o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 9. 2021, č. j. 11 C 79/2021 – 59

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal nahrazení projevu její vůle, jež spočívá v uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem má být převedení vlastnického práva k ideálnímu podílu 1 015 [číslo] 851 210 vzhledem k celku na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], který je zapsán na [list vlastnictví] pro k. ú. u [stát. instituce], [stát. instituce], za kupní cenu 1 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 19 754 Kč k rukám zástupce žalované, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne [datum] žalobce uzavřel s otcem žalované ([jméno] [anonymizováno]) dohodu o finančním vyrovnání a plnou moc, na základě kterých bylo domluveno, že žalobce uplatní restituční nároky otce žalované a získané pozemky převede na třetí subjekt. Žalobce po podpisu plné moci a dohody o finančním vyrovnání v souladu s dohodou s otcem žalované restituční nároky uplatnil a v zastoupení otce žalované a dalších osob uzavřel s [anonymizováno] republikou – [anonymizováno] pozemkovým úřadem smlouvu o převodu pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalovaná je právním nástupcem po zemřelém [jméno] [příjmení].

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně vycházel z listin předložených žalobcem, tj. ze Smlouvy o převodu pozemku ze dne [datum], z kopie [příjmení] moci ze dne [datum] a kopie Dohody o finančním vyrovnání ze dne [datum] a uzavřel, že otec žalované zmocnil žalobce v souladu s ustanovením § 411, § 448 a § 449 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k uplatnění svých restitučních nároků a zároveň k uzavření smlouvy, kterou by následně nabyté pozemky převedl na další subjekt, následně tato zmocnění přešla i na žalovanou, neboť otec žalované v plné moci upravil přechod tohoto zmocnění i na své právní zástupce. Z předložených listin však neplyne, že by součástí plné moci byla též dohoda o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí (§ 1785 o. z.), neboť žalobce byl pouze zmocněn k tomu, aby vyhledal zájemce a následně s těmito jednal o podmínkách kupní smlouvy, jejíž obsah měl být otázkou budoucí kontraktace. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobce, že plná moc obsahuje všechny komponenty smlouvy budoucí kupní, především nebyla sjednána řádným způsobem kupní cena. Byla-li kupní cena ponechána zcela na úvaze jedné ze stran (žalobce), tak se jedná o naprosto neurčité určení kupní ceny, nikoliv pouze obecně vymezené. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 a za splnění podmínky ustanovení § 142a o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci, protože do dokumentu nazvaného„ plná moc“ jsou jasně zakomponovány podmínky uzavření budoucí kupní smlouvy a jsou zde jednoznačně určeny veškeré potřebné atributy takové smlouvy. Princip dohody se zemřelým smluvním partnerem byl jednoduchý: žalobce mu předal peníze za uzavření rozebírané plné moci, tj. dostal náhradu za svůj restituční nárok, který měl žalobce uplatnit, a následně mělo být na žalobci, jak se rozhodne, zda získaný pozemek bude prodávat třetí osobě či zda si jej koupí sám za cenu, kterou sám určí. Tento jednoduchý princip aplikoval žalobce i s ostatními osobami, které zastupoval. [příjmení] moc zavazovala i právní nástupce zemřelého smluvní partnera. Protože žalovaná podpis smlouvy odmítla, žalobce nemá pozemek, nicméně nemá ani peníze, které dřívějšímu partnerovi vyplatil. Žalobce nikoho nezneužil, postupoval podle dohody, kterou respektoval a poukázal na zásadní princip, že smlouvy se mají dodržovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování či sám žalobě vyhověl.

5. Žalovaná ve vyjádření označila odvolání žalobce za nikoliv řádné pro absenci náležitostí kladených na odvolání a podle ustanovení § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože odvolání vedle obecných náležitostí postrádá konkrétní odvolací důvody. Rozhodnutí ve věci samé pak považuje žalovaná za správné, měl-li být žalobce zmocněn k uzavření smlouvy, mělo zmocnění obsahovat náležitosti budoucí smlouvy, jejíž podstatnou náležitostí je ujednání o kupní ceně. Nic takového plná moc neobsahovala. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, nedoznaly změn ani po zopakování dokazování zásadními listinami (plná moc a dohoda o finančním vyrovnání ze dne [datum], smlouva o převodu pozemku ze dne [datum]) podle § 213 odst. 2 o. s. ř., a odvolací soud na závěry soudu prvního stupně odkazuje. Odvolací námitky jsou polemikou s právními závěry soudu prvního stupně, který se již s veškerou namítanou argumentací žalobce v napadeném rozhodnutí vypořádal. Odvolací soud doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování výpisem z katastru nemovitostí, ze kterého zjistil, že vlastníky pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] o výměře 6 274 m2 zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalovaná v podílu [číslo] a žalobce v podílu [číslo].

8. Odvolací soud především souhlasí s procesním postupem soudu prvního stupně, který vycházel z listinných důkazů a neprováděl důkaz účastnickou výpovědí žalobce. Výslech účastníků je důkazem podpůrným, který má své místo tam, kde skutečnost, která je předmětem důkazního řízení, nelze prokázat provedením jiného důkazu. Soud prvního stupně postupoval správně, když výslech žalobce neprovedl, protože dokazované sporné skutečnosti měl za prokázány ostatními v řízení provedenými důkazy (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Výpověď žalobce nemohla prokázat účel, cíl a výklad vůle účastníků při uzavírání v řízení provedených listin již jen proto, že druhý účastník těchto právních jednání zemřel. Stejně tak výslech dalších osob, které s žalobcem uzavřeli plné moci a dne [datum] kupní smlouvu ohledně svých podílů na nemovitosti, nemůže prokázat vůli právního předchůdce žalované. Soud prvního stupně proto správně vycházel z listin, které hodnotil nikoliv formálně, ale podle jejich jazykového výkladu a logického významu. Absence výslechu žalobce, případně dalších (žalobcem nekonkretizovaných) svědků neměla žádný vliv na správnost napadeného rozhodnutí.

9. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb.) se účastník mohl domáhat žalobou splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva a takovou žalobou byla i žalobu o uložení prohlášení vůle a žaloba na uložení povinnosti uzavřít smlouvu. Případy, kdy soud svým rozhodnutím nahrazuje projev vůle, jsou upraveny v poměrech nové právní úpravy (zák [číslo] Sb. občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014) např. v § 692 odst. 2, § 714 odst. 1 nebo v § 2263 odst. 1 o. z. Případy nesplnění smluvní povinnosti zavázané strany reguluje platný občanský zákoník v § 1787 o. z., odlišně než zákon č. 40/1964 Sb. Nesplní-li totiž zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud (nebo třetí osoba určená ve smlouvě). Rozhodnutí soudu se tak neomezuje na nahrazení projevu vůle zavázané strany, ale má určit obsah smlouvy.

10. Uvedené závěry nic nemění na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, že neexistují důvody pro uložení povinnosti žalované ať už nahradit projev vůle žalované akceptací žalobcem přesně uvedené smlouvy nebo určením obsahu realizační smlouvy, tj. povinností žalované takovou smlouvu uzavřít.

11. Listina nazvaná„ [příjmení] moc“, kterou [jméno] [příjmení] jako zmocnitel udělil plnou moc žalobci jako zmocněnci, neobsahuje náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 a násl. o. z. Má-li být totiž uzavřená smlouva kvalifikována jako smlouva o budoucí smlouvě, musí obsahovat alespoň základní ustanovení; kontraktační závazek musí být vymezen natolik určitě, aby bylo možno posoudit, zda byl splněn, a aby případně mohla být povinnému soudem uložena vykonatelná povinnost k plnění. V případě smlouvy o smlouvě budoucí kupní musí být určen předmět kontraktace - závazek kupujícího věc převzít a zaplatit prodávajícímu sjednanou kupní cenu.

12. [příjmení] moc uzavřená mezi právním předchůdcem žalované a žalobcem je v části týkající se oprávnění zmocněnce vyhledat vhodného zájemce o koupi nabytých pozemků a sjednat s vyhledaným zájemcem obsah kupní smlouvy podle svého obsahu smlouvou příkazní ve smyslu § 2430 a násl. o. z., a v části, ve které zmocnitel udělil zmocněnci plnou moc k uzavření kupní smlouvy, se jedná o udělení plné moci podle § 441 a násl. o. z. Z žádného z těchto smluvních institutů však žalobci žádné právo na uložení povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu nevzniklo, a to již proto, že jak plnou moc, tak i příkaz může zmocnitel či příkazce kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, odvolat (§ 442, § 2243 o. z.). Absence smlouvy o smlouvě budoucí (plná moc neobsahuje označení předmětu převodu ani jeho cenu) vylučuje důvodnost nároku žalobce z pozice druhé smluvní strany k uložení povinnosti žalované uzavřít kupní smlouvu.

13. Důvodnou není ani námitka žalobce, že v důsledku napadeného rozhodnutí nemá pozemek, ale nemá ani finanční prostředky, které již právnímu předchůdci žalované zaplatil. Z Dohody o finančním vyrovnání ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že částka 15 000 Kč byla žalobcem právnímu předchůdci žalované poskytnuta za vystavení plné moci.

14. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl a správně přiznal ve věci úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 18. odvolací soud pro stručnost odkazuje.

15. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 776 Kč, tj. odměna zástupce žalované za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) podle § 11 odst. 1, písm. d) a g), § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 176 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

17. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyně žalované.