o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 118 C 13/2020-265

1. Rozsudkem ze dne ze dne 5. 10. 2021, č. j. 118 C 13/2020-265, rozhodl Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 189 776 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 189 776 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Co do částky 442 811,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 442 811,58 Kč od [datum] do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 409 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.). Předmětem řízení byl regresní nárok žalobkyně vůči žalované (jako bezpečnostní agentuře, se kterou měla žalobkyně uzavřenu mandátní smlouvu) na zaplacení částky, kterou jako škodu zaplatila svým smluvním partnerům z důvodu poškození vozidel neznámým pachatelem (odcizení části jejich interiéru), když žalobkyně tato vozidla jako skladovatel skladovala. Soud prvního stupně uzavřel, že hlavní příčinou vzniku uvedené škody bylo protiprávní jednání neznámého pachatele, který nezjištěným způsobem vnikl do objektu žalobkyně a poškodil vozidla. Žalovaná se na vzniku škody podílela tím, že svou činnost nevykonávala řádně, čímž do určité míry přispěla k tomu, že neznámý pachatel mohl do objektu vniknout a krádeže uskutečnit. Pokud by žalovaná svou činnost vykonávala řádně, tj. v plném obsazení směn a s dodržením stanovených postupů obchůzek a monitoringu celého areálu, mohla vzniku škody zabránit nebo alespoň zmenšit její rozsah dřívějším odhalením vzniku škody. S ohledem na okolnosti případu dospěl soud prvního stupně k závěru, že podíl žalované na vzniku škody činí 30 % a v tomto rozsahu také žalobě vyhověl. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Věc právně posoudil dle § 2426 odst. 1, § 2917, § 2915 odst. 2, § 2951 odst. 1 a § 2952 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že předně považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, neboť není řádně odůvodněn, zejména pokud jde o použití ust. § 2915 odst. 2 o. z., pro jehož použití musí být dány důvody hodné zvláštního zřetele. Samotné závěry soudu prvního stupně, učiněné na základě provedeného dokazování, se nachází až v odst. 25. odůvodnění rozsudku, byť je rozsudek poměrně rozsáhlý. Žalobkyně požadovala žalovanou částku z titulu regresního nároku dle § 2917 o. z., když tuto částku plnila poškozeným společnostem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že hlavní příčinou vzniku této škody bylo protiprávní jednání neznámého pachatele s tím, že žalovaná se na vzniku škody podílela tím, že svou činnost nevykonávala řádně, čímž přispěla k tomu, že neznámý pachatel mohl do objektu vniknout a krádeže uskutečnit. Na základě toho stanovil soud prvního stupně podíl žalované na vzniku škody v rozsahu 30 %, aniž by blíže rozvedl, jakými úvahami se řídil a z jakého důvodu neuvažoval o solidární odpovědnosti škůdců dle § 2915 odst. 1 o. z. Postup dle tohoto ustanovení je upřednostňován i tehdy, jestliže jedna osoba odpovídá za škodu z důvodu deliktní odpovědnosti, a druhá z důvodu smluvní odpovědnosti. Solidarita škůdců slouží především k ochraně poškozeného. Dělená odpovědnost dle § 2915 odst. 2 o. z. je výjimkou ze solidární odpovědnosti v neprospěch poškozeného a lze ji uplatnit pouze ve výjimečných případech, které musejí být řádně odůvodněny. Zásadním hlediskem pak nemůže být ani míra zavinění škůdců, ani podíl na prospěchu ze společného protiprávního jednání více škůdců, ale dělená odpovědnost přichází v úvahu zpravidla tam, kdy jejím uplatněním nebude ohrožen zájem poškozeného na uspokojení jeho nároku na náhradu újmy. Soud prvního stupně svým rozhodnutím v dané věci staví žalobkyni v podstatě do situace, že ponese náklady na náhradu škody z vlastních prostředků v rozsahu 70 %, neboť vůči neznámému pachateli je vymožení zbývajícího nároku nemožné. Takové rozhodnutí považuje žalobkyně za chybné a vůči ní nespravedlivé. Soud prvního stupně měl rozhodnout o solidární povinnosti škůdců k náhradě újmy. Podstatné je, že každý ze škůdců splňuje zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za újmu, vzniklou témuž poškozenému. Žalobkyně se neztotožňuje ani s výší podílu žalované na vzniklé škodě určeného soudem. Bylo prokázáno, že porušení povinnosti žalované bylo závažné, trvalo po dobu několika měsíců, a žalovaná současně uváděla žalobkyni v omyl v tom směru, že jí předkládala nepravdivé výkazy. Současně účtovala žalobkyni i odměnu za zaměstnance, kteří v rozhodné době žádnou pracovní činnost nevykonávali. Žalovaná tak vytvořila svým přístupem zásadním a podstatným způsobem podmínky pro to, aby ze strany pachatele mohlo dojít k odcizení věcí. Žalobkyně není odborníkem na poskytování ostrahy objektu, a právě proto uzavřela se žalovanou dne [datum] mandátní smlouvu včetně následujících dodatků [číslo] z níž poukazuje zejména na čl. I. odst. 2 včetně podrobností specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy – Směrnice výkonu ostrahy. Ve smyslu ust. § 5 odst. 1 o. z. lze na žalovanou pohlížet jako na osobu, která se ve styku se žalobkyní přihlásila k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu. Tím dala najevo, že je schopna tuto činnost vykonávat se znalostí a pečlivostí, která je s tímto povoláním nebo stavem spojena. Žalobkyně dále odkázala na čl. 5 [číslo] a čl. 5 [číslo] uvedené Směrnice, které podrobně stanovovaly povinnosti žalované při střežení areálu žalobkyně. V době od 13:30 hodin dne [datum] (pátek) do 10:00 hodin dne [datum] (úterý) neznámý pachatel nezjištěným způsobem vnikl do oploceného střeženého areálu žalobkyně a z 25 uskladněných vozidel odcizil díly z palubních desek vozidel a poškodil palubní desky. Přesto, že žalovaná měla provádět pravidelné pochůzky včetně vizuální kontroly vozidel, pak skutečnost, že došlo k tak zásadnímu poškození vozidel, žalovaná při výkonu své činnosti nezjistila, a zjistil to až zaměstnanec žalobkyně. Závažné nedostatky ve výkonu strážní služby na podzim roku 2018 (výkon služby pouze 3 pracovníky, přesunutí čipů umístěných v rámci areálu, nevykonávání pochůzky po celé určené délce či na strážní věži) byly pak prokázány výslechem zaměstnanců samotné žalované, ať už v tomto řízení či v rámci trestního řízení. I když je hlavní příčinou vzniku škody protiprávní jednání neznámého pachatele, mezi uvedeným závažným porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody existuje příčinná souvislost. Nejednalo se přitom o žádnou drobnou krádež. Rovněž umístění kamer bylo vždy na doporučení žalované, přičemž v průběhu spolupráce proinvestovala žalobkyně za účelem vylepšení bezpečnostního systému částku 300 000 Kč. Z výslechu svědka [příjmení] přitom vyplynulo, že náhledy z kamer byly na monitorech na vrátnici. Žalovaná svou nečinností a porušením smluvních povinností vytvořila podstatným způsobem podmínky pro provedení krádeží. Žalobkyně pak jako skladovatel odpovídá dle § 2426 odst. 1 o. z. poškozeným za škodu z titulu objektivní odpovědnosti. Ve smyslu ust. § 2917 o. z. se nejedná o typický nárok na náhradu škody, nelze tudíž ani použít moderační právo dle § 2953 o. z., dle názoru žalobkyně tak není možné, aby došlo ze strany soudu k ponížení požadované částky, a to tím spíše, že nebylo zjištěno žádné spoluzavinění ze strany žalobkyně. Uvedené moderační ustanovení se rovněž nepoužije, pokud škodu způsobila osoba, na níž se vztahuje ust. § 5 odst. 1 o. z. V neposlední řadě poukázala žalobkyně na to, že účastníci uzavřeli mandátní smlouvu jako podnikatelé a poukázala na její čl. VI. odst. 1, které řeší odpovědnost žalované za škodu způsobenou při provádění smluvních činností. Žalovaná nese odpovědnost za způsobenou škodu v celém rozsahu dle ustanovení § 2913 o. z., které stanovuje objektivní odpovědnost s možností liberace. Žalobkyně poukázala na čl. VI. odst. 2 mandátní smlouvy, ve kterém se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni škodu v plném rozsahu poté, kdy bude zjištěno její pochybení při ostraze objektu, a to prostřednictvím pojistného plnění (viz čl. III. odst. 1 mandátní smlouvy a dodatek [číslo] k této smlouvě). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví i v této zamítnuté části a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Proti výrokům I. a III. podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že hodnocení soudu prvního stupně je částečně nepřezkoumatelné včetně nepřípustných paušalizujících hodnocení (z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti měly vyplývat z toho kterého konkrétního důkazu apod.), vůči kterým není žalovaná schopna se bránit. Soud prvního stupně v rozsudku nijak detailně nevyhodnotil obsah směrnice výkonu ostrahy a neuvedl, z jakého konkrétního ustanovení mandátní smlouvy, resp. směrnice dovodil tu kterou konkrétní povinnost žalované při výkonu ostrahy. Žalovaná se nikdy smluvně (tedy ve vztahu k žalobkyni) nezavázala k provádění kontroly vnitřku vozidel, nemohla být přítomna přejímce vozidel, ani jejich kontrole, nepodepsala žádný inventurní soupis, v němž by snad stvrdila stav toho kterého vozidla při zahájení poskytování služeb ostrahy, nepodepsala žádný protokol o převzetí toho kterého vozidla v tom či onom stavu do své sféry kontroly, a to jednoduše proto, že žalobkyně po žalované žádnou takovou kontrolu nevyžadovala ani smluvně nezakotvila. Odpovědnost za to, že nebyla stanovena žádná pravidla, která by zabraňovala možnému odcizení prvků z vozidel při jejich skladování pracovníky žalobkyně (míněny pravidelné kontroly těchto pracovníků), nese žalobkyně. Dle žalované se nepodařilo vůbec prokázat, kdy konkrétně mělo dojít k tvrzenému odcizení. Soud prvního stupně převzal uvedený termín od žalobkyně, která vycházela pouze z protokolu o ohledání místa činu, resp. z dalších listin obsažených ve spise Policie ČR. V řízení nebylo rovněž hodnověrně prokázáno, že ke zmíněnému odcizení komponentů a poškození vozidel došlo skutečně v místě jejich skladování. Jak uvedl svědek [příjmení],„ přejímku nebo kontrolu stavu vozidel pracovníci bezpečnostní agentury neprovádějí“. Žalovaná rovněž namítala, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a jednáním žalované, tedy kdo konkrétně z pracovníků žalované a kdy přesně (v který den a denní dobu) měl porušit tu či onu smluvní či zákonnou povinnost vztahující se k provádění ostrahy a že právě toto porušení umožnilo realizovat v ten samý den či hodinu žalobou popsaná odcizení neznámým pachatelem, tedy vedlo ke vzniku škody. V řízení nebylo prokázáno, že by v průběhu strážní služby došlo k nedovolenému či násilnému vniknutí třetí osoby do střeženého areálu ani ke ztrátě žádného střeženého vozidla. Lze tedy dovodit, že žalovaná své povinnosti neporušila, když právě střežení vozidel proti jejich odcizení z areálu bylo její stěžejní povinností a hlavním účelem mandátní smlouvy (čl. 5) a směrnice (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1183/2002). Pokud by pak vůbec byla dána odpovědnost žalované za vzniklou škodu, úvaha soudu prvního stupně o podílu žalované na této škodě je nepřezkoumatelná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobkyně je důvodné a odvolání žalované důvodné není.

5. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytovala svým obchodním partnerům služby spojené s logistikou nových vozů a v jejich rámci i skladování vozidel. Kromě jiných poskytovala žalobkyně na základě příslušných smluv technické služby včetně skladování vozidel i společnostem [právnická osoba], [IČO] (smlouva o poskytování technických služeb ze dne [datum]), a [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (rámcová smlouva o poskytování technických služeb ze dne [datum] a dohoda o uskladnění vozidel a dalších službách k rámcové smlouvě o poskytování technických služeb ze dne [datum]). V důsledku protiprávní činnosti neznámého pachatele došlo v období od [datum] do [datum] k poškození mj. 16 vozidel (ty, u kterých je škoda požadována v rámci žaloby). Konkrétně se jednalo o 14 vozidel, kde poškozeným je firma [právnická osoba] (v rámci specifikace je uveden sektor/řada/pozice, na kterých byla vozidla skladována v areálu žalobkyně):

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka] [číslo], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

přičemž u této skupiny vozidel došlo k poškození palubní desky, odcizení volantu a části palubní desky,

(v rámci specifikace je uveden sektor/pozice, na kterých byla vozidla skladována v areálu žalobkyně)

[spisová značka], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno],

[spisová značka], [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno], přičemž u této skupiny vozidel došlo k poškození palubní desky a odcizení její části.

Dále byla poškozena 2 vozidla firmy [jméno] - [právnická osoba] (v rámci specifikace je uveden sektor/pozice, na kterých byla vozidla skladována v areálu žalobkyně): [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], poškozená palubní deska a části palubní desky,

[anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], poškozená palubní deska, odcizen volant a části palubní desky.

Rozsah poškození jednotlivých vozidel včetně jejich identifikace byl popsán v protokolu Policie ČR o ohledání místa činu ze dne [datum], včetně fotodokumentace. Šetřením policie nebylo zjištěno násilné vniknutí do areálu žalobkyně, oplocení nebylo poškozeno. Trestní věc pro uvedený skutek byla odložena usnesením Policie ČR, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 27. 2. 2019, [číslo jednací], neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání proti konkrétní osobě. Převzetí vozidel do skladu žalobkyně v období před vznikem škody je prokázáno mezinárodními nákladními listy (CMR) ve vztahu k vozidlům zn. [anonymizováno] a předávacími protokoly ve vztahu k vozidlům [značka automobilu]. Výše škody vyplývá z daňových dokladů za opravu jednotlivých vozidel a z vyčíslení škody společností [právnická osoba] (ceny bez DPH). Dle výpisů z jejího účtu žalobkyně zaplatila na náhradě škody výše uvedeným společnostem celkovou částku 852 292,73 Kč, a to dne [datum] (částka 747 624,93 Kč) a dne [datum] (částka 104 667,80 Kč). Žalobkyně požaduje zaplacení celkové škody ve výši 632 587,58 Kč po odečtení částky 219 705,15 Kč, která jí byla vyplacena jako pojistné plnění. Nárok v této výši uplatnila žalobkyně vůči žalované předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum] s tím, že žalobkyně žádala zaplacení této částky do [datum]. Na základě mandátní smlouvy ze dne [datum], ve znění dodatků [číslo] až 7 (dále jen„ mandátní smlouva“), se žalovaná (jako mandatář) zavázala poskytovat žalobkyni (jako mandantu) bezpečnostní služby a činnosti spočívající ve fyzické ostraze majetku a osob v objektu – celním skladu osobních vozů v [obec] [anonymizováno] [obec], komunikaci s Policií ČR a ostatními složkami integrovaného záchranného systému a případné další zvláštní služby a činnosti. Rozsah, objem a způsob výkonu smluvních činností byl podrobně specifikován v příloze [číslo] mandátní smlouvy – Směrnice výkonu ostrahy, která tvoří nedílnou součást smlouvy (čl. I. odst. 1 až 3) – dále jen„ směrnice“. V čl. III. odst. 1 mandátní smlouvy bylo sjednáno, že mandatář je povinen provádět smluvní činnosti řádně, s vynaložením odborné péče a v souladu s účinnými právními předpisy. Při plnění smlouvy je povinen vždy dbát oprávněných zájmů mandanta a všestranně tyto jeho zájmy chránit. Mandatář dále prohlásil, že je pro účely svého podnikání pojištěn se zde uvedeným limitem plnění (viz rovněž dodatek [číslo] k mandátní smlouvě ze dne [datum], který odkazuje na novou pojistnou smlouvu mandatáře, která je přílohou tohoto dodatku). V čl. VI. odst. 1 mandátní smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná odpovídá žalobkyni za škodu způsobenou při provádění smluvních činností dle této smlouvy jednáním v rozporu se smlouvou, a/nebo Přílohou [číslo] – Směrnice výkonu ostrahy, a/nebo obecně závaznými právními předpisy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s účinností od [datum] Mandátní smlouva byla ukončena dohodou stran ze dne [datum] a zanikla v tříměsíční výpovědní lhůtě, která začala běžet od [datum]. Podle Směrnice v [číslo] - b platné ode dne [datum] (Příloha [číslo] mandátní smlouvy) sloužil areál žalobkyně jako celní sklad osobních vozů, které parkují na volných asfaltových plochách, jsou odemčeny s klíčky uvnitř vozu a s minimálním množstvím PHM. Areál žalobkyně je hlídán smluvní bezpečnostní agenturou v rozsahu 4 zaměstnanci bezpečnostní agentury (dále jen„ ZBA“) po dobu 24 hodin denně. Tato služba je monitorována obchůzkovým systémem [anonymizována dvě slova] [příjmení] (čl. 5). Povinností zaměstnanců bezpečnostní agentury (dále jen„ ZBA“) v pracovní době bylo zejména na vrátnici řídit vstup a výstup zaměstnanců žalobkyně do a z objektu a kontrolovat zaměstnanecké průkazy, řídit vjezdy a výjezdy všech vozů do a z areálu. Dále ZBA na vrátnici řídí vstup a výstup všech pěších návštěv, které jsou vpuštěny do areálu po odsouhlasení zodpovědným pracovníkem žalobkyně. Na vrátnici slouží vždy 2 ZBA, třetí ZBA řídí pohyb a činnost LKW na ploše pro nakládku a vykládku vozů, čtvrtý ZBA monitoruje areál a jeho okolí ze strážní věže. ZBA vždy po dvou hodinách mění místo strážní služby ([číslo listu] [číslo]). Mimo pracovní dobu byly povinnosti ZBA vymezeny zejména tak, že na vrátnici slouží jeden ZBA, ostatní tři ZBA provádí pochůzkovou a monitorovací činnost. Dále byla stanovena pravidla pro vjezd a výjezd zaměstnanců žalobkyně, externích firem i LKW a odtahové služby v mimopracovní dobu či v nočních hodinách. Hlavní brána areálu u vrátnice se uzavírá každý pracovní den do 18:30 hodin, ostatní brány areálu jsou trvale uzavřené (čl. 5 [číslo]). V rámci pochůzkové činnosti (čl. 5 [číslo]) bylo stanoveno, že ZBA provádějí pochůzkovou činnost nepřetržitě, pohybují se po objektu samostatně po schválených trasách, pochůzková činnost je monitorována pomocí systému [anonymizováno]. Pochůzky jsou zaměřeny na celkovou kontrolu areálu, oplocení, mechanických zábran, na nebo u oplocení, elektromagnetických čidel umístěných na branách areálu, vizuální kontroly uskladněných automobilů, popř. odhalení technické havárie, požáru nebo narušitele. V rámci kontrolní činnosti byla stanovena mimo jiné i povinnost provádět prohlídky osob a příručních zavazadel při jejich odchodu z objektu, kontrolu nákladů při vjezdech a výjezdech LKW, dále kontrolu náhodně vybraných vozidel při výjezdu. Dále bylo prokázáno, že výkon ostrahy žalované zejména v mimopracovní době v období, kdy došlo k vzniku škody, nebyl prováděn v souladu s citovanou Směrnicí. Zejména noční směny byly obsazovány menším počtem strážných, nebyly řádně prováděny obchůzky ani monitorování prostoru ze strážní věže.

6. Takto zjištěný skutkový stav věci má svou oporu v provedeném dokazování s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud na něj tedy plně odkazuje.

7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 566 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v platném znění (dále jen„ obch. zák.“) mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu (odst. 1). Je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena (odst. 2).

9. Podle § 567 odst. 1 obch. zák. mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí.

10. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

11. Podle § 374 obch. zák. se za okolnosti vylučující odpovědnost považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala (odst. 1). Odpovědnost nevylučuje překážka, která vznikla teprve v době, kdy povinná strana byla v prodlení s plněním své povinnosti, nebo vznikla z jejich hospodářských poměrů (odst. 2). Účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, dokud trvá překážka, s níž jsou tyto účinky spojeny (odst. 3).

12. Podle § 376 obch. zák. poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna.

13. Podle § 379 obch. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči.

14. Podle § 383 obch. zák. je-li k náhradě škody zavázáno několik osob, jsou tyto osoby povinny škodu nahradit společně a nerozdílně a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

15. Podle § 440 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.

16. Mezi účastníky řízení byla [datum] ve znění dodatků [číslo] až 7 uzavřena mandátní smlouva ve smyslu ust. § 566 a násl. obch. zák., neboť účastníci řízení uzavřeli smlouvu jako podnikatelé při své podnikatelské činnosti. Žalobkyně požaduje žalobní nárok z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku porušení smluvní povinnosti z uvedené smlouvy. Ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 o. z. je tak zapotřebí aplikovat dosavadní právní úpravu, tj. zejména obch. zák., případně subsidiárně obč. zák. Ujednání účastníků o aplikaci o. z. ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 poslední věta o. z. neexistuje.

17. Odpovědnost za škodu dle ust. § 373 a násl. obch. zák. je založena na objektivním principu bez zřetele na zavinění, s možností liberace škůdce. Liberační důvody jsou popsány v ust. § 374 obch. zák. a svým charakterem se v podstatě blíží charakteristice vyšší moci. Dle komentáře k ust. § 374 obch. zák.„ K vyloučení odpovědnosti (k liberaci) dochází, jen jestliže do očekávaného průběhu věcí zasáhla vnější okolnost, kterou ten, kdo je zavázán, nemohl dobře překonat, ani ji v době vzniku závazku nemohl předvídat. Při posouzení, zda mohl překážku překonat, se nevychází z jeho okamžitých a zvláštních poměrů, není tu tedy hledisko subjektivní, ale vychází se z posouzení, zda to bylo možné při vynaložení péče, kterou lze od podnikatele obecně očekávat… takový případ nenastává, lze-li překážku odvrátit nebo překonat při využití všech možností a vypětí sil, které ještě lze na podnikateli žádat, tedy až k horní hranici objektivně posouzených možností, které lze podle obecného posuzování shledat… obecně se požaduje, aby podnikatel měl jako profesionál odborné znalosti a očekává se od něj pečlivost, pak je zřejmé, že liberační důvody nejsou vymezeny nijak široce, spíše jsou vymezeny stroze a rozšiřující výklad by nebyl namístě. V podstatě se toto vymezení blíží charakteristice vyšší moci.“ (srovnej Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1039-1040).

18. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že právě vzhledem k tomu, že je odpovědnost za škodu dle obch. zák. založena na objektivním principu bez zřetele na zavinění, nemůže být na projednávanou věc uplatněno ust. § 440 obč. zák. Dle komentovaného znění § 440 obč. zák.„ Postihem (regresem) se rozumí právo toho, kdo splnil svou vlastní povinnost vůči poškozenému vyplývající z jeho odpovědnosti za škodu, proti tomu, kdo vznik této škody svým zaviněním způsobil. Toto právo má jen ten, kdo závazek k náhradě škody splnil, popřípadě částečně… U osoby (fyzické či právnické), vůči níž je postihové právo uplatněno, musí být splněny veškeré předpoklady její odpovědnosti za škodu, která byla zaviněně způsobena poškozenému… Postih podle tohoto ustanovení nedopadá na toho, kdo odpovídá bez zřetele na zavinění.“ (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I, II, 1. vydání, Praha 2008, s. 1131-1132). Uvedené ustanovení tak nelze na vztah mezi účastníky použít.

19. Žalovaná měla jako podnikatelka a smluvní partner žalobkyně porušit mandátní smlouvu tím, že její zaměstnanci minimálně na podzim roku 2018 neplnili své povinnosti, stanovené žalované mandátní smlouvou, v důsledku čehož vznikla v listopadu 2018 škoda společnosti [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobkyni nicméně fakticky vznikla škoda až plněním uvedeným společnostem, tj. dnem [datum] ([anonymizováno]) a [datum] ([příjmení]). I přesto, že škoda vznikla až v tomto období (tedy po účinnosti o. z. dne [datum]), jde stále (v případě žalované) o porušení smlouvy z roku 2009, režim o. z. tedy nebude dle názoru odvolacího soudu na projednávanou věc vůbec použit (viz § 3028 odst. 3 o. z.). Není tak rovněž možné postupovat dle ust. § 495 ve spojení s § 2894 o. z., dle kterých„ škoda jakožto materiální újma je definována jako újma na jmění. Jmění je pak souhrn majetku (aktiv) a dluhů (pasiv) poškozeného. Jde tudíž o širší pojem než je majetek. Ke zmenšení jmění poškozeného, a tudíž ke skutečné škodě jakožto újmě na jeho jmění, dojde již vznikem dluhu, nikoliv až jeho splněním poškozeným… Poškozený se tudíž může domáhat náhrady vzniklé škody bez ohledu na to, zda vzniklý dluh splnil (či v budoucnu splní), a judikatura k obč. zák. dovozující opak (např. 25 Cdo 986/2001, 25 Cdo 987/2001 Rc 14/2005) se nadále neuplatní…Poškozený má volbu, zda bude požadovat, aby jej škůdce dluhu zprostil, nebo zda bude požadovat peněžitou náhradu ve výši odpovídající vzniklému dluhu… (srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol., Občanský zákoník, § 2952, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. BECK, 2017, s. 2894-2895). V režimu dosavadní právní úpravy do [datum] bylo podstatné, kdy fakticky došlo ke zmenšení majetku (nikoliv nově jmění) poškozeného, v daném případě žalobkyně. K tomu pak došlo až plněním žalované částky poškozeným společnostem dne [datum] a [datum].

20. Bylo povinností žalobkyně přesně tvrdit, a zejména prokázat, jaká škoda jí vznikla a v jaké výši, a to v příčinné souvislosti s porušením (v důsledku porušení) povinností žalované z mandátní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatků, včetně přílohy - směrnice. V tomto směru má břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tj. musí prokázat důvod a výši škody, za níž odpovídá právě žalovaná. Zásadně nelze pouze odkázat na to, že žalobkyně plnila poškozeným společnostem [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] určitou částku.

21. Obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újma na jmění) představuje: a) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále zavinění (které se ve formě nedbalosti předpokládá). Odvolací soud na tomto místě zdůrazňuje, že odpovědnost za škodu v důsledku porušení smluvní povinnosti dle 373 a násl. obch. zák. je tzv. objektivní odpovědností, tj. odpovědností za výsledek bez zřetele na zavinění. Lze se jí pouze zprostit za podmínek uvedených v ust. § 374 obch. zák. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala žádné liberační důvody ve smyslu tohoto ustanovení obch. zák.

22. Odvolací soud uzavírá pro případ existence podmínky porušení smluvní povinnosti, že se žalovaná dle čl. I. odst. 1 až 3 mandátní smlouvy zavázala k fyzické ostraze majetku a osob v objektu – celním skladu osobních vozů v [obec] [anonymizováno] [obec], komunikaci s Policií ČR a ostatními složkami integrovaného záchranného systému a případné další zvláštní služby a činnosti. Rozsah, objem a způsob výkonu smluvních činností byl podrobně specifikován v příloze [číslo] mandátní smlouvy – Směrnice výkonu ostrahy, která tvořila nedílnou součást smlouvy. Dle čl. III. odst. 1 se pak zavázala provádět smluvní činnosti řádně, s vynaložením odborné péče a v souladu s účinnými právními předpisy s tím, že bude vždy dbát oprávněných zájmů mandanta a všestranně tyto jeho zájmy chránit. Právě z uvedené směrnice (v daném případě Směrnice v [číslo], platné ode dne [datum]) je zásadně třeba vyjít, neboť podrobněji a konkrétněji stanovuje povinnosti žalované, obecně upravené mandátní smlouvou. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná jako mandatář porušila čl. 5 1. této směrnice, dle nějž bylo mj. sjednáno, že„ Areál žalobkyně bude hlídán smluvní bezpečnostní agenturou v rozsahu 4 zaměstnanci bezpečnostní agentury (dále jen„ ZBA“) po dobu 24 hodin denně. Tato služba je monitorována obchůzkovým systémem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“, dále čl. 5 2. 1. Směrnice, dle které„ na vrátnici slouží vždy 2 ZBA, třetí ZBA řídí pohyb a činnost LKW na ploše pro nakládku a vykládku vozů…, čtvrtý ZBA monitoruje areál a jeho okolí ze strážní věže. ZBA vždy po dvou hodinách mění místo strážní služby“. Rovněž dle čl. 5 [číslo]„ na vrátnici slouží jeden ZBA, ostatní tři ZBA provádí pochůzkovou a monitorovací činnost..“. Došlo také k porušení čl. 5 2. 4. Směrnice, dle kterého„ ZBA provádějí pochůzkovou činnost nepřetržitě. Pohybují se po objektu samostatně po trasách schválených… Pochůzky mají být zaměřeny na celkovou kontrolu areálu, oplocení, mechanických zábran nebo na/u oplocení elektromagnetických čidel umístěných na branách areálu, vizuální kontroly uskladněných automobilů, popř. odhalení technické havárie, požáru nebo narušitele“. V řízení bylo prokázáno zejména svědeckými výpověďmi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], že sjednaná pochůzková činnost nebyla prováděna řádně, žalovaná nasazovala zejména mimo pracovní dobu nižší počet pracovníků, než bylo sjednáno, nebyl prováděn monitoring areálu ze strážní věže (právě v blízkosti úseku C, kde došlo k největšímu počtu krádeží). O závažnosti porušení smluvních povinností na straně žalované ostatně svědčí i rozsah vzniklé škody, resp. počet automobilů, které byly poškozeny (odcizeny některé jejich vnitřní prvky) – viz níže. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1183/2002 nepovažuje za přiléhavý, neboť v daném případě byly mezi účastníky sjednány konkrétně povinnosti týkající se ostrahy, které však nebyly dlouhodobě (a rovněž v období, kdy škoda na vozidlech vznikla) ze strany žalované plněny. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná shora uvedené smluvené povinnosti porušovala opakovaně a dlouhodobě a to i v rozhodné době krádeží.

23. Existenci vzniku škody byla dle odvolacího soudu prokázána jednak mezinárodními nákladními listy (CMR) a předávacími protokoly, z nichž se podává, že předmětná vozidla byla„ naskladněna“ do skladu a objektu, střeženého žalovanou. Samotný vznik škody je prokázán z obsahu trestního spisu, zejména protokolem o ohledání místa činu ze dne [datum] včetně fotodokumentace. Výše škody, která vznikla poškozeným společnostem a potažmo žalobkyni pak vyplývá z daňových dokladů (faktur), vystavených za opravu jednotlivých vozidel a z vyčíslení škody společností [právnická osoba] Žalobkyně rovněž prokázala výpisy z účtu, že žalované částky zaplatila dne [datum] a [datum] poškozeným společnostem, se kterými měla smluvní vztah ohledně skladování a zabezpečení uvedených vozidel.

24. Podmínka existence příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti a vznikem škody je dle odvolacího soudu dána tím, že nebýt porušení smluvní povinnosti ze strany žalované, škoda by nevznikla. Jinými slovy, pokud by žalovaná řádně plnila své (smluvní) povinnosti a střežila objekt žalobkyně smluveným způsobem, nemohlo by ke krádežím dojít (minimálně nikoli v takovém rozsahu, v jakém k nim došlo). Je třeba přihlédnout i k tomu, že v listopadu 2018 došlo během 4 dnů k poškození (odcizení interních částí) u celkem 25 vozidel; nešlo tedy o nějaké drobné krádeže, ale o organizovanou akci většího rozsahu. K takovéto akci by nemohlo dojít, pokud by žalovaná řádně plnila své smluvní povinnosti, prováděla řádné obchůzky dostatečným množstvím pracovníků, po řádné trase, včetně střežení objektu ze strážní věže. Otázku příčinné souvislosti je pak zapotřebí posoudit i ve smyslu tzv. adekvátní příčinné souvislosti, a posoudit, zda žalovaná vůbec mohla předvídat vznik žalované škody, tj. zda mohla předpokládat (zda pro ni nebylo zcela zjevně nepravděpodobné – viz níže), že žalobkyni může vzniknout nárokovaná škoda. Odvolací soud odkazuje v této otázce na závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 1. 11. 2007, č. j. I. ÚS 312/05-1, jenž hovoří o ochranném účelu smlouvy, který spočívá v teorii„ adekvátní příčinné souvislosti“. Uvedený nález mj. uvádí, že„ u odpovědnosti za škodu pro porušení obligační povinnosti (nikoli u tzv. deliktní odpovědnosti) se zavinění vztahuje jen na samo porušení této povinnosti. Porušení právní povinnosti z obligačního vztahu proto musí být pro jednajícího předvídatelné. Trvání na tomto kritériu zavinění i ve vztahu ke škodě by však v tomto případě škůdce nadmíru zvýhodňovalo. To je zřejmé např. z toho, že smluvní partneři často nejsou informováni o navazujících obchodních plánech druhé strany, proto ani nemohou vědět, jaká škoda by této druhé straně v důsledku porušení smluvní povinnosti vznikla. Na druhou stranu by bylo zjevně nepřiměřené, pokud by ten, kdo porušil smluvní povinnost, odpovídal za jakkoli vzdálené či nepravděpodobné následky jeho jednání. Racionální řešení, které zohledňuje uvedená východiska, představuje požadavek adekvátní příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Pro odpovědnost za škodu tedy není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro výše uvedeného optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný. Pro zjištění odpovědnosti vedlejšího účastníka podle teorie adekvátnosti kausálního nexu je tak rozhodující, zda zaviněně porušil povinnost ze závazkového vztahu. Dále, zda toto zaviněné porušení smluvní povinnosti bylo objektivně nutnou podmínkou vzniku škody a zda tento následek by nebyl pro optimálního pozorovatele zcela zjevně nepravděpodobný“. Rovněž pak odkazuje na ust. § 379 věta druhá obch. zák. citované shora. Je přesvědčen, že škoda, která žalobkyni vznikla a je uplatněna v žalobním návrhu, nebyla pro žalovanou nikterak nepředvídatelná už s přihlédnutím k tomu, že žalovaná je právnickou osobou – podnikatelkou v oboru ostrahy objektů, a pro účely takto vzniklé škody byla ostatně i pojištěna (viz Dodatek [číslo] k mandátní smlouvě včetně pojistné smlouvy z [datum]). Žalovaná musela předpokládat možný vznik škody, pokud ostrahu objektu žalobkyně prováděla nedbale a nedostatečně, zcela v rozporu se smluvenými standardy. K předpokladu zavinění odvolací soud opakuje, že v případě § 373 a násl obch. zák. se k němu nepřihlíží a je zde pouze možná pouze liberace za podmínek § 374 obch. zák.

25. Z hlediska rozsahu odpovědnosti za škodu (z hlediska vícero škůdců) poukazuje odvolací soud na ust. § 383 obch. zák. Z komentářové literatury k tomuto ustanovení vyplývá, že„ …Solidární odpovědnost je obchodních vztazích uplatňována důsledně. Možnost stanovení odpovědnosti v podílu podle účasti, jakou dává občanský zákoník (rozuměj zákon č. 40/1964 Sb. –„ poznámka soudu“) v § 438 odst. 2 soudu pro obchodní vztahy dána není.“ (srovnej Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1044-1045). Je tedy zřejmé, že žalovaná odpovídá za škodu ve vztahu k žalobkyni s dalšími případnými škůdci solidárně, tedy společně a nerozdílně, a s ostatními případnými škůdci se pak vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

26. Lze tak uzavřít, že všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za vzniklou škodu žalobkyni byly splněny, a proto má žalobkyně právo na úhradu jí vzniklé škody v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou a žalovaná je povinna jí ji uhradit v plném rozsahu, tedy v částce 632 587,58 Kč. Pokud jde o příslušenství žalobního nároku, žalobkyně správně odvozovala svůj nárok na zákonný úrok z prodlení (§ 1968 o. z.) od předžalobní výzvy, doručené žalované dne [datum], v níž žalobkyně určila žalované k plnění žalované částky lhůtu do [datum]. Ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. má tak žalobkyně nárok na úrok z prodlení z přiznané jistiny ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Takto jí byl správně přiznán soudem prvního stupně a přiznal jej i odvolací soud.

27. Ze všech uvedených důvodů změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak že žalobě vyhověl v plném rozsahu, tj. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 442 811,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Jinak jej ve výroku I. dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

28. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, proto jí náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří náklady jejího právního zastoupení za celkem 8,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – zde delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, [datum], účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum] – zde ½ úkonu právní služby), vše dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění - dále jen„ AT“ - při hodnotě 10 860 Kč za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT (tarifní hodnota 632 587,58 Kč), tj. 92 310 Kč, 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 700 Kč, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět, 80 km jedna zpáteční cesta, ve výši 453,54 Kč x 4 cesty, v celkové výši 1 814,16 Kč, náhrada za ztrátu času za celkem 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 200 Kč, 21 % DPH z částky 98 024,16 Kč ve výši 20 585,07 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 31 630 Kč, celkem tedy 150 239 Kč po zaokrouhlení (viz výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

29. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení platí o úspěchu a neúspěchu procesních stran stejné závěry jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (odvoláním obou účastníků byl napaden celý předmět řízení). Žalobkyně tak má podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Náklady odvolacího řízení žalobkyně pak konkrétně tvoří odměna její právní zástupkyně za celkem 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) při hodnotě 10 860 Kč za úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT (tarifní hodnota 632 587,58 Kč), tj. 21 720 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, 21 % DPH z částky 22 320 Kč ve výši 4 687,20 Kč, a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 22 141 Kč, celkem tedy 49 148 Kč po zaokrouhlení (viz výrok IV. rozsudku odvolacího soudu). K plnění přiznané částky jistiny, příslušenství i náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo nákladů řízení je pak určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou.