o odvolání žalovaného a žalobkyně proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 12 C 235/2021-128 ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2021, č. j. 12 C 235/2021-134

1. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 12 C 235/2021-128 ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2021, č. j. 12 C 235/2021-134, rozhodl Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 074,30 € s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 074,30 € od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo výrokem II. rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení v částce 37 897,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rovněž bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 22 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm uvedl, že dne [datum] obdržel spolu se žalobou výzvu soudu prvního stupně k vyjádření k žalobě; lhůta byla stanovena v délce 30 dnů, tedy do [datum]. Žalovaný musel jako osoba neznalá práva vyhledat odbornou pomoc v [anonymizována čtyři slova] [obec], kde věc konzultoval, a následně dne [datum] zmocnil zaměstnance této poradny. Ten si musel vyžádat veškeré písemnosti od původního právního zástupce žalovaného v [obec], který žalovaného zastupoval v trestním řízení ve stejné kauze. Z uvedeného důvodu požádal žalovaný soud prvního stupně o prodloužení uvedené lhůty, a to o další 3 týdny, tj. do [datum]. Soud prvního stupně však na tuto žádost vůbec nereagoval. Usnesení, kterým o žádosti rozhodl dne [datum], obdržel žalovaný až [datum]. V mezidobí zaslal žalovaný soudu prvního stupně e-mailem ze dne [datum] vyjádření k žalobě, ve kterém označil veškeré důkazy na podporu svého tvrzení ve věci neuznání nároků žalobkyně. Žalovaný považuje postup soudu za zvláštní, pokud nereagoval na žádost žalovaného o prodloužení lhůty až do doby, kdy vypršela, ignoroval podané vyjádření žalovaného (byť proti původní lhůtě podané o 8 dnů později), a vydal rozsudek pro uznání. Pokud by žalovaný věděl, že soud prvního stupně nehodlá jeho žádosti o prodloužení lhůty vyhovět, pokusil by se napsat vyjádření ve lhůtě alespoň na základě těch podkladů, které měl k dispozici. Protože však soud nereagoval a lhůta dále plynula, předpokládal, že je soud s touto nově navrženou lhůtou srozuměn. Žalovaný se nemůže vyhnout podezření, že soud nejednal tak, aby svým přístupem zachovával rovnost stran sporu, naopak svým postupem žalovaného hrubě znevýhodnil. Z tohoto důvodu podal také žalovaný námitku podjatosti soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a projednání jiným soudcem.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že pokud žalovaný vyčítá soudu prvního stupně, že jej neinformoval o neprodloužení lhůty k vyjádření k žalobě, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS ČR“) ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2148/2018, či rozsudek ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5405/2014, jenž obstál i v ústavní rovině – viz usnesení Ústavního soudu ČR (dále jen„ ÚS ČR“) ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 339/2016. Spoléhal-li žalovaný na to, že jej soud prvního stupně bude informovat o tom, zda jeho žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě vyhoví či nikoliv, nečinil správně. Uvedl-li žalovaný ve svém podání ze dne [datum] pouze to, že nárok žalobkyně neuznává, nešlo ani ve světle shora citované judikatury NS ČR o řádné vyjádření žalovaného k žalobě. Žalovaným uváděný důvod pro prodloužení lhůty k vyjádření, tj. seznámení se s trestním spisem ze strany jeho nového zástupce, není v duchu rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 497/2016, vážným důvodem pro nevydání rozsudku pro uznání. Žalovaný měl více než dostatečný prostor k tomu, aby včas poskytl svému zástupci podklady k věci a aby jeho vyjádření k žalobě bylo soudu prvního stupně podání do [datum] (sám žalovaný v odvolání připouští, že určité vyjádření podat včas mohl). Je rovněž nutné přihlédnout i k předžalobním výzvám žalobkyně ze dne [datum] a [datum], i k výzvě soudu prvního stupně k prostému vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Soudu prvního stupně nelze rovněž vyčítat, že nereagoval na opožděné vyjádření žalovaného k žalobě ze dne [datum]. Správně vydal rozsudek pro uznání. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení jako věcně správný potvrdil s výjimkou rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (viz odvolání žalobkyně níže).

4. Také žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolala, avšak pouze do jeho výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení. Namítala, že soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení pouze odměnu za její zastupování s režijními paušály a s DPH. Žalobkyně však měla nemalé náklady v souvislosti s překladem listinných důkazů v celkové výši 22 581,99 Kč. Navrhla tedy, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že výše náhrady nákladů řízení činí celkem 60 479,19 Kč.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

6. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti vznesenou žalovaným vůči soudci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z vyjádření soudce ze dne [datum] se podává, že účastníky řízení osobně nezná a na výsledku řízení nemá zájem. Odvolací soud konstatuje, že ve smyslu ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Právě tyto skutečnosti, které nejsou způsobilé vyloučení soudce založit, žalovaný ve své námitce podjatosti uvádí. Soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] tak není z projednávání řešené věci vyloučen.

7. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je možno rozsudkem pro uznání rozhodnout i tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci (odst. 3). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).

8. Ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že v projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 074,30 € s příslušenstvím z titulu náhrady újmy (škody) na zdraví (bolestné, ztížení společenského uplatnění, další nemajetková újma, náklady vynaložené v souvislosti s léčením, ztráta slevy na pojistném na zdravotním pojištění, ztráta na výdělku), způsobené žalovaným při nehodě v lyžařském areálu [anonymizováno] dne [datum]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 9. 2021, č. j. 12 C 235/2021-111, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě. Na tuto výzvu žalovaný nikterak nereagoval. Soud prvního stupně tedy postupoval dle ust. § 114b o. s. ř. a usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 12 C 235/2021-114 žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení předmětného usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byl žalovaný ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. poučen, že pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude se mít za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání. Uvedené usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] Lhůta určená pro vyjádření ve věci samé v délce 30 dnů tak skončila dnem [datum]. Podáním ze dne [datum] žalovaný soudu prvního stupně sdělil, že nárok uplatněný žalobou neuznává, originály písemností spojené s věcí předal již před více než rokem právnímu zástupci v [obec], záležitost si vyžádá„ delšího časového horizontu“, než budou listiny předány novému právnímu zástupci. Z tohoto důvodu požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření do konce listopadu 2021 O této žádosti o prodloužení lhůty rozhodl soud zamítavým usnesením ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 12 C 235/2021 – 124. Téhož dne rozhodl rovněž napadeným rozsudkem pro uznání. V mezidobí, konkrétně dne [datum], podal žalovaný k soudu prvního stupně kvalifikované vyjádření k žalobě.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že v daném případě byly zásadně splněny pozitivní podmínky pro vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. Okolnosti případu i povaha věci (jedná se o nikoliv jednoduchou věc, u které bylo možno předpokládat např. rozsáhlejší dokazování apod.) vyžadovaly, aby měl soud k dispozici kvalifikované vyjádření žalovaného k žalobě. Žaloba má pak veškeré zákonné náležitosti dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., je určitá a projednatelná. Žalobní nárok vychází ze skutkového vylíčení žaloby, a tak jak je v ní popsán, není v rozporu ani s hmotným právem. Odvolací soud pak zdůrazňuje, že pro účely vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. vychází soud pouze ze znění žaloby, zkoumá její projednatelnost a případný rozpor žalobního nároku (tak jak je skutkově vylíčen v žalobě) s hmotným právem. V žádném případě nepřezkoumává důvodnost žaloby a nezabývá se ani předloženými důkazy.

10. Odvolací soud je nicméně přesvědčen, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Vychází z toho, že žalovaný ve svém podání ze dne [datum] (tedy ještě ve lhůtě určené soudem prvního stupně k vyjádření k žalobě, která běžela do [datum]) uvedl vážný důvod ve smyslu ust. § 114b odst. 5 o. s. ř., pro který se nemohl ve lhůtě dané mu soudem prvního stupně kvalifikovaně vyjádřit k žalobě. Tímto důvodem byla skutečnost, že v reakci na výzvu soudu prvního stupně dle § 114b o. s. ř. (doručenou mu dne [datum]) jako právní laik kontaktoval nového zástupce (obecného zmocněnce). Po konzultaci s ním bylo zapotřebí vyžádat podklady od předchozího právního zástupce žalovaného v trestní věci ([anonymizována dvě slova] [obec]) s tím, že budou předány obecnému zmocněnci tak, aby se mohl kvalifikovaně k žalobě vyjádřit. Za tímto účelem rovněž žalovaný požádal soud prvního stupně o prodloužení lhůty k vyjádření do konce listopadu 2021. Ještě před uběhnutím této lhůty, konkrétně dne [datum] se pak žalovaný k žalobě vyjádřil.

11. I s odkazem na ustálenou judikaturu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2693/16 a zejména nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3207/20) odvolací soud uzavírá, že žalovaný měl legitimní vážný důvod k tomu, aby požádal soud prvního stupně o prodloužení lhůty k podání kvalifikovaného vyjádření k žalobě, učinil tak v době určené k tomuto vyjádření, nebyl ve věci nikterak nečinný, a přistupoval k procesní výzvě soudu prvního stupně aktivně s řádným vysvětlením toho, proč se vyjádřit v dané lhůtě nemůže. Soud prvního stupně měl tedy na tuto žádost žalovaného reflektovat, nikoliv ve věci bez dalšího rozhodnout rozsudkem pro uznání.

12. Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

13. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů vzniklých v tomto odvolacím řízení.