o zaplacení částky 44 185 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 3. 2025, č. j. 19 C 34/2023-100,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Berouně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 061 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že účastníci byli manželé (manželství bylo uzavřeno dne 12. 6. 2024 a rozvedeno pravomocně ke dni 25. 6. 2019). Za trvání manželství uzavřeli účastníci dne 15. 10. 2014 smlouvu o hypotéčním úvěru s UniCredit Bank CzechRepublic and Slovakia, a. s. (dále případně jen „hypotéční úvěr“). Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství nebyl hypotéční úvěr celý splacen. Po právní moci rozvodu jej splácel pouze žalobce. Za měsíce duben až srpen 2020 zaplatil v měsíčních splátkách po 17 674 Kč na dluh z tohoto hypotéčního úvěru celkem částku 88 370 Kč. Protože ve lhůtě tří let od zániku manželství účastníků (a zároveň i zániku jejich společného jmění manželů /dále i jen ,,SJM“/) nedošlo k vypořádání dluhu z hypotéčního úvěru, který byl součástí SJM, nastala ve smyslu § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) fikce vypořádání tohoto závazku tak, že dluh z hypotéčního úvěru ve výši jeho zůstatku se stal ke dni zániku SJM jejich společným dluhem, přičemž podíl na tomto dluhu je u každého z nich stejný. Protože žalobce prokázal, že v žalovaném období zaplatil splátky hypotéčního úvěru nad rámec svého podílu, a to v celé výši sám, má vůči žalované podle § 1876 o. z. nárok, aby mu žalovaná polovinu takto zaplacené částky ve výši 44 185 Kč uhradila. S ohledem na objektivní povahu důsledků zákonné domněnky vypořádání SJM dle § 741 o. z. již nelze případně uplatňovat disparitu podílů (pokud se žalovaná bránila tvrzením, že prostředky z hypotéčního úvěru disponoval žalobce, na jehož účet byl poskytnutý úvěr vyplácen). Jako důvodnou neshledal soud I. stupně ani námitku žalované, že žalobce po zániku manželství splácel splátky hypotéčního úvěru ze společných peněžních prostředků účastníků, které se nacházely na bankovním účtu vedeném na jméno žalobce, na kterém byl ke dni zániku manželství účastníků zůstatek ve výši 200 000 Kč. Tento závěr odůvodnil tím, že k posuzovaným splátkám hypotéčního úvěru došlo až přibližně jeden rok od zániku manželství účastníků, a nelze tak učinit jednoznačný závěr, že platby splátek hypotéčního úvěru ze zmíněného bankovního účtu prováděl žalobce z prostředků spadajících do SJM účastníků. Zároveň nelze přehlédnout, že žalovaná zároveň učinila zůstatek ze zmíněného bankovního účtu předmětem soudního vypořádání zaniklého SJM účastníků a její argumentace se tak dostává do vnitřního rozporu. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení od doby, kdy se žalovaná po uplynutí lhůty k plnění, kterou jí žalobce poskytl, do prodlení dostala (§ 1970 o. z.)

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že se soud I. stupně řádně nevypořádal s její námitkou, že žalobce nemá nárok na regres dle § 1876 o. z., protože žalované splátky hypotéčního úvěru splácel z účtu, na kterém byly společné prostředky zaniklého SJM účastníků. Pokud soud I. stupně argumentoval tím, že s odstupem času již není možné rozlišit prostředky na zmíněném bankovním účtu, které mají povahu společných prostředků zaniklého SJM účastníků a které mají povahu výlučných prostředků žalobce, pak podle žalované, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, takové rozlišení prostředků možné je. Soud I. stupně proto pochybil, pokud nezjišťoval, a to případně i za využití poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., jaké prostředky na zmíněném účtu žalobce měly povahu prostředků společných ze zaniklého SJM účastníků a jaké měly povahu výlučných prostředků žalobce. Argument soudu I. stupně o rozpornosti jednání žalované, kdy na jedné straně učinila zůstatek na účtu žalobce ke dni zániku manželství ve výši 200 000 Kč předmětem soudního vypořádání SJM účastníků a na druhé straně žádá zohlednit tvrzené platby ze společných prostředků SJM ze strany žalobce na úhradu dluhu z hypotéčního úvěru v předmětném řízení, není případný, tento postup žalovanou nijak neomezuje v tom zohlednit tvrzené platby žalobce ze společných prostředků SJM i v tomto řízení. Jednalo by se o situaci, kdy žalobce použil na splátky dluhu z hypotéčního úvěru po zániku manželství i prostředky, které patřily žalované, žádné právo regresu dle § 1876 o. z. proti ní mu proto nevzniká.

4. V rámci své obrany pak žalovaná uplatnila v odvolání i námitku započtení vůči nároku žalobce. Uvedla, že do SJM účastníků náležela i pohledávka ze Smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem uzavřená žalobcem za trvání manželství účastníků dne 16. 6. 2008 se společností [právnická osoba]., kterou žalobce žalované zatajil. Na účtu tohoto penzijního připojištění byly ke dni právní moci rozvodu prostředky ve výši 364 960,02 Kč. Tato pohledávka rovněž nebyla učiněna předmětem soudního vypořádání SJM účastníků, po uplynutí tří let od zániku manželství účastníků se i ona stala pohledávkou v režimu § 741 o. z. a žalovaná má vůči žalobci nárok dle § 1876 o. z. na vyplacení poloviny těchto prostředků ve výši 182 480,01Kč, který touto námitkou započtení v tomto řízení uplatňuje. O existenci této pohledávky se žalovaná dozvěděla až po vydání rozsudku soudu I. stupně nahlížením dne 10. 4. 2025 do spisu ve věci péče o nezletilé děti účastníků.

5. Žalovaná dále svým odvoláním napadla výslovně i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Poukázala na to, že žalobce se domáhá nároku na regres dle § 1876 o. z. z titulu plateb na hypotéční úvěr po zániku SJM účastníků i v jiných řízeních a za jiná období. Nic mu přitom objektivně nebránilo uplatnit tento nárok v jednom soudním řízení. Nárok na regres za splátky za období od listopadu 2019 do března 2020 si již vysoudil v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 425/2022, přičemž zahájil i další řízení pro nárok na regres za další období. Ze strany žalobce se tak jedná o úmyslné navyšování nákladů soudního řízení, jako projev zneužití práva dle § 8 o. z., což by se mělo promítnout do rozhodování o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci postupem podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) nemělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žalobu zamítne, nebo aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání zpochybnil důvodnost námitky započtení, kterou žalovaná v odvolání uplatnila. Uvedl, že žalovanou zmiňované penzijní připojištění nadále trvá. Naspořené prostředky z tohoto připojištění lze vybrat až za splnění sjednaných podmínek. Nejedná se tedy o pohledávku ve vztahu k poskytovateli připojištění dosud splatnou. Není zřejmé, na základě čeho dospěla žalovaná k tvrzení, že ke dni zániku manželství byly na účtu penzijního připojištění uspořeny prostředky ve výši 364 960,02 Kč. Žádná pohledávka žalované vůči žalobci na zaplacení částky 182 480,01 Kč tedy neexistuje. Žalovaná navíc dosud žalobce k zaplacení tvrzené částky ani nevyzvala, ani z toho pohledu by se tak nemohlo jednat dosud o pohledávku splatnou. Navíc dle názoru žalobce uplatnit námitku započtení v odvolacím řízení již není přípustné. Pokud jde o odvolání žalované do nákladového výroku, má žalobce za to, že z jeho strany se o žádné šikanózní uplatňování práva vůči žalované nejedná. Žalobce uplatnil nárok na regres za platby na společný hypotéční úvěr účastníků v několika žalobách proto, že z počátku nemohl mít jistotu o důvodnosti nároku. Očekával, že poté, co bude případně jedné ze žalob vyhověno, žalovaná se s ním spojí a věc spolu vyřeší. To se nestalo. Žalovaná uznala svou povinnost k regresu jen u některých žalobcem placených splátek hypotéčního úvěru, ty však nebyly předmětem soudního řízení. Žalobce tak neměl v otázce toho, zda žalovaná bude plnit v celém požadovaném rozsahu nadále jistotu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Se skutkovými zjištěními a závěry soudu I. stupně tak, jak jsou shrnuty v bodě 2. tohoto odůvodnění se odvolací soud ztotožňuje. Zároveň se ztotožňuje i s jeho právním hodnocením.

8. Podle § 710 o. z.: Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže

9. a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

10. Podle § 741 o. z.: Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

11. Podle § 1868 odst. 1 o. z.: Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.

12. Podle § 1872 odst. 1 o. z.: Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

13. Podle § 1875 o. z.: Má se za to, že podíly na (společném – pozn. odvolacího soudu) dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

14. Podle § 1876 o. z.: Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odst. 1). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní (odst. 2).

15. Soud I. stupně správně dovodil, že za trvání manželství uzavřeli účastníci smlouvu o hypotéčním úvěru a závazky z této smlouvy se staly společnými závazky v režimu jejich SJM (§ 710 o. z.). Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, ke dni zániku jejich manželství rozvodem dosud existovaly nesplacené závazky z hypotéčního úvěru a že mezi účastníky nedošlo ve lhůtě tří let po zániku jejich manželství k vypořádání tohoto závazku v rámci vypořádání zaniklého SJM, nastalo vypořádání nesplaceného závazku z hypotéčního úvěru fikcí dle § 741 o. z. tak, že se stal společným dluhem s jeho vnitřním uspořádáním takovým, že ve vzájemném poměru jsou jejich podíly stejné. Svou povahou se tak jedná o solidární dluh v právním režimu § 1868 ve spojení s § 1872 a násl. o. z.

16. Za situace, kdy v řízení bylo dále prokázáno, že po zániku manželství společný závazek z hypotéčního úvěru splácel v žalobou uplatněném období od dubna do srpna 2020 pouze žalobce, a to v celkové výši 88 370 Kč, správně soud I. stupně uzavřel, že mu vůči žalované vznikl nárok na zaplacení částky odpovídající podílu žalované na společném dluhu za toto období, tedy částky 44 185 Kč (½ z 88 370 Kč).

17. Ani odvolací soud neshledal jako důvodnou námitku žalované, že se na úhradě společného dluhu z hypotéčního úvěru v žalovaném období podílela tím způsobem, že žalobce měl k úhradě tohoto dluhu použít prostředky z účtu, na kterém byly i společné prostředky ze zaniklého SJM účastníků.

18. Fikcí vypořádání společného dluhu z hypotéčního úvěru dle § 741 o. z. přešel tento dluh z právního režimu společného dluhu v SJM účastníků dle § 710 o. z. do právního režimu společného dluhu dle § 1868 a násl. o. z., který se spravuje podle zásad o podílovém spoluvlastnictví. Jedná se o dva samostatné právní režimy správy společného dluhu, které nelze nijak směšovat.

19. Pro vznik nároku žalobce na regres vůči žalobkyni dle § 1876 odst. 2 o. z. je bez právního významu, z jakých zdrojů si žalobce opatřil peníze na úhradu společného závazku, který se spravuje režimem 1868 a násl o. z. Pokud by k tomu použil prostředky ze SJM účastníků, jak tvrdí žalovaná, jednalo by se o dluh žalobce vůči tomuto majetkovému společenství, který by případně musel tomuto společenství v rámci jeho vypořádání uhradit (§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.). Nebylo proto právně významné zabývat se v tomto řízení otázkou, zda a v jakém rozsahu žalobce na úhradu závazku z hypotéčního úvěru v žalovaném období použil finanční prostředky z účtu, na němž ke dni zániku manželství účastníků měly být společné prostředky z jejich zaniklého SJM.

20. Správně soud I. stupně rovněž uzavřel, že v daném případě pohledávka žalobce je pohledávkou splatnou na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). E-mailovou zprávou ze dne 16. 10. 2022 vyzval žalobce žalovanou prostřednictvím její právní zástupkyně k zaplacení žalované částky do 31. 10. 2022, od 1. 11. 2022 se tak žalovaná ocitla v prodlení. Zákonná výše úroku z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. K námitce započtení, kterou žalovaná uplatnila v rámci svého odvolání, nemohl odvolací soud přihlédnout. Soudní praxe je ustálená na tom (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020), že námitka započtení v odvolacím řízení řídícím se pravidly neúplné apelace přípustná je, nesmí však být založena na nepřípustných novotách ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. a contrario. Avšak i v případě, kdyby se jednalo z tohoto pohledu o námitku započtení přípustnou, v daném případě nelze považovat pro toto řízení tvrzenou pohledávku žalované za kompenzabilní ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

22. Žalovaná uplatnila k započtení pohledávku s tvrzením, že do zaniklého SJM účastníků patří pohledávka z titulu Smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem, kterou žalobce uzavřel za trvání manželství účastníků dne 16. 6. 2008 se společností [právnická osoba]., přičemž na účtu tohoto penzijního připojištění měly ke dni právní moci rozvodu účastníků být prostředky ve výši 364 960,02 Kč, a v důsledku fikce vypořádání zaniklého SJM dle § 741 o. z. má vůči žalobci právo na zaplacení poloviny z této částky. Žalobce existenci této pohledávky v písemném vyjádření k odvolání výslovně popřel jednak s tím, že pohledávka na výplatu naspořených prostředků z tohoto penzijního připojištění je splatná teprve po splnění všech sjednaných podmínek, k čemuž však dosud nedošlo, druhak zpochybnil tvrzení žalované o výši zůstatku na účtu tohoto spoření ke dni zániku manželství účastníků, když žalovaná žádným bližším tvrzením a důkazem neprokazuje, jakým způsobem k určení výše tohoto zůstatku dospěla. Existence této žalovanou tvrzené pohledávky vůči žalobci jak z hlediska samotného základu tohoto nároku, jakož i jeho výše a splatnosti, je v současné době zcela nejistá a v tomto směru by bylo třeba provádět další rozsáhlé dokazování, které však zcela vybočuje z mezí dokazování o primárním nároku žalobce v tomto řízení. V poměrech předmětného řízení se tak jedná o pohledávku nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., ke které z tohoto důvodu nelze v tomto řízení přihlížet. Je na žalované, aby tuto tvrzenou pohledávku případně učinila předmětem samostatného soudního řízení.

23. Správně soud I. stupně přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci i plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) za uhrazený soudní poplatek a za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení advokátem (v rozsahu vyplývajícím z bodu 25. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Odvolací soud neshledal jako důvodnou námitku žalované, že žalobce v tomto řízení vymáhá svou pohledávku z titulu regresu dle § 1876 o. z. šikanózně, za účelem nedůvodného navyšování nákladů řízení. Lze z tohoto pohledu akceptovat procesní taktiku, kdy při nejistotě o tom, zda soud shledá v základu jeho nárok důvodným, žalobce nechal soudně projednat nárok na tento regres nejprve za jedno dílčí období, aby poté mohl podle výsledku případně setrvat na projednání nároku za další období nebo se v otázce zbylé části nároku, podle výsledku jednoho z dílčích řízení, se žalovanou dohodnout.

24. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 2 900 Kč dle § 8 odst. 1 a 2 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2025, v rozsahu dvou režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu v uvedeném znění), v rozsahu náhrady za jízdné (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu v uvedeném znění) ve výši 478 Kč za použití osobního automobilu na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) a v rozsahu náhrady za ztrátu času v účtované výši 600 Kč (§ 14 AT), to vše povýšeno o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem se tak jedná o částku 9 411 Kč.