o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 102/2020 - 185

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 16 C 102/2020-185, zamítl žalobu (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), přiznal znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] znalečné 5 073 Kč (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů řízení státu ve výši 11 873 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců při poskytnutí zdravotní služby (předoperační, operační a pooperační) žalobci postupovala podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní a objektivní možnosti žalované. Uzavřel, že žalovaná nepochybila ani při výběru implantátu voperovaném žalobci, který neshledal vadným, a proto žalobu žalobce zamítl.

3. Proti shora uvedenému rozsudku se odvolal včas žalobce. Namítal, že soud prvního stupně neprovedl některé důkazy (video a fotografie předložené žalobcem při jednání), se kterými byl znalec konfrontován, a přesto o výslech znalce opřel své závěry. Tedy opřel je o důkazy, které nebyly řádně provedeny. Dle žalobce jsou závěry znalce rozporuplné, zavádějící, subjektivní a spekulativní. Funkčnost voperovaného implantátu, by mohla být zjištěna jen tehdy, pokud by se žalobce podrobil reoperaci v nezávislém zdravotnickém zařízení pod dohledem znalce. Pokud znalec uzavřel, že předoperační, operační postupy a pooperační péče porušeny nebyly, tak ale nebyla zodpovězena otázka bezvadnosti voperovaného implantátu, neboť bez jeho prozkoumání nelze zjistit, co způsobuje zdravotní potíže žalobce. Dle žalobce soud prvního stupně o bezvadnosti implantátu rozhodl předčasně, neboť sám znalec připustil, že vyjmutí implantátu je jediný způsob, jak vyloučit jeho vadnost. Nebyla zodpovězena otázka, zda výběr daného implantátu byl zvolen vhodně, neboť znalec sám připouští fenomén lupnutí. Při správném výběru implantátu by k lupnutí docházet nemělo. Žalobce namítá, že nebyl proveden důkaz dotazem na [právnická osoba], aby poskytla technickou dokumentaci k implantátu avyjádřila se k jeho limitům a doporučením, a to s ohledem na váhu žalobce. Tento důkaz by byl kvalitním a stěžejním ohledně stran správnosti výběru implantátu. Není možno připustit závěr, že existuje řada implantátů a lékaři se pouze na základě vlastní úvahy na základě zjištění při odborném vzdělávání zvolí výběr implantátu sami. Soud prvního stupně rovněž nepřipustil fotografie a video dokumentující fenomén lupnutí u žalobce. Závěr znalce o vhodnosti implantátu je nesprávný, protože pokud by funkce implantátu byla přesná, k lupání by nedocházelo. Namítá k odstavci 19 rozsudku, že na rentgenu nemohou být vidět plastové části implantátu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně k odborným otázkám ustanovil soudního znalce z oboru zdravotnictví a ten se v písemně podaném znaleckém posudku vyjádřil ke všem okolnostem péče o žalobce, včetně jím udávaných pooperačních obtíží. Rovněž se vyjádřil k otázce vhodnosti použitého implantátu, včetně jeho výhod a nevýhod ve srovnání s jinými implantáty. Nedoporučil žalobci další operaci, ale navrhl mu cílený nácvik kritických pohybů. Zdůraznil, že operace provedená žalobci dne [datum] byla revizním operačním výkonem, když předchozí implantát selhal z důvodu úrazu žalobce v kombinaci s jeho vysokou váhou. Dle znalce implantát byl vhodný, nikoli vadný a při operaci byla dodržena osa kolenního kloubu ve všech rovinách. Příčinou lupání znalec označil anatomické poměry na straně žalobce v podobě poškození měkkých tkání stabilizačního systému kolene. Znalec neshledal v operační ani pooperační péči odborné pochybení ze strany žalované. Chybí tak základní předpoklad odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu žalobce, a to porušení právní povinnosti. Dle žalované žalobcem navržený důkaz provedení reoperace kolenního implantátu za účasti znalce je nevhodný, a to jak z hlediska hospodárnosti řízení, tak i z hlediska právní jistoty stran. Navíc znalec by v takovém případě posuzoval stav implantátu v době operace, a pokud by i bylo zjištěno jeho poškození, těžko by bylo možné po mnoha letech od operace původní, stanovit jednoznačnou příčinu poškození implantátu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdala.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalobce důvodným.

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěnému skutkového stavu: Žalobci byla v roce 2013 provedena pro oboustrannou gonartrózu kloubní náhrada levého kolenního kloubu. V lednu 2017 upadl a v důsledku jeho pádu došlo k uvolnění kloubní náhrady a jejímu posunu. Dne [datum] žalobce podstoupil na ortopedickém oddělení žalované operaci – reimplantaci totální endoprotézy kolenního kloubu vlevo. Asi tři týdny po operačním zákroku se u žalobce objevila blokáda kolenního kloubu spojená s tzv.„ lupnutím“. K reoperaci byl vybrán revizní typ endoprotézy vhodný pro žalobce s přihlédnutím k jeho vysoké hmotnosti a poúrazové viklavosti kolenního kloubu. Operační a pooperační postup žalované byl znalcem hodnocen jako standardní. Kloubní náhrada se bezprostředně po operaci nacházela v dobrém postavení. Dle znalce je vyloučení lupavého fenoménu možné nácvikem a trvalou kontrolu pohybu s kontrolou postavení nohy při pohybu z ohnutí do natažené končetiny.

7. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) a dle příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v platném znění (dále jen„ zákon ozdravotních službách“) a dalších níže uvedených zákonných předpisů.

8. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

9. Podle § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

10. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

11. Podle článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb. m. s.) jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

13. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

14. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

15. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

16. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

17. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. Předmětem činnosti žalované je provádění zdravotních výkonů a péče o pacienta. Vztah mezi pacientem a zdravotnickým zařízením je smluvním vztahem ve smyslu ustanovení § 2636 odst. 1 o. z. Péče o zdraví tak zahrnuje veškeré úkony a postupy poskytnuté zdravotnickým zařízením, které se týkají pacienta a jsou vedeny snahou zlepšit či zachovat jeho zdravotní stav. Povinností poskytovatele zdravotních služeb je pečovat o pacienta s péčí řádného odborníka v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Poskytovatel péče pak odpovídá za její řádné poskytnutí v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy při respektování individuality pacienta a zároveň odpovídá i za újmu, která by vznikla v příčinné souvislosti s tím, pokud by takto nepostupoval.

19. Předpokladem pro odpovědnost žalované za vzniklou újmu je protiprávní jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence újmy a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno stejně jako vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti, jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Příčinou vzniklé újmy může být jen ta okolnost, bez které by újma nevznikla. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, o teorii adekvátní příčinné souvislosti„ je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny“. Závěr, zda zdravotnické zařízení postupovalo či nepostupovalo v souladu s dostupnými pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy při respektování individuality pacienta, je závěrem právním, a činí jej nezávislý soud. Znalecký posudek je podkladem pro právní závěr soudu (shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/13). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4168/2016,„ se každá konkrétní situace přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda poskytovatel zdravotní péče zvolil postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný pacientovi, a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv.„ ex ante“, tj. na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, respektive v době provádění zákroku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012, oba uveřejněny v Souboru rozhodnutím a Stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck - dále jen„ soubor – pod C 10428 a C 14914)“.

20. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při předoperační, operační i pooperační péči o žalobce postupovala podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování jeho individuality a s ohledem na konkrétní okolnosti případu a své objektivní možnosti, tedy poskytla mu zdravotní péči lege artis (ve smyslu § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách), při které nedošlo k žádným pochybením či nedostatkům. Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], spolu s jeho výpovědí před soudem prvního stupně, považuje odvolací soud za pečlivě provedený, přesvědčivý a logický. Znalec podrobně vysvětlil, že o druhu speciální kolenní endoprotézy rozhoduje s ohledem na zjištěné okolnosti ošetřující lékař, který v tomto případě správně zvolil adekvátní endoprotézu s ohledem na skutečnost, že šlo o reoperaci kolene žalobce a s ohledem na jeho vysokou hmotnost. Reoperace byla indikována v důsledku uvolnění původního implantátu žalobce, který upadl a původní implantát se uvolnil. Dle znalce byl vhodně zvolený implantát správně voperován, zkoušení funkce kloubní náhrady je předepsaným operačním postupem, který se provádí v průběhu operace a z operačního protokolu bylo zřejmé, že operatér předepsaný postup dodržel. Znalec nezjistil technickou chybu, případně nedostatek v umístění implantátu ani z rentgenových snímků provedených při vyšetření žalobce znalcem. Naopak zjistil asymetrii kloubních štěrbin a osteolucenci kolem tibiálního dříku, kterou přičítá především nadváze žalobce. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalovaná neodpovídá za výsledek operace, ale za správný operační postup a pooperační péče v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými postupy. V řešeném případě nebylo zjištěno, že by žalovaná porušila právní povinnost poskytnout žalobci zdravotní služby v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými postupy.

21. Podle § 2936 o. z., kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

22. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo zjištěno, že by použitý implantát byl vadný a vycházel rovněž ze závěru znalce, který vadu implantátu s pravděpodobností hraničící s jistotou vyloučil a svůj závěr obhájil.

23. K odvolacím námitkám žalobce, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně své závěry opřel o výsledky provedeného dokazování a řádně zjištěný skutkový stav, nikoli o neprovedené důkazy fotografií žalobce a videa. Ostatně znalec ani nikdo jiný nezpochybnil tvrzení žalobce, že při určitém pohybu dochází k blokaci operovaného kolene. Pokud jde o výběr voperovaného implantátu žalovanou je pro odvolací soud dostatečné vyjádření znalce, že jej vybere operatér s přihlédnutím k potřebám a stavu pacienta s tím, že každý implantát má své výhody a nevýhody. Ve znaleckém posudku rovněž přesvědčivě zdůvodnil vhodnost výběru implantátu pro žalobce (revizní ACS náhrada z nitrodřeňovými dříky), který zajišťuje přenos silového zatížení na diafýzy femuru a tibie i při nestabilitě způsobené insuficiencí vazů. Ze znaleckého posudku se podává, že předoperačně byla zvážena i nestabilita kloubu a původní endoprotézy (způsobená úrazem a s podílem hmotnosti pacienta) a poškození především zevního kolatrálního vazu. Ze znaleckého posudku i lékařských zpráv předložených žalobcem se podává, že nadváha je negativním prvkem pro kloubní náhradu vždy. Navrhovaný důkaz reoperací žalobce pro zjištění fungování implantátu v těle žalobce považuje odvolací soud za nadbytečný, neboť ze znaleckého posudku se podává, že je s největší možnou pravděpodobností vada kolenního implantátu vyloučena a voperovaný implantát byl umístěn do těla žalobce správným způsobem. Odvolací soud dodává, že od doby reoperace žalobce, a jak se i podává ze znaleckého posudku, došlo ke změnám na těle žalobce a bylo by obtížné rozlišit, jaký byl stav těla žalobce a implantátu ke dni reoperace, tedy [datum]. Dle odvolacího soudu znalec dostatečně popsal možnou příčinu fenoménu lupnutí a způsob možné nápravy. Odvolací soud se ztotožňuje se zamítnutím návrhu na doplnění dokazování soudem prvního stupně, a to jak fotografií žalobce a videa, tak i vznesením dotazu na [právnická osoba] neboť znalec ve znaleckém posudku podrobně popsal, jakým způsobem dochází k výběru implantátu, že implantát vybírá operatér, každý implantát má své výhody a nevýhody a neexistuje jednoznačný návod pro výběr implantátu, ale pouze zhodnocení všech jeho výhod a nevýhod s ohledem na osobu, která je příjemcem implantátu. Lze uzavřít, že žalovaná při operační péči i pooperační péči o žalobce postupovala náležitě na odborné úrovni v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy při respektování individuality žalobce.

24. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně ohledně výše znalečného přiznaného výrokem III. napadeného rozsudku znalci za jeho účast při jednání dne [datum] před soudem prvního stupně, kterým mu byla přiznána odměna 5 073 Kč. Na výpočet soudu prvního stupně pak odkazuje, neboť postupoval správně v souladu se zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavech, a to zejména jeho ustanovením § 28 odst. 1, 2, 4, 5 a 7, § 30 a § 31, a v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., o znalečném, a to konkrétně dle § 2 odst. 1, § 4. Žalobce ostatně ve svém odvolání žádnou konkrétní námitku proti výši přiznaného znalečného neuvedl.

25. Odvolací soud uzavírá, že se žalobci nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi fenoménem lupnutí levého kolene a poskytnutou zdravotní službou žalovanou, proto s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, v otázce náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výši znalečného přiznaného znalci jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale těchto se vzdala. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku IV. o náhradě nákladů státu, neboť bylo celkem z rozpočtových prostředků placeno znalečné v celkové výši 11 673 Kč a nikoli 11 873 Kč (14 600 + 5 073 = 19 673 - 8 000 = 11 673), proto odvolací soud.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy se úspěšná žalovaná náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala.