o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 12. 2021, č. j. 11 C 79/2021-89

1. Rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 11 C 79/2021-89, Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 84 671 Kč s příslušenstvím a částky 9 743,84 € s příslušenstvím. Dále výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení celkem 7 faktur, vystavených žalované společností [právnická osoba] za dodané zboží, se splatností v červnu 2018. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, pohledávky vyplývající z těchto faktur postoupila tato společnost na žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno vždy v rámci té které faktury. Žalovaná však částky dle těchto faktur uhradila dne [datum] [anonymizována tři slova] [územní celek] na základě jím vydaných exekučních příkazů, které nabyly právní moci dne [datum] a [datum], a to po konzultaci se společností [právnická osoba] Postupitel – [právnická osoba] a postupník – žalobkyně byly navíc zjevně vzájemně propojené osoby (jednatel žalobkyně dlouhodobě vede pro [právnická osoba] účetnictví). Soud prvního stupně uzavřel, že za zjištěných okolností případu nelze považovat jednání (uzavření rámcové smlouvy o postoupení pohledávek) za jednání odpovídající dobrým mravům a za jednání platné. Od úhrady pohledávek finančnímu úřadu navíc uplynulo více než 2,5 roku, aniž by žalobkyně jakkoliv se žalovanou komunikovala nebo dala najevo svůj nesouhlas s uvedeným postupem (předžalobní výzva byla žalované zaslána až dne [datum]). Proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Právně věc kvalifikoval dle ust. § 1879, § 1882 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že bylo prokázáno, že faktury, obsahující informaci o postoupení pohledávky na žalobkyni, byly žalované doručeny. Poslední faktura byla vydána dne [datum] a první exekuční příkaz [anonymizována tři slova] [územní celek] byl vydán teprve [datum]. Je tedy nesporné, že k účinnému postoupení pohledávek došlo před vydáním exekučních příkazů. Závěr, že ze strany jednatelky [právnická osoba] došlo k udělení pokynu k úhradě finančních prostředků finančnímu úřadu a nikoliv žalobkyni, není nijak prokázán. Neexistuje o tom jediný písemný důkaz, pouze výpověď [jméno] [příjmení] v trestním řízení, kde figurovala v postavení obviněné. V případě, že by chtěla žalovaná její tvrzení dokládat její výpovědí, měla být [jméno] [příjmení] navržena a řádně vyslechnuta jako svědek v tomto řízení. [právnická osoba] nicméně nebyla v době udělení tvrzeného pokynu žalované k tomuto vůbec oprávněna, neboť pohledávka byla v daný okamžik plně v dispozici žalobkyně, která byla jedinou oprávněnou osobou s pohledávkou nakládat. Žalobkyně pak žádný souhlas s úhradou pohledávky jinému subjektu nedala a žalovaná to ani v rámci řízení ani netvrdila. Pokud soud prvního stupně tvrdí, že existuje propojení mezi žalobkyní, resp. jeho jednatelem, a [jméno] [příjmení] jako jednatelkou [právnická osoba], přesněji, že jednatel žalobkyně o tomto tvrzeném pokynu měl vědět, mělo by toto být jednoznačně prokázáno. Aby mohlo být uvažováno o aplikaci korektivu dobrých mravů, muselo by být jednoznačně tvrzeno a prokázáno, že se žalobkyně se společností [právnická osoba] na společném postupu domlouvala, což tvrzeno nebylo. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že propojení mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zcela zjevné a mj. přesvědčivě vyplývá z trestního spisu, který je v napadeném rozhodnutí popsán. Sám jednatel žalobkyně přiznává, že zpracovával pro [právnická osoba] účetnictví a byl si velmi dobře vědom toho, že tato společnost má finanční problémy (kvůli nimž čelila exekucím, měnila účty apod.). Jednatel žalobkyně byl tedy velmi detailně seznámen se stavem, v jakém se [právnická osoba] nacházela. Z trestního spisu vyplývá, že okamžitě po úhradách předmětných částek zjistil, že část pohledávek byla zaplacena ve prospěch finančního úřadu, ničeho proti tomu nenamítal, nevyzval žalovanou k zaplacení těchto částek a žádným způsobem nedal najevo, že platba na účet finančního úřadu není v pořádku. Tuto skutečnost začal rozporovat až po téměř třech letech. Z naznačeného velmi úzkého vztahu mezi žalobkyní a [právnická osoba] pak poměrně jednoznačně vyplývá povědomí žalobkyně o finanční„ kondici“ [právnická osoba] a její snaha uchránit před třetími osobami finanční prostředky, které by pak měly náležet žalobkyni. To vše za situace, kdy zde zjevně existovaly závazky vůči jiným, třetím osobám, přičemž žalobkyně měla být před těmito osobami zvýhodněna. To mohlo být primárním účelem postupování pohledávek, tedy aby se finanční prostředky z běžných obchodních vztahů nedostaly do sféry [právnická osoba], kde by mohly být„ zajištěny“ ve prospěch jiného věřitele, ale aby se tomuto„ riziku“ předešlo a finanční prostředky skončily přímo u žalobkyně. Mohlo se tedy jednat právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. Pokud jde o pokyn [jméno] [příjmení] žalované k úhradě faktur finančnímu úřadu, existuje zde vyjádření jmenované z trestního spisu, a dále rovněž potvrzení [právnická osoba], že byl udělen tento pokyn. Je tedy skutečností, že žalovaná hradila tyto faktury v plném rozsahu finančnímu úřadu, když sice na těchto fakturách je uvedena informace o postoupení pohledávky žalobkyni, nicméně bezprostředně po doručení těchto faktur obdržela žalovaná uvedený pokyn ze strany [právnická osoba] Navíc pak obdržela přímo od finančního úřadu exekuční příkazy, kterými jí bylo zakázáno od okamžiku doručení těchto příkazů hradit komukoliv jinému než právě tomuto finančnímu úřadu. Na základě všech těchto uvedených skutečností je tak žalovaná přesvědčena, že jednání žalobkyně nelze poskytnout právní ochranu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a zjistil, že odvolání je důvodné.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, kdy předmětem smlouvy byly pohledávky postupitele mj. za žalovanou, konkrétně pohledávky za výrobu dřevěných obalů, které vyráběla společnost [právnická osoba], a to jak již vzniklé pohledávky od faktury [číslo] která měla být vystavena na zboží objednané na [datum], tak i pohledávky budoucí. Fakturami [číslo] vystavenou na částku 1 656,37 €, [číslo] vystavenou na částku 1 875,02 €, [číslo] vystavenou na částku 3 177,40 €, [číslo] vystavenou na částku 2 053,13 €, [číslo], vystavenou na částku 981,92 €, [číslo] vystavenou na částku 33 367 Kč, a [číslo] vystavenou na částku 51 304 Kč, vyúčtovala společnost [právnická osoba] v období od [datum] do [datum] žalované úplatu za dodané zboží - palety v celkové výši 84 671 Kč a 9 743,84 € s tím, že vždy bylo žalované oznámeno, že pohledávka byla v plné výši postoupena na žalobkyni. Ve dnech [datum] a [datum] [anonymizována tři slova] [územní celek] exekučními příkazy na přikázání jiné peněžité pohledávky nařídil daňovou exekuci k vymožení nedoplatku celkem ve výši 658 162 Kč a zakázal žalované jako poddlužníkovi dlužníka společnosti [právnická osoba] po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi pohledávku, kterou má dlužník za poddlužníkem z následujícího právního důvodu: dodání zboží a služeb na základě uvedených faktur, ale i za dodání zboží a služeb na základě faktur vzniklých v budoucnu – tj. případy, že pohledávka dlužníka se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i na případy, že dlužníkovi budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat; exekuční příkazy nabyly právní moci dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] žalovaná uhradila na účet [anonymizována tři slova] [územní celek] částku ve výši celkem 658 162 Kč. Dne [datum] jednatelka společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] potvrdila, že shora uvedené faktury žádala uhradit na účet [anonymizována tři slova] [územní celek]. Policejní orgán [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [stát. instituce], prošetřoval pod [anonymizována dvě slova] [číslo] podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit jednatelka společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Věc byla odložena, neboť nešlo o podezření z trestného činu. K samostatnému projednání pak policejní orgán vyloučil podezření ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit rovněž [jméno] [příjmení]. V trestním řízení vzešlo najevo, že společnost [právnická osoba] neměla dostatečné množství finančních prostředků na nákup materiálu nutného pro výrobu, a proto se dohodla s žalobkyní (a rovněž s [jméno] [příjmení], vystupujícím v obdobném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 202/2021 na straně žalobce) o postoupení pohledávek, kdy společnost [právnická osoba] provedla výrobu palet, které následně vyfakturovala odběratelům s tím, že na faktuře byl již uveden bankovní účet žalobkyně (popř. [jméno] [příjmení]) s upozorněním na postoupení pohledávek. Již v té době evidoval [anonymizována tři slova] [územní celek] dluh společnosti [právnická osoba] za neodvedené DPH a daně v celkové výši cca 800 000 Kč a zablokoval firemní účty. Jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení], zpracovával pro společnost [právnická osoba] účetnictví. [jméno] [příjmení] pronajímal společnosti [právnická osoba] pozemky, kde měla společnost svou výrobu. V průběhu roku 2012 se společnost [právnická osoba] dostala do finanční tísně a bývalý jednatel společnosti odprodal svůj obchodní podíl společnosti [právnická osoba], kterou vlastnil [jméno] [příjmení]. Od roku 2015 docházelo ve společnosti ke změnám v obchodních účtech z důvodů exekucí vedených proti této společnosti ze strany finančních úřadů. Část odkoupených a postoupených pohledávek za žalobkyní a [jméno] [příjmení] byla na základě pokynu jednatelky společnosti [právnická osoba] žalovanou zaplacena ve prospěch [anonymizována tři slova] [obec]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek na základě shora uvedených faktur dopisem odeslaným dne [datum].

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Skutkový stav věci pak nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

9. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle odstavce 2 téhož ustanovení postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.

10. Podle § 191 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky postihuje jinou peněžitou pohledávku dlužníka než nárok na mzdu nebo na pohledávku z účtu u poskytovatele platebních služeb, a to do částky uvedené v exekučním příkazu. Tuto exekuci lze nařídit i v případě, že pohledávka dlužníka se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že dlužníkovi budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat. Exekuční příkaz se doručí poddlužníkovi dříve než dlužníkovi. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poddlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi jeho pohledávku, ani na ni provést započtení nebo s ní jinak nakládat. Dlužník nesmí od tohoto okamžiku se svou pohledávkou jakkoli nakládat a ztrácí právo na její vyplacení.

11. Podle § 177 odst. 1 daňového řádu nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu, upravuje výlučně tento zákon. Tam, kde vystupuje správce daně coby oprávněný z exekučního titulu, použijí se obdobně ustanovení občanského soudního řádu upravující postavení oprávněného.

12. Doručením exekučního příkazu poddlužníku je vykonáno tzv. zabavení pohledávky. Tímto dnem také oprávněnému vzniká tzv. úkojné právo. Jedná se o právo ryze procesní (exekuční) povahy, nikoliv o subjektivní právo hmotné. Nařízením exekuce na pohledávku dlužníka nedochází k hmotněprávní změně v osobě věřitele, ale toliko ke vzniku úkojného práva oprávněného, tedy práva na to, aby jeho pohledávka vymáhaná exekucí byla uspokojena z exekucí postižené pohledávky, kterou má dlužník vůči svému dlužníku, tj. vůči poddlužníku. Existence tohoto úkojného práva je právním důvodem poddlužnické žaloby. Povinný, resp. v daňové exekuci dlužník je i nadále věřitelem pohledávky, pouze po dobu trvání exekuce nemá právo na její výplatu a nesmí s ní jakkoli disponovat; pohledávku jako takovou ale neztrácí. Při nařízení výkonu se vychází z tvrzení oprávněného o existenci dané pohledávky, jeho pravdivostí se orgán nařizující exekuci však nezabývá (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2922/2005). Poddlužník se námitkou neexistence předmětné pohledávky může bránit v řízení o poddlužnické žalobě podle § 186 odst. 3 daňového řádu.

13. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne [datum] podle § 1887 o. z. jako smlouvu o postoupení souboru pohledávek, za výrobu dřevěných obalů, které vyrábí společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] jako postupitele mj. za žalovanou, konkrétně pohledávek za výrobu dřevěných obalů, které vyrábí společnost [právnická osoba], a to jak již vzniklých pohledávek od faktury [číslo] která měla být vystavena na zboží objednané na [datum], tak i pohledávek budoucích. Toto postoupení bylo žalované oznámeno doručením jednotlivých faktur, na kterých bylo uvedeno, že došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Vlastníkem těchto pohledávek se tak stala žalobkyně, jak sama smlouva předvídá v čl. I. Žalovaná proto byla povinna splnit pohledávky vůči postupníkovi (§ 1882 odst. 1 o. z.). Pokud žalovaná plnila pohledávky osobě odlišné od postupníka, nelze pohledávky považovat za uspokojené.

14. I přesto, že byly tyto pohledávky postiženy exekučními příkazy vydanými [anonymizována tři slova] [územní celek], nebyla žalovaná za situace, kdy jí bylo známo, že pohledávky byly postoupeny na žalobkyni (jak sama přiznává), povinna oprávněnému na základě exekučních příkazů plnit. Ostatně pokud by tak žalovaná jako poddlužnice učinila a nevyplatila-li by pohledávku postiženou v rámci daňové exekuce, nebylo by možné ji k tomu v exekučním řízení donucovat např. ukládáním pokut. Oprávněný by v takovém případě mohl uplatnit své úkojné právo u soudu poddlužnickou žalobou. Pokud tak však žalovaná učinila a pohledávky oprávněnému vyplatila, nemůže to jít na úkor žalobkyně jako vlastníka pohledávek. Vědomost žalované, že vlastníkem pohledávek není dlužník [právnická osoba], nýbrž žalobkyně jako postupník, potvrzuje i to, že se později na finančním úřadu dotazovala, zda by bylo možné získat finanční prostředky zpět, aby je mohla zaslat žalobkyni, na což jí bylo sděleno, že to již není možné, neboť toto právo se po roce promlčí (viz vyjádření žalované při jednání soudu prvního stupně dne [datum]).

15. Vzhledem k tomu, že otázku, zda povinný skutečně má peněžitou pohledávku vůči svému dlužníkovi, finanční úřad shodně jako soud při nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nezkoumá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1128/2004), bylo na žalované, aby v daňové exekuci na základě vydaných exekučních příkazů odmítla plnit. V takovém případě by se otázka existence či neexistence pohledávky řešila v případném řízení o poddlužnické žalobě podané oprávněným podle § 186 odst. 3 daňového řádu.

16. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že by snad měla být rámcová smlouva o postoupení pohledávek absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy v důsledku propojenosti žalobkyně, resp. jejího jednatele, a společnosti [právnická osoba], a to jen z toho důvodu, že jednatel žalobkyně vedl dlouhodobě pro [právnická osoba] účetnictví. Taková skutečnost sama o sobě pro neplatnost rámcové smlouvy o postoupení pohledávek pro rozpor s dobrými mravy nepostačuje.

17. Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] nemůže být absolutně neplatná ani z toho důvodu, že postupování pohledávek na žalobkyni mělo být vedeno snahou upřednostnit žalobkyni jako věřitele před ostatními, a to v situaci, kdy měla společnost [právnická osoba] vícero splatných závazků, minimálně ve vztahu k finančnímu úřadu, jak uvedla žalovaná ve vyjádření k odvolání, neboť účelem rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo finančně vypomoci společnosti [právnická osoba] tak, aby mohla dále pokračovat v podnikatelské činnosti. Za tím účelem ostatně k postoupení pohledávek došlo, a to za cenu, která vyplývá z čl. II. rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. Navíc pohledávky společnosti [právnická osoba] byly postupovány i jiným subjektům, např. [jméno] [příjmení] [právnická osoba] neměla dostatečné množství finančních prostředků na nákup materiálu nutného pro výrobu, proto se dohodla s žalobkyní, a rovněž s [jméno] [příjmení], vystupujícím v pozici žalobce ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 202/2021, na postoupení pohledávek, kdy společnost [právnická osoba] provedla výrobu palet, které následně vyfakturovala odběratelům s tím, že na faktuře byl již uveden bankovní účet žalobkyně, popř. [jméno] [příjmení], s upozorněním na postoupení pohledávek. Pokud jde poukazováno ze strany žalované na to, že smyslem uzavřené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo zvýhodnění některých věřitelů, odvolací soud zdůrazňuje, že k odsouzení [jméno] [příjmení], jednatelky společnosti [právnická osoba] pro přečin poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku, příp. přečin zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákoníku v trestním řízení vedeném [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [územní celek] [anonymizována tři slova] [číslo], nedošlo.

18. Ze všech shora uvedených důvodů je proto obrana žalované, že plnila oprávněnému na základě exekučních příkazů, nedůvodná. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou již nebyl v době vydání předmětných exekučních příkazů žádný hmotněprávní vztah, neboť pohledávky vzniklé na základě předmětných faktur již byly platně postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná společností [právnická osoba] informována uvedením údaje o postoupení pohledávek v rámci textu jednotlivých faktur. K zániku pohledávek žalobkyně za žalovanou tak nemohlo plněním finančnímu úřadu dojít.

19. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobu zamítl.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém věcném výroku I. podle ust. 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). Kromě jistiny pak přiznal žalobkyni i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Běh tohoto úroku je odvozen od data splatnosti jednotlivých faktur vystavených žalované. Přiznaný nárok na náhradu nákladů spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč vychází z ust. § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb.

21. Odvolací soud odkazuje ve smyslu ust. § 13 o. z. rovněž na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, č. j. 22 Co 90/2022-105, kterým bylo rozhodnuto v obdobné věci žalobce [jméno] [příjmení] proti žalované o zaplacení 147 232 Kč s příslušenstvím a 7 112,38 € s příslušenstvím, a to tak, že odvolací soud změnil původně zamítavý rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 12. 2021, č. j. 11 C 202/2021-78. Zjištěný skutkový stav této související věci vychází ze stejných skutkových okolností jako v projednávané věci s tím jediným rozdílem, že postupníkem nebyla v daném případě žalobkyně, ale [jméno] [příjmení] (viz shora). V obou věcech bylo odvolacím soudem rozhodnuto stejně, tj. žalobě bylo vyhověno.

22. Odvolací soud stanovil lhůtu k plnění přiznané pohledávky v délce 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to vzhledem k výši přiznané části a rovněž vzhledem k okolnostem projednávané věci (viz dále).

23. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodoval odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení byla procesně plně úspěšná žalobkyně a zásadně by jí náleželo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však přistoupil k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Má za to, že v dané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, spočívající v okolnostech projednávané věci. Hlavním důvodem je skutečnost, že žalovaná plnila namísto žalobkyni oprávněnému na základě exekučních příkazů vydaných [anonymizována tři slova] [územní celek] jako orgánem veřejné moci. Plnila v dobré víře, že tím plní svoje dluhy původně za společností [právnická osoba], a to na základě pokynu její jednatelky. Žalobkyně přitom o úhradu uvedených faktur v době plnění finančnímu úřadu dne [datum] nežádala, o úhradu žalovanou požádala až dne [datum], tedy s odstupem cca 2,5 roku. Tyto důvody představují důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by důsledná aplikace ustanovení upravujících přiznání náhrady nákladů řízení vedla k nepřiměřené tvrdosti vůči žalované, která postupovala v dobré víře na základě veřejné listiny vydané orgánem veřejné moci v rámci mezí jeho působnosti. Na základě toho odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. opět dle ustanovení § 150 o. s. ř., a to ze stejných důvodů jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (výroku III. tohoto rozsudku).