o vyklizení nemovitých věcí,

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] - objekt k bydlení, a pozemek parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] (dále i jen ,,Nemovitosti“), a tyto vyklizené pozemky odevzdat žalobci, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce 28 595 Kč, k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a bývalou vedlejší účastnicí na straně žalované, [jméno FO], nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 29. 1. 2013 uzavřeli žalobce jako pronajímatel a společnost [Anonymizováno], jako nájemce, Nájemní smlouvu, kterou žalobce přenechal právní předchůdkyni žalované k užívání nemovitosti na dobu určitou do 31. 1. 2033. Právní předchůdkyně žalované se zavázala provést rekonstrukci budovy v odhadované hodnotě 7 000 000 Kč nejpozději do 3 let ode dne uzavření smlouvy s tím, že poruší-li tuto povinnost, je žalobce oprávněn nájemní smlouvu vypovědět a právní předchůdkyně žalované pak nebude mít možnost uplatnit právo na náhradu prostředků vynaložených na rekonstrukci a úpravu nemovitosti. Vložené investice byly kompenzovány snížením nájemného (dále i jen ,,Smlouva“). Společnost [Anonymizováno]., změnila obchodní jméno na [Anonymizováno] [jméno FO] a. s. a následně v důsledku rozdělení odštěpením a sloučením, přešla práva a povinnosti ze Smlouvy na žalovanou. Dne 6. 2. 2023 rada žalobce rozhodla o ukončení Smlouvy a pověřila starostu ukončením nájemního vztahu, protože žalovaná neprovedla stavební úpravy podle původní dohody. V seznamu smluv žalobce se nachází Nájemní smlouva [Anonymizováno] uzavřená dne 29. 1. 2013 s nájemcem [právnická osoba]. Dne 15. 2. 2024 žalobce dodal do datové schránky žalované výpověď z nájmu, která byla žalované dne 26. 2. 2024 doručena. Žalobce zároveň vyzval žalovanou k vyklizení Nemovitostí a jejich předání žalobci do 20. 6. 2024. Žalovaná dne 18. 6. 2024 sdělila žalobci, že výpověď z nájmu považuje za neplatnou a dne 17. 7. 2024 požádala o revokaci usnesení rady žalobce, na jehož základě byl nájemní vztah mezi účastníky řízení ukončen. Žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu nepodala. Dne 30. 9. 2024 pak sdělila žalovaná žalobci, že Nemovitosti jsou v havarijním stavu, vytkla mu vady předmětu nájmu a sdělila, že zvažuje, že nadále nebude hradit nájemné a vyzvala žalobce u urychlené nápravě.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) za použití § 3074 odst. 1 o. z. a uzavřel, že na Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalované a žalobcem se použije úprava nájmu prostor sloužících k podnikání (§ 2302 odst. 1, § 2310 odst. 1 a § 2314 odst. 1 o. z.) a subsidiárně pak obecná ustanovení o nájmu věci (§ 2229 a § 2225 o. z.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat oprávněnost výpovědi. K takovému přezkumu může soud přistoupit pouze na základě včasné žaloby nájemce na neplatnost výpovědi z nájmu podle § 2314 odst. 3 o. z. Již jen z důvodu, že žalovaná žalobu na neoprávněnost výpovědi nepodala, nemohl se soud oprávněností výpovědi v tomto řízení zabývat. Navíc žalovaná ani netvrdila, že by v zákonem stanovené lhůtě (jeden měsíc) od doručení výpovědi vznesla podle § 2314 odst. 2 o. z. proti výpovědi námitky. Soud se tedy zabýval otázkou platnosti výpovědi a shledal výpověď z hlediska zákonných požadavků ve smyslu § 2310 odst. 1 o. z. platnou. Soud prvního stupně neshledal důvodnou obranu žalované, že starosta žalobce nebyl oprávněn dát žalované výpověď s ohledem na nedostatečné zmocnění v usnesení rady žalobce ohledně předmětu nájmu, když bylo prokázáno, že žalobce označení ,,[Anonymizováno]“ pro Nemovitosti užíval dlouhodobě a pod tímto označením rovněž evidoval předmětnou Smlouvu. Jako ,,[Anonymizováno]“ jsou Nemovitosti označeny i v příloze č. 1 ke Smlouvě. Skutečnost, že v usnesení rady žalobce jsou Nemovitosti označeny jako ,,[Anonymizováno]“, a nikoliv např. parcelními čísly pozemků či číslem budovy, nezpůsobuje neurčitost usnesení. Označení nájemní smlouvy datem 27. 1. 2013 označil soud prvního stupně za písařskou chybu. Nájem na základě výpovědi z nájmu skončil uplynutím tříměsíčním výpovědní doby a žalované v souladu s § 2225 o. z. vznikla povinnost Nemovitosti vyklidit a předat žalobci. Soud prvního stupně proto žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém odvolací námitky představuje argumentační obrana žalované, se kterou se již vypořádal v rozhodnutí soud prvního stupně. Žalovaná tak namítá, že starosta nebyl k podání výpovědi z nájmu oprávněn, protože Usnesení rady města ze dne 6. 2. 2023 není dostatečně určité, aby zakládalo jeho pravomoc podle § 102 odst. 3 zákona o obcích, když je v něm nedostatečně označen předmět nájmu a datace Smlouvy. Žalovaná rovněž vytýká žalobci prodlevu mezi usnesením rady, kterým bylo rozhodnuto o výpovědi žalované z nájmu a samotnou výpovědí. Pokud starosta s podáním výpovědi z nájmu „otálel“ celý rok, nelze tak jeho jednání považovat za přičitatelné obci, v jejímž zastoupení starosta jednal. Žalovaná odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4255/2009, které jsou analogicky použitelné i na usnesení rady obce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu na vyklizení zamítl.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované označil námitky žalované za nedůvodné s tím, že byly již uplatněny v řízení před soudem prvního stupně a soud se s nimi v rozhodnutí náležitě a přesvědčivě vypořádal. Z usnesení rady města jednoznačně plyne vůle města ukončit nájemní vztah s žalovanou, tato vůle byla realizována úkonem starosty města. Žalovaná neuplatnila v řízení žádnou konkrétní námitku směřující proti samotnému způsobu ukončení Smlouvy v rovině hmotného práva, ale pouze formální polemiku, týkající se interních rozhodovacích procesů žalobce. Žalovaná využívá odvolacího řízení k obstrukčním účelům s cílem co nejdéle protahovat řízení a oddalovat vyklizení Nemovitostí. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. K jednání odvolacího soudu dne 11. 3. 2026 se žalovaná ani její zástupce nedostavili, omluvili se a odvolací soud tak podle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř., jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

8. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

9. Soud prvního stupně především správně zjistil, že mezi účastníky existoval nájemní vztah založený Smlouvou ze dne 21. 1. 2013 a skončil uplynutím výpovědní doby dne 31. 5. 2024. Po skončení nájemního vztahu žalovaná Nemovitosti nevyklidila; správně uzavřel, že s ohledem na jeho charakter podléhá nájemní vztah úpravě § 2302–2314 o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, podpůrně pak dle ustanovení § 2201–2234 týkajících se obecného nájmu.

10. V řízení bylo prokázáno a žalovaná nesporovala, že jako vypovídaná strana nevyužila možnosti vznést proti výpovědi námitky a žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Protože lhůty uvedené v § 2314 o. z. pro podání námitek a žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi marně uplynuly, výpověď je oprávněná a soud prvního stupně tak správně řešil v řízení o vyklizení jako předběžnou otázku pouze platnost výpovědi.

11. Pro platnost výpovědi je třeba písemné formy doručení druhé straně (§ 2286 o. z.), musí být určitá a srozumitelná, včetně určení předmětu nájmu (§ 553 odst. 1 o. z.).

12. Výpověď žalobce adresovaná žalované ze dne 14. 2. 2024 byla v písemné formě doručena žalované dne 14. 2. 2024 (podle sdělení žalované ze dne 18. 6. 2024, č. l. 30 spisu). Výpověď obsahuje sdělení, kdo ji dává (žalobce), komu je určena (žalovaná), jaký nájem se vypovídá (nájemní smlouva ze dne 27. 1. 2013) a označuje předmět nájmu tak, jak je uveden v nájemní smlouvě, a to pozemek parc. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno](zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 676 m2, jehož součástí je stavba č. p. 25 (objekt k bydlení), pozemek parc. č. [Anonymizováno] (ovocný sad) o výměře 6 582 m2, ze kterého je předmětem nájmu část o výměře 2 000 m2, to vše nacházející se v k. ú. [adresa], obec [adresa], s vlastnickým právem města zapsaným na LV č. [hodnota] vedeném u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. Výpověď obsahuje odkazy na přílohy č. 1 a 3 nájemní smlouvy.

13. Výpověď je tedy určitá, srozumitelná, obsahuje identifikaci smluvních stran i předmětu nájmu a je podepsána starostou města. Žalobce tak ve vztahu k žalované splnil všechny zákonné požadavky pro skončení nájmu. Skutečnost, zda v usnesení rady žalobce není předmět vypovídaného nájmu přesně specifikován, nemá žádný vliv na platnost výpovědi, ve které je předmět nájmu správně označen.

14. Nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky je datována 29. 1. 2013, výpověď ze dne 14. 2. 2024 označuje vypovídanou nájemní smlouvu dnem 27. 1. 2013. Podle dodatku č. [hodnota] ze dne 4. 3. 2019 smluvní strany, a to pronajímatel město [adresa] a nájemce [právnická osoba] [adresa], a. s., se dohodly na změně nájemní smlouvy uzavřené dne 29. 1. 2013 (o změně původního názvu nájemce) a dodatkem č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2022 se smluvní strany, město [adresa] a [právnická osoba], dohodly na změně nájemní smlouvy ze dne 29. 1. 2013, ve znění dodatku ze dne 4. 3. 2019, o změně označení nájemce ([právnická osoba]) a na změně využití nemovitostí. Ze seznamu smluv žalobce z roku 2013 vzal soud prvního stupně správně za prokázáno, že v tomto seznamu se dne 29. 1. 2019 nachází jediná smlouva, a to smlouva označená jako ,,nájemní smlouva [Anonymizováno]“ s nájemcem [právnická osoba]. Bylo tak prokázáno, že vypovídaná nájemní smlouva je Smlouvou ze dne 29. 1. 2013 a při sepisu výpovědi došlo k písařské chybě. Na tom nic nemění ani označení nájemní smlouvy „[Anonymizováno]“ v seznamu smluv, když se jedná o regionální, obecně užívaný název, když shodně je objekt přímo žalovanou označován v příloze 1. k žádosti žalované o pronájem „[jméno FO] [Anonymizováno]“ č. p. [Anonymizováno] [adresa], stejně jako v odborném posudku o provedení oprav a rekonstrukčních prací – [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa], [adresa], který zadala žalovaná a takto je pak předmět nájmu označován v usnesení rady města ze dne 6. 2. 2023. Předmětem usnesení rady žalobce, předmětem nájmu a předmětem následné výpovědi byly vždy tytéž nemovitosti, označené č. p. [Anonymizováno] [adresa] a pro identifikaci nemovitosti tak je právně bezvýznamné, že v některých písemnostech je navíc označována obecně užívaným názvem, na který odkazuje i žalovaná. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno, že rada města rozhodla o ukončení Smlouvy s žalovanou, k tomuto objektu neexistuje jiná nájemní smlouva.

15. Neurčitá je odvolací námitka žalované, že v daném případě starosta s podáním výpovědi z nájmu „otálel“ celý rok a nelze tak jeho jednání považovat za přičitatelné obci, v jejímž zastoupení jednal. Není zřejmé, jak uvedená námitka souvisí s platností výpovědi, případně vyklizením Nemovitostí, když žádný právní předpis neupravuje lhůtu, ve kterou má být usnesení rady města realizováno.

16. Soud prvního stupně správně uzavřel, že výpověď nájmu bytu je platná a oprávněná, žalovaná užívá Nemovitosti bez právního důvodu a žalobce se tak důvodně v souladu s § 1040 o. z. domáhá ochrany svého vlastnického práva prostřednictvím žaloby na vyklizení Nemovitostí.

17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 40. odvolací soud pro stručnost odkazuje.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10 043 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu dne 11. 3. 2026) po 3 700 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 743 Kč.

19. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobce.