o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 2. 2021, č. j. 3 C 50/2019-136, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2021, č. j. 3 C 50/2019-143, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2021, č. j. 3 C 50/2019-175, a ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 C 50/2019-174

1. Rozsudkem ze dne ze dne 15. 2. 2021, č. j. 3 C 50/2019-136, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2021, č. j. 3 C 50/2019-143, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2021, č. j. 3 C 50/2019-175, ve spojení s doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2021, č. j. 3 C 50/2019-174, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se řízení zastavuje co do úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 6 279 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 153 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 153 Kč ve výši 9 % od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla zamítnuta do částky 70 236 Kč s úrokem z prodlení z částky 70 232 Kč ve výši 9 % od [datum] (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 54 679,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náklady řízení ve výši 5 234 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému jednak na náhradu škody za poškozené vozidlo, pronajaté žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] dle ust. § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), jakož i další nároky vyplývající z této smlouvy (viz níže).

2. Proti výrokům III., IV. a V. tohoto rozsudku, jakož i opravným usnesením a doplňujícímu rozsudku, podala včasné odvolání žalobkyně. V něm uvedla, že soud prvního stupně opomněl žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když přitom uzavřel, že žalobkyně neprokázala nárok dle článku VII. odst. 4 smlouvy o nájmu (dále jen„ smlouva“), neboť„ nebylo zřejmé, po jakou dobu bylo vozidlo odstaveno, a zda skutečně tvrzená doba byla nezbytná k opravě“. Žalobkyně přitom tento nárok prokazovala zejména zakázkovým listem [číslo] [rok] ze dne [datum], fakturou společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], a dále přehledem činností; tyto důkazy prokazují, po jakou dobu byl vůz v opravě. Označit další důkazy bylo přitom možné, namátkou lze zmínit např. svědecké výpovědi zaměstnanců autoservisu, výslech jednatele žalobkyně apod. Žalobkyně považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně nerozvedl své klíčové úvahy, u většiny nároků pouze stručně konstatuje, že je nepovažuje za důvodné, popř. že je žalobkyně neprokázala. Uvedený závěr se týká i výroků ohledně náhrady nákladů řízení. V rozsudku se pak objevuje výrok I., a to i přesto, že stejné usnesení přijal soud prvního stupně už při jednání dne [datum]. Nesmyslné je i opravné usnesení ze dne [datum]. To vše vypovídá o zcela chaotickém postupu soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s některými provedenými důkazy, např. e-mailovou komunikací žalobkyně s autorizovanými servisy, jejichž výsledkem byla souhrnná tabulka sazeb autorizovaných servisů. Tento důkaz přímo souvisel s nárokem na náhradu škody, resp. výší obvyklých nákladů za opravu vozu. Ve znaleckém posudku byly použity hodinové sazby 400 až 500 Kč bez DPH, které jsou ovšem silně podhodnocené a neodpovídají sazbám autorizovaných servisů (cca 1 200 Kč/hod). Dále se soud nevypořádal s fotodokumentací pořízenou při vrácení vozu a nijak ji v rozsudku nehodnotil. Žalobkyně odkázala v tomto směru na nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04. V případě nároku na náhradu škody soud prvního stupně vycházel pouze z tvrzení žalovaného a znaleckého posudku, a vůbec nevzal v potaz fakturu, vystavenou společností [právnická osoba] ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] [rok], žalobkyni, ačkoliv žalobkyně tuto částku za opravu vozu skutečně uhradila. V případě nároku žalobkyně dle čl. VII. odst. 4 smlouvy vyplývá ze zakázkového listu [číslo] [rok] ze dne [datum], že vůz byl přijat do opravny tohoto dne, přičemž jako termín předběžného dokončení opravy dle tohoto dokumentu byl stanoven den [datum]. Skutečný čas opravy však činil 12 dnů ([anonymizována dvě slova] [datum]), což vyplývá z faktury [právnická osoba] ze dne [datum]. Délku trvání prokazuje i předložený přehled činností. V případě smluvního nároku žalobkyně na paušální náhradu nákladů za řešení závazků nájemce z nájemního vztahu žalobkyně namítla, že se jedná o prokázané úkony, které nejsou běžně vykonávány v rámci činnosti žalobkyně. Tyto úkony vykonával jednatel žalobkyně, nikoliv její zaměstnanci a výkon těchto činností není nahrazován ani v rámci nákladů řízení. Náhrada těchto nákladů je proto ekonomicky odůvodnitelná. Nárok žalobkyně na poplatek za vrácení vozu v sobotu, neděli či ve státní svátek vyplývá z čl. VIII. odst. 4 smlouvy, když žalovaný deklaroval v rámci řízení před soudem prvního stupně (jednání dne [datum]), že je ochoten jej zaplatit. Soud prvního stupně rozhodl chybně i ohledně náhrady nákladů řízení účastníků a státu. Žalobkyně byla úspěšná co do 17,75 % (15 153 Kč), žalovaný co do 82,25 % (70 232 Kč), když celkový žalobní nárok činil 85 385 Kč Tomu mělo odpovídat i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (rozdíl 64,5 % ve prospěch žalovaného), jakož i poměrné rozdělení nákladů řízení státu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil věcný zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že přizná žalobkyni vůči žalovanému rovněž částku 70 232 Kč s požadovaným příslušenstvím a dále náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů s tím, že náhradu nákladů řízení státu zaplatí žalovaný.

3. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že řízení před soudem prvního stupně probíhalo zcela transparentně a napadené rozhodnutí vycházelo ze správného a dostatečně provedeného dokazování. Žalovaný považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za řádně odůvodněné, kdy je z něj patrné, jakými úvahami se soud řídil a jak se vypořádal s argumentací účastníků i s navrženými a provedenými důkazy. Jestliže žalobkyně odkazuje na zakázkový list [číslo] [rok] a fakturu [právnická osoba] z [datum] či přehled činností, jimiž má být prokázán skutečný čas opravy vozu, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyní nebylo prokázáno, že tato doba, po kterou byl vůz v opravě, byla nezbytně nutná k provedení opravy poškození způsobeného prokazatelně žalovaným. Podstatnou je skutečnost, jaká doba byla nezbytná k provedení opravy pouze poškození způsobených žalovaným, nikoliv k provedení prací dle shora citovaných dokumentů. Poučovací povinnost soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř. nebyla v daném případě namístě. Poučovací povinnost soudu má dle komentářové literatury sloužit k tomu, aby rozhodnutí bylo předvídatelné. V tomto případě, pokud jde o přiznání nároku odpovídajícímu ušlému zisku za dobu nezbytnou k opravě těch poškození, která způsobil žalovaný, nemohlo být rozhodnutí překvapivé, zejména vzhledem k závěrům znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaný považuje ujednání čl. VII. odst. 4 smlouvy za rozporné s kogentním ustanovením § 1813 o. z. a za nemravné. Dále žalovaný uvedl, že za opomenuté důkazy lze považovat ty důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně ty, jimiž se soud při postupu dle zásad volného hodnocení nezabýval. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 1954/09, či na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 1412/11. Jestliže pak žalobkyně odkazuje na svou e-mailovou komunikaci s autorizovanými servisy a na souhrnnou tabulku sazeb autorizovaných servisů, uvádí žalovaný, že se jedná o sazby autorizovaných servisů, kdežto žalobkyně si nechala vůz opravit v servisu neautorizovaném. Opomenutí tohoto důkazu soudem prvního stupně tak nemohlo vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Ostatně znalec [příjmení] [příjmení] ověřoval výši hodinové sazby také přímo u autoopravny [právnická osoba] Soud prvního stupně se dle názoru žalovaného zabýval i fotodokumentací, když se zcela ztotožnil se závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], které z této fotodokumentace mj. vycházely. Soud prvního stupně pak správně nezohledňuje fakturu společnosti [právnická osoba], a to právě proto, že byla vydána na základě prací provedených touto společností více než o tři měsíce později, než došlo na voze k poškození způsobenému žalovaným. To, zda opravovaná poškození byla skutečně pouze ta, která způsobil žalovaný, znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku zcela vyloučil. Pokud jde o paušální náhradu nákladů za řešení závazků nájemce vyplývajících z nájemního vztahu ve výši 7 500 Kč, souhlasí žalovaný se soudem prvního stupně, že se jedná o běžnou činnost žalobkyně, vyplývající z jejího podnikání, a nárok je tak nedůvodný. Částka 2 500 Kč za hodinu je navíc zcela nepřiměřená vzhledem k běžným hodinovým sazbám za administrativní činnosti obdobných pracovníků (i jednatele žalobkyně) a odpovídá spíše hodinové sazbě za poskytování kvalifikovaných právních služeb. K ujednání v čl. VII. odst. 6 písm. g) smlouvy tak nelze pro rozpor s § 1813 o. z. přihlížet. Není pak pravdou, že by žalovaný při jednání soudu prvního stupně dne [datum] uznal nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za vrácení vozu v sobotu, neděli a svátky. Pouze pronesl, že by byl ochoten jej zaplatit, což však bez dalšího není jeho uznání. Oprávněnost tohoto nároku zpochybňuje s ohledem na nájemní dobu končící právě v neděli. Vzhledem k předmětu podnikání je pak s podivem, že žalobkyně nemá standardní otevírací dobu též o víkendu. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, je očividné, že soud prvního stupně o nich rozhodl dle § 142 odst. 3 a nikoliv § 142 odst. 1 o. s. ř., a jednalo se pouze o chybu v psaní. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení a ve spojení s doplňujícím rozsudkem, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání je částečně důvodné.

5. Výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyly tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Žalobkyně vzala při jednání dne [datum] svou žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 279 Kč od [datum] do [datum] a žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Řízení bylo tedy co do této části příslušenství zastaveno výrokem I. tohoto rozsudku dle § 96 o. s. ř.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání mj. silniční motorová doprava. Na základě smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“) pronajala žalobkyně (pronajímatel) žalovanému (nájemce) motorové vozidlo značky Volkswagen Caravelle, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ předmětné vozidlo“), na dobu užívání od [datum] do [datum] s dohodnutým nájemným 3 999 Kč denně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že o vrácení vozidla bude sepsán záznam do předávacího protokolu s tím, že bude pronajímatelem vyhotovena fotodokumentace, případně videodokumentace, zachycující stav vozidla v době vrácení (čl. IV. odst. 3), že nájemce je povinen uhradit pronajímateli v případě poškození vozidla nájemné po celou dobu trvání opravy vzniklého poškození vyjma případu, kdy takové poškození vznikne v důsledku prokazatelně nájemcem nezaviněné dopravní nehody zaviněné jiným účastníkem silničního provozu, kdy náhradu škody uplatní pronajímatel z odpovědnostní pojistky viníka dopravní nehody (čl. VI. odst. 9). Podle článku VII. odst. 1 smlouvy je nájemce povinen nahradit pronajímateli škody způsobené na vozidle dle výpočtu expertního systému [anonymizováno], kdy nájemce souhlasil s tím, že škody způsobené na vozidle budou pronajímatelem vyúčtovány v těchto cenách a nájemce se zavázal výši škody určenou dle přílohy 1. pronajímateli uhradit. Podle článku VII. odst. 4 smlouvy v případě, že je poškození vozidla zaviněné nájemcem, má pronajímatel nárok na náhradu škody ve výši nájemného za každý i započatý den, kdy vozidlo bylo v opravě. Podle článku VII. odst. 6 písm. g) smlouvy je nájemce povinen uhradit pronajímateli paušální náhradu v případě, kdy pronajímatel bude řešit závazky nájemce vyplývající z nájemního vztahu, a to ve výši 2 500 Kč za každou započatou hodinu řešení uvedené situace. Podle článku VII. odst. 6 písm. j) smlouvy je nájemce povinen uhradit pronajímateli paušální náhradu v případě překročení denního limitu nájezdu kilometrů, kdy denní limit a sazba za kilometr jsou uvedeny v předávacím protokole (v daném případě 150 km denně). Podle článku VIII. odst. 4 smlouvy činí poplatek za předání či vrácení vozidla v sobotu, neděli či ve státním svátku 999 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni dne [datum] vůz s poškozením; v předávacím protokole z tohoto dne je uvedeno, že na vozidle byly zjištěny povrchové škrábance zřejmě od křoví. Protokol je podepsán zástupcem žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně zaslala žalovanému fakturu [číslo] ze dne [datum] se splatností k témuž dni, vystavenou na celkovou částku 75 725 Kč (viz dále), kterou žalovaný uhradil platební kartou prostřednictvím tzv. předautorizace platební karty za využití služby [anonymizováno] SmartPay. Žalovaný posléze reklamoval výše uvedenou transakci u poskytovatele služby [anonymizováno] SmartPay a peníze mu byly vráceny zpět na účet. Jediným nárokem, ohledně něhož byla reklamace platební transakce zamítnuta, a kterou žalobkyně nadále nevymáhala, byl poplatek za překročení denního limitu nájezdu kilometrů ve výši 10 980 Kč (strženo celkem 13 286 Kč včetně DPH). Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím právní zástupkyně opravnou fakturu [číslo] na částku 62 439 Kč, kterou žalovaný neuhradil. V rámci faktury žalobkyně vyúčtovala žalovanému náhradu škody dle [anonymizováno] ve výši 26 945 Kč bez DPH, dále náhradu ušlého zisku za odstavení vozu ve výši 27 993 Kč bez DPH, když předpokládaná doba odstavení vozidla v servisu měla činit 7 dnů a nájemné denně činí 3 999 Kč. Další položkou pak byla náhrada nákladů podle článku VII. odst. 6 písm. g) smlouvy ve výši 7 500 Kč bez DPH představující administrativní náklady v souvislosti s řešením poškození vozidla za celkem 3 hodiny po 2 500 Kč, dále poplatek za překročení denního limitu nájezdu kilometrů ve výši 10 980 Kč bez DPH (13 285,80 Kč včetně DPH), nájemné za užívání vozu od [datum] do [datum] ve výši 33 194,10 Kč včetně DPH (27 433,14 Kč bez DPH), a poplatek za vrácení vozu v sobotu, neděli či ve státním svátku podle článku VIII. odst. 4 smlouvy ve výši 1 208,79 Kč včetně DPH (999 Kč bez DPH). Od těchto částek žalobkyně odečetla zálohu přijatou od žalovaného ve výši 34 402 Kč a platbu přijatou kartou 13 286 Kč. V mezidobí nechala žalobkyně vůz opravit v autorizovaném servisu (vozidlo bylo do servisu přistaveno dne [datum]) a upřesnila svůj nárok na náhradu ušlého zisku po dobu odstavení vozu, když vycházela z doby opravy v trvání 12 dnů a částky vynaložené za provedenou opravu 36 179 Kč včetně DPH. Nadále tak požadovala za odstavení vozu 12 x 3 999 Kč, celkem tedy nárokovala 91 668 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky 62 439 Kč včetně DPH s odůvodněním této částky.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na tato skutková zjištění soudu prvního stupně plně odkazuje.

9. Podle § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

10. V daném případě byla nájemní smlouva, z níž jsou odvozeny všechny žalobní nároky (včetně nároku na náhradu škody), uzavřena v roce 2018, je tedy zapotřebí použít režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

11. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).

13. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně uplatňuje, resp. uplatňovala vůči žalovanému tyto nároky:

1. Škoda za poškození vozu

14. Původně žádala žalobkyně zaplatit částku 36 179 Kč s DPH. DPH ve výši 6 279 Kč jí bylo finančním úřadem vráceno, žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět a řízení co do této částky s příslušenstvím zastaveno (č. l. 18 + výrok I. napadeného rozsudku ve znění opravných usnesení + výrok I. tohoto rozsudku). Žalobkyně tedy nadále žádala žalobou zaplacení částky 29 900 Kč. Soud prvního stupně přiznal na tento nárok již částku 15 153 Kč (již pravomocný výrok II. napadeného rozsudku ve znění opravných usnesení). Uvedený nárok vyplývá z čl. VII. odst. 1 smlouvy.

15. Pokud jde o dokazování ohledně tohoto nároku, první„ odhad“ škody byl stanoven v rámci systému [anonymizováno] na částku 26 945 Kč bez DPH. Z předávacího protokolu ze dne [datum] plyne, že na vozidle byly zjištěny povrchové škrábance, zřejmě od křoví. Protokol je podepsán zástupcem pronajímatele a žalovaným. Soud prvního stupně zadal ohledně rozsahu a výše škody znalecký posudek a znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] rovněž vyslechl. Na základě znaleckého posudku pak dospěl k závěru, že obvyklá cena opravy předmětného vozidla v důsledku jeho poškození žalovaným činila 15 153 Kč včetně DPH. Znalec poukázal i na skutečnost, že ve vyúčtování firmy [právnická osoba] za opravu byly značné nejasnosti a nepřesnosti. Škoda je v kalkulaci této firmy značně navýšena oproti skutečnosti. Uvedl, že v předávacím protokole ze dne [datum] se uvádí poškození vozidla poškrábáním zřejmě od křoví, toto poškození by muselo být ale pouze v mělkých rýhách, nemohly být tedy prováděny na vozidle klempířské práce. Následně zjistil z fotografií, že plechy na autě nebyly zdeformovány, a tak nelze akceptovat výpočet [anonymizováno], který si žalobkyně nechala vyhotovit. Žalobkyně si připsala klempířské práce a lakování po opravě do 50 %, což ale znamená, že lak se musí kompletně obrousit, zakytovat, zatmelit. Zde se však jednalo pouze o drobná poškození, takže se mělo jednat pouze o lak přestřikem. Z fotografií pak nebylo patrno ani poškození zadního světla. Pokud by došlo jen k odření pravého světla, stačilo vyměnit pouze sklo lampy, které stojí zhruba 500 Kč a není nutno vyměňovat celou lampu za částku vyšší než 5 000 Kč. I částky za lakování u firmy [právnická osoba] byly velmi nadsazené. Dále bylo zjištěno, že firma [právnická osoba] vyúčtovala žalobkyni fakturou č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] (splatnost [datum]) za opravu předmětného vozidla celkem částku 29 900 Kč bez DPH (36 179 Kč s DPH) s tím, že provedla v době od [datum] do [datum] opravu a lakování pravého předního blatníku (3 000 Kč bez DPH), pravých předních dveří (4 500 Kč bez DPH), pravých šoupacích dveří (4 500 Kč bez DPH), a zadního pravého boku (8 400 Kč bez DPH) na předmětném vozidle, dále provedla maskování (500 Kč bez DPH), nástřik vzorku, ladění odstínu (500 Kč bez DPH), diagnostické práce (500 Kč bez DPH), klempířské práce (400 Kč bez DPH), a za režijní materiál si naúčtovala celkem 400 Kč bez DPH.

16. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že skutkový stav věci byl zjištěn s jistotou zejména na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který závěry tohoto posudku rovněž přesvědčivě obhájil při svém výslechu. Znaleckým posudkem byl stanoven především rozsah škody, který nekoresponduje s tím, jaké práce provedla na předmětném vozidle firma [právnická osoba], a tyto poté žalobkyni vyúčtovala. Nutno však zdůraznit, že vozidlo bylo žalobkyni vráceno žalovaným dne [datum] a do autoservisu přistaveno až dne [datum], tedy po více než 3 měsících s tím, že v mezidobí mohlo být používáno, případně poškozeno. Závěry znaleckého posudku nejsou rovněž v rozporu s dalšími důkazy, které dokumentují či popisují stav předmětného vozidla bezprostředně po jeho vrácení, jako je pořízená fotodokumentace a předávací protokol ze dne [datum], podepsaný oběma stranami. Proto i odvolací soud považuje za důvodný tento nárok ve výši 15 153 Kč, který byl již žalobkyni pravomocně přiznán soudem prvního stupně.

2. Náhrada„ ušlého zisku“ za dobu odstavení vozu

17. Žalobkyně žádá náhradu za 12 dnů (3. 12. - [datum]) po 3 999 Kč, tj. částku 47 988 Kč, když vychází z čl. VII odst. 4 a čl. VI odst. 9 smlouvy a svůj nárok dokládá zakázkovým listem ze dne [datum] a fakturou ze dne [datum], vystavenými firmou [právnická osoba] s tím, že původní odhad ohledně odstavení vozu v autoopravně činil 7 dnů.

18. Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedený nárok má souvislost s nárokem ad 1), když je podstatné, jaká byla skutečná doba, po kterou muselo být předmětné vozidlo v opravně, když byl (dle zjištění shora) evidentně opravován rozsah poškození způsobený nejen žalovaným. Odvolací soud vyšel z výslechu znalce, který uvedl, že vzhledem k rozsahu poškození, způsobeného žalovaným, nemohly být na voze prováděny klempířské a lakovací práce (míněno broušení, kytování, zatmelení apod.), když se jednalo pouze o drobná poškození; mělo tak jít jen o lakování přestřikem. Odvolací soud tak odhadl dobu potřebnou na provedení těchto prací na 2 dny, když vyšel z rozsahu poškození stanoveného znalcem. Nadto konstatuje, že vozidlo bylo pojízdné, bylo dáno do servisu až po více než 3 měsících a vytíženost servisu nelze z hlediska doby potřebné pro opravu přičítat k tíži žalovaného. Přiznal tedy žalobkyni náhradu„ ušlého zisku“ za 2 dny po 3 999 Kč, tj. částku 7998 Kč. Vycházel pak z toho, že si tento nárok žalobkyně účastníci sjednali ve smlouvě v rámci čl. VII odst. 4 a čl. VI odst. 9.

3. Náhrada nákladů dle čl. VII odst. 6 písm. g) smlouvy

19. Žalobkyně žádá náhradu za celkem 3 hodiny po 2 500 Kč, tj. částku 7 500 Kč, když i v tomto případě vychází primárně z odhadu dle systému [anonymizováno].

20. Odvolací soud vycházel při posouzení tohoto nároku žalobkyně vůči žalovanému z toho, že byl mezi účastníky řízení smluvně sjednán (čl. VII odst. 6 písm. g) smlouvy), doba 3 hodin za sepis zakázky, odvoz předmětného vozu do servisu, a vytvoření dokumentace ke škodě, není nikterak přemrštěná, a předmětem činnosti žalobkyně je zásadně pronájem vozů, nikoliv likvidace případných škod a úkony s tím spojené. Proto také byla částka ve výši 7 500 Kč žalobkyni přiznána.

21. Nárok ad 4) Poplatek za překročení denního limitu nájezdu km (150 km) dle čl. VII odst. 6 písm. j) smlouvy (navíc 366 km x 30 Kč, tj. 13 285,80 Kč včetně DPH / 10 980 Kč bez DPH/) nebyl vymáhán, neboť tato částka byla stržena z platební karty žalovaného (13 286 Kč). Stejně tak nebyl vymáhán nárok ad 5) Nájemné za užívání vozu ve dnech 17. 8. - [datum] (10 dnů á 3 999 Kč = při slevě 33 194,10 Kč včetně DPH / 27 433,14 Kč bez DPH/), neboť byl již zaplacen v rámci složené zálohy ve výši 34 402 Kč. Oba tyto nároky uvádí odvolací soud na tomto místě pouze z důvodu výpočtu celkového nároku žalobkyně a odpočtu již zaplacených plateb tak, aby byl výsledný přiznaný nárok v tomto směru srozumitelný a transparentní.

6. Poplatek za vrácení vozu v So, Ne nebo ve svátek

22. Žalobkyně žádá zaplacení částky 1 208,79 Kč včetně DPH (999 Kč bez DPH).

23. Odvolací soud přiznal tento nárok žalobkyni, když smluveným dnem předání předmětného vozidla po ukončení nájemního vztahu byla neděle [datum]. Oprávněnost uvedeného nároku vyplývá z čl. VIII. odst. 4 smlouvy.

24. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce žalovaného, že nároky ad 3) a 6) žaloby jsou v rozporu s ust. § 1813 a násl. o. z. Je pravdou, že v rámci smluvního vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, nicméně oba tyto nároky žalobkyně jako pronajímatelky jsou zahrnuty do obsahu samotné nájemní smlouvy, žalovaný o jejich existenci věděl, a mohl se rozhodnout smlouvu neuzavřít. Nejde o případ, že by tyto nároky vyplývaly např. z podrobných a málo přehledných všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, tvořících přílohu smlouvy o nájmu. Proto byly žalobkyni odvolacím soudem přiznány.

25. Pokud jde tedy o nároky přiznané navíc oproti nárokům již pravomocně přiznaným soudem prvního stupně (15 153 Kč s příslušenstvím), žalobkyni náleží dle odvolacího soudu ještě částka 7 998 Kč, 7 500 Kč a 1 208,79 Kč, tj. celkem 16 706,79 Kč. Od této částky je ještě zapotřebí odečíst částku 1 207,90 Kč, která představuje přeplatek žalovaného vůči žalobkyni na záloze zaplacené v červenci 2018 (zaplacená záloha ve výši 34 402 Kč; z ní uhrazeno nájemné ve výši 33 194,10 Kč). Celkem tak náleží žalobkyni ještě další částka 15 499 Kč po zaokrouhlení.

26. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení a ve spojení s doplňujícím rozsudkem v napadeném věcném výroku III. tak, že přiznal žalobkyni ještě částku 15 499 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum], a to podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Běh tohoto úroku je pak odvozen od splatnosti faktury [číslo] (dne [datum]), vystavené a zaslané žalobkyní žalovanému (žalovaný obdržel před datem splatnosti faktury); jinak tento výrok dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

27. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve sporu.

28. V rámci řízení před soudem prvního stupně byla předmětem řízení částka 91 668 Kč. Žalobkyni byla přiznána celkem částka 30 652 Kč, její úspěch tak činil 33 %. Žaloba byla zamítnuta co do částky 54 737 Kč a řízení bylo zastaveno z viny žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby – viz § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.) co do částky 6 279 Kč; úspěch žalovaného tak činil 67 %. Žalobkyně je tedy v rámci řízení před soudem prvního stupně povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 %.

29. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny právního zástupce žalovaného je dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, částka 91 668 Kč. Výše odměny za 1 úkon právní služby tak činí 4 780 Kč. Právní zástupce žalovaného má nárok na odměnu v této výši za úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě ze dne [datum], celkem tedy 9 560 Kč. Poté byla žaloba omezena a tarifní hodnotu nadále tvořila částka 85 389 Kč; odměna za úkon právní služby tak činila 4 540 Kč. Právní zástupce žalovaného učinil tyto úkony právní služby: vyjádření z [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast při vyhlášení rozsudku – ½ úkonu, podání ze [datum] – ½ úkonu, podání ze [datum] – ½ úkonu. Má tedy právo na odměnu za 5 úkonů v plné výši a 3 úkony v poloviční výši, tj. celkem 29 510 Kč. Právnímu zástupci žalovaného lze dále přiznat 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 3 000 Kč, a 21 % DPH z částky 42 070 Kč ve výši 8 834,70 Kč. Žalovaný rovněž zaplatil zálohu na znalecký posudek ve výši 3 000 Kč Celkem tedy náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně činí 53 905 Kč po zaokrouhlení; z toho 34 % tvoří částku 18 328 Kč po zaokrouhlení. Výrokem III. tohoto rozsudku bylo tedy rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit tuto částku žalovanému jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

30. České republice vznikly před soudem prvního stupně náklady řízení v celkové výši 5 234 Kč (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně). Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni zaplatit tyto náklady v rozsahu svého procesního neúspěchu ve věci, tedy žalobkyně v částce 3 507 Kč (67 %) a žalovaný v částce 1 727 Kč (33 %). V tomto směru bylo také rozhodnuto výroky IV. a V. tohoto rozsudku.

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem VI. tohoto rozsudku opět rovněž podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnotu tvoří v odvolacím řízení částka 70 236 Kč (předmět odvolacího řízení). Žalobkyně byla v rámci tohoto stadia řízení úspěšná co do 22 % (přiznáno 15 499 Kč), žalovaný pak co do 78 % (potvrzeno zamítnutí žaloby co do částky 54 737 Kč). Žalobkyně je tedy v rámci odvolacího řízení povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %.

32. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny právního zástupce žalovaného je dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT částka 70 236 Kč. Výše odměny za 1 úkon právní služby tak činí 3 940 Kč. Právní zástupce žalovaného učinil v rámci odvolacího řízení 3 úkony právní služby po 3 940 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum]) a 2 úkony právní služby v rozsahu ½ po 1 970 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně proti opravnému usnesení soudu prvního stupně, účast při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem dne [datum]). Celkem tedy odměna činí 15 760 Kč. Dále náklady řízení činí 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 500 Kč, a 21 % DPH z částky 17 260 Kč ve výši 3 624,60 Kč, celkem 20 885 Kč po zaokrouhlení; z toho 56 % tvoří částku 11 696 Kč po zaokrouhlení. Odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu za promeškaný čas ve smyslu § 14 AT, když sídlo jeho právního zástupce je [anonymizováno] [obec] stejně jako sídlo odvolacího soudu.

33. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nepostupoval při rozhodování ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě znalecký posudek nestanovoval zásadně výši škody, ale rozsah poškození, které mělo být způsobeno žalovaným (když žalovaným bylo tvrzeno a v řízení bylo prokázáno, že na voze byla opravována i jiná škoda, než ta, která byla způsobena žalovaným).

34. K plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů je pak určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobců, který je advokátem.