o vyloučení majetkových práv z výkonu rozhodnutí

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 9. 2024, č. j. 19 C 90/2024-69, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla z výkonu rozhodnutí v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], jejímž provedením byl pověřen Exekutorský úřad [adresa], soudní exekutor [jméno FO], [adresa], vyloučena majetková práva, tj. členský podíl v bytovém družstvu: [právnická osoba] (výrok I.) a žalobkyni byla stanovena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 13 997,28 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazů, zejména ohledně námitky relativní neplatnosti úvěru přijatého jejím manželem, když nejasné byly i okolnosti ohledně vlastnictví členského podílu, zda je v SJM či nikoli. Dané řízení je sporným a důkazy i tvrzení předkládá účastník. Soud není povinen a ani to v rámci rovnosti účastníků nesmí učinit, aby vyhledával důkazy prokazující tvrzení účastníků sám. Vzhledem k nepřítomnosti soud prvního stupně nemohl žalobkyni poučit o potřebě doplnit tvrzení a důkazy. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci, přičemž lhůtu k plnění žalované stanovil delší než zákonnou, neboť žalobkyně dotčený byt užívá k bydlení společně se svým synem, exekucí bude postižena majetková hodnota, kterou nebude moci užívat a zvýší se tím její náklady na bydlení.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Namítá, že odvoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím o přidělení družstevního bytu ze dne 20. 9. 1990 byl družstevní podíl přidělen členu družstva, kterým se stal [právnická osoba], tehdejší manžel žalobkyně (manželství uzavřeno dne [datum]). Soud prvního stupně však na danou situaci nijak neaplikoval relevantní právní úpravu, konkrétně § 175 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném ke dni 20. 9. 1990. Podle ní žalobkyni vzniklo členství v družstvu a předmětný družstevní podíl (členská práva a povinnosti) spadají do společného jmění manželů s povinným [právnická osoba]. Vzhledem k výši úvěru se nepochybně jednalo o závazek, který významně přesahuje obvyklou správu společných věcí manželů, a tak souhlas žalobkyně ke sjednání úvěrové smlouvy, resp. k čerpání úvěru, byl nezbytný, resp. byl zákonnou podmínkou platnosti úvěrové smlouvy. Žalobkyně současně není u soudu povinna prokazovat, že o úvěru nevěděla (není povinna prokazovat negativní tvrzení). Dle názoru žalobkyně je to naopak žalovaná, kdo by měl v rámci řízení prokazovat, že žalobkyně o úvěru, který čerpal její manžel, věděla a byla s ním srozuměna. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje s právními názory soudu prvního stupně. Dluh dlužníka vůči žalované vznikl na základě leasingové smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum]. O pohledávce vzniklé z této smlouvy bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 29. 5. 2008, a byla jím dlužníku uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalované částku ve výši 235 146,10 Kč, dále 2 % úrok p.a. z této částky od 14. 6. 2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 51 274,20 Kč. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 8. 2009, č. j. 17 Nc 2484/2009-9, byla dle uvedeného rozsudku nařízena exekuce, a je dále vedena soudním exekutorem [jméno FO], soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce postižením dlužníka [právnická osoba], za účasti žalobkyně jako jeho manželky, v družstvu – [Anonymizováno] [adresa], IČO [Anonymizováno], který je spojen s právem užívání družstevního bytu č. [adresa], o velikosti 3+1 v 7. nadzemním podlaží. Dluh dlužníka vznikl po uzavření manželství se žalobkyní a v době, kdy již byl dlužník členem bytového družstva. Podíl v bytovém družstvu i dluh vůči žalované jsou tedy součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Pokud pak žalobkyně tvrdí, že o předmětném dluhu nevěděla, neboť smlouvu nepodepsala, neznamená to bez dalšího, že předmětný dluh není součástí společného jmění manželů. Procesní obranou nedlužícího manžela, tedy žalobkyně, v tomto případě není podání vylučovací žaloby dle § 267 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť není veden spor o to, zda je či není postižený majetek součástí SJM. Dotčená manželka dlužníka by se měla bránit podáním návrhu na částečné zastavení exekuce, což je zde důvodem pro zamítnutí žaloby. Navrhla proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen věcně správný a byly jí přiznány náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že rozhodnutím o přidělení družstevního bytu ze dne [datum] byl [právnická osoba] jako členu družstva přidělen byt s tím, že manželka [Jméno žalobkyně] a syn [adresa] budou spolu s členem v bytě bydlet. Manželství žalobkyně a [právnická osoba] bylo uzavřeno dne [datum]. Leasingovou smlouvou [Anonymizováno], vznikla pohledávka, pro níž je nařízena exekuce na majetkové hodnoty [právnická osoba]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, č. j. [spisová značka], byl [anonymizováno] jako podnikatel, fyzická osoba, uznán povinným uhradit žalující straně, a to právnímu předchůdci oprávněné (nástupnictví na základě postoupení pohledávky) částku 235 146,10 Kč s příslušenstvím.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud neztotožňuje, neboť sice vyplývá ze soudem prvního stupně provedených důkazů, ale pro rozhodnutí ve věci není dostačující. Lze sice přisvědčit soudu prvního stupně, že nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. k rozhodným skutečnostem, když žalobkyně ani její právní zástupce nebyli osobně účastni při ústním jednání, avšak soud prvního stupně nevyčerpal (bez odůvodnění) návrhy důkazů účastníků navržených před tímto jednáním, a jeho skutková zjištění k rozhodným skutečnostem, konkrétně zejména k otázce aktivní a pasivní subjektivní legitimace stran v daném sporu, jsou nedostatečná.

7. Odvolací soud proto ve smyslu § 213 odst. 2 zopakoval dokazování rozhodnutím o přidělení družstevního bytu ze dne 20. 9. 1990 a zápisem o převzetí družstevního bytu ze dne 4. 10. 1990, z nichž plyne, že představenstvo [adresa], přidělilo svým usnesením ze dne 20. 9. 1990 svému členu – [právnická osoba] družstevní byt č. [hodnota] o velkosti 1+3 v podlaží 6. objektu [adresa]. Spolu s členem družstva měli v bytě bydlet manželka [Jméno žalobkyně] a syn [adresa]. Uvedený byt byl [právnická osoba] dle zmíněného zápisu předán dne [datum] do osobního užívání s tím, že dne 15. 6. 1990 byl splacen členský podíl. Dle čl. 3 zápisu vzniklo v souladu s § 172 odst. 2, § 175 odst. 1 a 3, § 176 obč. zák., a čl. 45 stanov družstva právo společného užívání bytu manžely, konkrétně manželce člena [Jméno žalobkyně]. Společné členství manželů podle § 175 odst. 2 a 3 obč. zák. a čl. 29 stanov družstva vzniklo (položka formuláře „nevzniklo“ zjevně přeškrtnuta, byť přeškrtnutí za pomoci opakovaného užití písmene „x“ je zčásti pod textem, ale dle obsahu listiny tento postup sloužil k přeškrtnutí textu, nikoliv k podtržení, jak vyhodnotil jako eventualitu soud prvního stupně). Leasingovou smlouvou č. [hodnota] ze dne 4. 2. 2004, uzavřenou mezi [právnická osoba], jako poskytovatelem leasingu, a [právnická osoba], [adresa], jako leasingovým nájemcem, byl nájemci poskytnut leasing na vozidlo zn. [jméno FO], s leasingovou splátkou 11 197 Kč měsíčně. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, č. j. [spisová značka], bylo žalovanému [právnická osoba], uloženo zaplatit žalobkyni [IČO], částku ve výši 235 146,10 Kč s 2% úrokem p.a. od 14. 6. 2004 do zaplacení a náklady řízení v celkové částce 44 440 Kč, k rukám jejího zástupce, a to jako dluh z uvedené leasingové smlouvy.

8. Odvolací soud dále doplnil k otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování spisem soudního exekutora [jméno FO] (navrženým žalovanou), konkrétně usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 8. 2009, č. j. 17 Nc 2484/2009-4, z něhož plyne, že byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 19. 3. 2008, č. j. [spisová značka], k vymožení pohledávky oprávněné [IČO], od povinného [právnická osoba] ve výši 235 146,10 Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 14. 6. 2004 do zaplacení, jakož i pro náklady nalézacího řízení ve výši 51 095,70 Kč, pro náklady exekuce i náklady oprávněné. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [jméno FO], [adresa] Exekučním příkazem ze dne 20. 4. 2021, č. j. [spisová značka], rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce postižením účasti povinného v družstvu, tedy ve [adresa], družstevní podíl, jež je také spojen s právem užívání bytu č. [hodnota] na adrese [adresa] o velikosti 3+1 v 7. nadzemním podlaží, k vymožení pohledávky oprávněné. Jako účastník na straně povinné je uvedena též manželka povinného [Jméno žalobkyně]. Součástí příkazu je též poučení, že je-li postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní předpis, nebo nelze-li ho exekucí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení exekuce. Z usnesení soudního exekutora ze dne 26. 4. 2024, č. j. [spisová značka], plyne, že byla nařízena první elektronická dražba uvedeného družstevního podílu na 10. 6. 2024 prostřednictvím elektronického systému dražeb na adrese portálu http://www.exdrazby.cz.

9. Podle § 267 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

10. Podle § 262b odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.

11. Podle Čl. II bod 1. přechodných ustanovení k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

12. Podle § 175 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

13. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

14. V dané věci se žalobkyně domáhá podanou žalobou vyloučení členského podílu v bytovém družstvu z exekuce vedené proti jejímu manželu jako povinnému soudním exekutorem [jméno FO] Účelem této tzv. excindační (vylučovací) žaloby podle § 267 o. s. ř. je podle ustálené judikatury poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen exekucí, takové právo, které nepřipouští, aby exekuce byla vůči uvedenému majetku provedena (zejm. aby byl zpeněžen, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1977/2009). Pokud soud prvního stupně přistoupil bez dalšího ve svém rozhodnutí k hodnocení břemene tvrzení a břemene důkazního ve vztahu k otázce vlastnictví uvedeného exekucí postiženého majetku a ve vztahu povaze vymáhané pohledávky, tj. zabýval se vlastní přípustností postihu uvedeného majetku v exekuci, pak zcela opomněl vyhodnotit (i k vznesené námitce žalované) otázku aktivní a pasivní věcné legitimace účastníku k vedení daného sporu. K podání excindační žaloby podle § 267 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 je aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manželky povinného, jejíž věc (shodně majetkové právo či jiná majetková hodnota) byla v exekuci postižena, ačkoliv má k předmětné majetkové hodnotě hmotněprávní vztah, který tento postih nepřipouští. Zde byla sice exekuce na majetek manžela žalobkyně zahájena v roce 2009, avšak podle přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. došlo mimo jiné ke změně okruhu aktivně věcně legitimovaných osob k podání excindační žaloby i pro tyto dříve zahájené exekuce. Podle platné právní úpravy, aplikovatelné i na exekuci vedenou na majetek manžela žalobkyně, má možnost manželka povinného v případě, že dle jejího názoru došlo k postižení majetku ze strany exekutora ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, domáhat se částečného zastavení exekuce ve vztahu k tomuto majetku (viz § 262b o. s. ř.). O této skutečnosti byla žalobkyně též poučena v rámci dotčeného exekučního příkazu, kterým byl zmíněný družstevní podíl postižen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání excindační žaloby ve vztahu majetku, který byl postižen v exekuci vedené vůči jejímu manželu a který dle jejího tvrzení spadá do jejich SJM, bylo nadbytečné zabývat se otázkou existence práva nepřipouštějícího postih tohoto majetku. Bude na žalobkyni, aby se případně domáhala nepřípustnosti postihu daného družstevního podílu v rámci exekuce vedené u soudního exekutora [jméno FO], a nikoliv ve sporném nalézacím řízení.

15. Ze shora uvedených důvodu byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrzen, byť z jiných důvodů.

16. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že byla úspěšné žalované přiznána plná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neztotožňuje se však s jejich vyčíslením provedené soudem prvního stupně. Soudem prvního stupně byla přiznaná náhrada nákladů řízení spočívající v mimosmluvní odměně za tři úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), které jsou představovány převzetím a přípravou zastoupení, písemným vyjádřením ve věci samé ze dne 17. 5. 2024 a účastí na jednáních dne 4. 9. 2024. Dále byly žalované přiznány tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného za cestu právního zástupce žalovaného k citovanému soudnímu jednání ve výši 969,13 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a odst. 3 advokátního tarifu a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalované je plátcem této daně. Soud prvního stupně sice při stanovení tarifní hodnoty za úkonu advokáta žalované správně podle ustálené judikatury zohlednil, že v případě žaloby na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nebo exekuce se odměna advokáta za zastupování nestanoví podle ceny vylučované věci či práva, ale jde tu o určení, zda tu právo žalobkyně k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí či exekuci je či není (§ 9 advokátního tarifu). Přehlédl však, že v posuzovaném případě však není rozhodováno o právu k nemovité věci (§ 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), kde je tarifní hodnota 50 000 Kč, ale o právu k družstevnímu podílu, tj. měl aplikovat ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, ve znění platném do 31. 12. 2024, s tarifní hodnotou 35 000 Kč (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2056/2016). Odměna za jeden úkon právní služby tak v dané věci správně činí 2 500 Kč. Celkem tak odměna za zastoupení žalované advokátem před soudem I. stupně za tři úkony právní služby činí 7 500 Kč a celkové náklady na zastoupení, zahrnující odměnu, výše uvedenou paušální náhradu, cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas a DPH, pak činí částku 11 819,28 Kč.

17. Závislý nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl dle shora uvedeného výpočtu změněn dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Přiznané náklady představují odměna za 2 úkony právní služby ve výši 2 500 Kč a 3 700 dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu spočívající v podaném vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2025 (zde po novele advokátního tarifu vyhl. č. 258/2024 Sb. účinné do 1. 1. 2025), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH dle § 9137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalované je plátcem této daně. Celkem tak byla v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznána náhrada nákladů řízení 8 228 Kč.