o zaplacení částky 21 387,87 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 209 C 180/2024 – 51 ze dne 10. 3. 2025,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 21 387,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 699,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 245,83 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 18 400 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 30 % ročně z částky 17 500 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Předmětem řízení byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne 9. 12. 2022 (dále i jen „Smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta na úvěr částka 20 000 Kč. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli citovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru, jíž byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč. Žalovaný se zároveň tuto smlouvu zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby z čerpaného úvěru. Soud prvního stupně dále zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne 29. 1. 2024 a příloh k citované smlouvě přešla na žalobkyni pohledávka z úvěrové smlouvy za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 bylo sděleno žalovanému s tím, že v tomto oznámení byla vyčíslena pohledávka částkou 22 358,90 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu. Opakovaně pak byl vyzván žalovaný k úhradě dluhu žalobkyní dne 30. 4. 2024 nejpozději do 15. 5. 2024. Jelikož soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti účastníků, když k nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se nedostavil, nebylo možné poskytnout účastníkům (žalobkyni) náležité poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a případných důkazů prokazujících převod finančních prostředků (poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč) přímo žalovanému. Jelikož žádný relevantní důkaz o vyplacení částky 20 000 Kč k rukám žalovaného nebyl v řízení prokázán, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobkyně, a to ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aniž by se dále zabýval např. úvěruschopností žalovaného. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti výroku I. pouze co do částky 15 070,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 070,20 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a souvisejícímu výroku II., které odůvodnila tím, že z předložené Smlouvy vyplývá, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poskytnuty na bankovní účet, který žalovaný uvedl na první straně smlouvy, kde dle článku 4.1 žalovaný sjednal možnost čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce. Nesouhlasí tak se závěry soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno poskytnutí plnění právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, neboť důkazem je právě Smlouva, ze které jednoznačně vyplývá způsob čerpání úvěru, na kterou žalobkyně ve své žalobě odkazovala, a která byla její přílohou. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. a ve výroku II. změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhoví a žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí náklady odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Oba účastníci v rámci odvolacího řízení souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř.

7. Odvolání žalobkyně směřovalo toliko do části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba co do částky 15 070,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 1. 2024 do zaplacení, tudíž v ostatních nenapadených částech tohoto výroku nebyl rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. V řízení před soudem prvního stupně žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 9. 12. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka bezúčelového úvěru (resp. možnost čerpat bezúčelový úvěr) až do sjednané výše 20 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě. Tvrdila, že žalovaný úvěr v souladu se Smlouvou čerpal. Z citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalobkyně k žalobě předložila a navrhla k důkazu, vyplývá, že žalovanému bylo umožněno čerpat bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní karty s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru 20 000 Kč. Datum splatnosti minimální měsíční platby pak byl stanoven na 11. den v kalendářním měsíci, přičemž byl ve Smlouvě určen účet žalovaného, ze kterého má být platba poskytována. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, pokud by byla celková výše spotřebitelského úvěru vyčerpána okamžitě a v plné výši, činila 25 686,44 Kč. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, žádný listinný důkaz o tom, že částka úvěru ve výši 20 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na jeho účet, případně hotovostně, nebyla spolu se žalobou ani k nařízenému ústnímu jednání předložena. Správně pak soud prvního stupně zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, přičemž toto postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 29. 1. 2024.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

12. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

13. Soud prvního stupně správně v řízení zjistil, že žalobkyně doposud listinnými důkazy, které byly předložila a které navrhla, neprokázala své tvrzení o tom, že částka úvěru ve výši 20 000 Kč, jejíž zaplacení se podanou žalobou domáhá, byla žalovanému poskytnuta. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně se k nařízenému ústnímu jednání před soudem prvního stupně nedostavila, nemohla tak být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit, resp. předložit soudu důkazy k prokázání tohoto tvrzení.

14. Smyslem ustanovení § 118a o. s. ř. je postup soudu, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení či břemeno důkazní, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že takovéto břemeno dosud neunáší. Poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. lze poskytnout účastníkům toliko při jednání soudu. Nedostaví-li se účastník k nařízenému ústnímu jednání, zbaví se dobrodiní být soudem prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen.

15. Obecně platí, že ve sporu o vrácení zápůjčky je jednou z procesních povinností žalobce tvrdit, že žalovanému finanční prostředky na základě uzavřené dohody předal. V tomto konkrétním případě žalobce svou povinnost tvrzení splnil. Tvrdil, že na základě shora citované Smlouvy poskytl žalobci finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobce tedy v řízení tvrdí vše, co je pro věc důležité, ale důkaz potřebný k prokázání tohoto tvrzení soudu nepředložil. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 3 o. s. ř. je nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání vůči účastníkům, případně jejich zástupcům, přičemž je tímto kladena zvýšená odpovědnost účastníka za výsledek řízení, kdy případná neúčast u jednání musí být spojována s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť toto se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., jak se mylně žalobkyně domnívá (viz žádost žalobkyně o případné odročení nařízeného ústního jednání, měla-li by být u tohoto jednání soudem poučena). Nemohl-li soud poskytnout účastníkovi poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5237/2007).

16. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, v incidenčních sporech v rámci insolvenčního řízení), o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Podle odst. 2 o povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci.

17. Podle § 119a o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b, 118c a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

18. V posuzovaném případě soud prvního stupně správně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč žalovanému, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že tato částka se dostala do dispozice žalovaného, čímž žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tomuto svému tvrzení a soudu prvního stupně tak správně nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítnou.

19. Pokud pak žalobkyně k podanému odvolání přiložila doklad o převodu částky 20 000 Kč na účet žalovaného, učinila tak v rozporu s výše uvedenými ustanoveními § 118b a § 119a o. s. ř. a ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. se tak jedná o důkaz, ke kterému již v odvolacím řízení nelze přihlížet.

20. Není důvodnou odvolací námitka žalobkyně, že skutečnost o poskytnutí dlužné částky vyplývá ze samotné uzavřené Smlouvy, neboť v citované Smlouvě, jsou uvedeny podmínky pro možné čerpání úvěru až do výše 20 000 Kč, avšak není v ní uvedeno nic o tom, že by daná částka byla k podpisu smlouvy již čerpána či žalovaným vyčerpána.

21. Důvodnou není ani námitka, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil částku 6 506 Kč (zřejmě jako možné posouzení uznání nároku žalobkyně), neboť jak již bylo uvedeno, podstatným pro rozhodnutí ve věci samé je prokázání skutečnosti, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku žalobkyní tvrzenou, tedy 20 000 Kč, ať už na základě smluvního ujednání, případně k posouzení tzv. bezdůvodného obohacení. To se však v posuzovaném případě nestalo.

22. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný v napadené části výroku II. i ve výroku III. potvrdil.

23. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, kdy v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, jemuž však žádné náklady s odvolacím řízením nevznikly.