o zřízení služebnosti stezky a cesty, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 12. 2024, č. j. 8 C 161/2024-217,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Mělníku) ve výroku I. zamítl žalobu na zřízení služebnosti stezky a cesty ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] k tíži pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který vznikl oddělením od pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu (blíže v v tomto výroku specifikovaném) s právem vybudovat na pozemku parc. č. [Anonymizováno] komunikaci na dobu neurčitou a za úplatu stanovenou znaleckým posudkem. Ve výroku II. uložil všem žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované ad 1) na náhradě nákladů řízení částku 20 678,80 Kč k do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně. Ve výroku III. rozhodl že ve vztahu mezi všemi žalobci a žalovanou ad 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že žalobce ad a) a ad b) jsou vlastníky (každý z id. ½ ) pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále již u všech pozemků katastrální území uváděno pro stručnost nebude), žalobkyně ad c) je vlastníkem výlučným pozemku parc. č. [Anonymizováno] a žalobce ad a) a žalobkyně ad c) jsou vlastníky (každý z id. ½ ) pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalované pak jsou vlastníky (každá z id. ½ ) pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Usnesením ze dne 9. 3. 2020 přijalo zastupitelstvo obce [adresa] územní plán obce (dále případně jen „[právnická osoba]“). Touto změnou předchozího územního plánu byla část předmětných pozemků zahrnuta do plochy BV – plocha k bydlení – individuální, v rodinných domech venkovského typu. [právnická osoba] umožňuje stavební využití pozemků žalobců parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] pro výstavbu rodinných domů mimo jiné za podmínky, že budou zpřístupněny komunikací, která je součástí veřejného prostranství o šíři 8 m. [právnická osoba] počítá s příjezdovou komunikací k těmto pozemkům žalobců nejprve po veřejné komunikaci na pozemku parc. č. [Anonymizováno] vlastnictví [Anonymizováno], ze kterého pak vede komunikace na pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví obce [adresa], od kterých pak má příjezdová komunikace vést pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobců ad a) a c) a částečně přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaných. [právnická osoba] [adresa], odbor výstavby vydal dne 2. 3. 2023 stanovisko, podle něhož má být šíře veřejného prostranství určeného Územním plánem pro zajištění podmínky zastavitelnosti pozemků z hlediska komunikační potřeby v rozsahu 11 metrů. Šíře pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobců ad a) a c), který by měl sloužit k zajištění této komunikační potřeby ve vztahu k pozemkům žalobců parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] však činí pouze 4,05 m se zúžením až na 3,65 m. Žalobci proto žádají zřízení nezbytné cesty dle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) přes sousední pozemek žalovaných v šíři 6,95 m až 7,35 m dle přiloženého oddělovacího geometrického plánu. Doložili i určitý stupeň stavební připravenosti pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] k bytové zástavbě, a to žádostí o jejich vynětí ze zemědělského půdního fondu, smlouvami k zajištění přívodu elektrické energie a zhotovenou projektovou dokumentací k výstavbě rodinných domů.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že v současné době mají žalobci zajištěn dostatečný přístup ke svým pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], včetně příjezdu automobilem (a to i pro vozidla záchranných složek), přes pozemek ve vlastnictví žalobců ad a) a c) parc. č. [Anonymizováno] o šíři 4,05 m až 3,65 m, a to z komunikace ve vlastnictví obce [adresa] parc. č. [Anonymizováno]. Zatáčka z této obecní komunikace na zmíněný pozemek žalobců parc. č. [Anonymizováno] je sice ostřejší, o možnosti využít tento pozemek k příjezdu automobilem, však svědčí to, že v době místního šetření měla žalobkyně ad c) u svého pozemku parc. č. [Anonymizováno] zaparkovaný automobil. Z hlediska dostatečnosti tohoto přístupu k pozemkům žalobců parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/ svědčí i to, že veřejná komunikace na pozemku ve vlastnictví obce parc. č. [Anonymizováno], která ústí na pozemek žalobců ad a) a c) parc, č. [Anonymizováno] je dokonce užší, v šíři 2,90m až 3,50 m. Soud I. stupně poukázal na to, že institut zřízení veřejné cesty dle § 1029 o. z. neslouží k zajištění zřízení institutu z oblasti veřejného práva, a to veřejného prostranství, v daném případě v šíři 11 m požadované Územním plánem k zajištění dopravní obslužnosti pozemků. Z tohoto pohledu je pak bez právního významu, že žalobci v průběhu řízení prokazovali určitý stupeň stavební připravenosti pozemků v jejich vlastnictví k bytové výstavbě. Soud I. stupně tedy neshledal, že by v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty dle § 1029 o. z., a žalobu proto zamítl. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou ad 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad (dále jen,, o. s. ř.“) a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou ad 2) za situace, kdy ve věci úspěšná žalovaná žádné náklady neuplatnila.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Namítli v něm nesprávné skutkové i právní závěry soudu I. stupně. Mají za to, že všechny zákonné předpoklady pro zřízení požadované nezbytné cesty byly splněny. Především prokázali, že pozemky v jejich vlastnictví parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] (dále případně jen „Pozemky“) nelze řádně užívat pro jejich účel, tedy pro výstavbu rodinných domů se stanovenými podmínkami pro jejich přístup z veřejné komunikace, protože nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] umisťuje Pozemky v ploše určené k výstavbě rodinných domů a určuje příjezdovou komunikaci z veřejné komunikace přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] a část pozemku parc. č. [Anonymizováno], přičemž stanovuje její šíři 11 m. Potřebná šíře veřejného prostranství dle [právnická osoba] je pak podmínkou pro povolení výstavby rodinných domů na Pozemcích. Žalobci přitom již v řízení před soudem I. stupně poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 880//2018, podle kterého musí soud při úvaze o zřízení neobytné cesty vždy brát ohled na územní plán a jím stanovené podmínky pro výstavbu. V daném případě však soud I. stupně [právnická osoba] v tomto směru ignoroval. V rámci veřejného prostranství bude pak zřízena podle [právnická osoba] pozemní komunikace. Žalobci již v řízení před soudem I. stupně rovněž poukázali na právní předpisy upravující šíři veřejné komunikace minimálně 7, 5 m a v zatáčkách 9 m. Ani tyto normy nevzal soud I. stupně při svém rozhodování v potaz. K prokázání nutné šíře komunikace žalobci navrhli jako důkaz i výslech starostky obce [adresa] (k vysvětlení [právnická osoba]), stanovisko dopravní policie, znalecký posudek a předložili listiny: vyjádření obce [adresa] ke koncepci řešeného území, vyjádření stavebního úřadu k podmínkám výstavby v daném území, vyjádření obce [adresa] k možnostem dopravní obslužnosti dané lokality a vyjádření silničního úřadu k zajištění dopravní obslužnosti lokality. Soud I. stupně však provedl pouze místní šetření a ostatní zmíněné důkazy zamítl jako nadbytečné.

5. Dále žalobci v odvolání poukázali na to, že zřízení požadované nezbytné cesty nebude ani k újmě pozemku ve vlastnictví žalovaných, naopak jeho hodnota se tím zvýší. V případě žalobců se nejedená ani o situaci, kdy by žádali nezbytnou cestu jen za účelem pohodlnějšího spojení, protože s ohledem na [právnická osoba] a vyjádření k němu ze strany [právnická osoba] [adresa] prakticky jinou možnost k zajištění dostatečného přístupu k Pozemkům nemají. Žalobci v řízení pak rovněž prokazovali dostatečný stupeň stavební připravenosti Pozemků pro účel vyplývající z [právnická osoba]. Žalobci dále uvedli, že soud I. stupně odůvodnil své rozhodnutí nedostatečné, když se nezabýval všemi zákonnými předpoklady pro zřízení nezbytné cesty s odkazem na nemožnost zřídit nezbytnou cestu jen za účelem naplnění požadavku [právnická osoba] na zřízení veřejného prostranství. Pokud soud I. stupně argumentoval tím, že přístup k pozemku žalobců parc. č. [Anonymizováno] je z veřejné komunikace o šíři pouhých 2,90 resp. 3,50 m, přehlédl, že tato komunikace má i druhý samostatný pruh, navíc se jedná o stávající komunikaci. Předmětem sporu je však nově vznikající území, kde jsou pro využití stanoveny jiné podmínky. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ad 1) v písemném vyjádření k odvolání zejména uvedla, že žalobci se odvolávají na [právnická osoba], který v daném území počítá se zřízením veřejného prostranství, jehož součástí bude i veřejná komunikace o dosud nestanovené šíři. Žalobci podle žalované zaměňují institut veřejného prostranství za nezbytnou cestu. [právnická osoba] je koncepční nástroj územního plánování a stanovuje pouze koncepci řešení daného územní, včetně řešení dopravní obslužnosti. Institut nezbytné cesty dle § 1029 o. z. však není nástrojem pro realizaci záměrů územního plánu. Žalobci přitom v současné době již dostatečný přístup ke svým Pozemkům mají, jak správně uzavřel soud I. stupně. Žalovaná ad 1) navrhla napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

8. Podle § 1029 o. z.: Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (odst. 1). Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty (odst. 2).

9. Soud I. stupně především správně zjistil, že vlastnické poměry a prostorové uspořádání jednotlivých pozemků odpovídají zcela žalobním tvrzením; místním šetřením správně zjistil i šíři dosavadních přístupových cest k Pozemkům žalobců. Správně rovněž uzavřel, že Pozemky ve vlastnictví žalobců jsou Územním plánem zahrnuty do lokality, která je určena k zástavbě individuálními rodinnými domy (kapitola F textové části ve spojení s grafickou částí). Z obsahu [právnická osoba], který již byl k důkazu konstatován soudem I. stupně, se pak konkrétně podává následující: kapitola F textové části [právnická osoba] je nazvaná: „Plochy s rozdílným způsobem využití, stanovení podmínek pro jejich využití“. Podkapitola F.2.1. je nazvaná: „BV: Plochy bydlení – individuální, v rodinných domech venkovského typu“ (dále případně jen „plocha BV“). Tato podkapitola (str. 31 [právnická osoba]) obsahuje rubriku nazvanou „Podmínky prostorového uspořádání“, ve které jsou v bodech vyjmenovány Územním plánem stanovené podmínky prostorového uspořádání pro možnou výstavbu rodinných domů ve vztahu k jednotlivým pozemkům zahrnutým do plochy BV. Jeden z těchto bodů obsahuje text: „umístit rodinný dům …je přípustné pouze tehdy, je-li pozemek rodinného domu zpřístupněn komunikací, která je součástí veřejného prostranství o šíři 8 m“. Další z těchto bodů obsahuje například i požadavek na minimální velikost pozemku (700 m²).

10. Z citovaného obsahu [právnická osoba] je třeba dle názoru odvolacího soudu uzavřít, že pozemky, které jsou zahrnuty do plochy BV, jsou zde zahrnuty pouze potencionálně v tom smyslu, že mohou být využity k výstavbě rodinných domů nikoli bez dalšího, ale za splnění (mimo jiné) podmínky, že se jedná o pozemek, který je zpřístupněn komunikací, která je součástí veřejného prostranství o šíři 8 m.

11. Dle názoru odvolacího soudu přitom institut zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 o. z. není právním nástrojem ke splnění podmínek, za kterých by se určitý pozemek podle schváleného územního plánu (jako veřejnoprávního rozhodnutí) mohl stát pozemkem skutečně (podle územního plánu) zastavitelným, v daném případě konkrétně ke splnění podmínky [právnická osoba] spočívající v existenci určité kvality přístupu k pozemku. Obdobně jako by například nebylo možno občanskoprávní cestou domáhat se získání části sousedního pozemku za účelem splnění podmínky [právnická osoba] (pro reálnou zastavitelnost pozemku) v podobě požadavku na jeho minimální velikost. Institut zřízení veřejné cesty dle § 1029 o. z. by byl v daném případě využitelný jen za předpokladu, že by žalobci disponovali pozemky, které by byly nepodmíněně zahrnuty územním plánem do plochy určené k bytové výstavbě, nebo pozemky, které veškeré podmínky územního plánu pro určitý typ zástavby splňují, a k tomuto účelu by je žalobci nemohli využít jen z důvodu nedostatečného přístupu z hlediska (pro tento účel) řádného využití. Jak se však podává z provedeného dokazování o takové pozemky se v případě Pozemků žalobců nejedná. Již z tohoto důvodu nemůže být žaloba žalobců na zřízení veřejné cesty důvodná.

12. Ve své podstatě tato argumentace odpovídá argumentaci soudu I. stupně (jakož i argumentaci žalované ad 1/), podle které institut veřejné cesty dle § 1029 o. z. není nástrojem k zajištění realizace veřejnoprávního rozhodnutí v podobě schváleného územního plánu, zde ve směru realizace podmínek [právnická osoba] pro zastavitelnost pozemků, které byly v uvedeném smyslu pouze podmíněně zahrnuty do plochy určené k bytové zástavbě.

13. Splnění zákonných podmínek ke zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 o. z. je tak třeba v daném případě posuzovat pouze podle současných skutečných poměrů. V tomto směru bylo v řízení prokázáno, že současný skutečný charakter Pozemků je dán způsobem jejich využití podle údajů v katastru nemovitostí, kde jsou dosud evidovány jako orná půda a součást zemědělského půdního fondu. Z tohoto pohledu se dosavadní přístup k Pozemkům z veřejné komunikace přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobců ad a) a c) jeví jako dostatečný, tzn. k zabezpečení jejich řádného využití ve vztahu k jejich současnému účelovému určení. Přístupová cesta k Pozemkům přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] je svou šíří dostatečná nejenom k přístupu chůzí, ale i k příjezdu motorovými vozidly, jak správně soud I. stupně zjistil.

14. Soud I. stupně tedy správně žalobu na zřízení nezbytné cesty přes pozemek parc. č. 378/6 ve vlastnictví žalovaných jako nedůvodnou zamítl, odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výrocích o náhradě nákladů řízení s odkazem na jejich správné odůvodnění.

15. Ve vztahu mezi žalovanou ad 1) a žalobci rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná ad 1) byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má proto vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v rozsahu odměny za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále pak v rozsahu náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), v rozsahu náhrady za jízdné (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu) ve výši 650 Kč za použití osobního automobilu na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) a v rozsahu náhrady za ztrátu času v účtované výši 600 Kč (§ 14 advokátního tarifu). Celkem se tak jedná o částku 9 550 Kč.

16. Ve vztahu mezi žalovanou ad 2) a žalobci rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná ad 2) byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, žádné náklady odvolacího řízení jí však nevznikly.