o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 2. 2022, č. j. 10 C 138/2018-217

1. Rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 10 C 138/2018-217, rozhodl Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba o zaplacení částky 1 412 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že se žalované náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává. Žalobce požadoval žalovanou částku z titulu náhrady škody, kterou mu žalovaná měla způsobit tím, že spotřebovala finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčen, když žalovaná vznesla námitku promlčení žalobního nároku. Proto žalobu zamítl. Pokud jde o právní kvalifikaci, vycházel ve smyslu ust. § 3028 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), jednak z režimu o. z., jakož i z režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), konkrétně ust. § 28, § 100 a násl. a § 415 obč. zák., a dále ust. § 645 o. z.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm uvedl, že nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Ačkoliv se žalobce mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, již v říjnu 2015, pro podání úspěšné žaloby byla nutná vědomost o dalších relevantních okolnostech jako je konkrétní výše vzniklé škody. Byl to právě žalobce, kdo upozornil opatrovnický soud na to, že žalovaná nakládá s jeho majetkem minimálně neoprávněně, a to již dne [datum]. Žalobce si však nemohl být jistý výší své pohledávky za žalovanou do doby, než žalovaná předloží podrobnou zprávu o hospodaření s jeho majetkem. Jelikož byl opatrovnický soud nečinný, podával žalobce řadu trestních oznámení, sám i prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [příjmení], avšak bezvýsledně. Řízení o kontrole funkce opatrovníka bylo ukončeno přípisem opatrovnického soudu, kterým byl zaslán právnímu zástupci žalobce dopis žalované ze dne [datum]. V něm žalovaná pouze uvedla, že nemá žádné záznamy o majetku žalobce. Žalobce je přesvědčen, že se konkrétní výši vzniklé škody mohl dozvědět až z tohoto přípisu, neboť se do té doby obával, že zde existuje pohledávka žalované ve výši 1 200 000 Kč, případně další pohledávky z titulu hrazení jeho dluhů. Žalobce konstatuje, že o skutečnostech, které byly předmětem trestního oznámení z června 2015, věděl již v srpnu 2014, a takto je rovněž opatrovnickému soudu sdělil. Pro podání žaloby o náhradu škody by však musel znát konkrétní výši škody a tuto řádným způsobem odůvodnit. V této otázce byl však zcela odkázán na žalovanou, která byla nečinná a její nečinnost nenapravil ani opatrovnický soud. I pokud by však měl žalobce povědomost o skutečné výši škody a osobě zodpovědné za ni již v říjnu 2015, pak návrhem na kontrolu výkonu funkce opatrovníka, podaném u opatrovnického soudu dne [datum], byla tato lhůta přerušena a počala opětovně běžet nejdříve dnem [datum], kdy bylo„ ukončeno“ řízení o kontrole výkonu funkce opatrovníka. Tímto by došlo k prodloužení promlčecí doby minimálně o 7 měsíců, tedy žaloba by mohla být podaná do [datum] (podána byla [datum]). Soud prvního stupně nepřihlédl rovněž ke stavění promlčecí doby z důvodu několika trestních oznámení žalobce na žalovanou, a to právě z důvodu nezákonného nakládání s majetkem žalobce. Námitka promlčení byla vznesena žalovanou v rozporu s dobrými mravy, neboť to byla právě ona, kdo znemožňoval od počátku zjištění skutečné výše škody, tedy marné uplynutí lhůty svým jednáním způsobila. Porušila tím rovněž slib opatrovníka, který složila. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že žaloba uvádí vědomé nepravdy, žalovaná částka byla spotřebována v průběhu manželství účastníků pro jejich společné potřeby a na úhradu dluhů a pokut žalobce. Žalovaná rovněž uplatnila námitku promlčení. Oprávněnost trestních oznámení žalobce na žalovanou se před Policií ČR nikdy neprokázala. Účastníci byli manželé od [datum] do [datum]. Ke škodě na majetku mělo dle žalobního tvrzení dojít nejpozději do ledna 2013, kdy byla celková žalovaná částka již vyčerpána. S odkazem na ust. § 114 obč. zák. mohla začít promlčecí lhůta běžet až od [datum]. Protože byl žalobce omezen ve způsobilosti k právním úkonům a žalovaná mu po určitou dobu dělala opatrovníka, nemohla po tuto dobu promlčecí doba běžet. Novou opatrovnicí byla žalobci ustanovena [jméno] [příjmení], a to usnesením s právní mocí [datum]. Žalovaná při svém výslechu dne [datum] uvedla, že v roce 2014 byly již peníze zmiňované žalobcem vyčerpány (viz opatrovnický spis soudu prvního stupně sp. zn. 23 P 16/2012 a výpisy z účtů žalované). Žalobce podal na žalovanou několik trestních oznámení. Z obsahu spisu Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] [číslo], vyplynulo, že policie žalovanou prošetřovala, zjišťovala okolnosti prodeje traktoru i její způsob nakládání s finančními prostředky žalobce. Poté informovala o výsledku šetření žalobce prostřednictvím jeho tehdejšího právního zástupce, kterému byl doručen přípis dne [datum]. V tento den měl tedy žalobce nejpozději možnost zjistit, jak policejní šetření dopadlo. Subjektivní dvouletá promlčecí doba tak uběhla nejpozději dne [datum]; žaloba ve věci byla však podána až [datum]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání žalobce není důvodné.

5. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 15. 4. 2015, č. j. 13 C 135/2014-25, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce byl rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2011, č. j. 23 Nc 1121/2010-70, omezen ve způsobilosti k právním úkonům s tím, že není způsobilý uzavírat pracovněprávní vztahy, činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje 2 000 Kč, a nakládat s finančními částkami přesahujícími 2 000 Kč měsíčně. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2011, č. j. 23 Nc 1121/2010-74, byla žalobci ustanovena opatrovníkem žalovaná jako jeho tehdejší manželka. Žalovaná měla zastupovat žalobce v rozsahu, ve kterém byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, tj. mimo jiné činit právní úkony majetkoprávní povahy, jejichž hodnota přesahuje 2 000 Kč a nakládat s finančními částkami přesahujícími 2 000 Kč měsíčně. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce byl od [datum] vlastníkem traktoru [značka automobilu], [příjmení] [příjmení], [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]), [příjmení] [anonymizováno]. Toto vozidlo bylo převedeno dne [datum] na [jméno] [příjmení] za kupní cenu 700 000 Kč [právnická osoba] vyplatila se souhlasem soudu pojistné plnění ve výši 712 000 Kč z dopravní nehody z roku 2008, a to ve prospěch žalobce. Tato částka byla připsána na účet žalované dne [datum]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 7. 2014, č. j. 23 P 16/2012-171, byla žalovaná odvolána z funkce opatrovníka žalobce, a byla jí uložena povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení předložit soudu závěrečné vyúčtování ohledně finančních prostředků žalobce a jeho majetku. Žalobci byla současně jmenována novým opatrovníkem [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, č. j. 23 P 16/2012-272, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalobci opětovně ustanovena opatrovníkem [jméno] [příjmení]. Finanční prostředky z prodeje traktoru i pojistného plnění vynaložila žalovaná především na potřeby svého syna a své, částku 150 000 Kč využila pro své podnikání a byla na zahraniční dovolené se synem. Žalobce podal na žalovanou vícero trestních oznámení, např. dne [datum] prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] trestní oznámení pro skutečnosti, které jsou i předmětem tohoto řízení. Dne [datum] podával na Policii ČR vysvětlení. Přípisem Policie ČR ze dne [datum], doručeným jeho právnímu zástupci dne [datum], byl žalobce vyrozuměn o tom, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu. Podání žalobce (uvedené trestní oznámení) tak bylo založeno s tím, že tímto není dotčena možnost řešení věci prostřednictvím civilního práva. Žalovaná nebyla odsouzena za majetkový trestný čin.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

7. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového vztahu, vycházel soud prvního stupně správně z premisy, že k prodeji traktoru ve výlučném vlastnictví žalobce a k získání finančních prostředků za něj žalovanou došlo v lednu 2012. Finanční prostředky z pojistného plnění v důsledku dopravní nehody, patřící rovněž do výlučného vlastnictví žalobce, utratila žalovaná nejpozději do [datum]. Lze tedy shrnout, že ke škodnímu jednání žalované mělo dojít v období do [datum]. Ve smyslu přechodného ust. § 3079 odst. 1 o. z. je tak dle odvolacího soudu zapotřebí aplikovat režim obč. zák., konkrétně ust. § 420 a násl. obč. zák.

8. Odvolací soud rekapituluje, že v projednávané věci uplatnil žalobce vůči žalované nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout právě v období do [datum] v celkové výši 1 412 000 Kč. Žalovaná namítla promlčení tohoto žalobního nároku.

9. Odvolací soud se tedy nejprve zabýval tím, zda je nárok žalobce, uplatněný žalobou, promlčen.

10. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Jak již bylo konstatováno, k porušení právní povinnosti ze strany žalované mělo dojít v období do [datum]. Běh promlčecí lhůty se tak bude řídit dosavadními právními předpisy (v daném případě obč. zák.), neboť škodní děj nastal právě v tomto období. Jde tedy o uplatnění práv, která se řídí dosavadními předpisy, i kdyby promlčecí lhůta či doba počala běžet až po [datum] (viz níže).

12. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

13. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

14. Podle § 106 obč. zák se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odst. 1). Právo na náhradu škody se promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2).

15. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace.

16. Podle § 114 obč. zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

17. Odvolací soud se plně shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že nárok žalobce na náhradu škody, uplatněné žalobou, je promlčen z důvodu uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby ve smyslu ust. § 106 odst. 1 obč. zák.

18. Ze spisu Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] [číslo], který byl soudem prvního stupně proveden k důkazu, se podává, že žalobce podal dne [datum] prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] trestní oznámení na žalovanou, ve kterém podrobně rozepsal okolnosti vzniku škody v žalované výši tak, jako v žalobě v této věci. Dne [datum] pak v tomto směru rovněž podával na Policii ČR vysvětlení. Přípisem Policie ČR ze dne [datum], doručeným jeho právnímu zástupci dne [datum], byl žalobce vyrozuměn o tom, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 trestního řádu. Podání žalobce (uvedené trestní oznámení) tak bylo založeno s tím, že tímto není dotčena možnost řešení věci prostřednictvím civilního práva. Je tedy evidentní, že žalobce nejpozději [datum] musel vědět o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, když popisem naprosto shodných skutkových okolností případu jako v této věci odůvodňoval podání trestního oznámení na žalovanou. Sám žalobce pak tvrdil, že o těchto skutečnostech věděl již dříve. Subjektivní dvouletá promlčecí doba tedy uběhla nejpozději [datum], resp. [datum] (pokud bude vzata v úvahu doba vyřizování trestního oznámení žalobce). Žaloba ve věci byla však podána až dne [datum]. Jestliže žalovaná vznesla námitku promlčení žalobního nároku, je nutno k ní dle § 100 odst. 1 obč. zák. přihlédnout, a promlčené právo tak nelze žalobci přiznat.

19. Soud prvního stupně se při posouzení běhu promlčecí doby rovněž velmi správně zabýval i těmi (pro věc obecně zásadními) skutečnostmi, že žalobce byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům (ve svéprávnosti), a to od [datum] (právní moc rozhodnutí), že žalovaná byla ustanovena rozhodnutím s právním mocí dne [datum] jeho opatrovníkem, a že účastníci byli od [datum] do [datum] manželé (§ 114 obč. zák.) Odvolací soud nicméně konstatuje, že uvedené skutečnosti nemají na věc zásadní právní vliv vzhledem k tomu, od kdy počala promlčecí doba nejpozději běžet ([datum], resp. [datum]) a vzhledem k tomu, že rozhodnutím s právní mocí dne [datum] byla žalovaná jako opatrovník žalobce odvolána a žalobci ustanovena novou opatrovnicí [jméno] [příjmení].

20. Pokud jde o odvolací námitky žalobce, je nesprávný jeho názor, že se mohl o výši skutečné škody dozvědět až z přípisu žalované ze dne [datum], který byl žalobci, resp. jeho právnímu zástupci zaslán opatrovnickým soudem. Tento přípis obsahoval pouze vyjádření žalované, že nemá žádné záznamy o majetku žalobce. Naopak žalobce ve svém trestním oznámení již ze dne [datum] uvádí zcela konkrétní skutečnosti o prodeji traktoru a použití jeho výlučných prostředků z pojistného plnění žalovanou, sumarizuje škodu s tím, že totožná tvrzení pak použil jako podklad pro podání žaloby a žalobní nárok v projednávané věci. Návrh žalobce na kontrolu výkonu funkce opatrovníka ze dne [datum] pak nemůže být uplatněním jeho práva na náhradu škody„ u soudu nebo u jiného příslušného orgánu“ a nemůže tedy odůvodňovat stavění promlčecí doby ve smyslu ust. § 112 obč. zák.

21. Za správné považuje odvolací soud i závěry soudu prvního stupně o tom, že námitka promlčení vznesená ze strany žalované není v rozporu s dobrými mravy, tak, jak je uvádí v odstavci 24. odůvodnění svého rozsudku včetně přiléhavé judikatury. Na toto odůvodnění odvolací soud plně pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje.

22. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se zabýval výší nároku žalobce.

23. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. tohoto rozsudku podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalovaná a má tak vůči žalobci zásadně právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud je však stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované. Ty spočívají jednak v majetkových, osobních a výdělkových poměrech žalobce, který je od roku 2011 omezen ve způsobilosti k právním úkonům (ve svéprávnosti), je mu ustanoven opatrovník, pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši cca 16 000 Kč měsíčně, nemovitosti ani dražší movité věci nevlastní, a má vyživovací povinnost k synovi [jméno], narozenému v roce 2004. Žije sám a na syna platí výživné 2 000 Kč měsíčně. Především však lze tyto důvody shledat v okolnostech případu, když v řízení vyšlo najevo, že žalovaná skutečně minimálně zčásti finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalobce spotřebovala pro potřeby své a svého syna.

24. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalovaná a náleželo by jí proto opět zásadně právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). I v rámci tohoto řízení však odvolací soud přistoupil k aplikaci ust. § 150 o. s. ř., a to ze stejných důvodů hodných zvláštního zřetele jako v řízení před soudem prvního stupně. Odvolacímu soudu je znám obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č. j. 29 Cdo 385/2017-118, dle kterého„ by nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení mělo být - ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením“. Je však přesvědčen, že projednávaná věc právě takovým zcela výjimečným případem je, a to s přihlédnutím nejen k poměrům žalobce, ale zejména k okolnostem tohoto případu.