o zaplacení 39 000 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 15 % od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 15 % od 26. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ve výši 15 % od 26. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); a zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobkyně ve výši 50 112,33 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 20. 3. 2022 se společností [právnická osoba] Smlouvou o odborné, právní a investiční pomoci, na základě které byla oprávněna po dobu trvání smluvního ujednání zprovozněné obytné a nebytové prostory pronajímat třetím osobám. Žalovaná jako ubytovaná uzavřela se žalobkyní jako ubytovatelem Smlouvu o ubytování dne 1. 7. 2023 (dále jen „Smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované k užívání prostory na adrese č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], přičemž mezi stranami byla dohodnuta cena za ubytování 13 000 Kč měsíčně, splatná vždy ke každému 25. dni v měsíci. Žalovaná již před uzavřením Smlouvy na této adrese bydlela, byť nejdříve v jiných prostorách. Platba za užívání prostor dle Smlouvy byla sjednána ve výši 13 000 Kč měsíčně (10 000 Kč poplatek za ubytování, 3 000 Kč poplatky za služby). S žalovanou byly přihlášeny k ubytování další dvě osoby. Platby za ubytování byly nejprve hrazeny přímo žalobkyni, za měsíc září 2023 byla platba uhrazena třetí osobě ([právnická osoba]). Žalobkyně si nárokuje úhradu nájemného za měsíc září, říjen a listopad 2023. Mezi účastníky probíhala komunikace týkající se plateb nájemného, ze strany zástupce žalobkyně bylo žalované vyhrožováno udáním na policii, přesunem na Ukrajinu, neboť partner žalované by měl dostat povolávací rozkaz. Situace mezi zástupcem vlastníka nemovitostí, zástupci žalobkyně i žalovanou byla komplikovaná. Nejproblematičtější byla dle vyjádření účastníků řízení osoba jednatele [adresa] s.r.o. jako vlastníka poskytovaných prostor k ubytování. Žalovaná se pokusila sehnat jiné ubytování, ale nakonec se vrátila zpět. Pro nehrazení nájemného žalobkyně vypověděla žalované Smlouvu o ubytování. Žalovaná opustila prostory ke dni 1. 12. 2023.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky podle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že účastnice mezi sebou platně uzavřely Smlouvu, na základě které žalovaná prostory k bydlení převzala od žalobkyně, a tyto užívala od 1. 7. 2023. Za období července a srpna 2023 zaplatila sjednanou úhradu za ubytování, avšak za žalované období září, říjen, listopad, ničeho neuhradila. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna poskytovat prostory k ubytování na základě Smlouvy o odborné právní a investiční pomoci uzavřené 20. 3. 2022 mezi žalobkyní jako obstaratelem a [jméno FO] [právnická osoba]., IČO [IČO], jako objednatelem. V rámci této smlouvy bylo mimo jiné sjednáno, že žalobkyně je oprávněna po dobu trvání smluvního ujednání zprovozněné obytné a nebytové prostory pronajímat třetím osobám. Chybou smlouvy sice bylo, že neobsahovala jednoznačné vymezení pronajímaných prostor, avšak soud prvního stupně za situace, kdy účastníci uvedli, že nákresů existovalo několik, nepovažoval tuto skutečnost za podstatnou a mající vliv na platnost uzavřené smlouvy. Uzavřel, že Smlouvu uzavřela žalovaná dobrovolně, sama šla požádat o uzavření této smlouvy, nebyl na ni činěn jakýkoli nátlak. Touto Smlouvou se žalovaná prokazovala před úřady i policií a soud prvního stupně tak měl za prokázané, že žalovaná si byla vědoma toho, jakou Smlouvu a s jakým obsahem uzavřela. Nedůvodnou shledal výhradu týkající se vhodnosti užívaných prostor, když ve Smlouvě žalovaná potvrdila, že převzala prostory ve stavu vhodném k užívání, řadu měsíců v nich bydlela, prostory i částečně upravila. Pokud pak uvedla, že v prostorech určených jí k ubytování netekla voda několik dnů, je zřejmé, že v objektu bylo i za této situace možné využití společného sociálního zařízení, kuchyně atd., a nebyl tak snížen standard ubytování. Pokud žalovaná zaplatila jednu z plateb nikoli žalobkyni či jí zmocněným osobám uvedeným ve Smlouvě, ale přímo panu Zradičkovi ze společnosti vlastníka nemovitostí [právnická osoba], nemá takový postup, podle soudu prvního stupně, vliv na povinnost žalované uhradit žalobkyni i za období září požadovanou částku 13 000 Kč, neboť si žalovaná byla vědoma, kdo je ubytovatelem, a komu má náklady za ubytování za daný měsíc uhradit. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak do prodlení, a proto soud prvního stupně vyhověl žalobnímu návrhu i co do požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém sporovala, že žalobkyně je oprávněným ubytovatelem. Žalovaná omezena svou právní i jazykovou znalostí byla přesvědčena, že uzavřela platně Smlouvu jen na služební byt přímo s vlastníkem nemovitosti [právnická osoba]. V řízení pak doložila, že za užívané prostory služebního bytu, doložené plánkem, zaplatila za období září 2023 přímo vlastníku nemovitosti společnosti [právnická osoba] a dále za období říjen a listopad 2023 společně s manželem započetli oproti nároku na zaplacení ubytování vlastní nárok za neuhrazenou mzdu. Žalobkyně žalované nebyla schopna doložit ani v průběhu soudního jednání před nalézacím soudem, že je oprávněným ubytovatelem. Zároveň pokud soud prvního stupně učinil své právní závěry na základě zjištění vyplývajícího ze Smlouvy a jejího článku 3., tak vlastník nemovitosti [právnická osoba] a jeho tehdejší jednatel, pan [jméno FO], uvedl, že k takové dohodě nedošlo a předložil jiný plánek, jako součást Smlouvy o dlouhodobém zapůjčení nebytových prostor. Má za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když neoznačila prostory, které užívala k ubytování, neprokázala, že byla oprávněna tyto prostory pronajímat a zároveň má za to, že nebylo správně rozhodnuto o nákladech řízení, když sporuje zejména úkony přiznané žalobkyni, a to doplňující návrh na dokazování a s tím související účelnost porady dne 8. 1. 2025. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobkyně ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje se zjištěným skutkovým stavem i právními závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu. Žalovaná od počátku soudního řízení tvrdila, že vztahy s panem Zradičkou byly komplikované, byl to on, kdo několikrát žalované vyhrožoval, naopak zástupce žalobkyně, pan [jméno FO], byl ten, koho žalovaná požádala o pomoc, pomoc ji poskytl a také ji vysvětlil, jak ve věci postupovat. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna pronajímat předmětné prostory. Není žádný důvod se domnívat, že by prostory, které žalovaná obývala se svým manželem, synem a psem, obývala bez právního důvodu. Žalobkyně měla výjimku k poskytování ubytování v předmětných prostorech, a to na základě Smlouvy o spolupráci při zajištění ubytování, která byla uzavřena žalobkyní a Středočeským krajem dne 9. 5. 2022. Pokud žalované společnost [právnická osoba], tvrdila, že je ona oprávněna pronajímat prostory, uvedla žalovanou v omyl. Pokud pan [jméno FO] tvrdil žalované, že je povinna mu poskytovat platby, případně je přijímal, tak docházelo k protiprávnímu jednání právě ze strany pana Zradičky či společnosti [právnická osoba], avšak na povinnost žalované platit závazky ze Smlouvy, kterou uzavřela se žalobkyní, to ničeho nemění.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující:

8. Odvolací argumentace je založena na shodných námitkách, které tvořily obranu žalované v řízení před soudem prvního stupně. I v odvolacím řízení po doplnění odvolání při odvolací jednání, žalovaná namítala, že Smlouva není úplná, není zřejmé, jaké prostory mohla žalobkyně pronajímat, tyto skutečnosti žalobkyně nedotvrdila, a neprokázala, zda byla skutečně oprávněným pronajímatelem. Žalovaná namítala, že žila v prostorách, které jí pronajal pan [jméno FO], resp. byly ve vlastnictví [jméno FO] [právnická osoba]., nikoli žalobkyně, tudíž Smlouva, která byla uzavřena, nemohla být platná, když žalobkyně nebyla oprávněným ubytovatelem.

9. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že účastníci uzavřeli podle § 2326 o. z. Smlouvu o ubytování (o přechodném nájmu), podle které se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popř. ve lhůtě obvyklé. Žalobkyně jako ubytovatel měla oprávnění zajišťovat ubytování uprchlíkům z konfliktu na Ukrajině, a to na základě Smlouvy o spolupráci při zajištění ubytování ze dne 9. 5. 2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní, jako ubytovatelem a Středočeským krajem, jako objednatelem. Na základě této smlouvy pak (mimo jiné) uzavřela žalobkyně Smlouvu o odborné, právní a investiční pomoci dne 20. 3. 2022 se společností [právnická osoba], jako objednatel. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, v článku III. této smlouvy bylo sjednáno oprávnění pro žalobkyni, jako obstaratele, po dobu trvání smluvního ujednání zprovozněné obytné a nebytové prostory pronajmout třetím osobám.

10. V řízení mezi účastníky bylo nesporné, a vyplynulo z provedeného výslechu žalované, že žalovaná s rodinou užívala prostory, o kterých se nyní jedná, od května 2022. Sama následně, po doporučení pana [Anonymizováno], kdy věděla, že se od 1. 7. 2023 budou „rozdávat nájemní smlouvy“, žádala o uzavření Smlouvy s žalobkyní. Smlouva o ubytování jí byla poskytnuta k 1. 7. 2023 ze strany žalobkyně, a jak správně zjistil soud prvního stupně, s konkrétně označeným ubytovatelem, označením objektů, uvedením doby ubytování a výše úhrady za měsíční užívání ubytování částkou 13 000 Kč. Konkrétně zde bylo vymezeno, že platby za ubytování budou hrazeny ubytovateli, případně zástupcům ubytovatele uvedeným v záhlaví smlouvy ([Anonymizováno]). Není důvodnou námitka žalované, že jí nebyly předány prostory či nevěděla, které prostory má užívat, když z její výpovědi učiněné před soudem prvního stupně, i ze skutečnosti, že v období července a srpna 2023 řádně uhradila náklady za ubytování dle této Smlouvy, vyplývá, že v daných prostorách již dlouhodobě bydlela. Žalovaná tedy užívala předmětné vymezené prostory a mezi účastníky zároveň bylo nesporné, že takto činila až do konce listopadu 2023, přičemž za období září až listopad ničeho neuhradila.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ani skutečnost, že za období září 2023 žalovaná prokazatelně zaplatila částku 13 000 Kč k rukám pana [Anonymizováno], toho času jednatele společnosti [právnická osoba], a nikoliv k rukám žalobkyně, nemůže mít vliv na její povinnost zaplatit řádně k rukám žalobkyně. Ze Smlouvy bylo zcela zřejmé, že platebním místem je účet společnosti žalobkyně, případně zde uvedené a zmocněné osoby. Není také pochyb, že žalovaná věděla, kam má nájemné platit, protože v červenci i srpnu 2023 tak učinila. Pokud pak uvedla v písemném odvolání proti napadenému rozsudku, že snad část plateb za období listopad a prosinec měla být započtena proti nároku žalované a jejího manžela na náhradu mzdy od společnosti [právnická osoba], tak tato námitka nebyla doplněna žádnými konkrétními tvrzeními a žalovaná při odvolacím jednání již dále touto námitkou neargumentovala. Námitka započtení by nemohla být důvodná už jen proto, že se jedná o případnou pohledávku manžela žalobkyně za jeho zaměstnavatelem, tudíž s předmětem tohoto řízení nesouvisí.

12. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dne 1. 7. 2023 Smlouva o ubytování. Žalobkyně svoji povinnost ze Smlouvy, tj. poskytnout prostory pro ubytování žalované a její rodiny, splnila. Žalovaná nesplnila svoji povinnost za ubytování v období od září 2023 do listopadu 2023 zaplatit ve Smlouvě sjednanou částku, a to 13 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobě jako důvodné vyhověl, a žalobkyni přiznal rovněž podle § 1968 o. z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Na základě uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 66. pro stručnost odkazuje.

14. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalované, že účelnými nebyly dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně. Pokud jde o namítané doplnění vyjádření žalobkyně s návrhy důkazů, tento návrh byl žalobkyní učiněn 10. 1. 2025 v reakci na proběhlé jednání před soudem prvního stupně dne 21. 11. 2025, kdy byli účastníci poučeni o koncentraci řízení a vyzváni k doplnění tvrzení a důkazů. Tento úkon byl tedy účelným. Zároveň pak účelným shledal odvolací soud i následnou poradu s klientem, účtovanou zástupkyní žalobkyně, a konanou dne 8. 1. 2025, když se jednalo o období, kdy bylo ze strany zástupce žalobkyně převzato právní zastoupení, a porada sloužila k upřesnění dalšího procesního postupu ve věci.

15. O náhradě nákladů odvolací řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11 289,30 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (tj. vyjádření k podaném odvolání, doplnění vyjádření na výzvu odvolacího soudu a účast u odvolacího jednání 10. 9. 2025) po 2 660 Kč podle § 6 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, tj. celkem 9 330 Kč a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrad hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 959,30 Kč.

16. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.