o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 273 076 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 87 018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení 66 405 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejší účastnice (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť ke škodě došlo v souvislosti s plněním pracovních povinností pro jejího zaměstnavatele. Proto byla žaloba zamítnuta. Právně věc kvalifikoval dle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že skutečnost, že své nároky uplatnila nejprve u vedlejší účastnice, která jí již částečně plnila, nevypovídá nic o tom, zda se nehoda stala v souvislosti s plněním úkolů žalované pro jejího zaměstnavatele, a o tom, kdo je subjektem odpovědným za škodu způsobenou provozem daného vozidla. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u vedlejší účastnice pouze z toho důvodu, že tato odpovídala z titulu povinného ručení za škodu, způsobenou provozem předmětného automobilu. Zpochybnila věrohodnost čestného prohlášení bývalého jednatele společnosti [právnická osoba] [jméno] [jméno]. V řízení totiž bylo prokázáno, že se žalovanou v době dopravní nehody cestoval i její přítel [jméno] [příjmení]. Není běžné a standardní, aby zaměstnanec jezdil na pracovní schůzky se svým partnerem, navíc ve státní svátek okolo 13:00, a ještě přímo z domova, jak uváděl [jméno] [příjmení] při podání vysvětlení v den dopravní nehody. Ani místo údajné schůzky (parkoviště [anonymizováno] [obec]) se dle žalobkyně nejeví jako běžné s ohledem na náplň práce žalované (administrativní referentka a bytová technička). Žalobkyně předložila čestné prohlášení svého manžela [jméno] [příjmení], který v něm uvedl, že mu žalovaná po nehodě sdělila, že vezla pana [jméno] [příjmení] na zastávku autobusu. To nasvědčuje tomu, že žalovaná nesledovala plnění úkolů pro svého zaměstnavatele. Nelze přiznat větší důkazní váhu a věrohodnost jednomu z těchto čestných prohlášení, když každý z jeho vyhotovitelů má vztah k účastníkům řízení. Žalovaná byla oprávněna užívat předmětné vozidlo minimálně od [datum], kdy byla mezi ní a jejím zaměstnavatelem uzavřena Dohoda o užívání služebního vozidla. [anonymizováno] [jméno] [jméno] se žalovanou navíc uzavíral i pracovní smlouvu. Soud prvního stupně se v rozsudku nijak nevypořádal s tím, že dle pracovního zařazení žalované nepatřil k náplni její práce převoz třetích osob ve služebním vozidle. Žalovaná jej byla oprávněna užívat pouze k pracovním cestám. Žalobkyně rovněž navrhovala, aby žalovaná ke svému tvrzení, že se předmětná nehoda stala v přímé souvislosti s výkonem práce žalované pro jejího zaměstnavatele, předložila objektivní důkazy, konkrétně výplatní pásku za měsíc květen 2015, z níž bude vyplývat, že od zaměstnavatele v souvislosti s výkonem práce ve svátek obdržela příplatek za práci ve svátek, dále cestovní příkaz pro den [datum], a rovněž vyúčtování pracovní cesty dne [datum], případě aby doložila, s kým se měla ve [právnická osoba] [obec] sejít. K těmto návrhům soud prvního stupně nepřihlédl. Neúplně tak zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS ČR“) ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle nějž se jedná o exces, pokud byla škoda způsobena při takové činnosti, která sledovala výlučně uspokojování vlastních zájmů či potřeb, popř. zájmů třetích osob. Žalovaná v době dopravní nehody nesledovala pracovní účel; tím nemůže být převoz třetí osoby. Dle § 2929 o. z. platí, že místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo užije vozidlo bez vědomí nebo proti vůli provozovatele (rozsudek NS ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek NS ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, úkon žalované ze dne [datum] lze považovat za jednoduchý úkon, v němž žalovaná pouze vyjádřila nesouhlas s návrhem žalobkyně na záměnu účastníků. Měla by za něj tedy náležet odměna pouze v poloviční výši. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců uvedla, že žalobkyně byla informována o skutečnosti, že se dopravní nehoda stala při plnění pracovních povinností žalované, již dopisem ze dne [datum], tedy dávno před vlastním podáním žaloby. Je pravdou, že mimo jednání, na kterém byl vynesen rozsudek, se konalo ještě jednání dne [datum]. Při něm byla žalovaná vyzvána, aby doplnila a prokázala své tvrzení, že se předmětná nehoda stala v přímé souvislosti s výkonem její práce. Účastníci byli poučeni dle § 118b o. s. ř. o koncentraci řízení. V soudem stanovené lhůtě poté žalovaná doplnila svá tvrzení a označila důkazy. Při uvedeném jednání bylo konstatováno, že pokud budou skutková tvrzení a důkazy ze strany žalované doplněny, bude mít soud za to, že žalovaná není v řízení pasivně legitimována. V důsledku doplněných tvrzení navrhla pak žalobkyně dne [datum] záměnu účastníků s tím, aby do řízení na místo žalované vstoupila společnosti [právnická osoba] jako zaměstnavatel žalované. Žalobkyně tedy jednoznačně svým vlastním úkonem ve věci akceptovala nedostatek pasivní legitimace žalované a snažila jej zhojit právě tímto procesním úkonem. V situaci, kdy s ním nedala žalovaná souhlas, podala žalobkyně návrh na přistoupení uvedené společnosti do řízení na straně žalované, avšak neúspěšně. Nemůže tak obstát námitka žalobkyně, že pro ni bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé překvapivé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Vedlejší účastnice na straně žalované k odvolání žalobkyně uvedla, že skutečnost, že k dopravní nehodě došlo při plnění pracovních úkolů žalované pro společnost [právnická osoba], vyplývá nejen z čestného prohlášení Ing. [jméno] [jméno], bývalého jednatele společnosti [právnická osoba], ale také z dopisu žalované adresovaného žalobkyni dne [datum], který obdržela žalobkyně velmi krátce po dopravní nehodě. Tvrzení žalobkyně, že se o pracovní cestu nejednalo, mají spekulativní charakter. Za situace, kdy přímo provozovatel a vlastník vozidla, jakožto zaměstnavatel žalované, a to [právnická osoba], potvrdil, že se o pracovní cestu jednalo, je jakékoliv další dokazování nadbytečné a není způsobilé prokázat opak. Žalobkyně tak měla již od června 2015 informaci o tom, kdo je vlastníkem a provozovatelem vozidla a kdo je pasivně legitimovaným subjektem. Pro případ, že by o tom měla jakoukoliv pochybnost, měla možnost žalovat přímo odpovědnostního pojistitele dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. [ulice] účastnice na straně žalované navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

6. Ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že se žalobkyně žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 1 273 076 Kč jako újmy, která jí měla vzniknout v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum].

7. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při níž se střetlo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], které řídila žalovaná, a vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], v němž jako spolujezdec jela žalobkyně, která v důsledku nehody utrpěla zranění. Žalovaná byla ve správním řízení v souvislosti s touto dopravní nehodou uznána vinnou ze spáchání přestupku. K uvedené dopravní nehodě došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů žalované pro jejího zaměstnavatele, a to společnost [právnická osoba], která byla v době dopravní nehody vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla. Nárok žalobkyně, vzniklý v důsledku této dopravní nehody, byl uplatněn u [právnická osoba], kde bylo předmětné vozidlo zaměstnavatelem žalované pojištěno, a [právnická osoba], žalobkyni již částečně plnila.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

9. Vzhledem k tomu, že k dopravní nehodě (porušení právní povinnosti), v souvislosti s níž žalobkyně uplatňuje svůj žalobní nárok, došlo dne [datum], je dle § 3028 odst. 1 ve spojení s § 3079 odst. 1 o. z. zapotřebí aplikovat na danou věc režim o. z., konkrétně ust. § 2894 a násl. o. z., upravující závazky z deliktů.

10. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

11. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované je správný.

12. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, a to zejména čestným prohlášením jednatele zaměstnavatele žalované, tj. společnosti [právnická osoba], Ing. [jméno] [jméno] (v době dopravní nehody – viz výpis z obchodního rejstříku uvedené společnosti), že k dopravní nehodě došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů žalované právě pro tohoto zaměstnavatele, který byl zároveň vlastníkem a provozovatelem škodního vozidla. Uvedená skutečnost, tj. že společnost [právnická osoba] byla v době dopravní nehody vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, není vzhledem k okolnostem daného případu až tak podstatná, neboť provozovatel vozidla by mohl být zásadně solidárně zavázán se škůdcem, tedy se žalovanou, a to ve smyslu ust. § [číslo] a násl. ve spojení s § 2915 o. z. Podstatné je však zjištění, že žalovaná plnila při vzniku škodní události své pracovní povinnosti. Obsah uvedeného čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [jméno] nikterak neodporuje ani dalším důkazům, konkrétně obsahu dopisu žalované žalobkyni ze dne [datum] (k dopravní nehodě došlo [datum]), když v němž žalovaná výslovně uvádí, že k dopravní nehodě došlo při plnění jejích pracovních povinností, a žádala žalobkyni, aby se v uvedené záležitosti obracela s veškerými svými nároky na jejího zaměstnavatele, společnost [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], a to přímo na jeho jednatele [příjmení] [jméno] [jméno], který je o celé věci informován a je připraven ve spolupráci s pojišťovnou nároky žalobkyně likvidovat. V dopise se pak uvádí i e-mailová adresa a telefonní kontakt na Ing. [jméno]. Rovněž v rámci přestupkového řízení uváděla žalovaná při podání vysvětlení na Policii ČR v den dopravní nehody, tedy dne [datum], že jela na parkoviště [anonymizováno] [obec], kde měla pracovní schůzku. Je tedy evidentní, že žalobkyně byla bezprostředně po dopravní nehodě informována ze strany žalované takovým způsobem, že musela o nedostatku hmotněprávní věcné legitimace žalované vědět. Tomu měl odpovídat i její postup, pokud jde o podání žaloby, resp. označení žalované strany v žalobě. Na závěru, že žalovaná plnila při vzniku škodní události své pracovní povinnosti, nemůže případně nic změnit ani skutečnost, že by žalovaná porušila dohodu o užívání služebního vozidla ze dne [datum] (pokud jím převážela třetí osobu), neboť toto porušení právní povinnosti působí pouze ve vztahu mezi ní a jejím zaměstnavatelem. Jednatel Ing. [jméno] potvrdil, že žalovaná použila dne [datum] předmětné služební vozidlo k plnění pracovních úkolů a oprávněně. Samotná existence pracovněprávního vztahu žalované a společnosti [právnická osoba] v době dopravní nehody byla pak prokázána pracovní smlouvou ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum].

13. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobkyně.

14. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, je zapotřebí vyjít z toho, že žalobkyně byla v řízení plně procesně neúspěšná a je tak povinna hradit žalované, resp. vedlejší účastnici na její straně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení.

16. Právní zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], vyjádření z [datum] – zde ½ úkonu právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s odst. 3 AT, celkem tedy 4,5 úkonu právní služby po 13 420 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT), tj. 60 390 Kč Náklady řízení žalované tvoří dále 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 500 Kč, doložené cestovné k jednání soudu prvního stupně dne [datum] v částce 853,64 Kč, a dne [datum] v částce 869,61 Kč (136 km jedna zpáteční cesta), náhrada za promeškaný čas za celkem 12 půlhodiny po 100 Kč na cestě k těmto jednání, tj. 1 200 Kč, dle § 14 odst. 3 AT, jakož i 21 % DPH z částky 64 813,25 Kč, tj. 13 610,78 Kč, celkem 78 424 Kč po zaokrouhlení.

17. Náklady řízení vedlejšího účastníka na straně žalované tvoří odměna za 4 úkony právní služby po 13 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum]), tj. 53 680 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 200 Kč, jakož i 21 % DPH z částky 54 880 Kč, tj. 11 524,80 Kč, celkem 66 405 Kč po zaokrouhlení. Náklady vedlejší účastnice byly soudem prvního stupně vypočteny správně.

18. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, které je žalobkyně povinna zaplatit žalované (správně 78 424 Kč); jinak byl v tomto výroku a ve výroku III. (náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované) dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

19. V rámci odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná, resp. vedlejší účastnice na její straně. Mají tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni.

20. Náklady odvolacího řízení žalované tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby po 13 420 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření k návrhu žalobkyně na postup dle § 107a o. s. ř. – zde ½ úkonu), tj. 33 550 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, náhrada za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 800 Kč, cestovné 1 070,32 Kč, a 21 % DPH z částky 36 320,32 Kč ve výši 7 627,28 Kč, celkem 43 948 Kč po zaokrouhlení.

21. Náklady odvolacího řízení vedlejší účastnice tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby po 13 420 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], vyjádření k návrhu žalobkyně na postup dle § 107a o. s. ř. – zde ½ úkonu), tj. 33 550 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, a 21 % DPH z částky 34 450 Kč ve výši 7 234,50 Kč, celkem 41 685 Kč po zaokrouhlení.

22. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo těchto nákladů určeno k rukám právního zástupce žalované, resp. vedlejší účastnice, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení výše náhrady cestovních výdajů vycházel odvolací soud z údajů ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a dále z vyhlášky č. 358/2019 Sb. (jednání v roce 2020), vyhlášky č. 589/2020 Sb. (jednání v roce 2021) a vyhlášky [číslo] 2021 (jednání v roce 2022).