o zaplacení 632 762 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 632 762 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 632 762 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 228 371,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že mezi účastníky byla dne 30. 8. 2022 uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobkyně zavázala dodat a instalovat žalovanému konkrétně určený nábytek a zařizovací předměty pro interiér rodinného domu v [adresa] (dále i jen ,,Nemovitost“), žalovaný se zavázal za sjednané dílo zaplatit. Dne 28. 7. 2022 jednatel žalobkyně zaslal e-mailovou zprávou žalovanému upravenou cenovou nabídku, na kterou žalovaný reagoval také e-mailovou zprávou slovy „do zakázky půjdeme“. Komunikace prostřednictvím e-mailových zpráv byla mezi stranami běžná, proto soud posoudil zprávu jednatele žalobkyně jako nabídku na konkrétně vymezenou smlouvu s uvedením prvků realizovaného interiéru a cenou, a souhlasnou odpověď žalovaného pak jako přijetí zaslané nabídky. Jednatel žalobkyně vykládal jednání žalovaného jako vyjádření souhlasu s konkrétní cenovou nabídkou a projev vůle uzavřít konkrétně specifikovanou smlouvu. Takovému závěru odpovídalo i následné jednání žalovaného, který zaplatil zálohu podle vystavené zálohové faktury. Po uzavření smlouvy jednali účastníci o její změně v rozsahu díla a ceně a dospěli k dohodě, že žalovaný odebere již vyrobený nábytek s přesným výčtem již vyrobených kusů nábytku a vybavení, za cenu 1 215 444 Kč bez DPH. Na e-mailovou zprávu obsahující tuto nabídku žalovaný stejného dne odpověděl, že souhlasí. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dodala do Nemovitosti nábytek a další vybavení odpovídající upravené cenové nabídce v omezeném rozsahu. Protokol podepsal a dílo převzal [jméno FO] jako osoba, kterou v předchozí e-mailové komunikaci žalovaný označil za osobu, která může podepsat protokol. K předání a převzetí díla tak došlo 31. 8. 2023. Žalovaný zprávou ze dne 13. 9. 2023 uplatnil u žalobkyně vady díla, a to znečištění bílých ploch, pouze jedno svítící zrcadlo, neprovedení zapojení a nedotaženou sestavu v koupelně.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že Nemovitost je součástí Soukromého svěřenského fondu ve prospěch [jméno FO], IČO [IČO] (dále jen ,,Svěřenský fond“). Svěřenskými správci Svěřenského fondu jsou žalovaný, [jméno FO] a [jméno FO]. V průběhu let 2021 a 2022 jednala žalobkyně a žalovaný o možnosti realizace zakázky interiéru Nemovitosti, dne 3. 5. 2022 byla žalobkyni vystavena faktura na částku 152 753 Kč za zpracování vizualizace interiéru znějící na základě žádosti žalovaného na Svěřenský fond, a tato faktura byla zaplacena. Následně byla žalobkyní vypracována cenová nabídka a od července 2022 probíhala e-mailová komunikace mezi jednatelem žalobkyně, žalovaným a dalšími osobami, ohledně specifikace jednotlivých prvků interiéru a technickém řešení zakázky i o ceně. Dne 11. 10. 2022 vystavila žalobkyně zálohovou fakturu znějící na částku 747 500 Kč, která byla vystavena na odběratele - Svěřenský fond, týkala se dodávky interiéru Nemovitosti, a platba této částky byla provedena z účtu žalovaného. Dne 23. 10. 2023 zaslal jednatel žalobkyně žalovanému fakturu č. [hodnota], znějící na částku 632 762 Kč se splatností 6. 11. 2023, pro odběratele – [tituly před jménem] [Jméno žalovaného], [tituly za jménem], s tím, že z konečné částky byla odečtena sleva ve výši 17 500 Kč. Žalovaný odpověděl, že zaslanou fakturu zcela odmítá a odmítá, aby byla vystavena na jeho osobu. Předžalobní výzvou ze dne 20. 11. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky ve výši 632 762 Kč, kterou žalovaný nezaplatil.

4. Z hlediska právního hodnocení soud prvního stupně posouzením obsahu právního jednání mezi účastníky a výkladem projevu vůle ve smyslu § 555 a § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena podle § 1724, § 1725, § 1732, § 1740 o. z. smlouva, a to podle § 2986 odst. 1 o. z. smlouva o dílo, která byla později změněna tak, že žalobkyně byla zavázána dodat žalovanému dílo v rozsahu již zhotovených částí podle upravené cenové nabídky ve výši 1 215 440 Kč bez DPH. Po žalobkyní poskytnuté slevě a odpočtu části ceny díla o zaplacenou zálohu, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyní nárokovanou částku. Soud prvního stupně proto žalobě jako důvodné vyhověl a podle § 1968 o. z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. (dále jen , o. s. ř.) a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém namítá, že k datu 30. 8. 2022 nemohla být uzavřena ústní smlouva o dílo mezi účastníky, protože žalobkyně jednala se Svěřenským fondem, resp. se všemi svěřenským správci a zároveň ani nepanovala shoda na základních náležitostech smlouvy o dílo, žalovaný tak ve věci není pasivně legitimován. Žalovaný s žalobkyní vždy jednal jako svěřenský správce Svěřenského fondu. Žalobkyně věděla, pro koho se zakázka nábytku má realizovat, protože provedenou vizualizaci interiéru vyúčtovala fakturou ze dne 3. 5. 2022 na odběratele – Svěřenský fond, záloha byla uhrazena z prostředků Svěřenského fondu a zálohová faktura vystavená na Svěřenský fond. V návrhu písemné smlouvy o dílo (připraveného žalobkyní), žalobkyně za smluvního partnera označila Svěřenský fond. Žalovaný pak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že e-mailová zpráva obsahující slovní spojení „do zakázky půjdeme“ představuje akceptaci nabídky smlouvy o dílo žalovaným, naopak z použitého slovního spojení je patrné, že žalovaný nejedná pouze sám za sebe, ale myslí tím právě Svěřenský fond. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že žalobkyně si byla vědoma, že jejím smluvním partnerem je Svěřenský fond, nikoliv žalovaný. Podle názoru žalovaného k uzavření ústní smlouvy o dílo ani nemohlo dojít, protože mezi uvažovanými účastníky smlouvy nebyla shoda na všech podstatných náležitostech smlouvy o dílo, tj. rozsah díla, cena díla, termín pro dodání apod. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se v odůvodnění napadeného rozsudku se všemi uvedenými skutečnostmi nevypořádal a některé důkazy ignoroval, má napadený rozsudek vady, které ho činí nepřezkoumatelným. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o dílo ať již s žalovaným nebo Svěřenským fondem a žalobkyně Svěřenskému fondu část původně uvažovaného nábytku dodala, má žalobkyně nárok na uhrazení jeho hodnoty, která však nemůže být odvozena z ceny díla, ale z jeho obvyklé hodnoty určené znaleckým posudkem. Ve vztahu k předání díla nebylo prokázáno, že [jméno FO] byl zmocněn Svěřenským fondem, popřípadě žalovaným, k převzetí díla, svůj podpis na předávacím protokolu vnímal jako potvrzení, že nábytek byl na místo dodán, nikoliv však, že se jedná o převzetí v právním slova smyslu, tedy potvrzení, že byl dodán veškerý nábytek dle dohody v požadované kvalitě a bez vad. Žalovaný je přesvědčen, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi nimi žalobkyní byla uzavřena smlouva o dílo, stejně tak nebylo prokázáno, že by taková smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a Svěřenským fondem, a proto navrhla by odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo, a to minimálně formou konkludentního právního jednání. Žalovaný v průběhu celé spolupráce vystupoval vůči žalobkyni konzistentně jako fyzická osoba – objednatel, veškerá e-mailová komunikace probíhala z jeho e-mailové adresy, jménem Svěřenského fondu nikdy nevystupoval, a dokonce ani neuváděl, že by jednal za jiný subjekt. Žalovaný sám zadával požadavky, schvaloval úpravy návrhu, potvrzoval součinnost při montáži a určoval konkrétní osoby, které měly být žalobkyni při realizaci nápomocny. Zálohu na realizaci díla ve výši 747 500 Kč zaplatil žalovaný z bankovního účtu vedeného na jeho jméno; pokud byly vystaveny faktury na Svěřenský fond, pak na základě jeho vlastního požadavku. Ohledně předání dokončeného díla soud vyšel správně z předávacího protokolu ze dne 31. 8. 2023, který neobsahoval žádnou výhradu ke kvalitě díla, k vadám či nedodělkům. Pokud následně žalovaný namítal vady, jednalo se o zjevné vady, které měly být uplatněny při převzetí a pokud k tomu nedošlo, nevznikl žádný nárok na slevu z ceny díla. Mezi účastníky byl sjednán rozsah i cena plnění a výše slevy. Původní cena díla z nabídky z jara 2023 činila 1 471 778 Kč včetně DPH, po úpravě rozsahu dodávky vyhotovila žalobkyně nový rozpočet na částku 1 215 444 Kč bez DPH a žalovaný v rámci e-mailové a whatsAppové komunikace tuto cenu akceptoval. Tvrzení, že rozsah a cena díla nebyly dostatečně určeny, se zcela míjí s obsahem spisu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí ve smyslu § 219a o. s. ř. pro jeho nepřezkoumatelnost. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1805/2018).

9. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí vyložil, z jakých důkazů vycházel, jaké skutečnosti měl za prokázané a jaké skutkové i právní závěry učinil. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně tak bylo dostatečným podkladem pro odvolání, které vůči němu bylo podáno.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

11. Odvolací argumentace je založena na shodných námitkách, které tvořily obranu žalovaného v řízení před soudem prvního stupně. I v odvolacím řízení tak žalovaný namítal, že není ve věci pasivně legitimován, že nebylo v řízení prokázáno, zda a kdo uzavřel smlouvu o dílo, zda došlo k předání díla a zda byly řádně uplatněny jeho vady.

12. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že účastníci uzavřeli podle § 2586 odst. 1 o. z. dne 30. 8. 2022 smlouvu o dílo (dále jen ,,Smlouva“), podle které (po změnách provedených za trvání smluvního vztahu) se žalobkyně zavázala dodat žalovanému přesně specifikované vybavení instalované v Nemovitosti a žalovaný se zavázal zaplatit částku 1 397 761,27 Kč včetně DPH. Soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu posuzoval jednání účastníků, které vedlo k uzavření Smlouvy, podle jeho obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.), jejich projevené vůle (§ 556 odst. 1 o. z.) a přihlédl k praxi zavedené mezi účastníky (§ 556 odst. 2 o. z.), když účastníci již při předchozí spolupráci jednali i osobně, ale především prostřednictvím e-mailové a whatsAppové komunikace, a v této zavedené praxi pokračovali i při sjednávání posuzované Smlouvy.

13. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že Smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný tvrdil, že zakázka byla určena pro Svěřenský fond, k vybavení Nemovitosti ve vlastnictví Svěřenského fondu, žalovaný sám byl jedním ze svěřenských správců, který nebyl oprávněn jednat samostatně. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že provedení již realizované zakázky bylo předmětem smlouvy o dílo mezi žalobkyní a Svěřenským fondem a vůči žalobkyni vystupoval jako objednatel žalovaný, když veškerá e-mailová komunikace probíhala z jeho e-mailové adresy, zadával požadavky, schvaloval úpravy návrhů, potvrzoval součinnost při montáži a určoval konkrétní osoby, které měly být žalobci při realizaci k dispozici a sám nikdy jménem Svěřenského fondu vůči žalobkyni nevystupoval, pak žalobkyni nemohlo být zřejmé, že jedná za jiného (Svěřenský fond), a je to žalovaný, kdo je ve smyslu § 436 odst. 1 věta druhá o. z. smluvní stranou mezi účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že zálohová faktura (ze dne 3. 5. 2022) byla uhrazena z účtu Svěřenského fondu a že tato faktura a faktura ze dne 11. 10. 2022 byla vystavena na odběratele soukromý Svěřenský fond.

14. Z komunikace účastníků tak, jak je uvedena v bodech 10. a 11. napadeného rozsudku, za období červenec a srpen 2022 vyplývá, že v návaznosti na předchozí jednání (ohledně již zaplaceného grafického návrhu zakázky) jednali účastníci o podrobnostech zakázky a ceně, s výslednou cenovou nabídkou ze dne 28. 7. 2022 (ve spise na čísle listu 110), obsahující přesnou specifikaci jednotlivých částí dodávky za částku 1 215 444,58 Kč bez DPH.

15. V kontextu předchozí komunikace účastníků nelze cenovou nabídku datovanou 13. 6. 2022, doručenou žalovanému dne 28. 7. 2022, vykládat jinak, než jako nabídku k uzavření smlouvy o dílo ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z., a e-mailového sdělení žalovaného ze dne 30. 8. 2022 s textem „ano, platí, do zakázky půjdeme, jen časy se dost dramaticky mění a stavba bude předána namísto v září až v lednu 23, můžeme tedy plánovat dopředu“, nelze vykládat jinak než přijetí nabídky podle § 1740 odst. 1 o. z. k uzavření smlouvy o dílo sjednaného obsahu (§ 1724, odst. 1, § 1725 o. z.). Následně v období září 2022 až srpen 2023 mezi žalobkyní (jednatelem [jméno FO]) a žalovaným, případně dalšími osobami zúčastněnými na realizaci zakázky, konkrétně [jméno FO], projektovým manažerem žalobkyně, [právnická osoba], projektovou manažerkou výrobního družstva DŘEVODÍLO [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], pověřeným stavebním dozorem žalovaného, probíhala rozsáhlá komunikace o podrobnostech zakázky (body 12., 16., 17., 19.-22., 24. napadeného rozsudku), na jejímž základě se účastníci shodli na rozsahu díla odpovídajícím již vyrobenému nábytku a vybavení za sjednanou cenu 1 215 443 Kč bez DPH.

16. Soud prvního stupně správně zohlednil při výkladu jednání účastníků jejich skutečnou vůli i okolnosti jednání, vycházel z jejich zavedené praxe a správně uzavřel, že došlo dne 30. 8. 2022 mezi účastníky ke konkludentnímu uzavření Smlouvy o dílo. Správně se pak již nezabýval existencí písemné smlouvy o dílo ze dne 10. 10. 2022 a neprováděl dokazování ke zjištění pravosti podpisu na této smlouvě (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2470/2019, sp. zn. 23 Cdo 2220/2023).

17. Nedůvodná je námitka žalovaného, že nemohlo dojít k uzavření Smlouvy, protože nebyly sjednány všechny podstatné náležitosti smlouvy. Cenová nabídka žalobkyně obsahovala přesný přehled jednotlivých prvků interiéru a nábytku s tím, že každá položka měla uveden kód a zároveň obsahovala konečnou pevnou cenu za realizaci zakázky. Základními náležitostmi smlouvy o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z. je ujednání o rozsahu a ceně díla. Termín dodání není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo; určujícím je, zda bylo dílo dokončeno a předáno. Pokud tedy Smlouva neobsahovala přesný termín provedení díla, zvlášť za situace, kdy sám žalovaný přijal nabídku zhotovitele se sdělením, že lze plánovat dopředu, protože stavba (ve které měla být instalace realizována) bude předána v lednu 2023, nejde o neplatnou Smlouvu a pro případnou dobu splnění se použije obecné pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z.

18. Soud prvního stupně správně zjistil, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dodala do Nemovitosti nábytek a další vybavení. Podle ujednání účastníků byl o předání díla dne 31. 8. 2023 pořízen předávací protokol, který obsahuje seznam dodaných komponentů, sdělení, že dílo je v čase a místě bez závad. Dílo za žalovaného převzala v předchozí e-mailové korespondenci jím k tomu zmocněná osoba ([jméno FO]). E-mailová zpráva ze dne 29. 8. 2023 (na čísle listu 162) neobsahuje v odvolání žalovaným uváděné tvrzení, že [jméno FO] měl pouze potvrdit dodání nábytku a k předání a kontrole dodaného nábytku měla následně proběhnout schůzka mezi jednatelem žalobkyně, žalovaným a [jméno FO], čímž by došlo k předání v právním smyslu. Dílo tak bylo provedeno, dokončeno a předáno v souladu se ustanovením § 2604, § 2605 odst. 1 o. z., když žalobkyně se důvodně domnívala, že k jednání ohledně předání díla byl žalovaným pověřen [jméno FO], který byl jednou z osob, se kterými žalobkyně fakticky zakázku komunikovala a který byl již v e-mailové zprávě ze dne 18. 8. 2023 (na čísle listu 159) označen za stavbyvedoucího s tím, že bude žalobkyni po dobu provádění zakázky k dispozici.

19. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že dílo bylo převzato bez výhrad (§ 2605 odst. 2 o. z.) a pokud žalovaný zprávou ze dne 13. 9. 2023 uplatnil u žalobkyně vady, jednalo se o vady zjevné, které nebrání tomu, aby dílo sloužilo ujednanému účelu. Došlo tak k pozdnímu vytknutí zjevných vad a žalovaný se svým nárokem z vadného plnění nemohl být úspěšný.

20. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dne 30. 8. 2022 Smlouva o dílo. Žalobkyně svoji povinnost ze Smlouvy, to je dodat sjednané interiérové vybavení žalovanému, splnila. Žalovaný nesplnil svoji povinnost po dodání díla zaplatit jeho cenu ve sjednané výši 1 397 761,27 Kč včetně DPH, to je po odečtu poskytnuté slevy a zaplacené zálohy částka 632 762 Kč. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobě jako důvodné vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž podle § 1968 o. z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na základě uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 66. pro stručnost odkazuje.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45 652,80 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, porada s klientem, účast u jednání odvolacího soudu dne 10. 9. 2025) po 10 860 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 10 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 3 339,59 Kč na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem [hodnota] km, osobním vozem BMV 525d, reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 6,2 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 34,70/l a základní náhrady 5,80 Kč/km podle vyhlášky 475/2024 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 7 923,21 Kč.

23. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.