o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 5. 2022, č. j. 6 C 59/2021-50,

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Své rozhodnutí ve věci samé soud I. stupně odůvodnil postupem podle § 114b odst. 5 o. s. ř. tak, že žalobkyně se svojí žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení důvodu neuhrazení ceny za ubytování dle Smlouvy o ubytování [číslo] neuhrazení nájemného dle Nájemní smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání [číslo] neuhrazení nájemného ze Smlouvy o nájmu parkovacího místa [číslo] když tento dluh žalovaný rovněž uznal dlužním úpisem ze dne [datum]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z důvodu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit na předmětu ubytování. Obvodní soud pro Prahu 9 v době, kdy mu byla věc pravomocným usnesením soudu I. stupně postoupena jako soudu místně příslušnému, vydal dne 28. 5. 2021, pod č. j. 68 C 187/2021-16, usnesení, kterým žalovaného ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě třiceti dnů od doručení této výzvy k žalobě kvalifikovaně vyjádřil tak, že vylíčí rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, a aby k tomuto vyjádření připojil listinné důkazy, jichž s případně dovolává. V této výzvě byl žalovaný zároveň poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Dne [datum] podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření, ve kterém pouze uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, činí spornými všechny skutečnosti týkající se způsobené škody, a že v žalobě zmiňovaný dlužní úpis nebyl projevem jeho svobodné vůle s tím, že v podrobnostech odkázal na obsah [anonymizováno] oznámení, které k vyjádření přiložil. Zároveň v tomto vyjádření uvedl, že uplatňuje kompenzační námitku, kterou slíbil později blíže specifikovat. Dle soudu I. stupně však žalovaný v zaslaném vyjádření neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by rozporovaly nárok uplatněný žalobou. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok na zaplacení dlužné částky z titulu dluhu na platbách ceny za ubytování a dluhu na nájemném prostor k podnikání a parkovacího místa, žalovaný pouze zpochybnil platnost zmíněného dlužního úpisu, existenci tohoto nároku však výslovně nerozporoval. Pokud žalovaný v posuzovaném vyjádření odkazoval na obsah připojeného trestního oznámení, nejednalo se dle soudu I. stupně o dostačené tvrzení z hlediska kvalifikovaného vyjádření dle § 114b o. s. ř. za situace, kdy v tomto [anonymizováno] oznámení byly zmiňovány i jiné okolnosti než jen ve vztahu ke zpochybnění platnosti zmíněného dlužního úpisu. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na náhradu škody žalovaný ve svém vyjádření neuvedl žádné konkrétní skutečnosti vyvracející žalobní tvrzení. Ani jím v obecné rovině vznesená kompenzační námitka samotný nárok žalobkyně na náhradu škody nezpochybňuje. Vzhledem ke zjištěnému obsahu posuzovaného vyjádření soud I. stupně uzavřel, že žalovaný svou povinnost ke kvalifikovanému vyjádření nesplnil, a proto došlo k naplnění zákonných podmínek fikce uznání nároku dle § 114b o. s. ř., a soud I. stupně tedy postupem podle § 153a odst. 3 o. s. ř. žalobě rozsudkem pro uznání zcela vyhověl.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně nesprávně uzavřel, že v daném případě nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání fikcí dle § 153a odst. 3 o. s. ř. splněny, a to za situace, kdy posuzovaným vyjádřením dal soudu zcela zřetelným způsobem na vědomí, že nárok žalobkyně neuznává. Nemůže být uvedeným způsobem postihován jenom za to, že do písemného vyjádření na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. neopsal argumentaci, kterou uvedl v rámci svého trestního oznámení, na jehož obsah v tomto vyjádření odkazoval. Bylo na soudu I. stupně, aby se pokusil o zjištění přesného stanoviska žalovaného výzvou k doplnění či upřesnění vyjádření. Z procesního chování žalovaného v tomto řízení nelze dovodit, že by byl pasivní, když v řízení se nechal i právně zastoupit, nebo že by se snažil o procesní obstrukce. Pokud šlo žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody, k tomu žalovaný v posuzovaném vyjádření jednoznačně uvedl, že činí spornými všechny skutečnosti, které k tomuto nároku žalobkyně uvedla, s tím, že žalobkyni tvrzenou škodu žádným svým jednáním nezpůsobil. Vzhledem k tomu, že jen těžko lze prokazovat negativní skutečnosti, nemohl v rámci tohoto vyjádření k této části žalobního nároku uvést více. Bylo pak na žalobkyni, aby své důkazní břemeno způsobení škody sama unesla. Stejně tak se dle svého názoru vyjádřil dostatečně i k dlužnímu úpisu (kterým měl uznat nárok žalobkyně na zaplacení dlužných plateb za užívání bytu, nebytových prostor a parkovacího stání), a to s odkazem na přiložené [anonymizováno] oznámení. Rovněž ve vyjádření uvedl, že hodlá uplatnit kompenzační námitku, protože mu počínáním žalobkyně na jeho majetku vznikla škoda. Bylo poté pouze na něm, v jaké fázi řízení tuto námitku později uplatní. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně pro uznání zrušil a věc tomuto soud vrátil k dalšími řízení.

4. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla napadený rozsudek pro uznání jako správný potvrdit. Dle jejího názoru žalovaný v řízení dostatečnou aktivitu ve vztahu k uplatněnému nároku neprojevil, ačkoliv byl právně zastoupen.

5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z hledisek daných ustanovením § 205b o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolaní žalovaného je důvodné.

6. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř.: [anonymizováno] to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

7. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř.: K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

8. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř.: Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

9. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř.: Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu [anonymizováno] uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

10. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř.: [anonymizováno] pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

11. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř.: [anonymizováno] pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

12. S odkazem z aktuální judikatury např. na nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20, je třeba vycházet z předpokladu, že vydání rozsudku pro uznání fikcí dle § 153a odst. 3 o. s. ř. je vyhrazeno případům, kdy žalovaný na výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává). Je třeba si přitom zároveň uvědomit, že s ohledem na princip zachování rovnosti stran je nutné na kvalifikované vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. klást po obsahové stránce, z hlediska jeho určitosti a úplnosti, požadavky blízké požadavkům na určitost a úplnost žaloby samotné.

13. Jak se podává z obsahu spisu, žalobkyně svou žalobou uplatnila jednak nárok na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z důvodu neuhrazení ceny za ubytování dle Smlouvy o ubytování [číslo] neuhrazení nájemného dle Nájemní smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání [číslo] neuhrazení nájemného ze Smlouvy o nájmu parkovacího místa [číslo] tento dluh žalovaný rovněž uznal dlužním úpisem ze dne [datum]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z důvodu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit na předmětu ubytování. Po doručení výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. žalovaný v reakci na ni učinil ve stanovené třicetidenní lhůtě podání datované [datum], v němž uvedl, že žalovaný nárok neuznává, že rozhodně odmítá, že by žalobkyni způsobil jakoukoliv škodu a že činí spornými veškeré skutečnosti, které žalobkyně uvádí, pokud jde o tvrzenou škodu jí způsobenou. Dále je obsahem tohoto vyjádření sdělení žalovaného, že, co se týče dlužního úpisu, tento nepodepsal o svobodné vůli s tím, že:„ (podrobnosti viz. přiložené trestní oznámení)“. Dále ve vyjádření uvedl, že po nuceném opuštění bytu žalobkyni zůstal v jejím bytě jeho movitý majetek, který se nemohl vzít zpět s tím, že v předmětném řízení uplatní kompenzační námitku, ve které přesně specifikuje újmu, která mu byla způsobena.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že, co se týče vyjádření žalovaného k nároku žalobkyně na zaplacení dlužných plateb z titulu smlouvy o ubytování, smlouvy o nájmu nebytového prostoru a smlouvy o nájmu parkovacího místa v celkové výši [částka], žalovaný sice v obecné rovině na žalobu zareagoval, na svou obranu však neuvedl žádný věcný argument, kterým by zpochybnil důvodnost nároku žalobkyně. Vyjadřoval se pouze ke svému právnímu jednání, kterým měl dluh na těchto platbách uznat, žalobkyní tvrzenou skutečnost, že tyto platby neuhradil, však nijak nezpochybnil, respektive sám netvrdil, že by tyto dlužné platby uhradil. Zpochybnění existence dluhu na zmíněných platbách, respektive tvrzení, že tyto částky uhradil pak neobsahuje ani žalovaným odkazované trestní oznámení ze dne [datum] (č. l. 20 spisu). Pro svou neurčitost nelze jako věcný argument zpochybňující nárok žalobkyně v tomto směru shledat ani žalovaným obecně deklarovaný záměr uplatnit vůči žalobkyni kompenzační nárok na náhradu nijak blíže nespecifikované škody.

15. Dle názoru odvolacího soudu proto soud I. stupně správně uzavřel, že ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na dlužné platby za ubytování a za nájem v celkové výši [částka], nelze považovat posuzované vyjádření žalovaného po obsahové stránce za dostatečné ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. za dostatečné.

16. Za situace, kdy žalovaný byl v kvalifikované výzvě k vyjádření k žalobě poučen o možných procesních následcích dle § 114b odst. 5 o. s. ř., soud I. stupně proto nepochybil, když v tomto rozsahu rozhodl o žalobě rozsudkem pro uznání fikcí dle § 153a odst. 1 a 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř.

17. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu škody ve výši [částka], kterou měl žalovaný způsobit na předmětu ubytování, se však odvolací soud se závěry soudu I. stupně o nedostatečnosti posuzovaného vyjádření žalovaného neztotožňuje. [příjmení] žalovaného ve vztahu k nároku na náhradu škody může spočívat toliko v tvrzení, že jeho působením k žádné škodě na majetku žalobkyně nedošlo. Je pak na žalobkyni, aby v dalším průběhu řízení pozitivně tvrdila a prokazovala, že ke škodě na jejím majetku došlo, a to působením žalovaného (za splnění případných dalších odpovědnostních předpokladů). Z hlediska požadavků dle § 114b odst. 1 o. s. ř. proto shledává odvolací soud posuzované vyjádření žalovaného ve vztahu k žalobnímu nároku na náhradu škody za dostatečné, které postup soudu dle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. neodůvodňuje.

18. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek pro uznání soudu I. stupně změnil (§ 220 o. s. ř.) ve věcném výroku II. a v závislém nákladovém výroku III. tak, že v tomto rozsahu se rozsudek pro uznání nevydává. Ve věcném rozsahu uvedeném ve výroku I. pak rozsudek pro uznání soudu I. stupně jako správný potvrdil (§ 220 o. s. ř.) s korekcí v podobě doplnění chybějícího data počátku přiznaného úroku z prodlení z částky [částka] ([datum]), kterýžto údaj soud I. stupně zřejmou chybou v psaní nepřevzal ze žaloby do výrokové části svého rozhodnutí.

19. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení, jakož i o náhradě nákladů dosud pravomocně skončené části předmětu řízení rozhodne soud I. stupně v rozhodnutí, kterým předmět tohoto řízení zcela vyčerpá, a to za situace, kdy o předmětu řízení bylo dosud rozhodnuto pouze zčásti (obdoba částečného rozsudku).