o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 18 C 120/2024-110,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Mělníku) ve výroku I. uložil žalované povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa] a obci [adresa] (dále případně jen „Nemovitost“) a vyklizený žalobcům předat do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 103 589 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že žalobci jsou na základě kupní smlouvy ze dne 24. 10. 2023 uzavřené s [jméno FO] (dále případně jen „Kupní smlouva“) vlastníky Nemovitosti, přičemž žalovaná Nemovitost přes nesouhlas žalobců dosud užívá, a to bez jakéhokoliv právního důvodu.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci se na základě Kupní smlouvy stali vlastníky Nemovitosti. Pokud žalovaná namítala, že [jméno FO] jako prodávající z Kupní smlouvy nebyl v době její realizace skutečným vlastníkem Nemovitosti, soud I. stupně uzavřel, že žalobci se na základě Kupní smlouvy stali vlastníky Nemovitosti bez ohledu na to, zda [jméno FO] Nemovitost v době prodeje skutečně vlastnil nebo nikoliv, a to s ohledem na § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). V řízení totiž bylo prokázáno, že [jméno FO] v době uzavření a realizace Kupní smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník Nemovitosti. Dále bylo prokázáno, že žalobci zaplatili sjednanou kupní cenu ve výši 500 000 Kč, Zároveň se žalované nepodařilo prokázat, že by žalobci při uzavírání Kupní smlouvy nebyli v dobré víře v zaspaný vlastnický stav do katastru nemovitostí. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalované nesvědčí žádný konkrétní právní titul k užívání Nemovitosti. Proto za situace, kdy žalobci s užíváním Nemovitosti ze strany žalované nesouhlasí, domáhají se důvodně jejího vyklizení v rámci ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že soud I. stupně při svém rozhodování nedostatečně zohlednil historii vlastnictví k Nemovitosti v tom směru, že na základě dohody širší rodiny žalovaná kupní smlouvou ze dne 1. 7. 2014 převáděla svůj spoluvlastnický podíl ve výši id. ½ na [jméno FO] za účelem pomoci své dceři [jméno FO] v souvislosti s exekucemi, které byly proti ní vedeny, přičemž byl příslib, že po splacení exekucí [jméno FO] a finančním vyrovnání s jeho osobou bude tento spoluvlastnický podíl na Nemovitosti znovu převeden na žalovanou. Následně došlo k převodu zbývajících spoluvlastnických podílů na Nemovitosti na [jméno FO], resp. na jeho příbuzné, kdy v konečné fází těchto převodů se stal výlučným vlastníkem Nemovitosti [jméno FO]. [jméno FO] za prodej jejího spoluvlastnického podílu na Nemovitosti neuhradil ani sjednanou kupní cenu, což však ani neočekávala právě z důvodu příslibu zpětného převedení spoluvlastnického podílu na žalovanou. Vzhledem k tomu, že se jednalo v podstatě o rodinnou záležitost, žalovanou nikdy nenapadlo, že by [jméno FO] zneužil její důvěry a neznalosti práva a prodal dům, ve kterém žila celý život. Nikdy neměla ani vůli převést Nemovitost na [jméno FO] trvale. Dle žalované bylo v řízení prokázáno, že žalobci se s [jméno FO] již před uzavřením Kupní smlouvy znali a jednali s ním ve shodě ke škodě žalované, a proto při nabytí vlastnického práva k Nemovitosti nebyli v dobré víře. Dle žalované v řízení nebylo rovněž prokázáno, že by žalobci uhradili [jméno FO] sjednanou kupní cenu ve výši 500 000 Kč. O tom svědčí to, že žalobci sice čerpali v době uzavření Kupní smlouvy úvěr na bankovní účet, ale kupní cenu údajně uhradili v hotovosti v několika splátkách. Nesprávně rovněž soud I. stupně pro nadbytečnost odmítl provést žalovanou navržené důkazy, a to její účastnický výslech, svědeckou výpověď [jméno FO], důkaz spisem [právnická osoba] Katastrální pracoviště [adresa], č. j. [Anonymizováno] a dotazy na konkrétní soudní exekutory (v odvolání blíže vyjmenované). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování.

5. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání uvedli, že se všemi odvolacími námitkami se soud I. stupně již řádně a správně vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobci jsou vlastníky Nemovitosti a že žalované nesvědčí žádný konkrétní právní titul k jejímu užívání. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Podle § 2079 odst. 1 o. z.: Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon: Katastr nemovitostí je veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, jejich geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem.

9. Podle § 6 katastrálního zákona: Zápisy týkající se práv se do katastru provádějí vkladem, záznamem nebo poznámkou. Vklad je zápis do katastru, kterým se zapisují věcná práva, práva ujednaná jako věcná práva, nájem a pacht.

10. Podle § 10 katastrálního zákona: Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

11. Podle § 11 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona: Vkladem se do katastru zapisuje vznik, změna, zánik, promlčení a uznání existence nebo neexistence vlastnického práva.

12. Podle § 984 odst. 1 o. z.: Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

13. Podle § 7 o. z.: Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

14. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro skutkové i právní posouzení věci. Podstatné skutečnosti, skutkové i právní závěry, které soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování učinil, považuje odvolací soud za správné.

16. Soud I. stupně vzal správně za prokázané, že žalobci jako kupující uzavřeli s [jméno FO] jako prodávajícím dne 24. 10. 2023 Kupní smlouvu, jejímž předmětem byla Nemovitost.

17. I v případě, kdyby [jméno FO] nebyl v době uzavření Kupní smlouvy, resp. v době podání návrhu na její vklad do katastru nemovitostí, skutečným vlastníkem Nemovitosti, tedy, že sám vlastnické právo k Nemovitosti žádným platným právním jednáním nenabyl, žalobci by se stali vlastníky Nemovitosti (při splnění dalších zákonných podmínek) na základě principu materiální publicity veřejného seznamu (zde katastru nemovitostí) vyjádřeného v § 984 odst. 1 o. z., který chrání dobrou víru nabyvatelů práv zapisovaných do veřejného seznamu ve správnost zapsaných skutečností. Ve smyslu § 7 o. z. přitom důkazní břemeno o nedostatku této dobré víry žalobců tížilo žalovanou, která je však neunesla.

18. V řízení bylo prokázáno, že v době podání návrhu na vklad Kupní smlouvy do katastru nemovitostí (26. 10. 2023) byl jako vlastník Nemovitosti zapsán [jméno FO], přičemž k zápisu poznámky spornosti ve smyslu § 986 o. z. došlo ve vztahu k zapsaným údajům až později v souvislosti se žalobou žalované a její dcery [jméno FO] vůči [jméno FO] na určení vlastnictví k Nemovitosti podanou dne 13. 11. 2023, o níž bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 350/2023 (zamítavý rozsudek ze dne 15. 10. 2024 nabyl právní moci podle údajů v aplikaci InfoSoud dne 12. 12. 2024). Z tohoto pohledu žalobcům dobrá víra ve vlastnictví [jméno FO] jako zapsaného vlastníka Nemovitosti svědčila. Pod obvyklou míru opatrnosti (jako předpokladu dobré víry) při opatřování povědomí o skutečném vlastníku nemovitosti zaspané do katastru nemovitosti přitom podle komentářové literatury nelze podřadit nutnost aktivního šetření správnosti tohoto zápisu. Pokud pak žalovaná dovozovala nedostatek dobré víry žalobců ve stav zápisu vlastnického práva k Nemovitosti v době podání návrhu na vklad Kupní smlouvy z toho, že žalobci se s [jméno FO] znali již dříve, toto povšechné tvrzení, a to již v rovině skutkových tvrzení, není způsobilé dobou víru žalobců zpochybnit. Jejich dobrou víru nezpochybňuje ani případné vědomí o tom, že kupovanou Nemovitost obývali od vlastníka odlišné osoby. Při uzavírání kupní smlouvy není povinností nabyvatele nemovitosti zjišťovat stav užívacích práv osob nemovitost obývajících s případným rizikem možné právní závady.

19. Z hlediska aplikace § 984 odst. 1 o. z. pak soud I. stupně dále správně uzavřel, že žalobci sjednanou kupní cenu ve výši 500 000 Kč [jméno FO] zaplatili. Tato skutečnost je prokázána jak svědeckou výpovědi [jméno FO], tak i výpisem z účtu žalobce u [právnická osoba]. ze dne 30. 11. 2023, dokládajícího výběr částky 500 000 Kč dne 25. 10. 2023. Správně soud I. stupně uzavřel, že z hlediska průkaznosti této skutečnosti je bez právního významu, že fakticky mělo dojít k jinému režimu úhrady kupní ceny, než jak byla sjednána v samotné Kupní smlouvě.

20. S ohledem na naplnění zákonných předpokladů pro nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dle § 984 odst. 1 o. z., jakož i s ohledem na splnění dalších zákonných podmínek pro nabytí vlastnického práva koupí nemovitosti (z hlediska obsahových náležitostí a formy smlouvy, jakož i z hlediska průběhu vkladového řízení) tak soud I. stupně správně uzavřel, že žalobci se stali na základě Kupní smlouvy vlastníky Nemovitosti.

21. Z hlediska důvodnosti požadavku žalobců na vyklizení žalované z Nemovitosti, soud I. stupně správně uzavřel, že žalované nesvědčí žádný konkrétní právní titul k užívání Nemovitosti. V řízení bylo prokázáno, že žádná konkrétní a vymahatelná smlouva, která by žalovanou opravňovala Nemovitost nadále užívat, uzavřena nebyla. Skutečnost, že žalovaná po určité období hradila [jméno FO] částku 8 000 Kč měsíčně, sama o sobě důkazem o uzavření konkrétní nájemní smlouvy není. Soud I. stupně se správně přiklonil k verzi, že žalovaná tímto způsobem zřejmě do jisté míry sanovala [jméno FO] výdaje, které měl v souvislosti s úhradou exekučních dluhů dcery žalované, avšak bez konkrétní dohody o případném zpětném převodu spoluvlastnického podílu žalované na Nemovitosti. Žalovaná tak Nemovitost užívala pouze na základě kdykoli odvolatelného souhlasu vlastníka Nemovitosti.

22. Za tohoto skutkového a právního stavu proto soud I. stupně správně uzavřel, že pokud žalobci jako vlastníci Nemovitosti v současné době s tím, aby žalovaná nadále Nemovitost užívala, nesouhlasí, domáhají se důvodně v rámci ochrany svého vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 o. z. vyklizení žalované. Správně proto žalobě na vyklizení žalované z Nemovitosti vyhověl. Správně přitom určil i lhůtu k vyklizení prostoru k bydlení dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů, kdy s ohledem na délku trvání řízení úvaha o jejím výjimečném prodloužení nebyla na místě.

23. Vzhledem k tomu, že skutkový stav potřebný pro právní posouzení věci byl provedeným dokazováním dostatečně zjištěn, soud I. stupně správně již žalovanou další navrhované důkazy neprováděl.

24. Ze všech podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věcném výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. Odvolací soud pouze korigoval rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. V daném případě by žalobcům, v řízení zcela úspěšným, svědčilo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však jako důvody mimořádně odůvodňující odepření práva na náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. zohlednil především okolnosti případu, kdy Nemovitost je rodným domem žalované, sama je vyššího věku, nemajetná, pobírající pouze starobní důchod, přičemž do současného právního postavení se dostala v souvislosti se snahou širší rodiny řešit exekuční dluhy její dcery, aniž si však zřejmě pro nedostatek právního povědomí sama uvědomovala význam a dopad všech učiněných opatření. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům vůči žalované by odvolací soud v daném případě vnímal jako nepřiměřenou tvrdost zákona. Odvolací soud proto změnil (§ 220 o. s. ř.) výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, tak, že se žalobcům tato náhrada nepřiznává.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. a ze shodných stejných důvodů jako uvedených v předchozím odstavci odvolací soud nepřiznal ve sporu úspěšným žalobcům ani náhradu nákladů odvolacího řízení.