o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 4. 2022, č. j. 12C 105/2018-378

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 985 547,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 985 547,76 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na náhradě nákladů řízení částku 347 429,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně ve věci již dříve rozhodl rozsudkem ze dne 6. 8. 2019 č. j. 12C 105/2018-210, tak, že žalobě zcela vyhověl, když uzavřel, že mezi žalobcem a jednatelem žalované [jméno] [příjmení] byla uzavřena ústní dohoda, na základě které žalobce uhradil za žalovanou pohledávky v exekučních řízeních v celkové výši 1 112 547,76 Kč a očekával, že žalovaná splní svůj závazek z ústní dohody, že se žalobce stane jednatelem a společníkem žalované. Ze strany žalované se žalobci nedostalo žádného protiplnění z ústní smlouvy, proto od ní žalobce odstoupil a vyzval žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení, tedy finančních prostředků, které za žalovanou uhradil po odečtení částky zaplacené [jméno] [příjmení] ve výši 127 000 Kč. Plnění žalobce ve prospěch žalované posoudil soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 2981 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), když uzavřel, že žalobce od ústní dohody platně odstoupil, žalovaná se bez spravedlivého důvodu na jeho úkor obohatila, když získala majetkový prospěch v podobě úhrad žalobce v exekučních řízeních vedených proti žalované v postavení povinné osoby, a je proto povinna žalobou požadované plnění vydat. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení nároku ze strany žalované, protože žalobce odstoupil od ústní dohody mezi účastníky a vyzval žalovanou k vrácení finančních prostředků v desetidenní lhůtě od doručení výzvy, tj. k plnění do [datum]. Pokud byla žaloba podána dne [datum], stalo se tak v promlčecí lhůtě.

3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2020 č. j. 26 Co 12/2020-260, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a jednatel žalované počátkem roku 2014 uzavřeli ústní dohodu, na základě které zaplatil žalobce za žalovanou pohledávky celkem v osmi exekučních řízeních, postupně v období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 112 547, 76 Kč. Odstoupení od smlouvy měl odvolací soud v souladu se závěry soudu prvního stupně za prokázané dopisem žalobce ze dne [datum], jímž žalobce současně vyzval žalovanou k vrácení peněžních prostředků zaplacených na její dluhy ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy s tím, že pro posouzení věci není podstatný konkrétní obsah ústní dohody ohledně závazku žalované, protože bylo prokázáno, že k žádné ze skutečností, označovaných každým z účastníků jako sjednané plnění žalované ze smlouvy, nedošlo; žalobce se nestal společníkem ani jednatelem žalované a nebyla uzavřena žádná kupní smlouva ohledně nemovitostí umožňujících provoz motorestu. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že výzva adresovaná žalované k vrácení peněžních prostředků byla žalované doručena dne [datum] s desetidenní lhůtou k plnění a podal-li žalobce žalobu dne [datum], učinil tak před uplynutím promlčení lhůty ve smyslu § 629 odst. 1 za použití § 621 o. z.

4. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalované rozsudkem ze dne 5. 1. 2021 č. j. 28 Cdo 1966/2020-279, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020 č. j. 26 Co 12/2020-260, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2019 č. j. 12C 105/2018-210, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že právní posouzení věci odvolacím soudem bylo nesprávné. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. je také plnění z právního důvodu, který odpadl. Závěr o tom, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl tak předpokládá vyřešení předběžné otázky, zda byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva, která tak představovala právní důvod poskytnutého plnění. Závěr o platnosti smlouvy mezi účastníky může být významný i pro posouzení běhu promlčecí lhůty. Pro úplnost dovolací soud uvedl, že ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nekoresponduje ani ten soudy učiněný závěr, že teprve uplynutím lhůty k plnění stanovené žalobcem žalované v odstoupení od smlouvy začal běh subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení.

5. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, když uzavřel, že žalovaná byla ke dni podání návrhu právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku, jejím jediným společníkem byl [jméno] [příjmení], [datum narození], který je spolu s [jméno] [příjmení], narozeným [datum] jednatelem společnosti (do [datum] byla jednatelkou také [jméno] [příjmení], [datum narození]). Žalovaná byla a je vlastníkem pozemku parc. [číslo] na němž stojí stavba [adresa] – [anonymizována dvě slova] nadjezdu“ a pozemku parc. [číslo] vše v [anonymizováno] ú. Jelenice u [anonymizováno], zapsané pro obec Malý Újezd na [list vlastnictví] vedený u Katastrální úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mělník. Žalobce a jednatel žalované [jméno] [příjmení] měli v úmyslu společně podnikat, mj. provozovat stavební činnost a motorest„ U nadjezdu“, založili proto dne [datum] [právnická osoba] cz. s. r. o. Již v té době měla žalovaná finanční problémy a na uvedených nemovitostech vázlo zástavní právo k zajištění daňových a dalších pohledávek, hrozil prodej nemovitostí žalované v dražbě, když již v roce 2013 jedna neúspěšná dražba proběhla. Na základě dohody účastníků žalobce vyplatil předem vymezený počet exekucí žalované. Mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byly společné podnikatelské plány, že žalovaná společnost se stane součástí majetku [právnická osoba] cz. S. r. o. Následně mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] vznikly neshody, když se žalobce dozvěděl o další neuhrazené exekuci, a u Okresního soudu v Mělníku zahájil pod sp. zn. 13 C 21/2015 řízení proti [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 142 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce v celkové výši 835 000 Kč; v rámci soudního řízení proběhla mediace, která trvala od [datum] do [datum], jejímž předmětem byl i posuzovaný nárok.

6. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně ujednání mezi účastníky hodnotil jako neformální příslib žalované k poskytnutí protihodnoty v podobě majetkové účasti ve společnosti žalované za to, že žalobce uhradí exekuce za situace, kdy žalované hrozila dražba nemovitostí v jejím vlastnictví. Soud prvního stupně proto uzavřel, že na straně žalované došlo objektivně k bezdůvodnému obohacení získanému na základě neformálního příslibu poskytnutí protiplnění a žalobci tak svědčí právo, aby mu žalovaná takto získaný majetkový prospěch ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále i jen,,o. z.“) vydala, a to od okamžiku, kdy se stalo zřejmým, že daný příslib nebude žalovanou realizován a odpadl tak právní důvod plnění ze strany žalobce. Za takový okamžik, ze kterého soud prvního stupně dovozuje počátek běhu promlčecí doby, označil soud dopis žalobce adresovaný jednatelům žalované nazvaný,,Odstoupení od ústní dohody“ ze dne [datum]. Zároveň soud prvního stupně uzavřel, že v průběhu mediačního řízení došlo ke stavění tříleté promlčecí doby, tedy ta běžela od [datum] do [datum], následně od [datum] do ukončení mediace dne [datum] došlo ke stavění běhu promlčecí doby s odkazem na § 647 o. z. Žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím promlčecí doby. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř. a v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně již jen proto, že dne [datum] došlo k úhradě předmětné pohledávky žalobci prostřednictvím exekuce, žalobce uhrazenou pohledávku po zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalované nevrátil. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. PL. ÚS 40/18 žalovaná namítala, že za situace, kdy žalovaná pohledávka byla žalobci na základě pravomocného rozsudku následně zrušeného dovolacím soudem již uhrazena, nemůže soud po vrácení věci znovu rozhodnout o povinnosti žalované k uhrazení žalované pohledávky žalobci. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně, že skutková zjištění a právní posouzení věci soudem prvního stupně jsou nesprávné. Žalobce nejdříve tvrdil, že mezi účastníky byla počátkem roku 2014 uzavřena ústní dohoda, jejímž předmětem byl mj. závazek žalované„ odprodat“ žalobci nemovitost, na které vázly exekuce; po sdělení právního názoru prvního stupně, že by dohoda, jejímž obsahem měl být závazek o převodu nemovitosti, musela mít písemnou formu, žalobce změnil svá tvrzení a začal uvádět, že předmětem dohody byl závazek společníků žalované převést na žalobce své podíly v žalované společnosti a dále závazek, že se žalobce stane jednatelem žalované. Žalovaná naopak od počátku tvrdila a svědeckými výpověďmi prokázala, že obsahem ústní dohody bylo ujednání o tiché společnosti, kdy žalobce jako tichý společník vloží do žalované společnosti vklad formou vyplacení exekucí a po dobu trvání tiché společnosti se bude podílet na výsledcích podnikání. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí neuvedl, co přesně mělo být předmětem plnění z tzv. příslibu, zda se při svých skutkových závěrech přiklonil k důkazům podporujícím tvrzení žalobce nebo naopak podporujícím tvrzení žalované, a na základě jakých úvah tak učinil. S ohledem na neexistenci dostatečně konkrétního příslibu, který by bylo možno považovat za právní důvod plnění, lze plnění žalobce pokládat pouze za plnění bez právního důvodu. V takovém případě vzniklo bezdůvodné obohacení již okamžikem plnění a promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po dni plnění, když poslední platba byla zaslána dne [datum]. Pokud by i bylo možno považovat právní závěr soudu o existenci konkrétního příslibu a plnění na tento příslib za správný, jeho závěr o počátku plynutí promlčecí lhůty nemůže obstát. Jako důvod pro odstoupení od smlouvy (od kterého soud prvního stupně počítá běh promlčecí lhůty) žalobce uvedl, že se v červnu 2014 dozvěděl o existenci další exekuce na žalovanou a v podání samotného žalobce ze dne [datum] žalobce tvrdil, že nejpozději v srpnu 2014 bylo zřejmé, že příslib ze strany žalované nebude uskutečněn. Závěr soudu prvního stupně o stavění tříleté promlčecí doby v průběhu trvání mediačního řízení nemůže obstát již jen proto, že smlouva o provedení mediace byla uzavřena mezi mediátorem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobou, nikoliv se žalovanou, a předmětem mediace byl spor o zaplacení 142 000 Kč vedený před Okresním soudem v Mělníku právě mezi žalobcem a [jméno] [příjmení]. Sám žalobce při své výpovědi uvedl, že již začátkem roku 2016 z korespondence právních zástupců vyplynulo, že v mediačním řízení nebude pokračováno. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pokud se žalovaná pohledávka stala předmětem mimosoudního jednání, stalo se tak nejdříve dne [datum], tato pohledávka nebyla oficiálně předmětem mediace a nelze tak uzavřít, že by se promlčecí lhůta vůči ní stavěla až do oficiálního ukončení mediačního řízení v červnu 2016, ale pouze do ledna 2016, kdy žalovaná přestala projevovat ochotu k mimosoudnímu vyřešení sporu. Žalobce tak nemohl být v legitimním očekávání, že k vyřešení předmětné sporné pohledávky dojde dohodou. Nárok žalobce je tedy promlčen. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce zaplatil za žalovanou částku 1 112 547,76 Kč za účelem zaplacení dluhů žalované vymáhaných v exekučních řízeních, ze strany žalované žalobci nebyla poskytnuta neformálním příslibem ujednaná protihodnota v podobě majetkové účasti ve společnosti žalované. V průběhu mediace zahájené na základě Smlouvy o jejím provedení ze dne [datum] projevily strany vůli jednat o všech vzájemných sporech a vztazích. V průběhu mediace tak došlo ke stavění běhu promlčecí doby. Žalovaná na žalobcem zaplacenou částku uhradila 127 000 Kč, došlo tak k uznání dluhu částečným plněním. Mediační jednání bylo ukončeno až tím, že mediátor stanovil termín další osobní schůzky na [datum] a k reakci žalované, že nemá dále zájem jednat, mediátor mediaci ukončil. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 40/18 žalobce navrhl, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že je důvodná, ale jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalované, a na tomto základě byl uplatněný nárok uspokojen.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné; k zamítnutí žaloby přistoupil z jiných důvodů.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, odvolací soud vycházel z jeho skutkových závěrů, které částečně jinak právně hodnotil.

11. Soud prvního stupně správně zjistil a mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uhradil v průběhu roku 2014 za žalovanou její exekuční dluhy konkretizované v bodě 1 napadeného rozsudku v celkové výši 1 112 547,76 Kč (v jednotlivých částkách, jak jsou uvedeny v bodě 6 napadeného rozsudku) s tím, že ještě před zahájením řízení byla žalobci jednatelem žalované poskytnuta částka 127 000 Kč.

12. Soud prvního stupně v novém řízení dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena platná dohoda, která by představovala právní důvod žalobcem poskytnutého plnění, ale jednání žalované ve vztahu k žalobci hodnotil jako neformální příslib žalované k poskytnutí protihodnoty v podobě majetkové účasti žalobce ve společnosti žalované za úhradu exekucí a zároveň uzavřel, že nebylo prokázáno tvrzení žalované, že mezi žalobce a žalovanou byla uzavřena dohoda o tichém společenství.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalované vůči žalobci lze posoudit jako neformální příslib. Podle odvolacího soudu obsahem jednání byl příslib žalované umožnit žalobci účast v žalované společnosti formou tichého společenství. K podnikatelským kontaktům mezi účastníky docházelo dlouhodobě (podle svědka [jméno] [příjmení] od roku 2001), mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] docházelo k vzájemnému půjčování finančních prostředků. V průběhu roku 2014 pak účastníci vedli komunikaci ohledně možnosti zaplacení dluhů žalované v rámci exekučních řízení oproti plnění žalované formou nějaké možnosti majetkové účasti žalobce na podnikání žalované, které vyústilo v příslib žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o tichém společenství (ve smyslu § 2747 o. z. a násl.). V řízení bylo výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a podpůrně i výpovědí Mgr. [jméno] [příjmení] prokázáno, že žalovaná společnost přislíbila žalobci tiché společenství za úhradu exekucí. Písemně smlouva o tichém společenství uzavřena nebyla. Žalobce svůj závazek z ujednání řádně splnil, čerpal a následně řádně splácel úvěr, kterým uhradil za žalovanou její exekuční závazky a legitimně tak předpokládal, že mu bude žalovanou poskytnuto jí garantované plnění ve formě majetkové účasti v žalované společnosti. Příslib žalované umožnit žalobci účast v žalované společnosti formou tichého společenství lze za uvedených okolností posoudit jako vážný příslib plnění z její strany, podložený jejím reálným jednáním, kdy společníci a jednatelé žalované společnosti opakovaně s žalobcem o této formě jeho účasti ve společnosti jednali, účast mu přislíbili, fakticky však smlouvu o tichém společenství neuzavřeli.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, podle odst. 2 se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Bezdůvodné obohacení může nastat na základě oprávněného předpokladu, že dojde ke konkrétnímu plnění, které se posléze neuskuteční. Je-li bezdůvodné obohacení získáno plněním na základě neformálního příslibu poskytnutí protihodnoty odpadá dotčený právní důvod ve chvíli, kdy se stane zřejmým, že daný příslib nebude realizován (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 46/2018, sp. zn. 28 Cdo 1948/2018).

17. Žalobce investoval ve prospěch žalované finanční částku, žalovaná protihodnotu ve formě uzavření smlouvy o tichém společenství žalobci neposkytla, žalobci tak svědčí právo na vydání takto získaného majetkového prospěchu, když bylo plněno z právního důvodu (příslib), který odpadl.

18. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně posoudil jako nedůvodnou námitku promlčení žalované.

19. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a osobě povinné k jeho vydání.

20. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle § 638 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

22. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat, počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

23. Dovolací soud se vznikem bezdůvodného obohacení v návaznosti na neformální příslib zabýval v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 46/2018 (kde neformálním příslibem byl převod vlastnického práva k nemovitostem) se závěrem použitelným i v posuzované věci, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že důvod plnění odpadl, je pak založen v situaci, kdy vlastník odmítne podle příslibu dále jednat, nebo vytvoří-li takový stav, kdy je zřejmé, že příslib nebude uskutečněn. Subjektivní promlčecí lhůta se přitom počítá od okamžiku, kdy se kupující dozvěděl o tom, že vlastník odvolal příslib budoucího převodu nebo vytvořil stav, kdy je zřejmé, že příslib již nebude realizován. Objektivní promlčecí lhůta pak běží ode dne, kdy došlo k odvolání příslibu nebo vytvoření stavu, kdy je zřejmé, že tento již realizován nebude.

24. Odvolací soud se neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně počátku subjektivní promlčecí lhůty, protože sám žalobce uvedl (ve vyjádření ze dne [datum]), že nejpozději v srpnu 2014 zjistil, že žalovaná společnost má další nesplácené dluhy a ze strany žalované nebyla plněna dohoda (proto od jím tvrzené dohody odstoupil). V průběhu srpna 2014 tedy žalobci bylo zřejmé, že příslib ze strany žalované o jeho majetkové účasti ve společnosti v jakékoliv formě nebude realizován, promlčecí lhůta proto začala plynout nejpozději od [datum].

25. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v období od [datum] do [datum] došlo ke stavění tříleté promlčecí doby ve smyslu § 647 o. z. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 9. 2015 č. j. 13 C 21/2015-40, v právní věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalovanému [jméno] [příjmení], [datum narození], o zaplacení částky 142 000 Kč s přísl., nařídil soud podle § 100 odst. 2 o. s. ř. setkání se zapsaným mediátorem [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Obsahem mediace bylo i jednání o v tomto řízení posuzované částce, jakbylo prokázáno výpovědí svědkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení], sdělením mediátora (zda vedle tohoto (míněn spor o 142 000 Kč) do mediace byly zahrnuty i další spory, to již nedovedu zpaměti stoprocentně říci, ale mohu prohlásit s jistotou, že jsem se vždy snažil, aby se v rámci mediace vyřešily všechny související spory mezi stranami. Podle e-mailu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soudím, že předmětem mediace zřejmě skutečně byl ještě další spor, který zahrnoval i vztah mezi panem [příjmení] a spol. [příjmení] a [příjmení]) a e–mailovou korespondencí, zejména e-mailem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaným mediátorovi (….při mediaci se sice předběžně dohodli, že další pohledávka ze strana pana [příjmení] ve výši cca 1 142 574 bude uhrazena ve splátkách. Protože smluvní vztah k částce 1 142 574 Kč je mezi panem [příjmení] a spol. [příjmení] a [právnická osoba] a byl založen na základě smlouvy o tichém společníkovi podle § 2747 o. z., tak pan [příjmení] jako fyzická osoba nyní odmítá zasahovat do tohoto smluvního vztahu, proto v této části zřejmě k dohodě nedojde). Odvolací námitku žalované, že tvrzení žalobce ve výpovědi ze dne [datum], že někdy začátkem roku 2016 z korespondence právních zástupců vyplynulo, že v mediačním řízení nebude pokračováno, prokazuje, že od té doby se žalobce nemohl oprávněně domnívat, že spor řešený nad rámec uzavřené mediační smlouvy, bude mediací vyřešen, neshledal odvolací soud důvodnou. Žalobce toto tvrzení uvozoval při své výpovědi tím, že si následně sdělovanými skutečnostmi,,není jist“, naopak e-mailem ze dne [datum] sdělovala zástupkyně žalobce zástupci žalované, že bude kontaktovat mediátora za účelem pokračování v jednání v jeho kanceláři a teprve e-mailem ze dne [datum] zástupce žalované sdělil mediátorovi, že k dohodě zřejmě nedojde. Ke stavění promlčecí lhůty tak došlo od [datum] (mediační jednání) do [datum], (kdy mediátor sdělil účastníkům v souladu s § 6 zák. č. 202/2012 Sb. o mediaci, že mediaci končí). Žaloba ve věci byla podána [datum].

26. Promlčecí doba běžena od [datum] do [datum] (jeden rok a 20 dní) a od [datum] do [datum] (jeden rok, 8 měsíců a 7 dní) žaloba byla před uplynutím promlčecí doby.

27. Usnesením ze dne 11. 8. 2020 č. j. 150 Ex 421/2020-27, soudní exekutor JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pověřený provedením exekuce na základě vykonatelného rozsudku č. j. 12C 105/2018-210, ze dne 6. 8. 2019, který vydal Okresní soud v Mělníku a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 12/2020-260, ze dne 11. 3. 2020 a usnesení soudního exekutora č. j. 20 Exe 587/2020-36, které vydal Okresní soud v Mělníku dne [datum] o vymožení pohledávky oprávněného: [příjmení] [příjmení] proti povinnému: [příjmení] a [anonymizováno], kamionová doprava, s. r. o., pro 985 547,76 Kč s přísl., rozhodl tak, že se zrušuje exekuční příkaz č. j. 150 Ex 421/2020-18, ze dne 21. 7. 2020.

28. Ze sdělení [anonymizováno] úřadu v [anonymizováno] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 150 Ex 421/20, byla povinným: [příjmení] a [anonymizováno], kamionová doprava s. r. o. oprávněnému: [příjmení] [příjmení], uhrazena pohledávka celkem 1 515 207,35 Kč, z toho jistina 985 547,76 Kč, úroky 203 346,90 Kč, náklady předcházejícího řízení 174 714 Kč.

29. V době mezi zrušením rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 6. 2019, č. j. 12C 105/2018-210, a navazujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020, č. j. 26 Co 12/2020-260, a vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2021, č. j. 28 Cdo 1966/2020, došlo k úhradě žalovaného nároku žalobci prostřednictvím exekuce. Za této situace vycházel odvolací soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. PL Ús 40/18 ze dne [datum] a uzavřel, že soud již nemůže po vrácení věci znovu rozhodnout o povinnosti žalované k uhrazení žalované pohledávky žalobci. Výrok rozhodnutí odvolacího soudu nemůže tedy znít jinak, než se žaloba zamítá, a to proto, že odvolací soud dospěl opět k závěru ve shodě se soudem prvního stupně, že žaloba by byla důvodná, avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalované, na jehož základě byl již uplatněný nárok uspokojen.

30. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. l a 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. l o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady řízení ve výši 347 429 Kč tak, jak je správně určil soud prvního stupně, na jehož výpočet v bodě 31 napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. [příjmení], která představuje náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 174 714 Kč, již byla žalobci uhrazena v rámci exekučního řízení, proto byla rozsudkem odvolacího soudu pouze deklarována povinnost žalované tuto částku žalobci zaplatit, aniž by byla určena lhůta splatnosti.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. l za použití § 142 odst. l a § 151 odst. l o.s.ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 31481 Kč, tj. odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby podle § 11 odst. l písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 12 260 Kč podle § 7 bod 6, § 8 odst. l advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. l a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 4 x 100 Kč podle § 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobce ve výši 498 Kč za cestu [obec] – [obec] a zpět - 66 km, vozem zn. Jeep Compass [registrační značka], při průměrné spotřebě paliva zjištěné z technického průkazu použitého vozidla 6,4 l na km; při ceně paliva 44,50 za litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km podle vyhl. č. 116/2022 Sb., a náhrada 21% DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovného ve výši 5 463 podle § 127 odst. 1, 3 o. s. ř.

33. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobce.