o splnění smluvní povinnosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 8. 4. 2022, č. j. 22 C 94/2021-203

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zdržet se odstavovaní nákladních vozů, kontejnerů, nakládání materiálu na nákladní vozy či bagr na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/19[Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] (dále případně jen „předmětné pozemky“). Dále mu uložil povinnost odstranit zeminu navezenou na předmětné pozemky tak, aby plocha před budovou č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], byla do vzdálenosti maximálně 12 m od jižní strany budovy č. p. [Anonymizováno] skloněna pod úhlem 4°, a dále aby za hranou této vzdálenosti bylo provedeno její sesvahování v souladu s výkresovou dokumentací (tak, jak je v tomto výroku blíže specifikována), to vše do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zajistit a udržovat po celé východní straně zpevněné plochy pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] souvislou řadu stálezelených keřů nebo stromů jehličnatých či listnatých s minimální výškou 1,8 m. Ve výroku III. uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako [jméno FO] o narovnání a způsobu užívání pozemku a stavby (dále případně jen „[jméno FO]“). V [jméno FO] se mimo jiné žalovaný zavázal odtěžit část zeminy z pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tak, aby plocha před budovou č. p. [Anonymizováno] byla do vzdálenosti maximálně 12 m od jižní strany budovy skloněna pod úhlem 4°, dále aby za hranou této vzdálenosti bylo provedeno její sesvahování v souladu s odkazovanou výkresovou dokumentací. Dále se v této smlouvě zavázal žalovaný udržovat shora popsaný stav pozemků, zejména dále nenavyšovat jejich výškovou úroveň návozem zeminy nebo dalšími terénními úpravami. Dále se žalovaný v [jméno FO] zavázal, že stavební stroje a jinou podobnou stojní mechanizaci (které měl v úmyslu v rámci svého podnikání parkovat a opravovat v suterénu domu č. p. [Anonymizováno]) nebude dlouhodobě odstavovat (déle než dva dny) na zpevněné ploše před jižní stranou domu č. p. [Anonymizováno], nebude je startovat a užívat od 22.00 hodin do 6.00 hodin v pracovních dnech, a od 19.00 hodin do 9.00 hodin ve dnech pracovního volna, nebude je nechávat nastartované, nebude je zde opravovat a odkládat jejich díly, a zachová rezidenční charakter území. [jméno FO] zhodnotil soud I. stupně po právní stránce jako platnou nepojmenovanou smlouvu uzavřenou podle § 1746 odst. 2 zákonač. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Pokud žalovaný listinou ze dne [datum] vypověděl [jméno FO], neshledal soud I. stupně výpověď ve vztahu k výše sjednaným povinnostem jako platnou s odkazem na ust. § 1999 odst. 2 o. z., když sjednané povinnosti měly povahu zdržení se určitého jednání, přičemž na smlouvu obsahující povinnosti tohoto druhu nelze ustanovení § 1999 odst. 1 o. z. o možnosti výpovědi použít. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný svou povinnost z [jméno FO] nenavyšovat úroveň terénu nad dohodnutou úroveň nesplnil, když bylo prokázáno, že po uzavření [jméno FO] zeminu na zmíněné pozemky navážel. Dle soudu I. stupně bylo v řízení rovněž prokázáno, že žalovaný po uzavření [jméno FO] porušoval i povinnost zdržet se činností v souvislosti s provozováním jeho podnikání.

3. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků I. a III., podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm zejména, že v řízení nebylo provedeným dokazováním prokázáno, že by porušoval povinnost z [jméno FO] - v dohodnutém rozsahu se zdržet činností souvisejících s jeho podnikáním na předmětných pozemcích. Především nebylo prokázáno, že by porušoval povinnost zdržet se parkování a odstavování strojů po dobu delší dvou dnů. Pokud byly žalobcem předloženy fotografie, zachycovaly parkování mechanizace v různých termínech, nikoli však ve dvou po sobě následujících dnech. Navíc slyšení svědci vypověděli, že stroje jsou parkovány na vedlejším pozemku, který není [jméno FO] dotčen. Rovněž se žalobce domáhá neparkování jakýchkoliv vozidel, ačkoliv v [jméno FO] bylo sjednáno, že se omezení bude týkat pouze stavebních strojů a mechanizace k tomu určené. Za nesprávný považuje žalovaný rozsudek soudu I. stupně i v té části, kterou mu byla uložena povinnost zdržet se nenavyšování terénu v [jméno FO] dohodnutém rozsahu. V řízení nebylo především dostatečně prokázáno, jaký byl stav a sklon předmětných pozemků před uzavřením [jméno FO], aby bylo možno posoudit případné změny. Pokud na předmětné pozemky byla nějaká zemina po uzavření [jméno FO] navezena, jednalo se o materiál, který byl jako součást [právnická osoba] použit na zbudování plochy na severní straně před domem č. p. [Anonymizováno], na místě, kde byl dohodnut zákaz navyšování terénu, tedy tento materiál nezůstal. Pokud bylo v [jméno FO] uvedeno, že předmětné pozemky budou v dohodnutém místě svým profilem uvedeny do původního stavu, tyto úpravy žalovaný provedl a k žádným dalším terénním úpravám již nedošlo. Šetřením příslušného stavebního úřadu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětné pozemky zcela odpovídají projektové dokumentaci dodané k dodatečnému stavebnímu povolení a skutečnému provedení stavby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu i v rozsahu uvedeném ve výroku I. zamítne a žalovaný bude zavázán k náhradě nákladů řízení.

4. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že soud I. stupně správně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaný v rozporu s obsahem [jméno FO] umisťoval na předmětné pozemky svou mechanizaci. Z četnosti výslechů svědků a jejich výskytu na místě, jakož i z důkazních fotografií lze dle žalobce dovodit, že mechanizace se na předmětných pozemcích vyskytovala neustále. V [jméno FO] uvedená dvoudenní výjimka ze zdržení se odstavování strojů na předmětných pozemcích byla dle žalobce sjednána pouze pro to, aby žalovanému bylo umožněno se o své pozemky starat, a aby jinak byl zachován rezidenční charakter lokality. V tomto smyslu by mělo být splnění této povinnosti posuzováno. Navíc, pokud je v [jméno FO] uvedeno časové omezení nikoli déle než dva dny, nelze dovodit, že by se mělo jednat o dva po sobě následující dny. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že v řízení nebylo prokázáno, jaký byl stav a sklon [jméno FO] dotčených pozemků, podle žalobce to nebylo ani právně významné. Žalobce sám v žalobce uvedl, že co se týká v [jméno FO] sjednaných terénních úprav, tyto byly žalovaným provedeny. V žalobě uplatněný nárok se týká činnosti žalovaného na předmětných pozemcích poté, co již byly terénní úpravy v souladu s [jméno FO] dokončeny. Žalobce se tedy domáhá uvedení předmětných pozemků do stavu nikoli před uzavřením [jméno FO], ale do stavu, který [jméno FO] odpovídá. Domáhá se tedy odtěžení zeminy, která byla následně na předmětné pozemky navezena, jak bylo v řízení prokázáno. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích jako správný potvrdil.

5. Proti zamítavému věcnému výroku II. rozsudku soudu I. stupně nepodal žádný z účastníků v zákonné lhůtě odvolání, a proto v tomto rozsahu nabyl již rozsudek soudu I. stupně právní moci (§ 206 odst. 2 zákona č. 99/1963 S., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“).

6. Odvolací soud o odvolání žalovaného již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak že rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba v tam uvedeném rozsahu zamítá.

7. Odvolací soud v tomto rozsudku uzavřel, že [jméno FO] nelze po právní stránce upřít jí deklarovanou povahu dohody o narovnání dle § 1903 o. z. S odkazem na větu druhou § 1903 odst. 1 o. z. komentářová literatura připouští narovnáním upravit i sporná práva a povinnosti z oblasti práv věcných (tedy nikoli pouze z oblasti práva závazkového). Z obsahu [jméno FO] se podává, že mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný výstavbou rodinného domu (č. p. [Anonymizováno]) a souvisejícími terénními úpravami přilehlých pozemků ve svém vlastnictví, jakož i provozováním své podnikatelské činnosti na tomto místě neobtěžuje žalobce jako vlastníka prakticky sousedních nemovitostí, nad míru přiměřenou, a to narušováním soukromí, zejména při užívání rodinného domu č. p. [Anonymizováno]. Dále uzavřel, že tato sporná práva a povinnosti mající z právního hlediska svůj původ v § 1012 a násl. o. z., tedy sporná práva a povinnosti z oblasti práva věcného, lze v obecné rovině mezi účastníky dohodu o narovnání upravit. Pokud účastníci v [jméno FO] sjednali povinnost pro žalovaného zarovnat předmětné pozemky do určitého profilu a povinnost v tomto profilu tyto pozemky nadále udržovat a zdržet se činností, které by tento profil měnily (ve smyslu zvyšování úrovně terénu), odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně uzavřel, že se jedná o dohodu s věcně právními účinky, nikoli o dohodu s účinky čistě obligačními. S ohledem na deklaraci stavu v čl. I. odst. 6 [jméno FO] bylo dle odvolacího soudu zřejmé, že účelem bylo upravit povinnost vlastníka předmětných pozemků (nyní ve vlastnictví žalovaného) ve vztahu zejména k nemovitosti – pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], s domem č. p. [Anonymizováno] (nyní ve vlastnictví žalobce) tak, aby byla trvale zachována stávající užitná hodnota tohoto domu jako stavby určené k bydlení z hlediska zachování soukromí v obytných místnostech jejího prvního nadzemního podlaží. Úmyslem smluvních stran tedy bylo vázat sjednanými povinnostmi nejen žalovaného, ale i jeho případné právní nástupce ve vlastnictví předmětných pozemků Úmyslem stran bylo sjednat práva a povinnosti, které se nevážou pouze k osobám aktuálních vlastníků nemovitostí, ale které se vážou na obou stranách k samotným nemovitostem. Dle odvolacího soudu v čl. III. odst. 1 písm. a) [jméno FO] strany projevily vůli upravit práva a povinnosti ve vztahu k nemovitostem, nikoli ve vztahu pouze mezi účastníky smlouvy. Obsahem [jméno FO], pokud se jedná o tyto povinnosti, tedy nebyl relativní obchod, ale dohoda o zřízení věcného práva a tomu odpovídajícím povinnostem. V části, ve které účastníci sjednali pro žalovaného povinnost zarovnat předmětné pozemky do určitého profilu, bylo proto třeba [jméno FO] po právní stránce hodnotit jako smlouvu o zřízení reálného břemene dle § 1303 odst. 1 o. z. v podobě jednorázového plnění. V části, ve které si účastníci sjednali pro žalovaného povinnost zdržet se navyšování terénu předmětných pozemků nad dohodnutý profil, je pak třeba [jméno FO] hodnotit jako dohodu o zřízení služebnosti dle § 1257 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že pro účinnost dohody o zřízení věcného břemene jakož i pro dohodu o zřízení reálného břemene, týká-li se nemovitosti, platí intabulační princip (§ 1262, § 1305 o. z.), tedy, tyto dohody se stávají účinnými až jejím vkladem do katastru nemovitostí (§ 11 odst. 1 zákona č. 256/2013 o katastru nemovitostí), jakož i vzhledem ke zjištění, že ohledně pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k vkladu těchto věcných břemen do katastru nemovitostí dosud nedošlo, nebylo možné se proto důvodně u soudu dovolávat splnění povinností z takto dohodnutých věcných břemen, protože tyto dohody se dosud nestaly účinnými. K otázce možnosti případného odstoupení žalovaného od [jméno FO] (písemným projevem ze dne [datum]) ve vztahu ke sjednané povinnosti zarovnat terén na předmětných nemovitostech a zdržet se jeho navyšování odvolací soud uzavřel, že nemůže takové odstoupení být shledáno jako účinné již proto, že na případ sjednání jednorázové povinnosti (zarovnat terén) se soudem zvažované ustanovení § 1999 o. z. vůbec nevztahuje, a pro případ sjednání trvalé povinnosti (zdržet se navyšování terénu) zákon (§ 1999 odst. 2 o. z.) odstoupení od smlouvy neumožňuje. Jiný zákonný důvod pro možné odstoupení v řízení přitom nebyl uplatněn a ani se z výsledků dokazování nenabízel.

8. Ve shodě se soudem I. stupně však hodnotil odvolací soud [jméno FO] podle jejího obsahu právně jako obligační závazek, co se týká sjednání povinnosti žalovaného zdržet se v [jméno FO] konkrétně vyjmenovaných činností vykonávaných v souvislosti s jeho podnikatelskou činností (čl. III odst. 2 [jméno FO]). Jedná se totiž o osobní závazek žalovaného, tedy o závazek, který nemá bezprostřední vazbu k předmětným nemovitostem v jeho vlastnictví, které nejsou primárně stavebně technicky určeny k podnikatelské činnosti provozované žalovaným, ale k uspokojování jeho bytové potřeby. I v tomto případě se přitom dle názoru odvolacího soudu uplatnil závěr o neúčinnosti odstoupení od [jméno FO] učiněného žalovaným přípisem ze dne [datum], a to s odkazem na odůvodnění již dříve uvedené. Dle názoru odvolacího soudu však úspěšnému uplatnění nároku z takto sjednaného závazkového vztahu bránila již ta skutečnost, že žalobní požadavek vyjádřený v navrhovaném žalobním petitu neměl ve zjištěném obsahu [jméno FO] oporu. S ohledem na formulaci [jméno FO] ohledně časového omezení pro žalovaného, co se týče odstavování strojní mechanizace na zpevněné ploše před jižní stranou stavby domu, neměl nárok žalobce, aby se žalovaný zdržel odstavování této mechanizace zcela, tak, jak uplatnil v žalobním petitu, v [jméno FO] oporu. Oporu v [jméno FO] neměl ani v žalobním petitu uplatněný nárok na uložení povinnosti zdržet se odstavování kontejnerů, nakládání materiálu na nákladní vozy či bagr. Z uvedených důvodů odvolací soud tedy na rozdíl od soudu I. stupně neshledal žalobu v rozsahu, kterým jí bylo ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně vyhověno, jako důvodnou.

9. Proti zmíněnému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl v části, jíž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ukládající žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit (odtěžit) zeminu navezenou na pozemky parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] tak, aby plocha před budovou č. p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], byla do vzdálenosti maximálně 12 m od jižní strany budovy č. p. [Anonymizováno] skloněna pod úhlem 4°, a dále aby za hranou této vzdálenosti bylo provedeno její sesvahování v souladu s výkresovou dokumentací řez A – A´, řez [právnická osoba]´projektové dokumentace, kterou vypracoval [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] – stavební část; [tituly před jménem] [jméno FO], ČKAIT 0003912 – požárně bezpečnostní řešení stavby z 04/2015; [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] č. osv. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] - [Anonymizováno], tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, jakož i v nákladových výrocích, rozsudek odvolacího soudu zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak dovolání zamítl. Své zrušovací rozhodnutí odůvodnil dovolací soud především tak, že bez případného dalšího dokazování k otázce skutečné vůle smluvních stran neobstojí závěr odvolacího soudu, že [jméno FO], pokud v ní byla sjednána povinnost žalovaného odstranit (odtěžit) zeminu ze zmíněných pozemků ve sjednaném rozsahu, má věcně právní povahu.

10. Doručením tohoto rozsudku dovolacího soudu tak nabyl rozsudek soudu I. stupně, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, právní moci ve všech věcných částech výroku I. a II. (§ 159 o. s. ř.), vyjma části, kterou bylo rozhodnuto o povinnosti odstranit (odtěžit) zeminu a provést sesvahování pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], v souladu s výše specifikovanou projektovou dokumentací.

11. Podle § 555 odst. 1 o. z.: Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

12. Podle § 1724 odst. 1 o. z.: Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

13. Podle 1725 o. z.: Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

14. Podle § 1903 odst. 1 o. z.: Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

15. Podle § 1746 odst. 2 o. z.: Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

16. V dalším průběhu řízení oba účastníci shodně prohlásili, že [jméno FO], pokud jí byla sjednána povinnost žalovaného k úpravě reliéfu zmíněných pozemkům dohodnutým způsobem, neměli v úmyslu založit její věcně právní účinky, nýbrž pouze obligační. Vzhledem k tomu, že žalobce jinak setrval na svém tvrzení, že v uvedeném směru žalovaný svou povinnost z [jméno FO] dosud nesplnil, a naopak žalovaný namítal, že [jméno FO] je v tomto směru naplněna, přistoupil odvolací soud k doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku (§ 213a odst. 1 ve spojení s § 127 o. s. ř.) z oboru geodézie a kartografie, znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], k otázce, zda plocha před jižní stranou budovy č. p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], je sesvahována v souladu s parametry vyplývajícími z čl. III odst. písm. a) bod 1. [jméno FO].

17. Znalec vypracoval písemný znalecký posudek ze dne [datum], který posléze ústně stvrdil a jeho závěry obhájil při ústním jednání u odvolacího soudu konaného dne [datum]. Znalec uzavřel, že současný reliéf pozemků parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/21[Anonymizováno]v k. ú. [adresa], neodpovídá jejich reliéfu, jak byl sjednán v [jméno FO]. Konkrétně znalec uzavřel, že z porovnání řezu A – A´ z [jméno FO] a ze současné situace v terénu je zřejmé, že situace v terénu v místě řezu A – A´ neodpovídá řezu A – A´ z [jméno FO], a že z porovnání řezu [právnická osoba]´ z [jméno FO] a ze současné situace v terénu v místě řezu [právnická osoba]´ je zřejmé, že neodpovídá řezu [právnická osoba]´z [jméno FO], a to takovým způsobem, že všechny úhly sklonu plochy před jižní stranou budovy jsou menší než 4°. Sklon plochy před jižní stranou budovy č. p. [Anonymizováno] tedy předmětné [jméno FO] nedopovídá. Konkrétní stav rozdílů současného reliéfu zmíněných pozemků v porovnáním se stavem dohodnutým v [jméno FO] znalec zachytil grafickým průmětem řezů A – A´ a [právnická osoba]´ [jméno FO] do skutečně zjištěného stavu reliéfů zmíněných pozemků v grafických přílohách č. [hodnota] a 6 posudku.

18. Na podkladě takto doplněného dokazování odvolací soud, v konečném výsledku v souladu s rozsudkem soudu I. stupně, uzavřel, že žalovaný svoji smluvní povinnost vyplývající z [jméno FO], tzn. sjednaným způsobem zarovnat terén na zmíněných pozemcích, dosud nesplnil.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně, pokud jím ve výroku I. byla žalovanému uložena povinnost k odtěžení a zarovnání terénu na pozemcích způsobem sjednaným v [jméno FO], jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud opomněl při vyhlášení rozsudku rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, rozhodl o tomto procesním nároku samostatným doplňujícím usnesením (§ 166 ve spojení s § 211 o. s. ř), které je součástí tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo přitom rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo, když v konečném výsledku byl úspěch obou účastníků pouze částečný.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení (včetně řízení dovolacího dle § 243g odst. 1 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo, když v konečném výsledku byl úspěch obou účastníků pouze částečný.

22. S ohledem na pouze dílčí úspěch obou stran sporu bylo o náhradě nákladů řízení státu (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř.) vzniklých v odvolacím řízení rozhodnuto tak, že každý z účastníků ponese jejich jednu polovinu, přičemž konkrétní výše této náhrady bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 o. s. ř.) vzhledem k tomu, že v době vyhlášení tohoto rozsudku ještě nebyla úplná výše těchto nákladů známa.