o 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 12. 2024, č. j. 10 C 201/2024-50

1. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 10 C 201/2024-50, rozhodl Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od podání žaloby (tj. od 28. 5. 2024) do zaplacení, zamítl (výrok I.) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně předmětný rozsudek odůvodnil tím, že žalobce požadoval po žalovaném v souvislosti s ublížením na zdraví úhradu částky 100 000 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení upřesnil, že jistina zahrnuje náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a psychickou újmu (psychické útrapy), aniž by jednotlivé nároky dostatečně rozlišil a konkrétně specifikoval. Soud prvního stupně žalobce před nařízeným jednáním prostřednictvím usnesení vyzval k doložení plné moci zvoleného zmocněnce a zároveň poukázal na nedostatky žaloby spočívající nedostatečných tvrzení i absenci žalobcem v žalobě uvedených listin. Soud prvního stupně žalobce na základě jeho podání při prvním jednání vyzval k doplnění jeho žalobních tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, přičemž jej poučil o následcích nevyhovění této výzvě dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce však svá žalobní tvrzení již nedoplnil a jednotlivé nároky v průběhu řízení již neupřesnil, nedoplnil ani označení důkazů k jejich prokázání. Tím, že se žalobce k následnému jednání před soudem prvního stupně již nedostavil, se zbavil možnosti případného opětovného poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na zásadu projednací tak soudu prvního stupně nezbylo než učinit závěr o tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V předcházejícím trestním řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil žalobci újmu na zdraví, neboť byl tímto uznán vinným. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] jasně potvrzuje rozsah zranění i omezení jeho běžného života. Tyto důkazy obsažené v trestním spise pak měl soud prvního stupně vzít v potaz. Pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o přesné výši nároků, mohl rozhodnout alespoň o částečné náhradě, například o bolestném nebo o ztížení společenského uplatnění. Není přitom sporné, že utrpěl újmu na zdraví, řešena měla být pouze výše odškodnění. Zásada volného hodnocení důkazů pak umožňovala soudu prvního stupně rozhodnout na základě již existujících podkladů. Samosoudce, jehož prostřednictvím soud prvního stupně vydal napadený rozsudek, vůči žalobci opakovaně vystupoval zaujatě, urážlivě a zpochybňoval jeho duševní zdraví a svéprávnost, což odporuje zásadám spravedlivého procesu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zástupce žalobce nepostupoval v jeho nejlepším zájmu a nezajistil odpovídající prezentaci důkazů a argumentů, což mohlo ovlivnit výsledek řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a vrátil věc k novému projednání, přičemž soud prvního stupně by měl objektivně vyhodnotit všechny důkazy a zajistit nestranný průběh řízení s tím, že by měl dále zvážit možnost přiznání alespoň částečné náhrady škody. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že nové projednání věci není nutné, navrhl, aby tento sám rozhodl ve věci a přiznal mu odpovídající částku jako náhradu škody. Závěrem navrhl v rámci dalšího řízení provést v odvolání specifikované důkazy.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že bylo žalobcem podáno bezdůvodně. Zcela se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, který při svém rozhodování dodržel všechny základní zásady civilního procesu, adekvátně naplnil poučovací povinnost ve vztahu k oběma účastníkům řízení a postupoval celkově velice pečlivě a profesionálně. Předmětné soudní řízení ani napadený rozsudek netrpí žádnými vadami. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobci povinnost žalovanému zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel z následně zjištěného skutkového stavu: Žalovaný dne 26. 2. 2022 před klubem [Anonymizováno] čtyřikrát udeřil žalobce rukou sevřenou v pěst do obličeje (nosu, zubů a čela), čímž mu způsobil zlomeninu hrotu nosních kůstek s odlomením a oddálením kostního fragmentu a tržně zhmožděnou ránu na hřbetu nosu. Následně byl žalobce léčen konzervativně ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze s vystavením pracovní neschopnosti na dobu 5 dnů. Zranění ho na běžném způsobu života omezila po dobu 6 týdnů bolestivostí, krvácivostí a zhoršenou průchodností nosu. Žalovaný byl za své jednání vůči žalobci odsouzen v trestním řízení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2022, č. j. 6 T 73/2022, za přečin ublížení na zdraví a přečin výtržnosti spočívající v napadaní jiné osoby na veřejném místě. Byla mu uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 6 715 Kč s úroky z prodlení a peněžitý trest 20 000 Kč.

6. Podle § 14 odst. 1, 4 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

7. Podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

8. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

9. Odvolací soud posoudil výtky žalobce stran postupu samosoudce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož prostřednictvím vydal soud prvního stupně napadený rozsudek, jako námitku podjatosti tohoto (samo)soudce, s tím, že ji shledal být nedůvodnou, když žalobce zjevně spatřuje důvody podjatosti předmětného (samo)soudce v jeho postupu v rámci předmětného řízení před soudem prvního stupně; § 14 odst. 4 o. s. ř. však výslovně stanovuje, že postup soudce v řízení o projednávané věci důvodem k vyloučení soudce není (tzn. že nezakládá jeho podjatost).

10. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavírá, že žalobce, ač nejprve písemně upozorněn na nedostatky žaloby, a následně řádně poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran toho, že je zapotřebí doplnit nezbytná skutková tvrzení stran jednotlivých dílčích složek náhrady újmy požadovaných v předmětném řízení po žalovaném (včetně poučení o možném negativním následku nevyhovění této výzvě v podobě ztráty sporu), na předmětnou výzvu soudu prvního stupně nijak nereagoval a v řízení před soudem prvního stupně následně zůstal zcela pasivní. Skutková tvrzení uváděná žalobcem však nebyla dostatečná pro jeho úspěch ve věci, nebyla ani patřičně důkazně podložena. Nebylo možno postavit najisto, jaké částky se žalobce domáhá, na ten který z tvrzených a požadovaných nároků nemajetkové újmy dle § 2956 o. z. a § 2958 o. z. (bolestné, ztížení společenského uplatnění a zadostiučinění za ztrátu důstojnosti). K nařízenému jednání soudu prvního stupně se po výpovědi plné moci zmocněncem žalobce bez omluvy nedostavil a nemohl tak být případně dále poučen soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a soudu prvního stupně nezbylo než žalobu zamítnout.

11. Pakliže žalobce uvádí, že jeho bývalý zástupce nepostupoval v jeho nejlepším zájmu a nezajistil odpovídající prezentaci důkazů a argumentů, což mohlo ovlivnit výsledek řízení, může to nanejvýš znamenat to, že žalobci případně mohl vzniknout vůči jeho bývalému zástupci nárok na náhradu škody, kterou mu tento svým jednáním způsobil; v každém případě však tato okolnost není vadou řízení, jak se žalobce mylně domnívá.

12. Žalovaný by v obecném případě jako v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný účastník měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., v průběhu jednání konaného před soudem prvního stupně dne 10. 12. 2024 se však tohoto svého nároku vzdal. Rozhodl-li tedy soud prvního stupně výrokem II. napadeného rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nepochybil.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu. Náklady odvolacího řízení, které žalovanému vznikly jsou tvořeny náklady právního zastoupení, tedy odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 5 100 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), pct 100 000 Kč, ve spojení s § 7 bod 5 AT a dále ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1, písm. k) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání před odvolacím soudem konaném dne 25. 6. 2025 a 2 paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem výše nákladů vzniklých žalobci v odvolacím řízení činí 11 100 Kč a tuto částku uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).