o nahrazení projevu vůle

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít na straně prodávajícího kupní smlouvu se žalobcem na straně kupující ve znění, jak je ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně uvedeno. Ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 119 195,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám první zástupkyně žalobce. Ve výroku III. uložil žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení, která bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že žalovaný je evidován jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti ½ k celku na budově č. p. [Anonymizováno] (dále případně jen „Budova“), postavené na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] pro k. ú. a obec [Jméno žalovaného B]. Tento spoluvlastnický podíl nabyl darovací smlouvou uzavřenou dne 25. 11. 2019 mezi [jméno FO] (dále případně jen „[jméno FO]“) jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným (dále případně jen „Darovací smlouva“). Ke dni uzavření této darovací smlouvy byl spoluvlastníkem v rozsahu id ½ k Budově žalobce. Protože žalovaný nebyl vůči [jméno FO] v postavení osoby blízké, bylo její zákonnou povinností nabídnout spoluvlastnický podíl k odkupu žalobci za obvyklou cenu, což však neučinila.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že Darovací smlouvou darovala [jméno FO] žalovanému spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k ceku na pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada, na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], na němž stojí [adresa]. Žalobce byl ke dni uzavření Darovací smlouvy vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ k celku Budovy, druhou spoluvlastnicí v rozsahu id. ½ k celku Budovy byla [jméno FO]. Žalovaný byl vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ k celku pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], na němž Budova stojí. Druhým spoluvlastníkem tohoto pozemku byla v rozsahu id. ½ [jméno FO]. Pro právní dispozici [jméno FO] se svým spoluvlastnickým podílem o velkosti id. ½ k celku Budovy tak bylo třeba aplikovat režim předkupního práva dle § 1124 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) ve znění účinném od 1. 1. 2018. Dle názoru soudu I. stupně [jméno FO] realizací Darovací smlouvy předkupní právo žalobce neporušila. Z výpovědi zejména svědkyně [Jméno advokátky] soud I. stupně zjistil, že žalovaný byl v době uzavírání Darovací smlouvy jednou z jejích nejbližších osob. O blízkosti jejich vztahu svědčí i zjištění, že [jméno FO] se realizací Darovací smlouvy vzdávala jakéhokoliv vlastnického práva nejenom k Budově, ale i k id. ½ pozemku, na kterém Budova stojí (Darovací smlouvou [jméno FO] darovala žalovanému i id. ½ pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a id ½ přilehlého pozemku parc. č. [Anonymizováno] - zahrada), ačkoliv v Budově nadále uspokojuje svou bytovou potřebu, a to bez výslovného smluvního zajištění užívání Budovy. To dle soudu I. stupně prokazuje, že v době darování měla k žalovanému plnou důvěru, že i po převodu spoluvlastnického podílu k Budově, jí žalovaný zachová její stávající bezplatné bydlení. Tato důvěra je dle soudu I. stupně projevem kvalitativně hlubšího vztahu než je jen vztah mezi pouhými známými a kamarády. O vztahu [jméno FO] a žalobce jako osob blízkých ve smyslu § 22 odst. o. z. svědčí dle soudu I. stupně i to, že žalobce odkoupil po proběhlé exekuční dražbě i další spoluvlastnický podíl na přístupových pozemcích v místě stojící Budovy od spekulantky za cenu 550 000 Kč, čímž zabránil tomu, aby jej odkoupila osoba zcela cizí, která by mohla v užívání Budovy [jméno FO] bránit. Po získání spoluvlastnických podílů na Budově a pozemcích žalovaný nadále ponechává [jméno FO] možnost tyto nemovitosti bezplatně užívat, aniž by činil jakékoliv kroky ve směru finančního návratu této investice. Tyto okolnosti považuje soud I. stupně za zřejmý důkaz o osobní blízkosti žalovaného a [jméno FO] podle obecně platného psychologického pravidla, že člověk při svém jednání sleduje především vlastní zájem, do kterého však zahrnuje i zájem osob blízkých, nikoli však zájem osob z širšího okolí. Dle soudu I. stupně je tak prokázáno, že žalovaný pociťoval hrozící ztrátu stávajícího bydlení [jméno FO] jako újmu vlastní, a jednal tak, aby tuto hrozbu odvrátil. Na tomto závěru nemohla dle soudu I. stupně nic zvrátit ani výpověď svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] a svědkyně [Anonymizováno], které vzhledem k nikoliv příliš častým kontaktům s [jméno FO], neměly o jejím soukromém životě mnoho informací. Osobní setkávání [jméno FO] se žalovaným a jejich blízký vztah naopak potvrzuje výpověď svědkyně [Anonymizováno], její stálé přítelkyně. Pokud svědek [Anonymizováno], vypověděl, že žalovaného viděl u [jméno FO] teprve den před výpovědí u soudu, tento svědek je a byl sice v poměrně častém kontaktu s [jméno FO], které vypomáhá s údržbou zahrady a s nákupy, nicméně zjevně nebyl seznámen s detaily jejího osobního života. O tom svědčí i to, že mu například nebylo známo, že [jméno FO] (a dříve i její manžel) měli a mají známé a kamarády ve Spolkové republice Německo (mezi nimi i žalovaného). Vztah osoby blízké ve smyslu § 22 o. z. může přitom dle ustálené soudní praxe, na kterou soud I. stupně odkázal, vzniknout i mezi přáteli, pokud je intenzita vztahu taková, že by újma, kterou jedna z osob v tomto vztahu utrpěla, byla druhou osobou důvodně pociťována jako újma vlastní. Dle soudu I. stupně bylo v řízení prokázáno, že vztah mezi [jméno FO] a žalovaným zmíněná kritéria vztahu osob blízkých naplňuje. Je objektivně projevován dlouholetými vzájemnými kontakty v osobní rovině a prostřednictvím elektronické komunikace, dále pomocí žalovaného s ukončením soudního sporu v letech 2012 – 2013 (kdy přesvědčil [jméno FO] k ukončení soudního sporu se žalobcem o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Budově), jak zjistil soud I. stupně z výpovědi svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno], jakož i tím, že žalovaný vložil nemalé finanční částky do zakoupení pozemků ve funkčním celku s Budovou, v níž [jméno FO] uspokojuje svou bytovou potřebu, a to v zájmu odvrácení hrozby ztráty jejího dalšího bydlení, to vše při vědomí, že takový postup sebou nese riziko dalších soudních sporů, které budou ze spoluvlastnictví vyplývat, z důvodu neutěšených vztahů mezi žalobcem a jeho dcerou na jedné straně a [jméno FO] na straně druhé (obě strany již i další soudní spory mezi sebou vedou). Z důvodu existence vztahu osoby blízké žalovaný rovněž odkoupil od spekulantky exekučně vydražený pozemek související s Budovou, aby [jméno FO] zajistil nerušené bydlení. Soud I. stupně proto shledal, že ke dni uzavření Darovací smlouvy byli [jméno FO] a žalovaný v postavení osob blízkých ve smyslu § 22 o. z.

4. Dle soudu I. stupně by nebylo možno v řízení poskytnout ochranu práva žalobce z titulu případného nároku dle § 1124 o. z., a to z důvodu zneužití tohoto práva dle § 8 o. z. Žalobce se totiž v předmětném řízení domáhá uzavření kupní smlouvy na odkup spoluvlastnického podílu na Budově za částku 1 250 000 Kč, přičemž v řízení vzal soud I. stupně za prokázáno, že žalovaný není schopen tuto kupní cenu žádným způsobem uhradit. Sám je totiž vážně nemocný starobní důchodce s jediným příjmem ve výši 14 000 Kč měsíčně, který žije s družkou s obdobným příjmem v nájemním bytě s celkovými náklady na bydlení kolem 16 000 Kč, přičemž jediným majetkem žalobce je právě jen spoluvlastnický podíl na Budově. Žalobce ani neprokázal tvrzenou možnost zápůjčky ve výši kupní ceny od známého - [Anonymizováno]. Dle zjištění z výpovědi svědkyně Peštové Procházkové se jedná číšníka, který by měl získat od svých rodičů blíže neupřesněný finanční dar. Nevěrohodnost této nabídky je dle soudu I. stupně dána i tím, že by se mělo jednat o zápůjčku na dobu 30 let s nízkým úrokem pouze ve výši 2 %. Nevěrohodnou je dle soudu I. stupně i nabídka svědkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dcery žalobce), že by půjčka mohla být žalobci poskytnuta z její strany, za situace, kdy sama má řadu exekučně vymáhaných dluhů. Žalobce se domáhá v předmětném řízení předkupního práva spoluvlastníka účelově v souvislosti s tím, že souběžně je vedeno řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Budově (v němž byl dosud vydán nepravomocný rozsudek, kterým byla Budova přikázána do vlastnictví žalovaného za náhradu ve výši 2 000 000 Kč). Pokud by v předmětném řízení byl žalobce úspěšný, vedlo by to ke zpochybnění výsledku souběžného řízení o vypořádání spoluvlastnictví na úkor žalovaného.

5. Ze všech podaných důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm zejména, že soud I. stupně pochybil, pokud za důkaz o poměru osob blízkých ve smyslu § 22 o. z. považoval uzavření samotné Darovací smlouvy, kterou však předkupní právo žalobce mělo být porušeno. Považuje to za argumentaci v kruhu. Pokud soud argumentoval ve prospěch závěru o existenci vztahu osob blízkých mezi [jméno FO] a žalovaným tím, že podle obecného psychologického pravidla každý člověk primárně sleduje vlastní zájem, nepovažuje žalobce takovou úvahu za správnou, protože motivy lidského jednání mohou být různorodé, a to, že žalovaný nesledoval např okamžitý vlastní ekonomický prospěch, neznamená, že mezi [jméno FO] a žalovaným byl právně kvalifikovaný vztah osob blízkých. Soud I. stupně k prokázání povahy vztahu mezi [jméno FO] a žalovaným akcentoval výpověď svědkyně [Anonymizováno], naopak bagatelizoval výpovědi jiných svědků ([Anonymizováno]), z nichž naopak blízký vztah mezi jmenovanými nevyplýval. Dle žalobce je třeba vidět, že žalovaný postupným nabýváním spoluvlastnických podílů na Budově a souvisejících pozemcích neprodělal, jeho konání směřuje k tomu, aby se stal výlučným vlastníkem těchto nemovitostí, takže získá majetek v řádu mnoha miliónů korun., a to za vynaložení prostředků několikanásobně nižších. Pokud soud I. stupně argumentoval i elektronickou komunikací mezi [jméno FO] a žalovaným, tato nebyla vůbec prokazována. Žalobce rovněž zpochybnil věrohodnost výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která je právní zástupkyní žalovaného. Zpochybnil i věrohodnost výpovědi svědkyně Bendlové, protože bylo lze jen stěží uvěřit jejímu vyjádření, že se před svým výslechem se žalovaným a s [jméno FO] setkala, ale vůbec se o předmětném sporu nebavili. Soud I. stupně podle žalobce rovněž nesprávně vyhodnotil výpověď svědka [Anonymizováno], který se s [jméno FO] setkával prakticky denně, a přesto uvedl, že se žalovaným se viděl poprvé až den před soudním jednáním. Nesprávně soud I. stupně rovněž uzavřel, že žalobce vedením předmětného řízení zneužívá svých práv ve smyslu § 8 o. z. Pokud soud argumentoval nedostatkem finančních prostředků na straně žalobce, ten by přece mohl získat v souběžně vedeném řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Budově, kde by obdržel na vypořádání částku 2 000 000 Kč, kterou by mohl použít na koupi spoluvlastnického podílu k Budově podle navržené kupní smlouvy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I, stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaný navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

8. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád )Dále jen ,,o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Podle § 1124 o. z. (ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020): Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů (odst. 1). Odstavec 1 se použije i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu (odst. 2).

10. Podle § 22 odst. 1 o. z.: Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

11. Podle § 8 o. z.: Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud prvního stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech pro věc podstatných skutkových zjištění a závěrů. Podstatné skutečnosti, které na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, považuje odvolací soud za správné. Shrnutí zjištěného skutku je přitom uvedeno v odstavci 3. a 4. tohoto odůvodnění. Za správné pak považuje odvolací soud i závěry, které soud I. stupně vedly k zamítnutí žaloby (s výjimkou závěru o zneužití práva žalobcem).

13. Na podkladě zjištěných skutečností soud I. stupně správně uzavřel, že posuzovaný případ podléhá režimu § 1124 o. z. ve znění účinném v době uzavření Darovací smlouvy (5. 11. 20219). Dále správně uzavřel, že [jméno FO], pokud uvedenou darovací smlouvou převáděla svůj spoluvlastnický podíl na Budově na žalovaného, pak tímto právním jednáním předkupní právo žalobce jako dalšího spoluvlastníka Budovy neporušila, a to za situace, kdy se jednalo o převod na žalovaného, který splňoval zákonná kritéria osoby blízké ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. I když se [jméno FO] a žalovaný v rozhodném období nenacházeli ve stavu trvalého faktického soužití, správně soud I. stupně uzavřel, že byl naplněn zákonný předpoklad existence jejich poměru jako osob blízkých dle § 22 odst. 1 o. z. spočívající v závěru, že každý z nich by újmu toho druhého pociťoval jako újmu vlastní. V tomto směru soud I. stupně především správně přihlédl k okolnostem, za kterých byla uzavírána Darovací smlouva, kdy evidentně jen z pocitu hluboké vzájemné důvěry došlo ze strany [jméno FO] k bezplatnému převodu spoluvlastnických podílů na všech zmíněných nemovitostech na žalovaného, který naopak umožnil [jméno FO] nadále nemovitosti k zajištění její bytové potřeby užívat, aniž by došlo k právnímu zajištění tohoto užívání zejména v podobě zřízení věcného práva. Projevem vzájemné hluboké důvěry byla i situace, kdy žalovaný ze svých prostředků odkoupil část pozemku funkčně souvisejícího s Budovou poté, co byl spekulantkou odkoupen v exekuční dražbě, aby zbavil [jméno FO] obavy z případného ztížení užívání Budovy k bydlení. Do spoluvlastnických vztahů ohledně Bodovy a souvisejících pozemků vstoupil dobrovolně s vědomím, že sám dlouhodobě nebude moci předmět takto nabytého vlastnictví fakticky užívat, jakož i s vědomím reálně hrozících soudních sporů s ohledem na nedobré vztahy mezi žalobcem a jeho dcerou [Anonymizováno] na jedné straně a [jméno FO] na straně druhé. V podrobnostech závěru o existenci vztahu mezi [jméno FO] a žalovaným na úrovni vztahu osob blízkých dle § 22 odst. 1 o. z. odvolací soudu dále zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, se kterým se v tomto směru ztotožňuje. Odvolací soud přitom neshledal ani žádná pochybení soudu I. stupně v procesu hodnocení provedených důkazů dle § 132 o. s. ř. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně přesvědčivě zejména odůvodnil, jak posoudil věrohodnost slyšených svědků a které skutečnosti vzal z jejich výpovědí za prokázané a které nikoliv. Správně proto celkově uzavřel, že právním jednáním v podobě uzavření Darovací smlouvy k porušení předkupního práva žalobce ve smyslu § 1124 o. z. nedošlo, protože se jednalo o dispozici mezi osobami blízkými dle § 22 odst. 1 o. z.

14. Odvolací soud pouze nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zjištěné skutečnosti odůvodňují závěr, podle něhož výkon předkupního práva žalobce dle § 1124 o. z. v daném případě představuje zneužití práva dle § 8 o. z. V posuzované věci žalobce uplatnil své předkupní právo postupem podle § 1124 o. z., nikoli se zjevným úmyslem způsobit žalovanému újmu, nýbrž především s úmyslem zachovat své dceři Peštové Procházkové nadále možnost užívat Budovu k bydlení, když ta své užívací právo realizuje odvisle od spoluvlastnického podílu žalobce, jehož ztráta mu reálně hrozí v souběžně vedeném řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Budově. Byť by se žalobci nepodařilo prokázat reálnou možnost uhradit kupní cenu za převod spoluvlastnického podílu na Budově, tato okolnost dle názoru odvolacího soudu sama a sobě o zlém úmyslu žalobce vést předmětný spor nesvědčí. Tento závěr odvolacího soudu však nemá žádný vliv na správnost napadeného rozodnutí.

15. Ze všech podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i v závislých nákladových výrocích s odkazem na jejich správné odůvodnění.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby v hodnotě 13 300 Kč (účast na jednání u odvolacího soudu) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednoho režijního paušálu po 300 Kč (§ 13 odst. 4 této vyhlášky), celkem částku 13 600 Kč.