední účastnickou výpovědí žalované, tato skutečnost však nemá vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, protože žalobcem namítané dodací podmínky nejsou podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo a rozdílné údaje o místě setkávání svědka a žalované nejsou způsobilé zvrátit závěr vyplývající z ostatních provedených důkazů o existenci smlouvy o dílo. Soud prvního stupně nepochybil, pokud se nezabýval v rozhodnutí změnami významných skutkových tvrzení žalované (jak tvrdí žalobce), protože předmětem posouzení již byl jen charakter výstavby.

13. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů ke zjištění osoby objednatele ze smlouvy o dílo uzavřené se svědkem [jméno] [příjmení] správně vycházel z provedených listinných důkazů, především stavebního a montážního deníku, e-mailu ze dne [datum], dále z vyjádření [územní celek], ze stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí, z projektu Ing. [jméno] [příjmení] a výpovědí svědka [příjmení] účastníků. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď svědka [příjmení] a shodně i e-mail svědka adresovaný žalované ze dne [datum], je třeba hodnotit s ohledem na časový odstup od rozhodných skutečností a svědkem opakovaně uváděné nepřesnosti v označování osoby objednatele, zhotovitele, investora, ale i v označování svědkova vlastního pracovního a funkčního zařazení (manažer stavby, koordinátor řemesel, stavbyvedoucí) a vycházet striktně jen z těchto důkazů zjistitelných objektivních skutečností. Uvedenými důkazy tak bylo prokázáno, že prvotní schůzka svědka [příjmení] proběhla s žalovanou, svědek vyhotovil podle projektu Ing. [příjmení] (která projekt vyhotovila na základě dohody s oběma účastníky) nabídkový rozpočet pro žalovanou, ve stavebním a montážním deníku svědek označil, že zhotovitelem je sdružení [anonymizováno], stavbyvedoucím [příjmení], objednatelem paní [příjmení] (žalovaná), technickým dozorem [jméno] [příjmení], předmětem je stavba rodinného domu paní [příjmení] [jméno] a montážní deník obsahuje podpisy takto označeného zhotovitele, objednatele a stavebního dozoru. V hrubém nabídkovém rozpočtu byla stavba označena akce: paní [jméno] [příjmení]. Svědek skutečně ve své výpovědi uvedl, že objednatelem smlouvy byli účastníci řízení (jak namítá žalobce), zároveň v téže výpovědi uvádí, že stavebníkem byla pouze žalovaná, že se jednalo o stavbu rodinného domu paní [příjmení] a objednatelem byla paní [příjmení]. E-mailová zpráva ze dne [datum] byla adresována na e-mailovou adresu žalované, ve kterém ji označuje za stavebníka.

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, po zhodnocení uvedených důkazů, že objednatelem smlouvy o dílo předmětné stavby byla žalovaná, tento závěr je nepřímo podporován i dalšími v řízení provedenými důkazy, konkrétně prohlášením [jméno] [příjmení], který prováděl stavební dozor stavby rodinného domu na základě dohody s žalovanou, z vyjádření [územní celek] ke stavbě rodinného domu adresovaného žalované, ze stavebního povolení ze dne [datum], z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum], z rozhodnutí o přidělení čísla popisného ze dne [datum], kde je ve všech případech jako stavebník uvedena žalovaná. Žalovaná si v právních vztazích vždy počínala jako jediný vlastník stavby, a to i následně po vzniku stavby, kdy jako výlučný vlastník stavby uzavřela zástavní smlouvu k zajištění úvěru žalobce a byla jako výlučný vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Uvedený závěr o výlučném vlastnictví žalované není v rozporu s tím, že žalobce hradil část ceny díla fakturované [jméno] [příjmení], účastnil se kontrol stavby, ani s tím, že žalovaná pro účely financování stavby ve vztahu k úvěrující bance prohlásila, že účelem stavby je zajištění bytové potřeby obou účastníků. Není tak důvodná námitka žalobce, že soud prvního stupně činil skutkové závěry pouze z e-mailu svědka [příjmení], a to ještě spekulativním způsobem.

15. Ani žalobce neměl pochybnosti o tom, že smlouvu se svědkem [příjmení] uzavřela žalovaná, tuto skutečnost uváděl opakovaně (při jednání dne [datum], ve vyjádření ze dne [datum], při jednání dne [datum]), dokonce opakovaně tvrdil, že se jednalo o smlouvu písemnou. Ke změně tvrzení, že smlouva se [právnická osoba] byla uzavřena oběma účastníky, došlo ze strany žalobce až dne [datum], po uplynutí koncentrační desetidenní lhůty, která byla poskytnuta žalobci dne [datum], kdy byl poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy, konkrétně ohledně osob, které uzavíraly smlouvy s dodavateli a zhotoviteli dané stavby.

16. Odvolací soud tedy považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná v roce 1999 uzavřela s [jméno] [příjmení] ústně smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu za částku 3 005 000 Kč, která byla realizována. Zhotovitelem díla byl [jméno] [příjmení], objednatelkou žalovaná, předmětem díla nebylo provedení jen dílčích prací, které by bylo možno zařadit do kategorie„ svépomocná výstavba“, ale komplexní zhotovení předmětné stavby. Za takové situace, ve shodě s k věci se vztahující obsáhlou judikaturou, není pro určení vlastnického práva ke stavbě rozhodující dohoda či vůle účastníků na počátku výstavby ani skutečnost, že žalobce investoval do stavby finanční prostředky, ale pouze ta skutečnost, že žalovaná byla objednatelem zhotovení předmětné stavby na základě smlouvy o dílo. Uzavření smlouvy o zhotovení věci na zakázku v sobě zahrnuje i dohodu o nabytí vlastnictví ke zhotovované věci a vlastníkem předmětné stavby se tak stala žalovaná.

17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 52. a 53. odvolací soud pro stručnost odkazuje.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 8 228 Kč, tj. odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhrada za 21 % DPH ve výši 1 428 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

19. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna žalobci zaplatit v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobce.