o zaplacení 58 651 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 11. 2024, č. j. 6 C 73/2024-60,

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 6 C 73/2024-60, zastavil řízení v rozsahu co do zaplacení částky 12 100 Kč a 46 551 Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 551 Kč ode dne 2. 9. 2023 do 28. 10. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v rozsahu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 100 Kč ode dne 2. 9. 2023 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 13 855,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa] (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět do částek 12 100 Kč a 46 551 Kč dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k těmto jejím procesním úkonům souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), proto řízení v tomto rozsahu zastavil. Po provedeném dokazování uzavřel, že v daném případě spolu účastníci platně uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo poskytování služeb spočívajících v nehmotném výsledku činnosti (správa a údržba webových stránek žalované a další s tím související činnosti v internetovém prostředí). Žalovaná se ve sporu bránila pouze tvrzením o částečném splnění svého dluhu, když dokládala úhradu dvou faktur, vystavených vždy na částku 6 050 Kč, a to ještě dříve, než bylo ve věci zahájeno řízení. Jelikož se celková žalovaná částka sestávala z dílčích neuhrazených faktur, nelze mít zaplacení dvou z nich ze strany dlužnice (byť není zcela zřejmé, kterých) za uznání dluhu celého ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Žalobkyně tak nadále požadovala po žalované pouze zaplacení zákonného úroku z prodlení, který výslovně účtovala z částky 46 551 Kč od data následujícího po dni splatnosti nejpozději splatné faktury, tedy ode dne 2. 9. 2023 až do zaplacení, a to ve výši 11,75 % ročně, tedy ve výši platné ke dni splatnosti prvé z těchto faktur (6. 2. 2022, k datu 2. 9. 2023 činila sazba zákonného úroku z prodlení 15 % ročně). V tomto směru pak soud prvního stupně shledal požadavek žalobkyně s ohledem na postup žalované za oprávněný. Jelikož pak žalobkyně do svého částečného zpětvzetí žaloby co do částky 12 100 Kč, zaplacené před podáním žaloby, opomenula zahrnout též odpovídající příslušenství, soud prvního stupně v rozsahu takto opomenutého příslušenství žalobu zamítl. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to ohledně částky 46 551 Kč, kterou žalovaná uhradila až po podání žaloby a kde žalobkyně přistoupila k jejímu zpětvzetí právě v důsledku tohoto chování žalované (co do částky 12 100 Kč soud prvního stupně nehodnotil žalobu jako podanou po právu), přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 58,74 %, tj. v částce 13 855,41 Kč, z celkové částky těchto nákladů (z 23 587,70 Kč).

3. Proti výroku II. shora uvedeného rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která namítala, že jí byla uvedeným výrokem uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 551 Kč ode dne 2. 9. 2023 do 28. 10. 2024. Nerozporuje, že dluží úhradu některých faktur, ale v dlužné částce, kterou má uhradit, by nemělo být započteno DPH. Dne 26. 7. 2021 žalovaná se žalobkyní podepsala smlouvu o poskytování služeb, přičemž dle čl. 3 byla sjednána cena za celkové poskytnuté služby bez DPH (konkrétně 5 000 Kč měsíčně). Žalovaná je plátcem DPH, faktury byly zaúčtovány a DPH za uvedené období bylo zaplaceno. Tato daň je nárokem státu, nikoliv soukromoprávního subjektu, není nikdy součástí ceny zboží či služby, která by náležela jejímu poskytovateli. Úrok z prodlení představuje zákonem stanovený sankční nástroj pro případ prodlení s plněním finančního závazku, který plní současně odškodňovací funkci, není z pohledu DPH žádnou dodatečnou platbou za dodané zboží a netvoří úplatu vztahující se k obchodní transakci. Zákon o DPH neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by se uplatněním DPH u právních instrumentů blíže zabývalo. Je třeba proto vycházet z obecných pravidel. Úrok z prodlení tak neměl být vypočten z částky 46 551 Kč, ale z částky ponížené o 21 % DPH, tj. z částky 38 471,90 Kč. S ohledem na výše uvedené navrhla žalovaná, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil v uvedeném rozsahu a přiznal žalované náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně zdůraznila, že dle dotčené smlouvy o poskytování služeb ke sjednané odměně náleží DPH v zákonné výši 21 %. Žalobkyně je měsíčním plátcem DPH a daň musí odvést státu za měsíc, kdy je vystavena faktura bez ohledu na to, zda je ze strany zákazníka zaplacena. Zde žalobkyně odvedla DPH ze svých prostředků, protože ze strany žalované včas zaplaceno nebylo, a proto jí náleží úrok z prodlení z takto zaplacené částky. Za této situace je odvolání nedůvodné a napadené rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části napadeného výroku II., tj. ve vztahu k přiznanému nároku na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 078,91 Kč od 2. 9. 2023 od 28. 10. 2024, podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné. Ve zbývající části výroku II. a ve výrocích I. a III. nabyl rozsudek samostatně právní moci.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně vyúčtovala žalované na základě uzavřené smlouvy ze dne 26. 7. 2021, resp. 27. 7. 2021, jí poskytnuté služby celkem třinácti fakturami, z nichž fakturami pod č. 220100060 ze dne 7. 1. 2022, č. 220100746 ze dne 2. 8. 2022, č. 230100068 ze dne 11. 1. 2023, č. 230100150 ze dne 30. 1. 2023, č. 230100247 ze dne 2. 3. 2023, č. 230100426 ze dne 11. 5. 2023, č. 230100520 ze dne 7. 6. 2023, č. 230100603 ze dne 6. 7. 2023 a č. 230100681 ze dne 2. 8. 2023 byly účtovány poskytnuté kompletní měsíční SEO služby vždy za částku 6 050 Kč (tj. 5 000 Kč plus 21 % DPH) za měsíce prosinec 2021 (se splatností dne 6. 2. 2022), červenec 2022 (se splatností dne 1. 9. 2022), prosinec 2022 (se splatností dne 10. 2. 2023), leden 2023 (se splatností dne 1. 3. 2023), únor 2023 (se splatností dne 1. 4. 2023), duben 2023 (se splatností dne 10. 6. 2023), květen 2023 (se splatností dne 7. 7. 2023), červen 2023 (se splatností dne 5. 8. 2023) a červenec 2023 (se splatností dne 1. 9. 2023). Fakturami č. 220101202 ze dne 14. 12. 2022, č. 220101211 ze dne 16. 12. 2022, č. 230100004 ze dne 10. 1. 2023 a č. 230100177 ze dne 10. 2. 2023 pak byly vyúčtovány další objednané služby za částky 2 048 Kč (splatná dne 13. 1. 2023), 1 212 Kč (splatná dne 15. 1. 2023), 336 Kč (splatná dne 9. 2. 2023) a 605 Kč (splatná dne 12. 3. 2023). Po proběhnuvší emailové komunikaci, kdy byla žalovanou žádána o potvrzení přehledu uhrazených i nezaplacených faktur, pak žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky 58 651 Kč, vyplývající ze všech shora uvedených faktur, přestože žalovaná dne 14. 3. 2022 uhradila částku 6 050 Kč (pod variabilním symbolem 220100160) a dne 4. 1. 2023 pak uhradila další částku 6 050 Kč. Zbývající část dluhu odpovídající částce 46 551 Kč pak žalobkyni doplatila až po zahájení řízení v této věci dne 29. 10. 2024.

7. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování smlouvou o poskytování služeb uzavřenou dne 27. 7. 2021 mezi žalobkyní jako poskytovatelkou a žalovanou jako objednatelkou, v níž se žalobkyně zavázala poskytovat žalované službu označenou jako [Anonymizováno] webové prezentace objednatele v rozsahu a za podmínek touto smlouvou stanovených. Poskytovanou službu strany ve smlouvě vymezily zejména jako navrhování úpravy webových stránek, jejich přímou úpravu, tvorbu zpětných odkazů a další obdobné služby provedené poskytovatelem pro objednatele. Dále se žalobkyně zavázala k poskytování služeb směřujících ke zlepšení pozice webové stránky žalované ve fulltextových vyhledávačích (zejm. www.seznam.cz a www.google.cz). V čl. 3 odst. 1 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni za prováděnou službu sjednanou měsíční platbu, kdy cena celkové poskytované služby činí částku 5 000 Kč bez DPH. Žalobkyně je plátcem DPH a k ceně služby proto náleží DPH v aktuální zákonné výši. Dle čl. 3 odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni cenu služby včetně DPH v termínu splatnosti, a to bankovním převodem na účet žalobkyně uvedený na faktuře. Pro případ prodlení s úhradou ceny služby si sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení. V případě služeb účtovaných fakturami č. 230100068 ze dne 11. 1. 2023, č. 230100150 ze dne 30. 1. 2023, č. 230100247 ze dne 2. 3. 2023, č. 230100426 ze dne 11. 5. 2023, č. 230100520 ze dne 7. 6. 2023, č. 230100603 ze dne 6. 7. 2023 a č. 230100681 ze dne 2. 8. 2023 byly účtovány poskytnuté kompletní měsíční služby SEO s 21% DPH vyčíslenou vždy na částku 1 050 Kč. Fakturami č. 220101202 ze dne 14. 12. 2022, č. 220101211 ze dne 16. 12. 2022, č. 230100004 ze dne 10. 1. 2023 a č. 230100177 ze dne 10. 2. 2023 pak byly vyúčtovány další dodatečné služby s celkovou DPH v částce 728,91 Kč.

8. Se skutkovým stavem věci tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, se odvolací soud po výše uvedeném částečném zopakování dokazování ztotožňuje, neboť má v provedeném dokazování oporu.

9. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud na řešenou věc aplikoval ustanovení o. z.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odst. 1). Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

12. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

13. Podle § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

14. Podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku.

16. Podle § 36 odst. 1 ZDPH základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, a to bez daně za toto zdanitelné plnění.

17. Podle § 72 odst. 1 písm. a) ZDPH je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku.

18. Ústavní soud má rovněž potřebu zdůraznit, že v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 kromě jiného naznal, že úroky z prodlení plní motivační funkci, neboť mají dlužníka v prvé řadě přimět k včasnému plnění, dále sankční funkci, jelikož postihují dlužníka při nevčasném plnění bez ohledu na to, zda tím byla způsobena škoda a konečně plní i funkci kompenzační, neboť náhrady škody se věřitel zásadně může domáhat pouze v případě, že není kryta úroky z prodlení. Podle názoru Ústavního soudu by se účel úroků z prodlení spočívající ve jmenovaných funkcích zcela vyprázdnil, pokud by věřitelem nemohly být požadovány žádné úroky z prodlení, resp. pokud by soudy zcela rezignovaly na možnost vymáhání úroků z prodlení. Platit úroky z prodlení je totiž právními předpisy předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas (usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. z. II. ÚS 2181/20).

19. Dle odvolacího soudu, shodně jako dle soudu prvního stupně, došlo mezi účastníky k uzavření dne 27. 7. 2021 písemné smlouvy o dílo, kde jako předmět díla bylo sjednáno poskytování služby v podobě správy webové prezentace žalované. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí cenu díla, kterou v souladu se smlouvou žalované vyúčtovala jednotlivými vymezenými fakturami. Tato cena díla byla sjednána (čl. 3 smlouvy) měsíční paušální částkou 5 000 Kč bez DPH s tím, že k ní dále náleží DPH v zákonné výši. Dále byly žalované účtovány služby vyžádané z její strany na rámec základní služby zahrnuté do měsíčního paušálu. Žalovaná se zavázala hradit cenu služby vždy včetně daně v termínu splatnosti a pro případ prodlení s placením byla stranami smlouvy sjednána povinnost k úhradě smluvní pokuty. Podle ustálené rozhodovací praxe náleží věřiteli od dlužníka, který se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého závazku nárok na náhradu úroku z prodlení, a to i vedle případně sjednané smluvní pokuty postihující porušení téže povinnosti, s ohledem na odlišnou povahu těchto institutů. Zde žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení z celkové účtované částky zahrnující i odváděnou daň z přidané hodnoty od počátku prodlení nejpozději splatné faktury (od 2. 9. 2023), přičemž žalovaná prodlení se zaplacením dané částky nerozporovala (ve vztahu k částce 46 551 Kč k úhradě došlo po podání žaloby). Jak bylo citováno shora, úrok z prodlení plní jak funkci motivační, kdy má motivovat dlužníka ke včasnému splnění peněžité povinnosti, tak i funkci sankční, v případě plnění nevčasného, a v neposlední řadě kompenzační funkci ve vztahu k případně škodě způsobené prodlením věřiteli. Žalobkyně jako plátkyně DPH byla povinna vybrat od žalované z poskytované služby DPH, když tuto hradí koncový příjemce služby, a tuto odvést státu, přičemž tato povinnost jí vznikla okamžikem uskutečnění zdanitelného plnění. Tuto povinnost odvést daň musela splnit bez ohledu na to, zda žalovaná jako příjemce poskytnuté služby tuto daň fakticky uhradila či nikoliv. Tím, že žalovaná cenu služby a k ní připočtenou daň v termínu stanovené splatnosti neuhradila, musela žalobkyně jako plátkyně zaplatit dotčenou daň na výstupu ze svých prostředků. Žalobkyni tak ze zákona vznikl nárok na kompenzaci a sankci za toto prodlení na straně žalované, když žalobkyně jako plátce daně byla nucena užít svých finančních prostředků, ačkoliv tyto měla získat od žalované. Nejde o veřejnoprávní sankci související s plněním daňové povinnosti, kterou by musel uplatňovat stát prostřednictvím finančního úřadu, ale o zákonné příslušenství (soukromoprávní) pohledávky žalobkyně za žalovanou, která zahrnovala i částku vybírané a odváděné daně (v souladu se zákonem) a která nebyla ve splatnosti dlužnicí uhrazena. Na tom nemění nic skutečnost, že je žalovaná též plátkyní DPH, případně uplatnila předmětnou daň na vstupu a následně uplatnila nárok na odpočet daně, když v tom případě jde vztah mezi ní jako daňovým subjektem a státem.

20. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když uložil v napadeném výroku žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z jednotlivých plnění (z částky 8 078,91 Kč) v požadovaném období od 2. 9. 2023 do 28. 10. 2024, tj. do doby zaplacení dluhu. Současně pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení, kdy na toto odůvodnění lze v podrobnostech odkázat

21. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části napadeného výroku II. a v souvisejícím výroku o nákladech řízení jako věcně správný.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále jen „advokátní tarif“, (z tarifní hodnoty kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 100,11 Kč, který je výlučným předmětem odvolání), a dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, konkrétně za sepis vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednán podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále zahrnují náhradu za ztrátu času cestou k ústnímu jednání z místa sídla advokáta žalobkyně [Anonymizováno] k odvolacímu soudu v rozsahu šesti půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné v částce 1 191,69 Kč. Cestovné bylo přiznáno za cestu osobním automobilem právního zástupce žalobkyně zn. [SPZ], při ujetých 156 km se spotřebou dle TP 5,3 l/100km, cenou Nafty motorové 34,70 Kč/l, paušální náhradou 5,80 Kč/km podle vyhl. č. 475/2024 Sb. Celkové náklady vzniklé žalobkyni v odvolacím řízení činí 6 040 Kč a tuto částku je žalovaná povinna zaplatit v třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.).