o zaplacení částky 290 400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 26. 3. 2024, č. j. 5 C 79/2022-250,

1. Okresní soud [adresa] – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.); do části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] řízení zastavil (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný a společnost [právnická osoba]. (dále jen postupitel) uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení počítačového programu žalovaným. Obsah smlouvy účastníci písemně vyjádřili v prohlášení o této smlouvě ze dne [datum] (dále i jen Prohlášení), ve kterém zároveň prohlásili, že předmět díla se již nachází ve stavu faktické použitelnosti, a že jsou splněny podmínky na obou stranách k tomu, aby dílo bylo předáno a zavázali se do sedmi dnů od podpisu Prohlášení podepsat protokol o převzetí díla. Postupitel se touto smlouvou zavázal zaplatit žalovanému za předmět díla částku celkem [částka] bez DPH. Aniž by byl podepsán protokol o převzetí díla, zaplatil postupitel žalovanému dvě ze sjednaných splátek a to celkem [částka] včetně DPH. Žalovaný poskytl postupiteli zdrojový kód a přístupová hesla k programu, který vytvořil. Poměr skutečné hodnoty programu zhotoveného žalovaným a hodnoty bezvadného programu činil 74,000008 %. Postupitel předmětný program převzal, vystavoval na veletrhu a nabízel za úplatu obchodním partnerům, přičemž společnosti [právnická osoba]. skrze zprostředkovatele tento program skutečně poskytl. Žalovaný od uvedené smlouvy dne [datum] odstoupil pro podstatné porušení smluvních podmínek ze strany postupitele spočívající v nepodepsání předávacího protokolu a v nezaplacení poslední splátky ceny díla. Postupitel na to vyzval dne [datum] žalovaného k vrácení zaplacených částí ceny díla, a to do tří dnů. Postupitel smlouvou o postoupení pohledávky postoupil na žalobkyni pohledávku za žalovaným na vrácení dosud zaplacené části díla, a tuto skutečnost dne [datum] oznámil žalovanému. Žalovaný vyzval dne [datum] žalobkyni k zaplacení částky [částka] a dne [datum] tuto částku započetl na pohledávku žalobkyně ve výši celkem [částka].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 2587 o. z., pokud jde o platnost a určitost uzavřené smlouvy o dílo, § 2002 odst. 1 o. z., pokud jde o právo účastníka smlouvy odstoupit smlouvy, § 2004 odst. 1, podle § 2991 o. z., § 2999 odst. 2 o. z., pokud jde o bezdůvodné obohacení a § 1982 o. z., pokud jde o započtení pohledávek, a uzavřel, že žalovaný byl oprávněn od smlouvy o dílo odstoupit ze zákonného důvodu uvedeného v § 2002 odst. 1 o. z. pro podstatné porušení smluvních podmínek ze strany postupitele, když samotné ustanovení citované smlouvy, které dávalo žalovanému možnost odstoupit pouze z jediného důvodu ve smlouvě uvedeného, a to prodlení se zaplacením některé části ceny díla, je v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel, že v této části je smlouva o dílo podle § 588 o. z. absolutně neplatná. Tím, že postupitel odmítl dílo převzít i po formální stránce, tedy podepsat protokol o předání, na který bylo navázáno právo žalovaného na zaplacení ceny díla, porušil podstatným způsobem předmětnou smlouvu o dílo, a proto měl žalovaný, s ohledem na shora uvedený závěr soudu prvního stupně o neplatnosti ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy o dílo, tak jak byla ve smlouvě sjednána, možnost ze zákonných důvodů (§ 2002 o. z.) od smlouvy odstoupit pro porušení smlouvy podstatným způsobem, což učinil. Vzhledem k závěru o platném odstoupení žalovaného od smlouvy k [datum] byla smlouva zrušena od svého počátku a soud prvního stupně uzavřel, že bylo namístě, aby si smluvní strany vrátily poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Na straně žalovaného se jedná o bezdůvodné obohacení v podobě postupitelem poskytnutých plateb částí ceny díla, tedy celkem částky [částka], na straně postupitele pak došlo k obohacení ve výši úplaty sjednané za předmět plnění, počítačový program. Výše úplaty (cena díla) byla sjednána v rámci smluvní volnosti stran částkou [částka] bez DPH. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], soud prvního stupně zjistil, že počítačový program vyrobený žalovaným nebyl bezvadný, poměr mezi faktickou hodnotou zhotoveného programu a hodnotou bezvadného programu byl 74,000008 %. Soud prvního stupně proto uzavřel, že o zbylých 25,999992 % je nutné obohacení na straně postupitele snížit. Postupitel se tak dle závěru soudu prvního stupně obohatil pouze o částku [částka], kterou byl proto povinen vydat žalovanému. S ohledem na započtení pohledávky žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení na pohledávku žalobkyně z titulu zaplacených částí díla, došlo na základě střetu obou, v té době již splatných pohledávek, ke zrušení obou pohledávek v rozsahu, v jakém se překrývají, a proto soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení pouze rozdílu mezi oběma splatnými pohledávkami, tj. částky [částka], a proto v této části žalobě vyhověl. Ve zbylé části požadovaného nároku žalobu zamítl. Výrokem III. soud prvního stupně, s ohledem na soudem prvního stupně tvrzené částečné zpětvzetí žalobkyně ze dne [datum], řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 1, 3 o. s. ř. a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci převážně úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu.

4. Proti citovanému rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaný.

5. Žalobkyně podala odvolání výslovně proti výrokům II., III. a IV. Namítá jednak neplatnost prvního zápočtu provedeného žalovaným, neboť tento zápočet stojí na neexistující pohledávce, a tudíž je neurčitý a neplatný. V tomto směru odkázala na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka], který dospěl k totožnému závěru. Dále namítá, že žalovaný se snažil svou chybu, nesprávné započtení pohledávky, napravit následným započtením své pohledávky, konkrétně oznámením datovaným [datum]. Má za to, že oznámení pohledávky postupníkovi tak nebylo učiněno ve smyslu ust. § 1884 odst. 1 o. z. bez zbytečného odkladu, a tudíž jednostranný zápočet postavený na této pohledávce rovněž není platný a účinný. V tomto směru je tedy rozsudek nesprávně právně hodnocen. Oba zápočty pak jsou dle žalobkyně navíc neurčité, vycházejí totiž ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], který považuje za nepřezkoumatelný a vadný. Za nesprávný považuje závěr soudu prvního stupně, že předmět bezdůvodného plnění byl vydán žalobkyni, resp. má jej stále k dispozici postupitel. Není vůbec zřejmé, jaký přínos mohl mít pro postupitele, tedy právního předchůdce žalobkyně, nedokončený a nepoužitelný program, na jehož dokončení ve své obchodní strategii spoléhal a investoval značné prostředky do vytvoření programu, na kterém se kromě žalovaného podíleli i další lidé. V daném případě má za to, že není možná aplikace § 2999 odst. 1 o. z., a žalovanému tak nevzniklo právo na peněžitou náhradu, jestliže program byl nedokončený a s vadami. Nelze přehlédnout, že závěry znaleckého posudku neurčují výši bezdůvodného obohacení, ale obsahují jen množství kódů, odhadují časovou náročnost vytvoření programu ve výpočtu hodin, které pak násobí jednotlivými sazbami, z čehož nakonec vyšla znalci tržní cena předmětného počítačového programu. Takto zjištěná cena však nemůže představovat bezdůvodné obohacení, které tím měl postupitel získat. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud posoudil možnou cenu za vytvoření nedokončeného programu automaticky jako výši bezdůvodného obohacení žalobkyně. K vadám a chybám programu se ve prospěch žalobkyně vyjádřili i slyšení svědci Skrčený, Stehlík, Camprová, Pejšová. Na druhé straně znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] i dle své znalecké výpovědi se vadami programu nezabýval a tyto nezjišťoval. Je patrné, že hodnotil pouze dokončenost programu, nikoli jeho kvalitu či rozsah vad. Takovýto skutkový závěr soudu tedy nemá oporu v provedeném dokazování. Soudu prvního stupně dále žalobkyně vytýká, že nepřistoupil k provedení důkazů, které byly žalobkyní navrženy, především záznamem na CD, který doplňuje protokol o testování a vadách programu za účasti již slyšených svědků, přičemž řádně v odůvodnění rozsudku nezdůvodnil, proč dané důkazy neprovedl, čímž zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, která měla pak za následek i nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále zopakovala výhrady k závěrům znaleckého posudku, který považuje za nepřezkoumatelný. Za nepřezkoumatelné v rámci písemného vyhotovení rozsudku považuje i odůvodnění nákladového výroku, a to především s ohledem na skutečnost, že nesprávně byla do nákladů řízení započítána i náhrada za vypracovaný znalecký posudek, ze kterého je zřejmé, že vznikl ještě před samotným zahájením řízení ve věci samé. Z uvedených důvodů navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

6. Žalovaný podal odvolání výslovně do výrokům I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že s rozsudkem soudu prvního stupně v podstatné míře souhlasí, především stran závěru o plnění dle ukončené smlouvy o dílo zachycenému v Prohlášení smluvních stran o smlouvě o dílo ze dne [datum]. Soudu prvního stupně však vytýká, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to především stran uplatněného nároku žalobce na zaplacení požadované částky, včetně DPH. K problematice DPH předkládal i důkazy, které soud prvního stupně neprovedl a s jejich neprovedením se ani nevypořádal v rozsudku. Jedná se především o registraci společnosti [právnická osoba] k placení DPH. Má za to, že částka DPH, která byla uložena žalovanému k zaplacení, je částkou, kterou po provedení úhrady ze strany společnosti [právnická osoba]. žalovaný odvedl státu a společnost [právnická osoba]. naopak u státu uplatnila odpočet téže daně, tudíž nemůže tato částka představovat bezdůvodné obohacení ani bezdůvodné ochuzení, když k tomuto na straně účastníků nedošlo. DPH je příjmem státního rozpočtu, a pokud by se v případě smluvních stran nejednalo o plátce DPH, státu by odváděna daň nebyla a nebyla by ani hrazena. Tato částka tak neměla být přiznána žalobci k zaplacení. Odkázal analogicky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 20198 sp. zn. [spisová značka] a navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žalovanému uložena k zaplacení částka bez DPH. V návaznosti na to pak požaduje přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné výši.

7. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že pokud jde o argumentaci ohledně části DPH z přiznané částky ve výroku I. napadeného rozsudku, judikatura citovaná žalovaným není pro daný případ přiléhavá. V daném případě postupitel předmětné částky zaplatil celé žalovanému a jejich součet je to, co vyjadřuje bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, neboť majetek postupitele (právního předchůdce žalobkyně) se o tuto částku zmenšil. Skutečnost, zda žalovaný byl plátcem DPH a z dané částky DPH odvedl, není v tomto soudním sporu rozhodná, k tomuto ani žalovaný netvrdil a neoznačoval žádné důkazy. Je věcí samotného žalovaného případně žádat o vrácení zaplacené částky DPH, proto by odvolání žalovaného v tomto směru mělo být zamítnuto jako nedůvodné.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 acontr., § 202a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. l a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání účastníků není důvodné.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, jejichž důvodnost by totiž sama o sobě postačovala jeho zrušení.

10. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud prvního stupně za prokázané a jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu soud vyšel a jak o něm uvážil. Povinností soudu je řádně se vypořádat se žalobní argumentací (srov. rozsudky NSS ze dne [datum], čj. [spisová značka], ze dne [datum], čj. [spisová značka], ze dne [datum], čj. [spisová značka] atp.). Rovněž i Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že požadavek kvalitního a vyčerpávajícího odůvodnění soudního rozhodnutí je jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování. Jestliže jsou v projednávané věci vzneseny závažné právní argumenty, je třeba, aby se s nimi soud řádně vypořádal (viz nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 103/99, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 60/01).

11. Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne [datum], čj. [spisová značka], publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, stejně tak, pokud uvede důkazy, které provedl při zjišťování skutkového stavu a jaké závěry z těchto důkazů učinil a uvede, které důkazy a proč provedeny nebyly, byť soud výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka], či ze dne [datum], čj. [spisová značka]). Přehlédnout pak nelze ani fakt, že soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne [datum], čj. [spisová značka]).

12. V posuzovaném případě neshledal odvolací soud námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku důvodnou, když soud prvního stupně uvedl, jaké důkazy byly provedeny, jaké skutkové závěry z provedených důkazů učinil, případně, proč některé z důkazů provedeny nebyly (bod 23. napadeného rozsudku), a vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl. Konkrétně uvedl, že důkazy navržené žalobkyní, jejichž neprovedení žalobkyně namítá, nebyly provedeny pro nadbytečnost, když ke zkoumání počítačového programu byl vyhotoven znalecký posudek a z jeho závěrů soud prvního stupně vycházel. Rovněž se soud prvního stupně vypořádal s námitkami žalobkyně stran přezkoumatelnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] v bodě 24. napadeného rozsudku. Pokud žalobkyně namítala, že není přezkoumatelným výrok o nákladech řízení, nelze s touto námitkou souhlasit, neboť v bodě 44. napadeného rozsudku je podrobně popsáno, jaký byl procentuální úspěch žalovaného, jaké úkony právního zastoupení byly přiznány, a to s odkazem na příslušná ustanovení advokátního tarifu, je uvedeno, že přiznána byla i náhrada za vypracovaný a žalovaným předložený znalecký posudek.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, podrobně uvedených v bodech 2.-22. napadeného rozsudku, na která pro stručnost odkazuje.

14. Dokazování odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. níže uvedenými důkazy, z nichž zjistil:

15. Ze smlouvy o zprostředkování a dohody o mlčenlivosti uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba]. a [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [právnická osoba]. jako zprostředkovatelem, že zprostředkovatel se zavázal pro zájemce zprostředkovat uzavření smlouvy se společností [právnická osoba]. jejímž předmětem bylo dodání technologie Shelfmonitor k dálkovému měření váhy předmětů na vodorovných plochách (tzv. police), za ve smlouvě uvedenou provizi.

16. Z objednávek uzavřených mezi dodavatelem [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [právnická osoba]. a objednatelem [právnická osoba]., že byla učiněna nákupní objednávka dne [datum] na SW (software) licenci a podporu k platformě Shelfmonitor pro období 1-12/2019 v hodnotě [částka] bez DPH; objednávka dne [datum] na dálkové měření lednic – provoz, v hodnotě [částka] bez DPH.

17. Z faktury ze dne [datum] dodavatele [právnická osoba]., odběratele [právnická osoba], že bylo postupitelem fakturováno za realizaci pilotního projektu chytrá lednice celkem [částka] bez DPH.

18. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] Beneše, nad rámec zjištění soudu prvního stupně, že znaleckým úkolem bylo mimo jiné zhodnotit, zda software vytvořený žalovaným je shodný s prezentací dostupnou na https://shelfmonitor.com. dále v rámci znaleckého zkoumání uvedeného programu znalec uvedl (čl. 85 znaleckého posudku), že při zachycení servisních [podezřelý výraz] byly zjištěny konkrétní společnosti, s jakými postupitel software testoval, mimo jiné [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. r. o., [právnická osoba] či [právnická osoba]. Na čl. 119 znaleckého posudku, pak znalec uzavírá, že nebylo dosaženo konečného stavu projektu – programu shelfomonitor a jeho bezvadnosti, dokončenost a stav odpovídá 74% hodnoty bezvadného softwaru.

19. Z odstoupení od smlouvy datovaného dne [datum], že postupitel písemně odstoupil od smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným (viz Prohlášení) s tím, že dřívější odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným dne [datum] považuje za neplatné.

20. Ani odvolací soud nedoplnil dokazování navrženými důkazy a to diskem dle žalobkyně zachycujícím chybovost zhotoveného softwaru, případně výslechy svědků k této skutečnosti, když jednak míru dokončenosti díla zachycuje znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] (74%) a jednak bylo v řízení prokázáno, že se u zhotoveného softwarového programu jedná o fázi tzv. testovací, kdy je chybovost takového díla předpokládaná a na odstranění chyb by v případě, že by nedošlo k odstoupení od smlouvy, mohlo být účastníky pokračováno, zvláště pak proto, že důkazy navrhované žalobkyní, a sice audionahrávky a případný výslech znalce Pitáka byly navrženy až po koncentraci řízení, která před soudem prvního stupně nastala [datum], a to dne [datum], a jsou proto v řízení nepřípustné (§ 205a o. s. ř.). Nadbytečným se pak jeví důkaz navržený žalovaným, a to registrace postupitele coby plátce DPH, s ohledem na níže přijaté závěry.

21. Na základě provedeného dokazování soudem prvního stupně a doplněným dokazováním před odvolacím soudem, dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:

22. Již v řízení před soudem prvního stupně nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaný a společnost [právnická osoba]. uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení počítačového programu žalovaným. Spolupráce obou subjektů předcházela a obsah následné smlouvy o dílo účastníci písemně vyjádřili v prohlášení o této smlouvě ze dne [datum] (dále i jen Prohlášení), ve kterém zároveň prohlásili, že předmět díla – počítačový program (software) tzv. Shelfmonitor, se již nachází ve stavu faktické použitelnosti, a že jsou splněny podmínky na obou stranách k tomu, aby dílo bylo předáno a zavázali se do sedmi dnů od podpisu Prohlášení podepsat protokol o převzetí díla. Postupitel se touto smlouvou zavázal zaplatit žalovanému za předmět díla částku celkem [částka] bez DPH. Aniž by byl podepsán protokol o převzetí díla, zaplatil postupitel žalovanému dvě ze sjednaných splátek a to celkem [částka] včetně DPH. Žalovaný poskytl postupiteli zdrojový kód a přístupová hesla k programu, který tak byl postupiteli předán k dispozici a případné distribuci v rámci testovací fáze. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že předávací protokol k předmětnému dílu nebyl podepsán přesto, že žalovaný k jeho podpisu postupitele vyzýval, a že postupitel nezaplatil třetí, ve smlouvě uvedenou, splátku ceny díla. Nebylo sporu ani o tom, že od uvedené smlouvy o dílo písemně odstoupil nejprve žalovaný dne [datum] a následně [datum] odstoupila žalobkyně.

23. Problematika sporu účastníků tak byla soustředěna do posouzení platnosti odstoupení od smlouvy o dílo učiněné žalovaným, potažmo žalobkyní a v závislosti na tomto, na zjištění výše vzniklého bezdůvodného obohacení na obou stranách, a na platnosti žalovaným uplatněných námitek započtení.

24. Dle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu

25. Dle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

26. Dle § 2002 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

27. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.

31. Podle § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (odstavec 1). Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (odstavec 2).

32. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

33. Podle § 2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání (odstavec 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odstavec 2).

36. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je také plnění z právního důvodu, který odpadl, jež míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně v důsledku další právní skutečnosti ztratil své právní účinky (odpadl). Po odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vydané v poměrech právní úpravy účinné do [datum], jejichž závěry jsou uplatnitelné i v poměrech právní úpravy § 2991 a násl. o. z.; k tomu srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tak je tomu též v případě platného odstoupení od smlouvy (§ 2004 odst. 1 o. z.), neboť odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku, tj. dochází k odpadnutí právního důvodu s účinky ex tunc (srov. též Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek IX, § 2894-3081, [adresa]: Leges, 2018).

38. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran (srov. § 2005 odst. 1 o. z. a výjimky uvedené v § 2005 odst. 2 o. z.). V případě odstoupení od smlouvy o dílo, tedy zanikají i povinnosti (a jím odpovídající práva druhé smluvní strany) zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí dílo a objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu (§ 2586 odst. 1 o. z.). Naopak vzniká povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě, kdy podle zrušené smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala (§ 2993 o. z.). V případě, že vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné (např. bude-li spočívat v provedení výkonů a prací), má ochuzený právo na peněžitou náhradu (§ 2999 odst. 1 o. z.). Při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla. V případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je tak třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle ustanovení § 2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo dílo ani dokončeno a předáno (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

39. V posuzovaném případě má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaný vyzval, na základě obsahu uzavřené smlouvy o dílo a v Prohlášení deklarovaném dokončení díla do stavu schopného předání, postupitele k podpisu předávacího protokolu, který však podepsat protokol odmítl. Tím pádem nedošlo ani ke smlouvou předpokládanému doplacení ceny díla. Takovéto jednání je bezpochyby podstatným porušením uzavřené smlouvy o dílo.

40. V ustanovení § 1977 o. z. (též v § 1978, 2002 až 2004 o. z.) není obsažen přímý výslovný zákaz odchylného ujednání, přičemž nelze ani dovodit, že by jakákoli odchylka od něj per se porušovala dobré mravy, veřejný pořádek, či právo upravující postavení osob. Strany mohou mít oprávněný zájem na vyšší stabilitě smluvního závazku (a tedy zpřísnění či vyloučení možnosti odstoupení od smlouvy), anebo naopak na určité míře rozvolnění míry závaznosti smlouvy (a tedy rozšíření možnosti odstoupit od ní i nad rámec případů předpokládaných zákonnou úpravou). Konkrétní volba je přitom v dispozici účastníků závazkových vztahů (v souladu s jejich smluvní svobodou). Ani smysl a účel těchto právních norem obecně nevylučuje, aby strany mající z různých legitimních důvodů zájem na setrvání smluvního závazku i v případě jeho porušování upřednostnily zásadu pacta sunt servanda a vyloučily tyto zákonem stanovené důvody odstoupení od smlouvy, případně aby je nahradily jinými.

41. Lze tedy uzavřít, že účastníci soukromoprávních vztahů se mohou smluvně odchýlit od důvodů odstoupení od smlouvy uvedených v § 1977, 1978 a 2002 o. z., či takové důvody odstoupení od smlouvy vyloučit, což však nevylučuje, že v konkrétním případě může být smluvní ujednání vylučující aplikaci těchto zákonných důvodů pro odstoupení od smlouvy shledáno neplatným vzhledem k okolnostem věci jako zákonem zakázané (z jiného důvodu) nebo se příčící dobrým mravům.

42. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu uzavřel, že ustanovení § 1977 o. z. je dispozitivním, a dávalo tak účastníkům smlouvy o dílo možnost sjednat odlišně od, v o. z. vymezených důvodů odstoupění, možnost odstoupení od smlouvy o dílo. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda bylo správné právní posouzení, jímž v tomto konkrétním případě shledal soud prvního stupně jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy smluvní ujednání vylučující § 1977 o. z. (společně s některými dalšími ustanoveními upravujícími zákonné důvody odstoupení od smlouvy), tj. smluvní ujednání odchylující se od dispozitivní právní normy.

43. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, který uzavřel, že pokud účastníci ve smlouvě o dílo sjednali ve prospěch žalovaného pouze jediný možný důvod pro odstoupení od uzavřené smlouvy (a sice prodlení se zaplacením ceny díla delším 30 dnů), jedná se o zřejmý nepoměr práv obou smluvních stran, když postupitel mohl odstoupit od smlouvy z mnoha jiných, ve smlouvě uvedených důvodů. Takovéto ujednání pak správně soud prvního stupně v tomto konkrétním případě posoudil jako neplatné (§ 588 o. z.), kdy postupiteli zůstala možnost odstoupit od smlouvy v podstatě ze všech zákonných důvodů, kdežto žalovaný měl dle smluvního ujednání důvod jediný. Takovéto ujednání se jeví jako snadno zneužitelné postupitelem. Správně soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný za dané situace měl možnost odstoupit od smlouvy o dílo i ze zákonných důvodů (§2002 odst. 1 věta druhá o. z.) a této možnosti také žalovaný využil. Jeho odstoupení od smlouvy, datované [datum] a doručené postupiteli dne [datum] tak je třeba považovat za platné (konečně samotné odstoupení od smlouvy ani nebylo v rámci odvolání žalobkyně napadáno).

44. S ohledem na závěr o platném odstoupení od smlouvy o dílo žalovaným došlo za situace, kdy v projednávané věci již plnily na základě uzavřené smlouvy o dílo obě strany, k bezdůvodnému obohacení na straně obou účastníků, a toto obohacení jsou povinni si vydat. Na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení částku, kterou jako platby na cenu díla od postupitele (právní předchůdkyně žalobkyně) přijal, a na straně žalobkyně, za situace, kdy předmětem díla byl zhotovený software, který byl postupiteli předán k užívání, testování a další distribuci konečným zákazníkům zpřístupněním zdrojového kódu, a vydání takového předmětu díla není dobře možné, peněžitou náhradu (§ 2999 odst. 1 o. z.). Žalovaný přijal ve dvou splátkách od postupitele [částka] s DPH, tedy celkem [částka].

45. V tomto směru odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že k úhradě žalovanému by neměla být uložena částka představující žalobkyní zaplacené DPH z obou splátek, celkem [částka].

46. Podle § 2991 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) je ten, kdo se bezdůvodně obohatil na úkor jiného, povinen toto obohacení vydat. Bezdůvodné obohacení vzniká, pokud došlo k plnění bez právního důvodu, z neplatného právního jednání nebo z právního důvodu, který odpadl.

47. V případě smlouvy o dílo, kdy byla zaplacena cena díla objednatelem včetně DPH, je nutné vrátit celou částku včetně DPH. Daň z přidané hodnoty (DPH) je nedílnou součástí ceny díla, kterou objednatel zaplatil. Pokud by zhotovitel vrátil pouze částku bez DPH, objednatel by byl znevýhodněn, protože by mu nebyla vrácena celá částka, kterou zaplatil. Judikatura Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek [spisová značka], potvrzuje, že při vyčíslení bezdůvodného obohacení je třeba zohlednit i DPH, pokud byla součástí původního plnění. Tento rozsudek stanoví, že při vyčíslení bezdůvodného obohacení je nutné vycházet z částky včetně DPH, pokud byla DPH součástí původního plnění. Podle § 72 a § 105 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, má zhotovitel povinnost odvést DPH z přijatého plnění. Pokud dojde k vrácení plnění, zhotovitel může požádat o vrácení DPH od finančního úřadu, čímž se zajistí, že žádná ze stran nebude finančně poškozena. Tímto způsobem je zajištěno, že objednatel obdrží zpět celou částku, kterou zaplatil, a zhotovitel nebude znevýhodněn, protože může požádat o vrácení DPH od finančního úřadu. Tento přístup zajišťuje rovnost mezi stranami.

48. Vyjádřením majetkového prospěchu postupitele na druhé straně je pak peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla, kdy je třeba, jak výše uvedeno, zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami (§ 2999 odst. 2 o. z.), a dále řádnost a dokončenost poskytovaného plnění za situace, kdy není sporu, že dílo v posuzovaném případě nebylo ani dokončeno, ani předáno. Odvolací soud má za dané situace ve shodě se soudem prvního stupně za zjištěné, a to ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] a jeho znalecké výpovědi, že dílo spočívající ve zhotovení softwaru s názvem [Anonymizováno] bylo dokončeno ze 74%. S ohledem na skutečnost, že se jedná o software, který byl postupiteli předán k užívání již v této fázi nedokončeného díla, avšak ve fázi již praktické využitelnosti (viz. shodné prohlášení účastníků smlouvy v Prohlášení), a jak v řízení vyšlo provedenými důkazy (smlouva o zprostředkování, objednávky společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba].) najevo, tento software postupitel převáděl na své zákazníky za úplatu k užívání, lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že při stanovení majetkového prospěchu na straně postupitele (nyní žalobkyně) je nutné vycházet z ceny díla sjednané ve smlouvě o dílo tj. [částka], ponížené o procentuální vyjádření nedokončenosti díla znaleckým posudkem, tedy 26%. Postupitel se tak obohatil o částku [částka].

49. Odvolací soud se dále zabýval platností učiněných námitek započtení pohledávek žalovaného, a to ve vztahu k uplatněným odvolacím námitkám žalobkyně o jejich neplatnosti, neurčitosti případně opožděnosti.

50. Dle § 1982 o. z. platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

51. Dle § 1789 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

52. Postupitel postoupil svou pohledávku za žalovaný žalobkyni, o čemž žalovaného informoval dne [datum]. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná.

53. Žalovaný dne [datum] oznámil postupiteli započtení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení spočívající v neoprávněném užívání softwaru ve výši [částka]. Jedná se o tvrzenou pohledávku, kterou již žalovaný uplatnil k započtení v žalobkyní zmiňovaném řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Lze dát žalobkyni za pravdu, že tento zápočet stojí na neexistující pohledávce a jako neurčitý je i neplatný.

54. Žalovaný, vědom si neplatnosti prvého zápočtu pohledávky a s ohledem na výsledky znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], následně vyzval dne [datum] žalobkyni k vrácení částky [částka] do [datum] a poté dne [datum] započetl tuto svou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení na pohledávku žalobkyně na vrácení ceny díla ve výši [částka] spolu s DPH. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud tuto námitku započtení za platnou a žalobkyni oznámenou (§ 1884 o. z.). Jak výše uvedeno, žalovaný reagoval na výsledky znaleckého zkoumání [tituly před jménem] [Anonymizováno] a jeho následnou znaleckou výpověď před soudem prvního stupně dne [datum]. Pokud tedy vyzval žalobkyni dne [datum] k vrácení částky [částka] (tedy sjednanou cenou díla poníženou o 26% z důvodu jeho nedokončenosti), a započtení provedl dne [datum] a toto oznámil žalobkyni, učinil tak bez zbytečného odkladu. Tato pohledávka s ohledem na výše uvedené je dle odvolacího soudu určitá, vzniklá ze vzájemného právního vztahu účastníků řízení (smlouvy o dílo) a její výše vychází ze sjednané ceny díla a zmíněného znaleckého posudku. K započtení této pohledávky tedy došlo platně a v rozsahu tohoto započtení došlo k zániku rovněž splatné pohledávky žalobkyně a k zaplacení žalovanému zůstala částka uložená soudem prvního stupně, [částka].

55. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně přiznání práva na úhradu zákonného úroku z prodlení (viz. odůvodnění v bodě 42. napadeného rozsudku), podle § 219 o. s. ř.

56. Odvolací soud však změnil výrok III. napadeného rozsudku tak, že jej vypustil, když soud prvního stupně zastavil řízení v části zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] pro zpětvzetí žaloby, přesto, že žalobkyně v tomto rozsahu žalobu zpět nevzala, jak je zřejmé z obsahu spisu (čl. 221), nýbrž svým podáním ze dne [datum] rozšířila žalobu o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a soud prvního stupně tuto změnu připustil (čl. 223 p. v.).

57. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s § 151 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. (soud prvního stupně správně o nákladech řízení rozhodl i tyto vyčíslil, avšak s ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku III., bylo nutno o nákladech řízení rozhodnout opětovně) když právo na jejich náhradu náleží ve věci převážně úspěšnému žalovanému. Úspěch žalovaného spočívá ve výši zhruba 92 %, od kterých je nutné odečíst úspěch žalobkyně ve zbylých 8 %. Žalovaný je tak oprávněn k náhradě svých nákladů v rozsahu 84 %. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za 18,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, 5x vyjádření ve věci samé, návrh na spojení řízení, 10x účast na jednání za každé započaté 2 hodiny, účast na jednání, na němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku), každý ve výši [částka] (§ 11 odst. 1, 2, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále z náhrady hotových výdajů advokáta za tyto všechny úkony (19), každý ve výši [částka] (§ 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma částky za znalecký posudek (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

58. Nedůvodnou je námitka žalobkyně, že nelze žalovanému přiznat právo na náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl zpracován před zahájením řízení. Jelikož se jedná o znalecký posudek, který obsahuje doložku podle § 127a o. s. ř., soudy z tohoto znaleckého posudku při rozhodování vycházely, jedná se tak o náklad řízení ve smyslu ust. § 137 o. s. ř., na který má úspěšný žalovaný nárok.

59. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., když v odvolacím řízení byli částečně úspěšní oba účastníci. Žalobkyně nebyla úspěšná s napadením výroku I. a II. a žalovaný nebyl úspěšný s napadením výroku I.