o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 9. 2021, č. j. 22 C 52/2021 – 52, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 22 Co 52/2021-56

1. Okresní soud Praha - východ (dále také jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 8. 9. 2021, č. j. 22 Co 52/2021 - 52, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 500 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 32 246,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.) a zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 25 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku Okresnímu soudu Praha – východ (výrok III.). Soud prvního stupně takto rozhodl, když dospěl k závěru, že došlo k uznání nároku žalovaným, který se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu řádně nevyjádřil.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Proti platebnímu rozkazu podal včas a řádně odpor, v němž uvedl, že uplatněný nárok žalobou neuznává ani z části. Následně odpor a vyjádření v něm uvedené doplnil. Namítal, že nebyla zjištěna výše škody, kterou měl způsobit, že sama žalobkyně navrhovala v žalobě zjištění škody znaleckým posudkem a bylo tak zřejmé, že výše škody není známa. Zároveň nebyl zjištěn základ nároku, který žalovaný od počátku neuznával. Pokud by žalobkyně požadovala uhradit žalobou jakoukoliv částku, musel by žalovaný zaplatit a takový postup považuje za nesprávný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. Žalovaný dále namítal, že je mu 80 let a proto mu měla být stanovena delší než 30 denní lhůta k podání vyjádření. Zdůraznil, že se s podáním vyjádření opozdil pouze o 8 dní. Založil do spisu výňatky z komentáře k občanskému soudnímu řádu, nakladatelství B.E.C.K., 3. vydání, s autoři Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek. Zároveň odkázal i na konstantní judikaturu. Navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že byl řádně vyzván k vyjádření dle § 114b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo možné uzavřít a schválit smír, žalovaný je zletilý a plně svéprávný a ustanovení § 114b odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. se proto nepoužije. Odpor podaný žalovaným neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností, na kterých žalovaný staví svou obranu a ani v něm neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení a nepřipojil žádné listinné důkazy. Vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno až [datum], tedy po uplynutí lhůty pro podání vyjádření dle § 114b odst. 1 o. s. ř. Žalovaný opožděné podání svého vyjádření nezdůvodnil a nepoukázal na vážný důvod, který mu ve včasném podání vyjádření zabránil. Žalobkyně dále uvedla, že částku, kterou požaduje žalobou po žalovaném nepovažuje za nepřiměřenou, neboť detailně zdůvodnila její výpočet v žalobě samé. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 4 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou podanou soudu [datum] domáhá nemajetkové újmy, a to bolestného ve výši 201 250 Kč, další škody ve výši 50 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 284 400 Kč a účelně vynaložených nákladů na léčbu ve výši 350 Kč. Jednotlivé žalobou uplatěné nároky žalobkyně odůvodnila a doložila listinnými důkazy. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem dne 9. 6. 2021, č. j. 22 C 50/2021 – 42, kterým bylo žalovanému uloženo, aby do 15 dnů od jeho doručení zaplatil žalobkyni 500 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 32 246,50 Kč, nebo aby proti tomuto platebnímu rozkazu podal odpor. Pokud podá odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň bylo žalovanému uloženo uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda jej uznává jen z části nebo co do základu. Byl poučen, že pokud nárok žalobou uplatněný zcela neuznává, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení a zároveň připojit k vyjádření listiny, na něž se ve vyjádření odvolání. Byl poučen i o tom, že pokud nemůže podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání a na jeho výzvu tvrzený vážný důvod prokázat. Zároveň byl žalovaný dále poučen, že pokud podá proti platebnímu rozkazu včas odpor a bez vážného důvodu se ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz spolu se žalobou byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne [datum], proti platebnímu rozkazu podal žalovaný prostřednictvím zvoleného právního zástupce dne [datum] odpor, který téhož dne doručil do datové schránky soudu. V odporu žalovaný uvedl, že se ve lhůtě 30 dnů k žalobě vyjádří, a že nárok uplatněný v žalobě neuznává ani z části. Ve vyjádření k věci samé podaném k soudu dne [datum] žalovaný uvedl svoji obranu proti základu uplatněného nároku.

6. Podle § 114b odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Podle § 153a odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

8. Odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 205b o. s. ř.). Přezkum věci odvolacím soudem je tak omezen pouze na to, zda byly splněny v dané věci předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a nikoliv to, zda žalobkyni skutečně vznikl nárok na majetkovou újmu v jí požadované výši.

9. Fikce uznání nároku nastává pouze tehdy, pokud usnesení o výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. splňuje zákonné podmínky, obsahuje všechny stanovené náležitosti, je žalovanému řádně doručeno a jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání.

10. Předpokladem pro vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. je povaha věci nebo okolnost případu, kdy povahou věci se rozumí její složitost, ať typová, skutková nebo právní, která sama o sobě vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání. Odvolací soud má za to, že v dané věci bezesporu její povaha odůvodňovala postup soudu prvního stupně dle § 114b o. s. ř., neboť žaloba na náhradu majetkové a nemajetkové újmy je věcí skutkově i právně obtížnou, kdy bylo možno předpokládat množství odlišných tvrzení účastníků. Bez znalosti stanoviska žalovaného nebylo ani možno nařídit jednání, neboť v rámci přípravy by nebylo možno se zaměřit na mezi účastníky sporné skutečnosti. Sama žaloba postup dle § 114b o. s. ř. umožňovala, neboť obsahuje všechny právně významné skutkové tvrzení, z nichž se odvíjejí uplatněné nároky. Žaloba spolu s platebním rozkazem a výzvou k vyjádření dle § 114b o. s. ř. byly žalovanému doručeny do vlastních rukou dne [datum], platební rozkaz obsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti a žalovaný byl o následku nesplnění výzvy k podání vyjádření řádně poučen. Zároveň byl poučen i o tom, že neuzná-li nárok žalobce, je povinen vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví svojí obranu a označit k prokázání svých tvrzení důkazy a připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Pokud byl platební rozkaz spolu se žalobou doručen žalovanému [datum], lhůta k podání odporu žalovanému uplynula dnem [datum] a 30denní lhůta k podání vyjádření uplynula dne [datum]. Jestliže žalovaný podal vyjádření soudu dne [datum], učinil tak opožděně a nastala fikce uznání nároku žalobkyně ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Soud prvního stupně nepochybil, pokud ve věci vydal výzvu dle § 114b o. s. ř., kterou učinil součástí vydaného platebního rozkazu, a následně za splnění zákonných podmínek, rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3207/20, dle kterého„ vydání rozsudku pro uznání je tak vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu“. Odkazy žalovaného na judikaturu nejvyššího a Ústavního soudu považuje odvolací soud za nepřípadné, neboť v odkazovaných rozhodnutích byla řešena odlišná situace žalovaných.

11. Pokud jde o další odvolací námitky, odvolací soud konstatuje, že žalovaný byl ve věci poučen, že pokud nemůže ve stanovené lhůtě podat písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký důvod mu v tom brání. To žalovaný, ač zastoupen advokátem, neučinil a jeho věk nemůže mít a nemá na stanovení lhůty k podání vyjádření vliv. Ostatně právní zástupce žalovaného si byl vědom stanovené 30denní lhůty k podání vyjádření a jako odborník v oboru právo si musel být vědom důsledků jejího nedodržení, o kterých byl žalovaný explicitně v platebním rozkaze poučen.

12. Žalobkyně byla před soudem prvního stupně plně úspěšná a vzniklo jí tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta stanovené však nejen dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„„ AT“), ale i dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 AT. Soud prvního stupně nesprávně stanovil výši účelně vynaložených nákladů nákladů žalobkyně, neboť vycházel z nesprávné určené výše tarifní hodnoty. Předmětem řízení je nárok na náhradu nemajtkové újmy na zdraví (bolestné, další nemajetková újma a ztížení společenského uplatnění) a majetkové újmy ve výši 350 Kč. Při určení výše odměny za úkon právní služby je tak zapotřebí vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 AT, tj. z částky 50 000 Kč (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, nebo ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Tarifní hodnoty se dle § 12 odst. 3 AT sčítají. V tomto případě tarifní hodnotu tvoří částka 100 350 Kč, odměna za úkon právní služby činí 5 140 Kč a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů za 2,5 úkonů právní služby po 5 140 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT ve spojení s § 7 AT a za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle jeho ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava právního zastoupení, písm. d) sepis žaloby a § 11 odst. 2 písm. h) sepis jednoduché výzvy k plnění. Celkem správná výše nákladů vzniklých žalobkyni řízení před soudem prvního stupně včetně 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátce této daně, činí po zaokrouhlení 16 638 Kč. Soud prvního stupně správně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud se při výpočtu náhrady nákladů řízení dopustil početní chyby, kterou opravil postupem dle § 164 o. s. ř.

13. Soud prvního stupně správně rozhodl výrokem III. napadeného rozsudku o„ přenosu“ poplatkové povinnosti na žalovaného ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), když žalobkyně byla dle § 11 odst. 2 písm. d) citovaného zákona od placení soudního poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku však byla stanovena nesprávně pouze dle položky č. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků - příloha k zákonu o soudních poplatcích (dále jen„ Sazebník soudních poplatků“) a nikoli rovněž dle položky č. 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Dle položky č. 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek za návrh na zahájení řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v částce vyšší než 200 000 Kč 1 % z žalované částky, tedy 4 997 Kč a z částky žalované majetkové újmy dle položky č. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1000 Kč, celkem činí správná výše přeneseného soudního poplatku 5 997 Kč Odvolací soud se při výpočtu dopustil početní chyby, kterou opravil postupem dle § 164 o. s. ř.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně pouze ve výroku II. a III. dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pokud jde o výši přiznané náhrady nákladů řízení a výši přeneseného soudního poplatku, jinak jej v těchto výrocích a výroku I. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů sestávajích ze dvou úkonů právní služby po 5 140 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 AT, z tarifní hodnoty 100 350 Kč, a dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) AT vyjádření k odvolání a § 11 odst. 1 písm. g) AT účast při jednání. Celkem výše nákladů vzniklých žalobkyni v odvolacím řízení činí včetně 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátce této daně, po zaokrouhlení 13 165 Kč a žalovanému bylo uloženo je zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud se při výpočtu náhrady nákladů řízení dopustil početní chyby, kterou opravil postupem dle § 164 o. s. ř.