o zaplacení 1 214 373 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. 4, 2025, č. j. 41 C 174/2021-379,

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora citovaným rozsudkem zastavil řízení co do částky 469 741 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 469 741 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 744 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 27. 4. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 990 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice-Okresnímu sodu Praha-západ 39% náhrady nákladů řízení státu, o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.); uložil žalované povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu Praha-západ 61% náhrady nákladů řízení státu, o jejíž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok V.) a povinnost žalované zaplatit České republice-Okresnímu soudu Praha-západ část soudního poplatku ve výši 37 039 Kč do tří dnů od první moci rozsudku (výrok VI.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení bezdůvodného obohacení, spočívajícího v tom, že žalovaná užívá bez právního důvodu nemovitosti – pozemky parc. č. [Anonymizováno] a spoluvlastnický podíl ve výši ½ pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], jejichž vlastníkem je žalobkyně. Bezdůvodné obohacení požadovala žalobkyně ve výši stanovené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a to u pozemku parc. č. [Anonymizováno] za období od 1. 1. 2019 do 30. 11. 2020, a za užívání zbylých pozemků za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2020. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná vlastní, resp. spoluvlastní a užívá několik staveb nacházejících se na těchto pozemcích. Tyto pozemky a stavby se nachází v uzavřeném areálu žalované.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel ze skutkového zjistění, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno] a vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ½ pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa]. Žalovaná je vlastníkem stavby č. p. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [hodnota], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno], stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a vlastníkem ideální ½ stavby bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Pozemky a stavby se nachází v uzavřeném areálu žalované. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalované. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je zastavěn stavbou v podílovém spoluvlastnictví žalované a společnosti [právnická osoba] Ostatní pozemky tvoří součást areálu a slouží jako obslužné a manipulační plochy. Žalovaná v minulosti pozemky užívala na základě nájemní smlouvy, která již však skončila. Účastníci posléze uzavřeli kupní smlouvu, na základě které by bylo vlastnické právo k pozemkům převedeno na žalovanou, nicméně tato smlouva nevstoupila v platnost, protože nebyla schválena Ministerstvem financí. Žalobkyně vzala zpět žádost o schválení smlouvy poté, co byla podána žaloba, kterou se [jméno FO] domáhal zřízení služebnosti na některých sporných pozemcích. V minulosti byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení náhrady za užívání pozemků. Protože žalovaná požadovanou náhradu dobrovolně nezaplatila, žalobkyně byla nucena domáhat se zaplacení této náhrady soudní cestou. Řízení o zaplacení náhrady za výše pozemky bylo před soudem prvního stupně vedeno pro období 1. 12. 2020 - 31. 3. 2020 resp. 1. 7. 2022 - 31. 3. 2023 a 15. 11. 2022 - 31. 3. 2023 (pro pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], které nejsou zahrnuty v nyní projednávané věci), pod sp. zn. 16. C 386/2023. V současné době mezi účastníky ke shora uvedeným pozemkům není založen žádný nájemní vztah. Všechny shora uvedené pozemky tvoří uzavřený areál žalované a mezi pozemky žalobkyně a stavbami žalované je funkční souvislost, tak jako mezi pozemky a stavbami celkem. Znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ke dni 19. 5. 2023, č. [hodnota], (zpracovaným v souběžně probíhajícím řízení) byla určena výše obvyklého nájemného. Znalec mimo jiné zohlednil závěr z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2124/19 z 28. 7. 2020, ze kterého vyplývá, že u pozemků zastavěných stavbou jiného vlastníka se jedná o pozemky se závadou (stavební pozemky ve funkčním celku se stavbou jiného vlastníka, tedy v trvale determinovaném vztahu pro jejich využití), kterou je třeba při určení nájemného zohlednit. V souladu s rozhodovací a znaleckou praxí je pro zohlednění této závady použit redukční koeficient 50 %. Tato redukce je použita pro všechny pozemky ve funkčním celku. Mimo jiné znalec uvedl, že pozemky nepovažoval za autonomně nevyužitelné, potenciální nabyvatel je může využívat, aniž by měl na pozemku cizí stavby, případně přístup k nim přes cizí pozemky. V tomto směru nebyla žádná specifika, která se promítla do ceny. Znalec dále potvrdil, že co se týká zjištění výše obvyklého nájemného, tak ta je ve znaleckém posudku specifická přímo pro stranu žalovanou, tedy pro společnost [Jméno žalované] s. r. o. Soud prvního stupně výši znalcem stanovené obvyklé ceny nájemného v dané lokalitě podpořil zjištěním z realitních serverů, ze kterých vyplývá cena obvyklého nájmu v průmyslových či komerčních areálech 10 - 40Kč/m2 . Obvyklé nájemné by za sporné období činilo 744 632 Kč.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně při právním posouzení vycházel z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že je žaloba důvodná. Měl za spolehlivě prokázáno, že žalovaná užívá pozemky žalobkyně, a to jak ty, na kterých se nachází stavby žalované, tak pozemky související, které slouží jako manipulační plochy. Všechny tyto pozemky se nachází v uceleném areálu a funkčně spolu souvisí. Současně bylo prokázáno, že žalovaná již ve sporném období nedisponovala žádným právním titulem pro užívání těchto pozemků. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků bez právního důvodu. Výši bezdůvodného obohacení vzal soud za prokázanou na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který své závěry přesvědčivě obhájil také v rámci svého výslechu, kdy vysvětlil konkrétní důvody, které jej vedly k stanovení výše obvyklého nájemného, přesvědčivě zdůvodnil použitou metodiku, přičemž zohlednil také konkrétní specifika sporných pozemků. Pokud jde o kompenzační námitku žalované, která poukazovala na vznik škody z titulu předsmluvní odpovědnosti v souvislosti s nedokončeným kontraktačním procesem (uzavřením kupní smlouvy na sporné pozemky), soud prvního stupně jí nepřisvědčil. Žalovaná vznik této škody spojovala s tím, že žalobkyně vzala zpět žádost o schválení uzavřené smlouvy [Anonymizováno], což podle žalované činila bez dostatečných důvodů. Takovým důvodem je skutečnost, že v průběhu kontraktačního procesu bylo ze strany třetí osoby zahájeno soudní řízení, které se těchto pozemků týkalo. Uzavřel, že nelze žalobkyni klást k tíži, že v daném okamžiku proces schvalování smlouvy přinejmenším dočasně ukončila. Žalované navíc nemohlo vzniknout legitimní očekávání, že dojde ke schválení smlouvy a realizaci převodu vlastnického práva. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2, § 151 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) dle úspěchu účastníků ve věci samé, a to včetně povinnosti hradit náklady státu za znalecký posudek (§ 148 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku, výrokům II. – VI. (žalovaná u odvolacího jednání upřesnila rozsah podaného odvolání) podala včas odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když soud prvního stupně provedl důkazy, které následně nehodnotil a své rozhodnutí současně založil na důkazu předloženém po koncentraci řízení. Pokud jde o znalecké posudky, má za to, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nemůže obstát, když nezohledňuje skutečnost, že se jedná o zastavěné pozemky stavbami ve vlastnictví žalované. Vytýkala i vady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], z jehož závěrů soud prvního stupně vyšel, kdy znalec nerespektoval ustálenou judikaturu, neboť ignoroval, že se jedná o pozemky autonomně nevyužitelné, neocenil absenci přístupu a do obvyklé ceny zahrnul i asfaltové plochy, které jsou ve vlastnictví žalované. Dále poukazovala na to, že znalcem nebyla použita vhodná oceňovací metoda. Navíc tento posudek byl dle žalované žalobkyní předložen až po koncentraci řízení, která nastala v červnu 2022. Soudu prvního stupně vytýkala chybné hodnocení důkazů, za stavu, kdy byly dva rozdílné znalecké posudky, jejichž závěry o výši obvyklého nájemného byly diametrálně odlišné, když soud prvního stupně rezignoval minimálně na provedení důkazu výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a nevypořádal se s tím, proč je posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vhodnější. Pokud pak soud prvního stupně považoval komunikace a manipulační plochy za součást pozemků, měl současně zohlednit to, že je žalovaná nevyužívala sama a že je nutně bezesmluvně využívali i ostatní uživatelé areálu. Jelikož soud prvního stupně nechal zpracovat znalecký posudek i k posouzení charakteru komunikací a manipulačních ploch ve vlastnictví žalované, tento provedl k důkazu, měl také v napadeném rozsudku vysvětlit, jaký závěr z tohoto posudku učinil, a oč pak následně opřel své protichůdné zjištění, že komunikace a manipulační plochy jsou součástí daných pozemků. Žalovaná má dále za to, že soud prvního stupně zcela nevystihl kompenzační námitku žalované. Poukazovala na možnou předsmluvní povinnost žalobkyně, kdy již obě strany dospěly k podpisu kupní smlouvy a žalovaná tak mohla být v legitimním očekávání, že Ministerstvo financí její žádost posoudí, ať již s jakýmkoli výsledkem. Žádost však byla bez objektivního důvodu stažena a žalovaná tím byla přinucena pozemky užívat bezdůvodně. Při obnovení kontraktačního procesu pak žalobkyně požadovala za užívání částky mnohonásobně vyšší, než tomu bylo v minulosti. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, když nesouhlasila s námitkami žalované. Závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za správné, když znalec z důvodu absence srovnatelných pozemků vycházel z obvyklé ceny. Při zvážení charakteru provozované činnosti bylo stanoveno jednotkové nájemné ve výši 5 % obvyklé ceny pozemků, které následně znalec ponížil s použitím redukčního koeficientu 50 % pro všechny pozemky, které jsou ve funkčním celku se stavbami jiného vlastníka. Souhlasí i s právním posouzením povrchu pozemků, manipulačních ploch a komunikací, a sice že se nejedná o stavbu v občanskoprávním smyslu, což již bylo potvrzeno i v řízení před Okresním soudem Praha-západ sp. zn. 10 C 14/2023. K uplatněné kompenzační námitce uvedla, že pokud jde o namítanou předsmluvní povinnost žalobkyně, ke stažení žádosti o schválení kupní smlouvy byla žalobkyně přinucena okolnostmi, neboť bylo soudem nařízeno předběžné opatření, které žalobkyni zakazovalo dispozici se dvěma pozemky, které byly předmětem uvedené smlouvy, a to pozemku parc. č. 411/9 a 411/10, na nichž bylo následně soudem zřízeno věcné břemeno ve prospěch třetí osoby. Žalovaná nemohla být bez tohoto schválení převodu v očekávání, že se stane vlastníkem pozemků. Tvrzení žalované, že věcné břemeno na předmětných pozemcích bylo zřízeno neplatně z důvodu existence jejích staveb na těchto pozemcích, je v rozporu se závěry učiněnými soudem prvního stupně v tomto řízení, jako i v řízení před Okresním soudem Praha-západ sp. zn. 10 C 14/2023.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním dotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

9. Odvolací soud se soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem, tak jak je uveden v bodech 5.- 13. napadeného rozsudku a shrnut v bodě 3. tohoto rozsudku, ztotožnil.

10. K námitce žalované stran přezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně je přezkoumatelný, obsahově odpovídá požadavkům stanoveným v § 167 odst. 2 o. s. ř., dle kterých soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková tvrzení) významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonným způsobem prokázány a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí soud vyjádřit, jak k tomuto závěru dospěl, tj. jak tyto důkazy hodnotil, zejména jde-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků a vedlejších účastníků. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který je rozhodný pro její právní posouzení. Právním posouzením věci se pak rozumí výklad o tom, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu soud vycházel (proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav) a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti a jak proto byla věc rozhodnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2316/2010). Konečně pak přezkoumatelnost napadeného rozsudku je patrná i z obsahu podaného odvolání žalovanou, která napadá jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně i jejich právní posouzení.

11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně tím, že užívá bez právního důvodu nemovitosti žalobkyně, aniž by jí za to poskytovala odpovídající finanční náhradu. Tato skutečnost nebyla sporná ani mezi účastnicemi řízení. Spornou otázkou byla výše bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který v řízení vyšel ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaného v souběžně probíhajícím řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 386/2023, a ustoupil tak z avizovaného zadání nového znaleckého posudku. V tomto směru není důvodná námitka žalované, že v případě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se jedná o důkaz předložený žalobkyní až po koncentraci řízení a tudíž nepřípustný. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 o. s. ř., a jak se podává z protokolu o jednání ze dne 5. 9. 2024 na čl. 336, připojil následně spis sp. zn. [spisová značka], jímž provedl důkaz, a to mimo jiné znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], který následně doplnil výslechem znalce v tomto řízení, a ten závěry svého znaleckého posudku náležitě obhájil (viz. čl. 370 pv). Nedůvodná je dle odvolacího soudu i námitka žalobkyně, že soud prvního stupně vycházel ze závěrů pouze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ačkoliv v řízení byl předložen další znalecký posudek, a to posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně důkaz tímto znaleckým posudkem neprovedl, nevycházel tedy z jeho závěrů, neboť právě závěry tohoto znaleckého posudku byly zpochybňovány. Soud prvního stupně pak v napadeném rozsudku svůj postup náležitě vysvětlit, tedy proč nevycházel z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ani nedoplnil dokazování jeho výslechem (bod. 11 napadeného rozsudku).

12. Odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, i pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, kdy soud prvního stupně vyšel zcela ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec výši obvyklého nájemného předmětných pozemků odvodil od ceny pozemku. Použití metody stanovení obvyklé ceny namísto metody porovnávací zdůvodnil absencí srovnávacích pozemků, které jsou v dané lokalitě pronajaty. Za tohoto stavu se odvolací soud ztotožňuje s tím, že metoda použitá znalcem je odpovídající. Znalec zohlednil „závady“ pozemků použitím redukčního koeficientu, a to ve výši 50 %, nejen pro některé z pozemků, ale pro všechny pozemky, které jsou dle závěrů znalce ve funkčním celku se stavbami jiného vlastníka. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje zohlednění v určené výši za zcela odpovídající. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že pozemky se nachází v uzavřeném areálu žalované a jsou částečně zastavěny stavbami, které jsou v jejím vlastnictví. Ve vztahu k žalované tedy nelze uvažovat o omezení přístupu a z tohoto důvodu je rovněž správný závěr znalce [jméno FO], že pozemky nelze považovat za autonomně nevyužitelné. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že předmětem ocenění znalce byly i asfaltové povrchy, manipulační plochy a komunikace, tedy části pozemků, které jsou stavbami ve vlastnictví žalované. V řízení bylo prokázáno, že asfaltové povrchy uvedených pozemků jsou stavbami ve vlastnictví žalované, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, avšak znalec zcela jednoznačně uvedl, že i když znalecký posudek obsahuje ocenění těchto pozemků, neměla tato skutečnost vliv na stanovení výše nájemného. K námitce žalované stran charakteru těchto pozemků (manipulační plochy a komunikace) lze v souladu s již shora citovaným závěrem řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ konstatovat, že daná zpevněná plocha plnící účel manipulační plochy a účelové komunikace není samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, tedy stavbou ve smyslu občanského práva. Jedná se o úpravu povrchu pozemku tvořenou vrstvením nestmelených materiálů s následným asfaltovým povrchem. Nejedná se tedy o změnu pozemku, která by vedla k závěru o samostatné stavbě (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 691/2005). Důvodnou pak není ani námitka, že znalec, resp. soud prvního stupně nezohlednil užívání uvedených pozemků ostatními uživateli areálu, když v daném případě povinnost hradit náklady za užívání nemovitostí žalobkyně je dána každému z uživatelů, ať už na základě uzavřených nájemních smluv, či právě z titulu bezdůvodného obohacení, jako je tomu u žalované.

13. Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením soudu prvního stupně kompenzační námitky žalované o předsmluvní odpovědnosti žalobkyně. Tak jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, i za stavu, kdy byla připravena kupní smlouva, kontraktační proces ze strany žalobkyně nebyl přerušen svévolně, neboť kupní smlouva podléhala schválení Ministerstvem financí, kterému je podle § 44 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., umožněno, aby v případech, kdy vyjdou najevo závažné skutečnosti, takové schválení následně i odejmulo. Pokud tedy v daném případě ještě před rozhodnutím Ministerstva financí o žádosti o schválení mezi účastnicemi uzavřené kupní smlouvy, vyšly najevo skutečnosti spočívající v tom, že žalobkyni byla zakázána soudem nařízeným předběžným opatřením dispozice s dvěma pozemky, které byly součástí kupní smlouvy, je nepochybné, že žalobkyně jednala zcela v souladu s takovým rozhodnutím, pokud žádost o schválení již uzavřené kupní smlouvy vzala zpět. Kupní smlouva tedy nenabyla účinnosti a žalovaná si této skutečnosti byla vědoma.

14. V řízení před soudem prvního stupně byly obě účastnice úspěšné částečně (žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 469 741 Kč s příslušenstvím), a proto soud prvního stupně poměrně dle úspěchu ve věci přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22%, které vznikly jakožto nezastoupenému účastníkovi v paušální výši odpovídající vyhlášce č. 254/2015 Sb. Dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé následně uložil účastnicím nahradit náklady vynaložené na znalecký posudek a výslech znalce. Jedná se o účelně vynaložené náklady, jejichž výše byla soudem prvního stupně správně stanovena. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně vznikly státu náklady na znalečném (výslech znalce), jejichž výše nebyla v době rozhodnutí soudu prvního stupně známa, soud prvního stupně zcela správně v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. stanovil povinnost náhrady takto vzniklých nákladů v řízení neúspěšné žalované s tím, že výše bude stanovena v samostatném usnesení soudu prvního stupně.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku, v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přešla poplatková povinnost za podání žaloby podle § 2 odst. 3 tohoto zákona na žalovanou. Soud prvního stupně proto žalované správně stanovil povinnost k zaplacení soudního poplatku z žaloby v částečné výši odpovídajícím položce 1 bod 1 Sazebníku soudních poplatků.

16. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný v napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady ve výši 600 Kč, odpovídající paušální výši po 300 Kč za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání žalované, a účast u jednání odvolacího soudu) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.