o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. 12. 2021, č. j. 10 C 252/2018-113

1. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 10 C 252/2018-113, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 154 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 154 706 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 661 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že přiznaná jistina ve výši 154 706 Kč představuje škodu, kterou žalovaný způsobil žalobkyni na jejím majetku (automobilu) svým protiprávním jednáním, konkrétně při dopravní nehodě a pod vlivem alkoholu. Soud prvního stupně dovodil, že je dána i příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně s tím, že žalobkyně prokázala i výši požadované škody. Právně byla věc hodnocena dle ust. § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 5 odst. 2 písm. a), b), § 18 odst. 1 a § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), nárok na zaplacení úroků z prodlení pak dle § 1968 a § 1970 o. z.

2. Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, podal žalovaný včasné odvolání. V něm uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je nezákonný, nespravedlivý, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný. Žalobkyně odvozovala svůj nárok na náhradu škody na svém vozidle od dopravní nehody ze dne [datum], kterou měl žalovaný způsobit pod vlivem alkoholu. Trestním příkazem, citovaným v rozsudku soudu prvního stupně, byla v souvislosti s touto škodnou událostí stanovena škoda ve výši 25 805 Kč, a to na základě odborného vyjádření ze dne [datum] pro Policii ČR, podaného odborně způsobilou osobou, konkrétně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení]. V souvislosti s touto škodnou událostí nebyl poškozený (žalobkyně) odkázán s případným dalším nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Absentuje zde totiž příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody nad částku 25 805 Kč. Nárok nad uvedenou částku je tak zapotřebí zamítnout. Vzhledem k tomu, že pojišťovna [anonymizováno] odmítla poskytnout pojistné plnění, nestanovila rovněž přesnou výši škody. Soud prvního stupně pak vyšel při určení výše škody pouze z prohlídek, vykonaných [právnická osoba] [anonymizováno], která zároveň prováděla samotnou opravu vozu, kterou pak fakturovala žalobkyni. Lze zde tedy rovněž spatřovat střet zájmů. Pokud jde o hodnocení výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jednatele jmenované společnosti, dle žalovaného má větší právní sílu již zmiňované odborné vyjádření, pořízené Policií ČR. Žalovaný rovněž poukázal na to, že nebyl přítomný ani jedné z prohlídek vozidla a nikdo jej neuvědomil o tom, že má být škoda několikanásobně vyšší. Naopak pojišťovna [anonymizováno] mu dopisem z [datum] sdělila, že nestanovila přesnou výši škody na inkriminovaném vozidle. Svědek [příjmení] se tak nemohl na tuto pojišťovnu odvolávat. Postup žalobkyně nebyl legitimní. Její primární povinností jako poškozené bylo nechat vozidlo prohlédnout odborně způsobilou osobou a následně vyhledat autorizovaný servis, což se však nestalo, a nelze tak objektivně posoudit (prokázat) reálnou škodu na voze. Při škodě, která vznikla poškozením věci již použité a částečně opotřebované je navíc zapotřebí odečíst zhodnocení vozidla jeho opravou, aby poškozenému nevzniklo bezdůvodné obohacení (o to více výměnou poškozených dílů za nové). Žalobkyně nepředložila žádný znalecký posudek a ani soud prvního stupně takový posudek nezadal. Odborné posouzení nemohl podat svědek, který sám ohledal vozidlo, sám jej opravil a přijal plnění za služby, které si sám ocenil. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by požadovaná škoda byla způsobená výlučně v souvislosti s jeho protiprávním jednáním. Žalobkyně jej vyzývala k zaplacení různých částek (187 194 Kč x 155 000 Kč). Z faktury není zřejmé, zda byly náklady na opravu vozidla přiměřené a zda skutečně došlo ke zmenšení majetku žalobkyně v rozsahu jí požadovaného nároku. Není prokázané, že rozsah vyměněných náhradních dílů dle faktury odpovídá rozsahu poškození vozidla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Znalec by rovněž zjistil cenu práce, cenu přiměřených nákladů na opravu apod. V tomto směru poukázal žalovaný rovněž na zápis o poškození motorového vozidla s tím, že tento zápis nezavazuje pojistitele k výplatě pojistného plnění. Toto právo vznikne poškozenému až na základě šetření existence a rozsahu povinnosti pojistitele plnit. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. aby žalobu co do částky 128 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný stále opakuje stejné námitky ve snaze vyhnout se odpovědnosti za škodu na vozidle žalobkyně, jíž způsobil trestným činem (řízením vozidla pod vlivem alkoholu), za který byl pravomocně odsouzen. Neuhradil ani částku 25 805 Kč, kterou nerozporoval. Pokud v rámci odvolání nově uvádí, že nebyly prokázány a naplněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu, jedná se o nové tvrzení žalovaného a je to v rozporu s dalším odůvodněním jeho odvolání, ve kterém navrhuje, aby odvolací soud zamítl žalobu na částku 25 805 Kč. Nově pak žalovaný namítá, že nebyl vypracován znalecký posudek ohledně výše škody, ačkoliv v rámci mimosoudní komunikace, i v rámci řízení před soudem prvního stupně, tento návrh na provedení důkazu nikdy neuplatnil. Proti trestnímu příkazu nepodal žalovaný opravný prostředek a tento nabyl právní moci. Trestní řízení tak proběhlo ve zkráceném řízení. Trestný čin byl jednoznačně prokázán, a to včetně příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a způsobenou škodou na vozidle žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] určil výši škody v částce 25 805 Kč a tato škoda je objektivní, je v rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] – jednatele společnosti [právnická osoba] a pokyny a závěry pojišťovny [pojišťovna], a.s., jejíž zástupce byl přítomen při ohledání vozidla v autoservisu [právnická osoba] a zjišťování výše škody. Z odborného vyjádření [jméno] [příjmení] nevyplývá, jakým způsobem byla vyčíslena částka 25 805 Kč. Provedenými důkazy (trestní spis) bylo jednoznačně určeno, jakým způsobem a za jakých okolností ke škodě došlo. Z předložené korespondence a nahlášení škodné události pojišťovně [anonymizováno] byl pak prokázán rozsah poškození vozidla (přední část vozu, servo, chladič, proražená vana, možná i motor) a odhad výše byl stanoven nad 100 000 Kč. Pojišťovna [anonymizováno] provedla standardní přípravné kroky u nahlášené pojistné události, poškozené vozidlo bylo předáno k opravě do servisu, se kterým má tato pojišťovna smlouvu. V této fázi byl přítomen ohledání vozidla i zástupce pojišťovny a rovněž je patrný důvod, proč pojišťovna nevyplatila pojistné plnění. Poškození vozidla bylo zdokumentováno fotografiemi, zápisy o prohlídkách vozu (některé za přítomnosti pracovníka pojišťovny), zápisy policie ohledně dopravní nehody, a v neposlední řadě i potvrzením a svědectvím [jméno] [příjmení], jehož servis prováděl opravu vozidla. Svědek potvrdil, že součástky na opravu vozu byly originální a byly použity v souvislosti s předmětnou opravou vozu dle faktury [číslo] ze dne [datum]. Jednotlivé položky fakturované za opravu vozu odpovídají předmětné dopravní nehodě. Žalobkyně má za to, že výše škody byla zjištěna relevantním způsobem, v souladu s běžnými postupy a praxí, a že tedy nebylo nutné vypracování znaleckého posudku, jak navrhuje žalovaný. Pro úplnost pak uvedla, že žalovaný při svém výslechu dožádaným soudem na [země] považoval za přiměřenou částku 65 000 Kč (na rozdíl od částky 25 805 Kč, uváděné v jeho odvolání). K rozdílu požadovaných částek, které žalovaný v odvolání namítá, žalobkyně uvedla, že v době zaslání výzvy uhradila celou částku za opravu vozidla, ale později jí bylo vráceno DPH. Proto uplatnila u soudu pouze částku 154 706 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný má své bydliště ve Slovenské republice, jedná se o tzv. věc s mezinárodním prvkem. Soud prvního stupně správně dovodil, že pravomoc soudů České republiky je dána dle čl. 7 odst. 2, 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Odvolací soud pak doplňuje, že rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 2, 3 a contrario Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), právo české.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 805 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Na základě dokazování, provedeného soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] ve [anonymizováno] hodin řídil vozidlo [značka automobilu] [anonymizována tři slova] [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně), po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy mu bylo zjištěno 2,65 promile alkoholu v dechu, tedy ve stavu, kdy nebyl schopen bezpečně ovládat řízení motorového vozidla, na silnici [anonymizováno], v obci [obec], okr. [okres], nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a dopravně technickému stavu komunikace, přejel do protisměru a přední částí vozidla narazil do dopravního zrcadla, následně s vozem vyjel i na chodník a pokračoval v řízení vozidla až do ulice [příjmení] [jméno], kde vozidlo odstavil pro technickou poruchu. Nehodu bez zbytečného odkladu neoznámil Policii ČR. Na vozidle ve vlastnictví žalobkyně způsobil škodu. Za toto jednání byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha – západ dne 7. 2. 2018, č. j. 17 T 15/2018-76, který nabyl právní moci dne [datum], a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. Tímto jednáním měl žalovaný dle trestního příkazu způsobit společnosti [právnická osoba] (žalobkyně) škodu ve výši 25 805 Kč a [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] škodu ve výš 21 774 Kč. Žalobkyně dne [datum] oznámila tuto škodnou událost [pojišťovna] (dále jen„ pojišťovna [anonymizováno]“) dle pojistné smlouvy [číslo] pojistná událost byla zaevidována pod číslem škodní události [číslo], číslo zakázky [anonymizováno] [číslo]. Rozsah poškození vozidla byl označen jako přední část vozu, servo, chladič, proražená vana, možná i motor. Odhad výše škody byl stanoven nad 100 000 Kč s tím, že poškozený nesouhlasí s likvidací rozpočtem. [anonymizováno] pojišťovna oznámila dne [datum] žalobkyni, že odmítá poskytnout pojistné plnění uplatněné ze škodné události, evidované pod [číslo] nastalé dne [datum] na vozidle [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo]. V dopise pojišťovna uvádí, že z protokolu Policie ČR bylo zjištěno, že došlo k dopravní nehodě, když řidič vozidla - žalovaný nepřizpůsobil rychlost jízdy, nezvládl řízení a narazil do sloupu dopravního zařízení. Následně z místa dopravní nehody odjel a poté vozidlo opustil. U řidiče bylo přivolanou hlídkou provedeno měření alkoholu v dechu s pozitivním výsledkem. Pojišťovna uplatnila výluku z pojištění dle Všeobecných pojistných podmínek H 350/14, čl. 16 odst. 1. písm. c) – povinnost řidiče v případě dopravní nehody postupovat v souladu s povinnostmi uloženými obecně závaznou právní normou, především bez zbytečného odkladu oznámit nehodu policii (§ 47 zákona č. 361/2000 Sb.), a čl. 18 odst. 2. písm. c) - kdy je pojistitel oprávněn snížit pojistné plnění nebo ho neposkytovat, pokud osoba, která řídila pojištěné vozidlo, byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované jistiny dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], odeslaným dne [datum] a doručeným před [datum] (datum odpovědi žalovaného). V něm žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění žalované částky do [datum]. Žalovaný však ničeho neplnil.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení (viz níže).

9. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. a ustanovil znalcem z oboru doprava – doprava městská a silniční, ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel, strojírenství všeobecné – posuzování technického stavu motorových vozidel a autoopravárenství, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalci zadal úkol, aby zjistil, zda cena 154 706 Kč (bez DPH), vyúčtovaná fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], představuje obvyklou cenu (v místě a čase) opravy vozu [značka automobilu], rok výroby 2014, prováděné v lednu a únoru 2018. Dále měl znalec zjistit, zda rozsah opravy, prováděné tímto autoservisem dle uvedené faktury odpovídá rozsahu poškození daného vozu žalovaným dne [datum].

10. Ze znaleckého posudku tohoto znalce [číslo] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že znalec vyšel z obsahu spisu, zejména 3 zápisů o poškození motorového vozidla, sepsaných firmou [právnická osoba] bez uvedení data, a dále ze dne [datum] a [datum], dále pak z výslechu svědka [jméno] [příjmení], technického průkazu předmětného vozidla, faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum], a protokolu o nehodě ze dne [datum]. Dále si od pojišťovny [anonymizováno] vyžádal (barevné) fotografie poškození předmětného vozidla (celkem 57 fotografií), z nichž ty nejdůležitější (ze kterých je nejlépe patrné poškození) učinil součástí svého písemného posudku. Na základě všech těchto podkladů pak dospěl k závěru o rozsahu poškození vozidla v důsledku předmětné nehody s tím, že rozsah opravy, prováděné dle faktury [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] odpovídá tomuto rozsahu poškození. Za pomoci kalkulačního programu [anonymizována dvě slova] s hodinovou sazbou za práci značkového servisu vozidel [příjmení] (1 113 Kč/hodina) pak dospěl k závěru, že obvyklá cena za opravu předmětného vozidla v důsledku poškození při dopravní nehodě, způsobené žalovaným, činí 199 853 Kč. Vzhledem k zadání znaleckého úkolu pak znalec uzavřel, že cena opravy, vyúčtovaná fakturou [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno] představuje obvyklou cenu (v místě a čase) opravy předmětného vozidla, prováděné v lednu a únoru 2018.

11. Z výslechu znalce při jednání odvolacího soudu dne [datum] odvolací soud zjistil, že je obvyklé, že se cena za opravu postupně mění. Prvotní je obhlídka Policií ČR, kdy je většinou cena toho poškození stanovena nižší částkou. Proto se také dělají další 2 až 3 prohlídky vozu a je obvyklé, že se potom při tzv. otevření vozidla cena ještě navýší. Znalec považuje cenu opravy v tomto konkrétním případě za obvyklou a běžnou. Pokud by se vozidlo opravovalo ve značkovém servisu, závisela by cena také na tom, kolik si účtují za hodinu práce a kde nakupují díly, jestli například nemají nějaké množstevní slevy a podobně. Pokud jde o systém [anonymizováno], který znalec použil při vyhotovení znaleckého posudku, do systému se zadá typ vozu, jeho stáří, najeté kilometry a [příjmení], a systém sdělí, o jaké vozidlo se jedná, jakou má výbavu apod. Do systému se také zadají jednotlivá poškození, a kalkulace umí stanovit, kolik hodin je třeba k výměně či opravě jednotlivých poškozených dílů. Pokud jde o zadání jednotlivých poškozených dílů, vyšel kromě fotografií také z dalších materiálů, které uvádí ve svém znaleckém posudku, jako je například zápis o poškození motorového vozidla, protokol o nehodě apod. Poškození olejové vany vozidla zjistil z trestního spisu, když k němu mělo dojít tak, že vůz najel na obrubník a tím došlo k proražení této vany. Pokud jde o cenu práce, v daném případě zadal hodinovou sazbu značkových servisů. Rovněž zdůraznil, že veškeré ceny, které uvádí ve svém znaleckém posudku, jsou bez DPH.

12. Pokud jde o právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu věci, soud prvního stupně postupoval správně, jestliže aplikoval dle ust. § 3028 odst. 1 a § 3079 odst. 1 a contrario o. z. režim tohoto zákona.

13. Podle ust. § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné a účelné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

16. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 47 odst. 2 písm. a), d) zákona o silničním provozu je řidič, který měl účast na dopravní nehodě, povinen neprodleně zastavit vozidlo, a je povinen spolupracovat při zjištění skutkového stavu.

20. Podle § 47 odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu je povinnost účastníků dopravní nehody oznámit nehodu policii, pokud výše škody přesahuje 100 000 Kč, setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty anebo se na toto místo bezprostředně vrátit po ohlášení nehody.

21. Ust. § 5 odst. 2. písm. a), b) zákona o silničním provozu zakazuje řidiči požít alkoholický nápoj nebo užít jinou návykovou látku během jízdy a po požití alkoholu či jiné omamné látky řídit vozidlo.

22. Podle ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

23. Obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újma na jmění) představuje: a) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále zavinění (které se ve formě nedbalosti předpokládá – viz § 2911 o. z.).

24. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalovaný porušil právní povinnost, a to konkrétně shora citovaná ustanovení zákona o silničním provozu (řízení po požití alkoholu, nepřizpůsobení rychlosti jízdy) a zároveň způsobil dopravní nehodu, za což byl ostatně pravomocně odsouzen trestním příkazem soudu prvního stupně. V příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti žalovaného pak žalobkyni vznikla škoda v podobě nákladů vynaložených na opravu poškozeného vozidla. Škoda představuje to, o co se (důvodně) zmenšil majetek (jmění) žalobkyně v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Vznik škody ve výši 154 706 Kč byl prokázán shora citovanými důkazy, když žalobkyně prokázala rovněž úhradu uvedené částky, byť skutečná škoda může spočívat nově i ve vzniku dluhu (srovnej ust. § 2984 odst. 1, § 2952 a § 495 o. z.). Pokud jde o výši škody, odvolací soud v tomto směru poukazuje na znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení], včetně výslechu tohoto znalce, který potvrdil, že cena opravy, kterou žalobkyně jako škodu po žalovaném požaduje, je cenou obvyklou v místě a čase pro opravu tohoto typu vozidla při prokázaném rozsahu poškození. Z hlediska rozsahu poškození byly pro znalce podstatné zejména tři zápisy o poškození motorového vozidla, z nichž vyplývá, které poškozené díly měly být určeny na výměnu a které na opravu. Závěry těchto zápisů pak korespondují i s dalšími důkazy, jako jsou protokol o nehodě ze dne [datum] a fotografie poškozeného vozidla. V rozporu s těmito důkazy není ani výpověď svědka [příjmení] a obsah faktury [číslo] vystavené [právnická osoba] s.r.o. Znalec potvrdil, že podstatné pro určení rozsahu poškození vozidla je jeho tzv. otevření, resp. řádná a důkladná prohlídka (více prohlídek), což koresponduje i s tím, že se rozsah poškozených částí rozšiřoval v rámci jednotlivých prohlídek, prováděných společností [právnická osoba], jejímž vlastníkem je [pojišťovna] a která se zabývá likvidací pojistných událostí. Šlo tedy o 3 prohlídky vozidla, prováděné v rámci šetření a likvidace pojistné události společností nezávislou na žalobkyni i [právnická osoba] s.r.o. Pokud pak jde o odborné vyjádření [anonymizováno] [obec] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], vyžádaného Policií ČR, ve kterém je jako hodnota poškození uvedena částka 25 805 Kč, jde o předtištěný„ formulář“ Policie ČR, do nějž zpracovatel bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení a specifikace, a pouze na základě informací od Policie ČR o rozsahu poškození vozidla, doplnil uvedenou částku a listinu opatřil svým razítkem a podpisem. Je nutno konstatovat, že se jedná pouze o velmi hrubý odhad škody, nepodložený ničím konkrétním a zjevně bez prohlídky vozidla tímto zpracovatelem. Ostatně Policie ČR sama v tomto odborném vyjádření hovoří o odhadované škodě 60 000 Kč. V kontextu dalšího provedeného dokazování (viz shora) se tak jedná o naprosto izolovaný důkaz o nízké důkazní síle. Ostatně k tomu, jak se může měnit rozsah poškození a potřeby opravy jednotlivých dílů, se vyjadřoval i sám znalec a zdůraznil, že je třeba více detailních prohlídek vozu. K odvolací námitce žalovaného, že je od požadované škody zapotřebí odečíst zhodnocení vozidla vzniklé jeho opravou (výměnou starých dílů za nové), aby poškozenému nevzniklo bezdůvodné obohacení, poukazuje odvolací soud na to, že tato otázka byla již judikatorně vyřešena (srovnej např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13, obdobně též II. ÚS 2221/07, od 1. 1. 2014 navíc ve spojení s § 2969 o. z.) tak, že výměnou starých dílů za nové poškozenému bezdůvodné obohacení nevznikne.

25. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobkyně prokázala jak základ, tak výši svého žalobního nároku.

26. Jak bylo dále zjištěno, žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě žalované jistiny předžalobní výzvou - dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum] a doručeným před [datum] (datum odpovědi žalovaného). V něm žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění žalované částky do [datum]. Žalovaný však ničeho neplnil. Žalobkyně má tedy ve smyslu ust. § 1968 o. z. nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z., a to od [datum] (od kdy je žalovaný se svým plněním v prodlení), jak soud prvního stupně správně rozhodl. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše těchto úroků z prodlení z přiznané jistiny 8,5 % ročně.

27. Také odvolací soud tak považuje nárok žalobkyně na zaplacení škody za důvodný a po právu, a to včetně požadované výše této škody a požadovaného příslušenství.

28. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobě v plném rozsahu, včetně žalovaného příslušenství, vyhověl.

29. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věcném výroku I. v napadeném rozsahu, tj. pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, podle ust. § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil.

30. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. dle procesního úspěchu ve věci, rozhodl, že je to žalovaný, kdo je povinen zaplatit náklady řízení žalobkyni. Správně rovněž stanovil výši těchto nákladů, lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na tyto správné závěry odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně včetně správné právní kvalifikace (odstavec 35. odůvodnění rozsudku).

31. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení bylo opět rozhodnuto, že je to žalovaný, kdo povinen zaplatit náhradu těchto nákladů žalobkyni, v daném případě opět dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v tomto stadiu řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně pak tvoří odměna její právní zástupkyně za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného, jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 6 260 Kč (z tarifní hodnoty 128 901 Kč) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, tj. 12 520 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tedy 600 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 400 Kč, cestovné v celkové výši 535,70 Kč, a 21 % DPH z částky 14 055,70 Kč ve výši 2 951,70 Kč, celkem 17 007 Kč po zaokrouhlení. Lhůtu k plnění této náhrady nákladů stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II. tohoto rozsudku).

32. České republice vznikly v rámci odvolacího řízení náklady v podobě přiznaného znalečného v celkové výši 6 149 Kč, vyplaceného znalci [příjmení] [příjmení] z rozpočtu Krajského soudu v Praze Tyto náklady je dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. povinen státu nahradit žalovaný, neboť byl v řízení procesně plně neúspěšný. V době rozhodování odvolacího soudu tímto rozsudkem nebylo ještě o tomto znalečném pravomocně rozhodnuto, konkrétní výše těchto nákladů tak nebyla známa. Proto odvolací soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že výše těchto nákladů bude stanovena v samostatném usnesení. Toto samostatné usnesení pak odvolací soud podřadil v rámci písemného vyhotovení rozsudku pod výrok IV. tohoto rozsudku.