o zaplacení částky 148 700 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného a jeho právního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 2. 2025, č. j. 16 C 205/2024-125,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Mělníku) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 148 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 148 700 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a částku 18 150 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 899,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Ve výroku III. uložil právnímu zástupci žalovaného [Jméno advokáta B] povinnost zaplatit žalobci za zmařené jednání dne 21. 1. 2025 náhradu separovaných nákladů řízení ve výši 9 697,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, podle něhož žalovaný po dobu od 7. 4. do 31. 12. 2021 užíval bez právního důvodu níže označenou nemovitost, a je proto povinen žalobci zaplatit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, které tímto užíváním na úkor žalobce získal. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem stavby č. p. [Anonymizováno] (zemědělská budova) na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] (dále případně jen „Budova“). V letech 2014 až 2018 provozoval v Budově spolu se žalovaným chov býků, kteří byli ve výlučném vlastnictví žalovaného. Z důvodu této spolupráce umožnil v tomto období žalobce žalovanému bez konkrétní dohody Budovu užívat. Po ukončení této spolupráce žalobce se žalovaným žádnou konkrétní dohodu o možnosti, aby žalovaný Budovu bezplatně či úplatně nadále užíval, neuzavřel. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 169/2021, soud I. stupně zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 3. 5. 2023, č. j. 17 C 169/2021-257, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 21 Co 221/2023-292, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku odpovídající výši bezdůvodného obohacení za užívání Budovy bez právního důvodu v období od 26. 4. 2018 do 26. 4. 2021, přičemž soudy v tomto řízení na základě provedeného dokazování uzavřely, že žalovaný Budovu užíval nejméně do konce roku 2021, když poslední skot odvezl až v listopadu 2021 a i nadále budovu užíval k uskladnění slámy, přičemž ještě v březnu 2022 nebyla budova vyklizena a nacházely se v ní zbytky hnoje, balíků slámy a síťoviny. Skutkový závěr o tom, že žalovaný užíval Budovu nejméně do konce roku 2021 soud I. stupně učinil z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 169/2021, zejména ze zaprotokolovaných výpovědí žalobce, svědka [jméno FO] a z písemné výzvy žalobce k vyklizení ze dne 29. 1. 2021 (č. l. 19 připojeného spisu). Výši tohoto bezdůvodného obohacení soud I. stupně určil ze znaleckého posudku předloženého žalobcem s ohledem na ustálenou soudní praxi jako ekvivalent nájemného obvyklého v místě a čase za pronájem obdobné nemovitosti. Soud I. stupně zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci i částku 18 150 Kč jako příslušenství pohledávky v podobě nákladů na vypracování znaleckého posudku k určení výše bezdůvodného obohacení. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s ohledem na úspěch žalobce ve věci a výši jeho účelně vynaložených odůvodněných nákladů.

3. O náhradě nákladů za zmařené jednání ve vztahu mezi právním zástupcem žalovaného a žalobcem rozhodl soud I. stupně dle § 147 odst. 2 o. s. ř. Právní zástupce žalovaného byl předvolán k ústnímu jednání soudu I. stupně na den 21. 1. 2025 v 10:00 hodin. Dne 21. 1. 2025 v 8:36 hodin se telefonicky právní zástupce žalovaného omluvil z nepřítomnosti u nařízeného jednání z důvodu, že veze nemocné děti k lékaři, aniž však požádal o odročení jednání. V 10:00 hodin bylo proto jednání za účasti právního zástupce žalobce zahájeno, v 10:27 hodin byla do jednací síně doručena žádost právního zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu akutního onemocnění jeho nezletilých dětí, které má v péči. Nato bylo jednání odročeno a pokračováno v něm bylo dne 3. 2. 2025. Žalobci v souvislosti s tímto postupem právního zástupce žalovaného vznikly zbytečné náklady na právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní pomoci v hodnotě 7 060 Kč, jednoho režijního paušálu ve výši 450 Kč, dále v rozsahu cestovních výdajů ve výši 504,80 Kč, to vše povýšeno o DPH ve výši 21 %, celkem tedy ve výši 9 697,91 Kč. Za vznik těchto nákladů nese objektivní odpovědnost právní zástupce žalovaného, a je proto povinen tuto náhradu separovaných nákladů žalobci uhradit.

4. Proti tomuto rozsudku, a to výroků I. a II. podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Obsahem tohoto odvolání je i odvolání právního zástupce žalovaného do výroku III. rozsudku soudu I. stupně, kterým mu byla uložena povinnost k náhradě separovaných nákladů řízení. Žalovaný ve svém odvolání namítl, že za situace, kdy popřel, že by Budovu v rozhodném období od 27. 4. do 31. 12. 2021 užíval, soud I. stupně pochybil, pokud neprovedl žádný přímý důkaz, kterým by toto užívání bylo prokázáno. Soud I. stupně téměř výlučně své rozhodnutí staví na závěrech učiněných v jiném, předchozím řízení (vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C169/2021), přičemž v tomto řízení byla primárně řešena otázka užívání Budovy za období předcházející období projednávaném v předmětném řízení. Soud I. stupně tedy neposoudil samostatně skutkový stav ve vztahu k předmětnému období a neumožnil žalovanému navrhnout důkazy k vyvrácení skutkové verze žalobce. V předmětném řízení nebylo dle žalovaného dostatečně prokázáno, že by v Budově choval skot i po listopadu 2021 a že by v Budově měl uskladněné seno, balíky slámy a síťovinu. Dle žalovaného žalobce Budovu pronajímal třetím osobám jako skladiště nebo jako vrakoviště. Žalovaný považuje napadený rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný. K rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě separovaných nákladů řízení právní zástupce žalovaného v odvolání uvedl, že jeho neúčast u jednání soudu I. stupně dne 21. 1. 2025 byla zapříčiněna objektivními okolnostmi, a to nemocí jeho nezletilých dětí. Soud si byl omluvy právního zástupce žalovaného vědom, přesto ve věci jednal. Žalovaný ve vztahu k výroku I. a II. a jeho právní zástupce ve vztahu k výroku III. rozsudku soudu I. stupně navrhli, aby odvolací soud tento rozsudek zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného zejména uvedl, že považuje skutkové závěry soudu I. stupně za dostatečně odůvodněné, když soud vyšel zejména z obsahu spisového materiálu řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 169/2021. Není pravdou, že by žalovaný neměl možnost v řízení uplatnit případné námitky a důkazy k prokázání svého tvrzení, že Budovu v rozhodném období neužíval. Prostor k tomu měl u odročeného jednání dne 3. 2. 2025, protože se však jeho právní zástupce bez omluvy nedostavil, nemohlo mu tak být poskytnuto případně poučení dle § 118a o. s. ř. Tvrzení žalovaného, že žalobce Budovu pronajímal, není jednak pravdivé, natož prokázané, navíc se jedná o tvrzení uplatněné nepřípustně až v odvolacím řízení. Za nedůvodné považuje žalobce i námitky vůči správnosti rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti uhradit mu separované náklady řízení. Žalobce navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.): Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z.: Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

9. Podle § 513 o. z.: Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř.: Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

11. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech skutkových závěrů významných pro právní posouzení věci. Skutečnosti, které soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování zjistil, považuje odvolací soud za správné.

12. Soud I. stupně především správně uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem Budovy a že žalovaný v souzeném období (od 27. 4. do 31. 12 2021) tuto Budovu v celém rozsahu užíval jednak chovem hospodářských zvířat, jednak umístěním materiálu s chovem souvisejícím. Soud I. stupně nepochybil, pokud toto zjištění učinil důkazním prostředkem listinné povahy v podobě sdělení obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku, sp. zn. 17 C 169/2021, včetně obsahu zaprotokolované svědecké výpovědi [jméno FO] a účastnické výpovědi žalobce. S odkazem např. na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 34/2025 (odst. 20 odůvodnění) za situace, kdy žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně procesně relevantním způsobem nezpochybnil pravdivost obsahu těchto výpovědí, nebylo z hlediska opatření potřebného zjištění nutné kromě čtení těchto listinných důkazů případně jmenované osoby znovu vyslechnout. Dále soud I. stupně správně uzavřel, že v žalovaném období žalovanému k tomuto užívání Budovy nesvědčil žádný právní důvod, když tímto důvodem byl souhlas žalobce jako vlastníka Budovy, avšak pouze pro období, kdy účastníci provozovali živočišnou výrobu v Budově společně. Správně soud I. stupně uzavřel, že se žalovanému nepodařil žádný konkrétní právní důvod užívání Budovy v žalovaném období prokázat, a to i vzhledem k tomu, že pozbyl dobrodiní případného procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., protože k nařízenému jednání na den, kdy byla věc projednána (3. 2. 2025) a odročena pouze za účelem vyhlášení rozsudku, se jeho právní zástupce bez omluvy nedostavil. Pokud žalovaný v odvolání tvrdil, že v žalovaném období Budovu užíval žalobce tím, že ji pronajímal třetím osobám, jedná se o tvrzení, ke kterému již nelze v odvolacím řízení přihlížet, protože účastníkům bylo soudem I. stupně poskytnuto poučení dle § 119a o. s. ř. (§ 205a písm. e/ o. s. ř.).

13. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně správně po právní stránce uzavřel, že užíváním Budovy bez právního důvodu v žalovaném období se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.) a je povinen toto obohacení vrátit, a to ve finanční podobě (§ 2991 odst. 1 o. z.). Konkrétní výši tohoto obohacení soud správně podle ustálené soudní praxe určil jako ekvivalent nájemného obvyklého v místě a čase za pronájem obdobné nemovitosti ve smyslu všech v úvahu připadajících charakteristik. Správně soud I. stupně přiznal žalobci i úrok z prodlení z jistiny odpovídající bezdůvodnému obohacení (§ 1970 o. z.), a to ode dne následujícího po splatnosti určené ve výzvě ze dne 7. 3. 2024. Správně soud I. stupně zavázal žalovaného i k zaplacení nákladu žalobce na vypracování znaleckého posudku ve výši 18 150 Kč jako příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.).

14. Správně soud I. stupně rozhodl o povinnosti právního zástupce žalovaného k náhradě separovaných nákladů řízení žalobce dle § 147 odst. 1 o. s. ř. Svou opožděně omluvenou neúčastí na jednání soudu I. stupně konaném dne 21. 1. 2025 právní zástupce žalobce objektivně zmařil průběh tohoto jednání (z hlediska aplikace § 147 odst. 1 o. s. ř. je přitom bez právního významu, jaké byly konkrétní okolnosti a důvody neúčasti na jednání), při kterém z tohoto důvodu nemoha být věc řádně projednána a rozhodnuta. Je proto povinen žalobci nahradit náklady řízení, které by mu jinak nevznikly, tedy v daném případě náklady jeho právního zastoupení spojení se zmařeným jednáním. Co se týče konkrétní výše této náhrady, odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, na které proto pro stručnost zcela odkazuje (bod 18. rozsudku soudu I. stupně).

15. Ze všech podaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky s odkazem na jeho správné odůvodnění.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) po 7 060 Kč dle § 8 odst. 1 s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (AT) ve znění účinném od 1. 1. 2025, v rozsahu dvou režijních paušálů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT v uvedeném znění), to vše povýšeno o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se tak jedná o částku 18 174,20 Kč.