o zaplacení částky 10 400 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 6. února 2025, č. j. 5 C 382/2024-50,

1. Shora označeným rozsudkem pro soud I. stupně (Okresní soud v Benešově) ve výroku I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 000 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že insolvenční dlužník [Jméno žalobkyně B]. (dále případně jen Dlužník) v období od 23. 2. 2021 do 27. 12. 2021 postupně uzavřel se žalovaným vícero smluv o zápůjčkách, jejichž celková výše činila částku 10 400 00 Kč, vždy s úrokem 4 % od měsíce následujícího po uzavření té které smlouvy a ve všech případech se splatností do 31. 12. 2023 s tím, že žalovaný dosud žádnou z takto půjčených částek nevrátil. Po provedeném dokazování soud I. stupně zkonstatoval existenci listin obsahujících text ujednání o všech tvrzených zápůjčkách opatřenou podpisy v kolonce „za [Anonymizováno] [jméno FO], člen správní rady“ a v kolonce „[Jméno žalovaného]“. Dále zkonstatoval existenci listin – výdajových dokladů ke každé z tvrzených smluv o zápůjčce s uvedením zapůjčované částky, které obsahují podpis [jméno FO], člena správní rady ([Anonymizováno] a v kolonce „přijal [Jméno žalovaného]“ podpis žalovaného.

3. Soud I. stupně uzavřel, že smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) je tzv. reálným kontraktem, který je účinný až okamžikem předání zapůjčovaných prostředků. Za situace, kdy žalovaný popřel převzetí peněz a pravost svých podpisů, soud I. stupně neshledal jako dostatečný důkaz o převzetí peněz a o pravosti podpisů žalovaného na zmíněných výdajových dokladech žalobkyní předložené písemné prohlášení jejího právního zástupce, jakož i jí předložený srovnávací podpis žalovaného na smlouvě o dílo, kterou uzavřel Dlužník se žalovaným dne 21. 2. 2021. Soud I. stupně tak byl připraven poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyni při nařízeném jednání dne 6. 2. 2025 o nutnosti navrhnout další důkazy k prokázání toho, že žalovaný peníze z posuzovaných smluv o zápůjček skutečně převzal, jakož i k prokázání pravosti podpisů žalovaného zejména na posuzovaných výdajových dokladech k jednotlivým zápůjčkám. K tomuto jednání se však žalobkyně a ani její právní zástupce nedostavili s omluvou ze zdravotních důvodů a se žádostí, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Tím se žalobkyně o možnost tohoto poučení připravila, a zároveň tak neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že podpisy žalovaného na posuzovaných listinách jsou pravé a že žalovaný peněžní prostředky z tvrzených zápůjček skutečně od žalobkyně převzal. Za tohoto důkazního stavu soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání.

5. Na tomto místě je třeba uvést, že v průběhu odvolacího řízení do procesního postavení původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správkyně Dlužníka, vstoupila společnost [Jméno žalobkyně A]., jako nová insolvenční správkyně Dlužníka.

6. Žalobkyně ve svém odvolání zejména namítla, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud, což dovozuje z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 31 Nc 1389/2024-24. Dále namítla, že soud I. stupně nesprávně nepřihlédl k jí předloženým důkazům, tedy písemným smlouvám o jednotlivých zápůjčkám Dlužníka žalovanému a písemným výdajovým dokladům k těmto zápůjčkám vystaveným. Žalobkyně má za to, že těmito důkazy své důkazní břemeno o existenci posuzovaných smluv o zápůjčkách, jakož i o skutečném poskytnutí peněžních prostředků žalovanému z těchto smluv unesla. Pokud měl soud I. stupně pochybnosti o pravosti podpisů žalovaného na posuzovaných výdajových dokladech prokazujících převzetí zapůjčovaných peněžních prostředků, měl sám nařídit znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Při ústním jednání pak žalobkyně doplnila, že v procesu dokazování a hodnocení důkazů mělo být přihlédnuto k tomu, že žalovaný je osobou značně nedůvěryhodnou, nacházející se ve výkonu trestu odnětí svobody, rovněž se z obsahu spisu podává, že měl problémy v oblasti psychické. Nedůvěryhodnost žalovaného je dána i tím, že si ve svých vyjádřeních v průběhu řízení několikrát protiřečil, například v otázce, zda společnost Dlužníka disponovala či nedisponovala dostatečným množstvím peněžních prostředků na jejich zapůjčení v žalované výši, nebo tvrdil, že nemohl smlouvy o zápůjčkách uzavřít, protože byl v insolvenci, přičemž v té době v insolvenci již nebyl. Naopak tvrzení žalobkyně byla po dobu celého řízení konzistentní. Soud I. stupně měl v daném případě při svých pochybnostech o pravosti podpisů žalovaného provést důkaz znaleckým posudkem i proto, že tento důkaz navrhoval i sám žalovaný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu, respektive soudu skutečně místně příslušnému k dalšímu řízení.

7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.): Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 120 o. s. ř.: Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odst. 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odst. 2). Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (odst. 3).

10. Jako důvodnou především neshledal odvolací soud procesní námitku žalobkyně, že v řízení rozhodoval místně nepříslušný soud. Jak se podává z obsahu spisu, usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 8 C 211/2024-8, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 6, svou místní nepříslušnost v předmětné věci s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. 15 Co 259/2024-14, zmíněné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 jako správné potvrdil. Právní moc tohoto usnesení nastala dne 2. 9. 2024. Za nadále nezměněných okolností byla těmito rozhodnutími založena místní příslušnost Okresního soudu v Benešově jako soudu I. stupně. V tomto směru je přitom bez právního významu, že v jiné věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 13 C 104/2024, mezi týmiž účastníky v řízení o vydání věci, bylo žalobkyní uváděným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 31 Nc 1389/2024-24, rozhodnuto o tom, že nesouhlas Okresního soudu v Benešově s postoupením této věci od Obvodního soudu pro Prahu 6, je důvodný.

11. Z hlediska věcného přezkumu rozsudku soudu I. stupně je třeba uvést, že s ohledem na ustálenou soudní praxi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, jehož právní věta zní: Popírá-li účastník pravost soukromé listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečnosti v listině uvedených vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.) soud I. stupně správně, co se týče povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, uzavřel, že v daném případě, kdy je žalováno na plnění ze smluv o zápůjčkách a je-li žalovaným popírána pravost jeho podpisů na listinách (výdajových dokladech), leželo důkazní břemeno na žalobkyni, aby pravost podpisů žalovaného prokázala, protože se jednalo o základní důkaz k prokázání toho, že tvrzené smlouvy o zápůjčkách jako tzv. reálné kontrakty byly výplatou peněžních prostředků uskutečněny.

12. Žalobkyně k prokázání pravosti podpisů žalovaného na výdajových dokladech k jednotlivým tvrzeným smlouvám o zápůjčce jako důkaz navrhla srovnávací podpis žalovaného na smlouvě o dílo, kterou uzavřel s Dlužníkem dne 21. 2.2021. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že tento jediný srovnávací podpis k prokázání pravosti podpisů žalovaného na všech předložených výdajových dokladech nepostačuje, a to již proto, že zkoumání pravosti podpisu je činností, která vyžaduje mimooborové odborné znalosti. Žalobkyně přitom sama v podání ze dne 22. 12. 2024 uvedla, že jiný důkaz k prokázání pravosti podpisů žalovaného již nenavrhuje, a to výslovně ani důkaz znaleckým posudkem.

13. Za této procesní situace byl soud I. stupně při nařízeném ústním jednání na den 6. 2. 2025 připraven poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti uvést další tvrzení a označit další důkazy zejména k prokázání pravosti podpisů žalovaného na posuzovaných výdajových dokladech s tím, že v případě neunesení důkazního břemene v tomto směru se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve sporu. Toto poučení však žalobkyni být poskytnuto nemohlo vzhledem k tomu, že se k tomuto jednání nedostavila a souhlasila s projednáním věci bez své účasti. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobkyně ohledně podstatných tvrzení prokazujících žalobou uplatněný nárok neunesla důkazní břemeno. Situace, kdy pro nedostatek prokázaných skutkových zjištění nemůže soud učinit závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby, pak správně vedla soud I. stupně k zamítnutí žaloby.

14. Soud I. stupně nepochybil, pokud ze své vlastní iniciativy ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. k prokázání pravosti podpisů žalovaného neprovedl důkaz znaleckým posudkem. Možnost soudu provádět z vlastní iniciativy dokazování ve sporném řízení je omezena především na případy, kdy soud musí zjišťovat rozhodné skutečnosti z úřední povinnosti. Zasahovat do důkazní povinnosti účastníků řízení v jiných případech by znamenalo narušení rovnosti stran. O situaci, kdy by aplikovaná právní norma ukládala činit některá skutková zjištění z úřední povinnosti, však v daném případě nepochybně nejde. Je přitom bez právního významu, zda se případně sám žalovaný dovolával v rámci své obrany důkazu znaleckým posudkem k prokázání pravosti svých podpisů, za situace, kdy důkazní břemeno k prokázání této skutečnosti s rizikem možného neúspěchu ve sporu nesla žalobkyně.

15. Případný návrh žalobkyně k provedení důkazu znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisů žalovaného vznesený v průběhu odvolacího řízení by již nebyl přípustný, vzhledem k tomu, že při jednání dne 6. 2. 2025 soud I. stupně poskytl poučení jak o zákonné koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., tak o zákazu uplatňování nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu nemohl odvolací soud přihlédnout ani k v odvolacím řízení nově uplatněným tvrzením a důkazům v tom směru, že částečně mělo dojít k vyplacení peněžních prostředků z tvrzených zápůjček žalovanému nejenom v hotovosti, ale i převodem na označený bankovní účet.

16. Ze všech podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, přičemž žalovanému žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.