o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2022, č. j. 4 C 210/2020-255,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] ve [příjmení] ulici v [obec], kterou dne [datum] dal žalovaný žalobkyni, je neoprávněná. Ve výroku II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 500 Kč do tří dnů od první moci rozsudku.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalovaný jako pronajímatel dal žalobkyni jako nájemci výpověď z nájmu bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] v obci [obec] (dále případně jen„ Dům“), dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum] (dále případně jen„ Výpověď“). Výpověď odůvodnil tím, že žalobkyně hrubě porušila svou povinnost dle § 2256 odst. 2 občanského zákoníku, tedy povinnost dodržovat po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Po písemném upozornění žalovaného ze dne [datum] na možnost podání výpovědi z uvedeného výpovědního důvodu žalovaný obdržel další informace a stížnosti na chování žalobkyně v Domě týkající se zejména ztěžování užívání sušárny v Domě, slovních útoků i fyzického napadení ostatních nájemníků ze strany žalobkyně s tím, že ve Výpovědi byly dány konkrétní případy konfliktů mezi žalobkyní a nájemníky Domu, ke kterým v době od písemného upozornění z [datum] do doby podání výpovědi došlo. Žalobce ve Výpovědi vázal výpověď z nájmu bytu na tříměsíční výpovědní lhůtě dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Tuto Výpověď shledal soud I. stupně z hlediska zákonných formálních požadavků jako platné právní jednání.

3. Dále soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení Výpovědi uplatnila nárok na přezkoumání její oprávněnosti. Dle názoru soudu I. stupně bylo v řízení prokázáno, že ve Výpovědi uplatněný výpovědní důvod byl naplněn. Bylo prokázáno, že v Domě před podáním Výpovědi (ale i poté) docházelo ke konfliktům různého druhu, jejichž společným jmenovatelem je vždy žalobkyně. Tyto konflikty byly řešeny i v přestupkových řízeních vyvolávaných jak nájemníky Domu, tak i žalobkyní (byť nikdy nevedly k rozhodnutí o vině). Zároveň byly prokázány všechny skutky, které žalovaný ve Výpovědi uvedl. Žalovaná existenci těchto konfliktů potvrdila, byť se sama líčila jako jejich oběť (v globálu jako oběť spiknutí ostatních nájemníků), nikoli jako útočník. Ve světle provedeného dokazování však soud I. stupně této verzi žalobkyně neuvěřil. I z obsahu hanlivých letáků, které žalobkyně v Domě vyvěšovala, dospěl soud I. stupně k přesvědčení, že právě žalobkyně má problém s ostatními nájemníky Domu a vyvolává s nimi konflikty. Pokud došlo i k nežádoucím reakcím ze strany zúčastněných nájemníků, jednalo se vždy o reakci na konflikty vyvolané žalovanou. Žalobkyně se v těchto konfliktech snažila bezohledně a svémocně prosazovat„ svoji pravdu“, aniž se snažila situace řešit jiným, pokojným způsobem. Svědci o průběhu jednotlivých konfliktů vypovídali věrohodně a téměř shodně. Na druhé straně se nenašel žádný svědek, který by vypovídal ve prospěch žalobkyně. Soud I. stupně vzal za prokázáno, že konflikty mezi žalobkyní a ostatními nájemníky Domu probíhaly nejméně od roku 2017 a jejich intenzita se neustále zvyšovala, přičemž k těmto konfliktům dochází i nadále, po podání Výpovědi. Tím, že se dopustila všech skutků popsaných ve Výpovědi, žalobkyně dle soudu I. stupně hrubě porušila své povinnosti nájemce vyplývající z § 2256 odst. 2 o. z., a proto jí byla Výpověď dána po právu. Z těchto důvodů soud I. stupě její žalobu zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání a namítla v něm především, že soud I. stupně provedené důkazy nesprávně zhodnotil. Pokud bylo provedeno dokazování sdělením obsahu přestupkových spisů, v žádném z těchto řízení nebylo prokázáno protiprávní jednání žalobkyně. Jednostranné vyvolávání konfliktů ze strany žalobkyně s ostatními nájemníky Domu podle jejího názoru prokázáno nebylo. Soužití v Domě je narušeno do té míry, že všichni aktéři nemohou bez neustálých konfliktů koexistovat. Příčinu tohoto stavu nelze zjistit pro rozporuplnost jednotlivých tvrzení. Pokud jde o konkrétní ve Výpovědi uváděné skutky, tak pokud došlo ze strany žalobkyně k polití pana [příjmení] tekutinou, když utěsňoval proti její vůli okna do skladiště v suterénu, nebylo prokázáno, o jakou tekutinu se jednalo. Dle žalobkyně to byla čistá voda. Rovněž dle žalobkyně nebylo prokázáno, že by se i další ve Výpovědi zmíněné konflikty odehrály tak, jak je v ní uvedeno, tzn. napadení paní [příjmení] nádobou a konflikt s panem [jméno], (kdy ho měla žalobkyně tlouct kloboukem, až mu spadly brýle). Žádný z uplatněných konfliktů neměl ve své podstatě přímého svědka. Dle žalobkyně při neprokázání žalovaným ve Výpovědi uplatněných konfliktů, nemůže být pouhá existence neshod jednoho nájemce s ostatními důvodem oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Bez přímého prokázání protiprávního jednání nemůže být odůvodněna oprávněnost Výpovědi z důvodu hrubého porušení povinnosti nájemce ze strany žalobkyně. Za daného skutkového stavu se měl soud I. stupně držet zásady„ v pochybnostech ku prospěchu“ a přiklonit se spíše k restriktivnímu výkladu pojmu hrubého porušení povinností nájemce. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

5. Žalobkyně ve svém vlastním doplnění odvolání předně zopakovala své pochybnosti o nepodjatosti věc projednávajícího a rozhodujícího soudce s ohledem na jeho vztah k pracovnici žalovaného, která za něj ve věci jednala. Rovněž zpochybnila řádnost průběhu vyhlášení napadeného rozsudku. K tomu je třeba uvést, že o námitkách žalobkyně ohledně možné podjatosti věc projednávajícího soudce bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 31 Nc 1101/2022-188, tak, že tento soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci vyloučen není.

6. Pokud žalobkyně namítala, že soud I. stupně ji nesprávně uvědomil o odložení vyhlášení rozsudku při jeho vyhlašování při roku nařízeném jen za účelem vyhlášení rozsudku dle § 156 odst. 2, věta za středníkem o. s. ř., kdy měl uvést jiný časový interval, než o který ve skutečnosti vyhlášení rozsudku odložil, k tomu je třeba uvést, že tento postup z obsahu protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne [datum] nevyplývá.

7. V další části doplnění odvolání se pak žalobkyně obsáhle věnovala polemice s jednotlivými odstavci odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že jejich obsahem je sdělení vlastního pohledu na posuzované skutečnosti.

8. Žalovaný navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Dle jeho názoru je třeba zohlednit to, že žalobkyně se ve své podstatě snažila ostatní nájemníky Domu svým způsobem„ vychovávat“, přičemž nelze podřizovat chod domu jen jednomu nájemci. Z toho vznikaly konfliktní situace, došlo k narušení vztahů v domě a z důvodu mnohosti těchto skutků byl naplněn výpovědní důvod spočívající v hrubém porušení povinností ze strany žalobkyně jako nájemce.

9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, poté co doplnil dokazování (§ 213a odst. 1 o. s. ř.) v níže uvedeném rozsahu, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. V tomto směru proto odkazuje odvolací soud pro stručnost na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž soudem I. stupně zjištěný skutek byl shrnut v odstavci 2. a 3. tohoto odůvodnění.

11. Odvolací soud doplněným dokazováním pouze učinil závěr o existenci Výpovědí vypovídaného nájemního poměru. V tomto směru odvolací soud z obsahu Dohody o užívání bytu uzavřené mezi Okresním bytovým podnikem, provozovna [obec] (jako organizací oprávněnou ve smyslu § 155 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /obč. zák. k uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu) a [jméno] [příjmení] dne [datum] zjistil, že jmenovaný nabyl práva užívat Byt. Z přípisu Městského úřadu v Benešově ze dne [datum] odvolací sodu zjistil, že tento úřad jako pronajímatel Bytu žalobkyni oznamuje, že podle § 706 odst. 1 obč. zák. (ve spojení s § 708 obč. zák.) se stala nájemcem tohoto Bytu poté, co se [jméno] [příjmení] z bytu odstěhoval (resp. opustil společnou domácnost).

12. Za správné považuje odvolací soud i právní závěry soudu I. stupně.

13. Podle § 2256 o. z.: Pronajímatel udržuje po dobu nájmu v domě náležitý pořádek obvyklý podle místních poměrů (odst. 1). Nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů (odst. 2).

14. Podle § 2286 o. z.: Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně (odst. 1). Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná (odst. 2).

15. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.: Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

16. Podle § 2288 odst. 3 o. z.: Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

17. Podle § 2290 o. z.: Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

18. Podle § 14 o. z.: Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě (odst. 1). Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci (odst. 2).

19. Soud I. stupně především správně uzavřel, že Výpověď obsahuje formální náležitosti vyplývající z § [číslo] odst. 1 a § 2288 odst. 3 o. z., a že byla žalobkyni řádně doručena. Z tohoto pohledu se tedy jedná o platné právní jednání. Správně rovněž uzavřel, že žalobkyně uplatila svůj nárok u soudu na vyslovení neoprávněnosti Výpovědi v zákonné dvouměsíční lhůtě od jejího doručení.

20. Dále soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaným ve Výpovědi uplatněný výpovědní důvod byl naplněn.

21. S odkazem na § 2256 odst. 2 o. z. žalovaný ve Výpovědi konkretizoval výpovědní důvod tak, že z důvodu předchozích oznámení a stížností ostatních nájemníků Domu byla žalobkyně přípisem ze dne [datum] upozorněna na možnost podání výpovědi z nájmu Bytu pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. I přes toto upozornění žalovaný obdržel další stížnosti na chování žalobkyně v Domě, zejména v podobě ztěžování užívání sušárny, v podobě slovních útoků, ale i v podobě fyzického napadení jiných nájemníků Domu s tím, že konkrétně se jednalo o případ, kdy dne [datum] byla osobou žalobkyně napadena [jméno] [příjmení], a to tak, že ji žalobkyně udeřila blíže neurčenou nádobou do levé ruky a levé strany prsou. Dále šlo o konflikt s [jméno] [jméno] (fyzická potyčka, vzájemný slovní útok), jakož i o případ větších množství konfliktů s [jméno] [příjmení], jako domovníkem, kdy se jedná o nadávky a spory o otevírání oken v sušárně a konkrétně o konflikt z [datum], kdy [jméno] [příjmení] odstraňoval karton z okna sušárny, aby tam byl možné větrat, přičemž žalobkyně na něj ze svého okna shora vylila neznámou páchnoucí tekutinu. Žalovaný rovněž registruje řadu jednání na svém oddělení přestupků, kde je žalobkyně vedena buď jako obviněná nebo jako poškozená. Žalovaný rovněž eviduje stížnosti žalobkyně na ostatní nájemníky Domu, jakož i stížnosti těchto nájemníků na žalobkyni, přičemž společným jmenovatelem všech těchto zatížeností je osoba žalobkyně. Neustálým vyvoláváním konfliktů ze strany žalobkyně je tak pořádek v Domě dlouhodobě narušován.

22. I dle názoru odvolacího soudu bylo provedeným dokazováním prokázáno, že ke skutečnostem uváděným ve Výpovědi jako konkrétní výpovědní důvod došlo. Vytýkaná konkrétní konfliktní jednání pak v převážném rozsahu potvrzovala i samotná žalobkyně pouze s tou výhradou, že nebyla jejich iniciátorem. Byť by nebyla iniciátorem těchto verbálních i fyzických konfliktů v rámci sousedských vztahů nájemníků předmětného domu, správně soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně byla osobou na všech těchto konfliktech vždy zúčastněnou, přičemž lze odůvodněně uzavřít, že v těchto konfliktech žalobkyně své názory na to, co je pro chod domu a soužití správné a co nikoli (jako svá domnělá objektivní práva), prosazovala zcela svémocně, tedy bez zákonné opory přinejmenším ve smyslu § 14 o. z. Dlouhodobě opakovanou účastí na těchto konfliktech tak nepochybně porušovala svou povinnost ve smyslu § 2256 odst. 1 o. z., když tímto jednáním v předmětném domě porušovala pravidla řádného občanského soužití (jako nepsaného souboru pravidel chování, jejichž zachování je nezbytné pro spořádané a harmonické společenské soužití) a zároveň tím znemožňovala žalovanému jako pronajímateli plnit svou zákonnou povinnost udržovat náležitý pořádek v Domě obvyklý podle místních poměrů (§ 2256 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že k tomuto porušování povinnosti nájemce ve smyslu § 2256 odst. 2 o. z. docházelo ze strany žalobkyně opakovaně a dlouhodobě, a to i přes písemné upozornění žalovaného na možné důsledky pro zachování nájemního poměru, má i odvolací soud za to, že tímto jednáním žalobkyně byla naplněna skutková podstata hrubého porušování povinností nájemce ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.

23. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že posuzovaná [příjmení] je platným právním jednáním a že v ní uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, správně soud I. stupně žalobu na určení neoprávněnosti této Výpovědi jako nedůvodnou zamítnul.

24. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu doložených cestovních výdajů ve výši 232 Kč na cestě zmocněné osoby z jeho sídla do místa konání jednání odvolacího soudu a zpět ([obec] – [obec] a zpět) za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a contrario. Požadovaná paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč nebyla žalované přiznána za situace, kdy tento paušalizovaný nárok náleží osobám v řízení nezastoupeným pouze tehdy, nedoloží-li výši skutečných hotových výdajů. Tyto výdaje však žalovaný doložil ve zmíněné výši 232 Kč.