o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 C 110/2020-169,

1. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 C 110/2020-169, rozhodl Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se řízení v části, ve které se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované odstranit kabel černé barvy s délkou přibližně 200 metrů ze střech a zdiva budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], zastavuje. Výrokem II. byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhá náhrady škody uvedením střechy a zdiva do původního stavu tak, že bude vyměněn vlnitý plech v místech, kde je viditelně promáčklý a opravena omítka po odstranění skob. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 987,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, sestávající z celkem 3 žalobních nároků: a) nárok na odstranění kabelu, b) nárok na uvedení střechy do původního stavu (výměna vlnitého plechu v místech, kde je viditelně promáčklý), a c) nárok na uvedení zdiva do původního stavu (oprava omítky po odstranění skob). V případě nároku ad a) došlo k (již pravomocnému) zastavení řízení, neboť žalovaná v průběhu tohoto řízení plnila a kabel odstranila. U nároku ad b) dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že k poškození střechy na nemovitosti žalobkyně došlo v důsledku (v příčinné souvislosti) s protiprávním jednáním žalované, resp. neprokázala ani toto protiprávní jednání. V případě nároku ad c) žalovaná rovněž plnila v průběhu tohoto řízení a soud prvního stupně dospěl k závěru, že prokázala, že díry po skobách byly vyspraveny (zatmeleny). Pokud pak žalobkyně požadovala v rámci tohoto nároku rovněž zamalování zatmelených děr, uzavřel soud prvního stupně, že je toto nadbytečné vzhledem k malému rozsahu poškození a s ohledem na špatný stav uvedené zdi. Ze všech těchto důvodů tak žalobu ve vztahu k nárokům ad b) a c) zamítl. Právně věc posoudil dle § 2910 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že skutečnost, že kabel je veden po zdi budovy [adresa], na pozemku parc. [číslo] ale i po střeše této budovy, byla prokázána přiloženými fotografiemi, jakož i sdělením [stát. instituce] a protokolem z místního šetření, kterého se účastnila i žalovaná. Pro přehlednost pak žalobkyně předložila výkaz výměr podle KN včetně grafického znázornění míst vedení kabelu. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně za zcela zmatečný závěr soudu prvního stupně, že žaloba je v části odstranění kabelu ze střechy haly na pozemku parc. [číslo] nedůvodná. Pokud měl soud pochybnosti o trase vedení kabelu, měl přistoupit k místnímu šetření, tak jak bylo navrhováno. Na odstranění kabelu reagovala žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby. Mělo by tak být postupováno dle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), neboť právě jednání žalované vedlo k tomuto zpětvzetí. Ačkoliv byla žalobkyně v části nároku ad a) plně úspěšná, soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil její úspěch jako 50 %. Žalobkyně se dále žalobou domáhala uvedení do původního stavu, kdy požadovala opravu zdiva a střechy. Z fotografií je zřejmé, že na střeše manželů [příjmení] poškození střechy vzniknout nemohlo, případně pouze v minimálním rozsahu, neboť po jejich vlnité střeše žádný kabel nevedl. Při připevňování kabelu na budovu žalované se pracovníci pohybovali výhradně po střeše budovy žalobkyně, o čemž svědčí poškození střechy právě podél zdi žalované, na které byl kabel upevněn a následně zaveden do budovy žalované. Ze skutečnosti, že střecha manželů [příjmení] nevykazuje žádné známky poškození, nelze bez dalšího dokazování vyvodit, že nemohlo dojít ani k poškození střechy žalobkyně. Rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru postrádá řádné zdůvodnění. V případě poškození zdi je pak dle názoru žalobkyně dále nepřípustné, aby soud prvního stupně vycházel pouze z fotografií, předložených žalovanou, a fotografie žalobkyně zcela opominul. Pokud bylo namítáno, že jsou fotografie neidentifikovatelné, pak bylo namístě provést místní šetření, případně přizvat znalce. Z fotografií, které tvořily přílohu protokolu o místním šetření, je rovněž zjistitelný stav zdí žalobkyně, na kterých byl kabel upevněn ke dni [datum]. Žalobkyně má tedy za prokázané, že žalovaná při instalaci kabelu poškodila zdivo i střechu budovy žalobkyně tak, že způsobila prolomeniny a dále poškodila zdivo budovy umístěním skob, které upevňovaly kabel ke zdi. Pokud tedy soud prvního stupně nebral nárok žalobkyně ve vztahu k uvedení zdiva a střechy do původního stavu za oprávněný, pak měl provést žalobkyní navržené důkazy, nikoliv bez dalšího rozhodnout v její neprospěch. Kromě znaleckého posudku ke zjištění příčin poškození střechy budovy žalobkyně, navrhla tato místní šetření ke zjištění stavu zdiva, a výslech [jméno] [příjmení], pracovnice [stát. instituce], k otázce trasy vedení kabelu do budovy žalované. Žalobkyně rovněž namítala nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Má za to, že žalobkyně byla plně úspěšná ve vztahu k nároku ad a) a minimálně částečně úspěšná ve vztahu k nároku b), když žalovaná rovněž dobrovolně alespoň částečně uvedla zdivo do původního stavu (zatmelením některých děr). Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobě plně vyhoví, a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Proti výroku III. podala odvolání rovněž žalovaná. Uvedla, že zásadně souhlasí s tím, jak soud prvního stupně posoudil předmět žaloby (jako tři žalobní nároky – a) uvedení střechy do původního stavu, b) uvedení zdiva do původního stavu, a c) odstranění kabelu) s tím, že procesní úspěch žalované činí 83,33 % (úspěšná vyjma nároku ad c)), a tato má tedy nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66,66 % (83, 33-16). Soud prvního stupně však nesprávně posoudil tarifní hodnotu všech věcí, když uzavřel, že činí částku 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“). Zejména požadavek žalobkyně ad a) takovým nárokem však není. Sama žalobkyně předložila soudu kalkulaci na opravu střechy (cenovou nabídku) na částku 177 300 Kč. Žalobkyně zvolila namísto náhrady škody v penězích tzv. naturální restituci. Cenová nabídka byla provedena k důkazu, nebyla zpochybňována. Tarifní hodnota této konkrétní věci tak činí dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 8 odst. 3 a § 7 bod 5. AT uvedenou částku, odměna za úkon právní služby pak 8 220 Kč. Soud prvního stupně rovněž nesprávně stanovil počet úkonů právní služby, když zcela opomněl účast právního zástupce žalované na přípravném jednání dne [datum], které navíc trvalo 5 hodin a 20 minut; jedná se tedy o celkem 3 úkony právní služby. Rovněž cestovné bylo přiznáno v nesprávné výši, když soud prvního stupně nepřiznal náhradu za pohonné hmoty. Cestovné činí 2 358,40 Kč (správně 2 389,41 Kč, ale žalovaná žádala méně). Celkem pak náklady řízení žalované činí 90 420 Kč; z toho 66,66 % tvoří částku 60 274 Kč. Tato částka měla být také žalované na náhradě nákladů řízení přiznána. Žalovaná rovněž poukázala na nesprávnost v označení platebního místa těchto nákladů v rozsudku soudu prvního stupně (k rukám právního zástupce žalobkyně namísto správně žalované). Navrhla tedy, aby byl výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změněn ve smyslu obsahu jejího odvolání.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně je evidována jako vlastník budovy [adresa], umístěné na pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [obec]. Na budovu [adresa] navazuje v západní části hala manželů [příjmení], umístěná na pozemku parc. [číslo] vše k. ú. [obec]. Vlnitý plech na střeše budovy [adresa] je viditelně poškozený v oblasti, kde na budovu navazuje hala na pozemku parc. [číslo] (ve vlastnictví žalované), konkrétně od rohu v západní části podél hranice mezi pozemky. Poškození střechy je zřejmé i za úroveň, kde je kabel zapuštěn do zdi haly. Poškození spočívá v tom, že jsou promáčknutá téměř všechna podélná lichoběžníková prolisování. Hala na pozemku parc. [číslo] vystupuje nad úroveň střechy budovy [adresa], přičemž po části haly vedl nad úrovní střechy budovy [adresa] černý kabel, který byl následně zaveden dovnitř haly. Kabel byl veden po zdi haly manželů [příjmení] na pozemku parc. [číslo] následně po zdi v rohu budovy [adresa] a na střeše mezi budovou [adresa] a halou manželů [příjmení] na pozemku parc. [číslo] kdy na této střeše vedl po protipožární zdi. Ze střechy pak navazoval na zeď haly žalované. Protipožární zeď nechali vybudovat při rekonstrukci manželé [příjmení]. Zeď je pouze na střeše a nejedná se o prodloužení zdi mezi halami. Protipožární zeď kopíruje tvar hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nicméně nevede přesně podél této hranice, ale je vybudována více směrem k pozemku manželů [příjmení]. Kabel přitom vedl po protipožární zdi, zejména po levé části směrem k pozemku manželů [příjmení], a až ke konci u rohu, kde se střetávají haly žalobkyně, žalované a manželů [příjmení], byl kabel přeložen na pravou stranu zdi směrem k budově [adresa] a z této zdi je napojen na zeď haly žalované. V průběhu tohoto řízení byl uvedený kabel ze střechy a zdiva budovy [adresa] odstraněn. V řízení bylo prokázáno, že díry po skobách na zdech budovy [adresa] v jižním rohu, kde navazuje budova na budovu manželů [příjmení] na pozemku parc. [číslo] byly vyspraveny, resp. zatmeleny. Soud prvního stupně vzhledem ke stavu zdí, kdy se z obou částí zjevně odlupuje omítka, dospěl k závěru, že zeď byla žalovanou po odstranění kabelu uvedena takto v předešlý stav, tedy že zatmelením děr byly odstraněny následky škodního jednání. Pokud žalobkyně požadovala též zamalování zatmelených děr, považoval toto soud prvního stupně za nadbytečné s ohledem na stav zdí v poměru k rozsahu poškození, kdy tímto jsou pouze díry po hmoždinkách. Dále soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat protiprávní jednání žalované, konkrétně její tvrzení, že žalovaná způsobila při pokládání uvedeného kabelu rovněž poškození střechy na nemovitosti žalobkyně; neunesla tedy důkazní břemeno.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

8. Pokud jde o právní hodnocení skutku, vztah účastníků je třeba podřadit pod režim o. z. – viz ust. § 3079 odst. 1 o. z. a contrario. Předmětem žaloby je nárok na náhradu škody, která měla dle žalobkyně vzniknout v roce 2018, případně dále, tedy za účinnosti citovaného zákona.

9. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

11. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) dle § 2910 o. z. je protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právních skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou (újmou) a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

13. Odvolací soud rekapituluje, že předmětem tohoto řízení byly celkem tři nároky: a) nárok na odstranění kabelu, b) nárok na uvedení střechy do původního stavu (výměna vlnitého plechu v místech, kde je viditelně promáčklý), a c) nárok na uvedení zdiva do původního stavu (oprava omítky po odstranění skob). V případě nároku ad a) došlo k (již pravomocnému) zastavení řízení, neboť žalovaná v průběhu tohoto řízení plnila – viz výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. U nároku ad b) dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že k poškození střechy na nemovitosti žalobkyně došlo v důsledku (v příčinné souvislosti) s protiprávním jednáním žalované, resp. neprokázala ani toto protiprávní jednání. V případě nároku ad c) pak žalovaná plnila rovněž v průběhu tohoto řízení a prokázala, že díry po skobách byly vyspraveny (zatmeleny). Žalobkyně nicméně v případě tohoto nároku setrvávala na své žalobě o náhradu škody uvedením v předešlý stav s tím, že požadovala i zamalování uvedených zatmelených děr po skobách.

14. K nároku ad b) odvolací soud uzavírá, že v daném případě není dáno protiprávní jednání žalované, které by navíc bylo v příčinné souvislosti se vznikem žalobkyní tvrzené škody. Chybí zde tedy základní předpoklad odpovědnosti žalované za vzniklou škodu. Jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], střecha na budově ve vlastnictví žalobkyně byla poškozená (prošlapaná), již před pokládkou kabelu žalovanou. Byl tam prohnutý plech, cca 20-30 m, prošlapy byly hlavně úžlabiny mezi halou žalované a žalobkyně. Prošlapy přitom pokračovaly i za úroveň, kde je kabel zapuštěn do zdi žalované. V menší míře byly prošlapy všude na střeše žalované. Žalobkyně pak nenavrhla žádné další relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení o odpovědnosti žalované za škodu, resp. ke svému tvrzení, že k poškození střechy došlo právě v důsledku jednání právě žalované. Takovými důkazy pak nemohou být ani znalecký posudek ke zjištění příčin poškození, místní šetření či výslech svědkyně [příjmení], která prováděla za [stát. instituce] šetření v místě dne [datum] Tyto důkazy nemohou případné protiprávní jednání žalované prokázat.

15. Odvolací soud je pak ve shodě se soudem prvního stupně i v případě nároku ad c). Vzhledem k prokázanému špatnému stavu zdi (odlupuje se omítka) a k rozsahu poškození, nepovažuje ani odvolací soud za nezbytné v rámci„ uvedení zdi do předešlého stavu“, aby byla žalovaná uznána povinnou vyspravené (zatmelené) díry na těchto ojedinělých místech ještě zamalovávat. V této části tak nepovažuje ani odvolací soud žalobu za důvodnou a oprávněnou.

16. Žaloba tak není (pokud jde o nárok ad b), a nárok ad c), kdy žalobkyně žádala ještě díry ve zdi zamalovat), důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí výrokem II. svého rozsudku zamítl.

17. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadeném věcném výroku II. potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Pokud jde o nákladový výrok III. napadeného rozsudku, bylo již konstatováno, že předmětem řízení byly celkem 3 nároky. V případě nároku ad a) byla úspěšná žalobkyně, resp. došlo ke zpětvzetí žaloby a zastavení řízení z důvodu chování na straně žalované, která daný kabel z nemovitosti žalobkyně odstranila. V případě nároku ad b) byla naopak úspěšná žalovaná, neboť žaloba byla v této části zamítnuta. V případě nároku ad c) byl každý z účastníků úspěšný z 50 %, neboť žalobkyně sice docílila opravy omítky zatmelením děr po odstranění kabelu a skob (zde plněno v průběhu řízení), nicméně pokud dále na žalobě setrvávala a žádala rovněž zamalování těchto děr, v této části žaloby byla již neúspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud tak změnil napadený výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. tohoto rozsudku), když postupoval dle § 146 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.

19. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byly předmětem řízení celkem dva nároky, a to ad b) a ad c). S ohledem na shora popsaný procesní úspěch a neúspěch účastníků, dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná má dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (75-25). Náklady žalované tvoří odměna jejího právního zástupce za 1 a ½ úkonu právní služby (odvolání žalované nikoliv do věci samé – zde ½ úkonu právní služby, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 1 500 Kč za úkon z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT, tj. celkem 2 250 Kč, dále 2 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 400 Kč, cestovné z [obec] do [obec] a zpět (celkem 50 km) ve výši 335 Kč, a 21 % DPH z částky 3 585 Kč ve výši 752,85 Kč, celkem tedy 4 337,85 Kč; z toho pak 50 % tvoří částku 2 169 Kč po zaokrouhlení (viz výrok III. tohoto rozsudku). K odvolání žalované pak odvolací soud konstatuje, že za tarifní hodnotu nelze v dané věci považovat částku 177 300 Kč, určenou cenovou nabídkou na opravu střechy, vyhotovenou [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [obec] (byť byla provedena soudem prvního stupně k důkazu), neboť z ní nelze s jistotou dovodit přesnou částku náhrady škody, a to i vzhledem k rozsahu poškození střechy, případně dalším nemovitostem v areálu žalobkyně. Postup dle § 9 odst. 1 AT tak není dle odvolacího soudu namístě.